Vynořili se do sluneční sprchy. Z listů klouzaly kapky, ale zároveň mezi větvemi probleskovaly sluneční paprsky, odrážely se od kapek a vytvářely duhy na vodopádech a pavučinách.
Jaguár blaženě roztáhl křídla a nechal na sebe dopadat vodu. Jak moc mu tohle chybělo!
,,Štíro, zazdi ten vchod" poručila Lastura, a Jaguár se pousmál. Přišla ho zachránit!
,,Pochybuji sice, že je to zastaví ale můžeme je zdržet" dodala.
Pískoletka, oslovená jako Štíra se soustředila na nedaleký kámen, a ten se vzápětí vznesl do vzduchu.
Jaguár poznal už v boji, že je tam magdrak, ale nikdy neviděl žádného dalšího zblízka.
Chodba ústila přímo do tmavého stromu na břehu potůčku. Nevšiml by si jí, kdyby jí nehledal. Otvor byl nad jeho očima, v místě, k němuž by musel zvednout hlavu i většina jiných draků. Byl tmavý jako samotný strom, mizel do dřeva a šířil kolem sebe takovou atmosféru nepatřičnosti, že Jaguár měl nutkání odvrátit zrak, kdykoliv se podíval někam do jeho blízkosti.
,,To nepůjde" zavrčela Štíra, když se po několika neúspěšných pokusech snažila nacpat kámen do chodby.
Lastura chvíli sledovala vchod, jakoby s ní vedla duševní souboj. Nevynořili si z ní žádní nocileti dychtící po dalšími souboji, takže uznala, že jsou v bezpečí. Prozatím.
Jaguár se podíval na Světlonoše, který si sedl a nevěřícně sledoval všechno okolo něj.
Růže se uchechtla. ,,Tolik barev si nikdy neviděl, co?"
Světlonoš jen zavrtěl hlavou.
Lastura nařídila: ,,Kochat se můžete potom, teď se musíme dostat co nejdál od té chodby"
Roztáhla tyrkysové modrá křídla, na kterých ulpívaly kapičky vody, které se ve slunečních paprsích třpytily jako diamanty, a zvedla se do vzduchu, okamžitě následovaná Štírou.
Jaguár je napodobil, a stejně tak Růže se Světlonošem.
Rozletěli se pralesem, Světlonoš a Štíra několikrát narazili do stromů, zatímco Jaguár, Růže a dokonce i Lastura elegantně plachtili mezi kmeny.
Dorazili k jeskyni v malé skále, a Jaguár se při pohledu na svůj domov konečně plně uklidnil, a odvážil se uvěřit, že už je to všechno za ním.
Posadili se na římsu a Jaguár řekl: ,,Dojdu pro něco na zub"
Vrátil se s několika rybami, které je sice ani zdaleka nezasytily, ale bylo to lepší než nic.
Celou dobu Lastura sledovala Jaguára, z čehož byl dost nesvůj.
,,Takže, máš nové přátele?" Ušklíbla se mořeletka, a Jaguár se nevinně usmál. ,,To je Růže, kterou jsem kdysi učil číst a psát. Vlastně to byla moje jediná kamarádka"
Dešťoletka se plaše usmála.
,,No, a to je Světlonoš, albínský nocilet, který nám celou dobu pomáhal při útěku" dodal Jaguár.
Lastura se podívala na Světlonoše, který jí chvíli pohled opětoval, ale pak sklonil hlavu.
,,Princ" řekla Lastura nevzrušeně a všichni se nejdříve podívali nevěřícně na ní a pak na nocileta, který se tvářil stejně ohromeně jako ostatní.
Lastura se pousmála a Jaguár věděl, že jí těší na ně dělat dojem.
,,Proč si nám to neřekl?" Nechápala Růže, a vypadala ublíženě.
Světlonoš si povzdechl. ,,Věřili byste nociletskému princi?"
Jaguár ani Růže neodpověděli, a Světlonoš rozhodil pařáty. ,,Co jsem říkal?"
Jaguár radši tohle téma ukončil a řekl: ,,Vidím, že i ty máš novou kamarádku"
Lastuře se zablesklo v očích. ,,Tohle je Štíra, magdračice"
Štíra se zatvářila pobouřeně, když Lastura prozradila něco, co očividně mělo být tajemství-ačkoliv to byla hloupost, vzhledem k tomu, že jí všichni viděli v bitvě a před chvílí před tou chodbou-ale ona jen mávla tlapou. ,,Jaguár je taky magdrak"
Teď se Štíra podívala překvapeně na Jaguára a ten jen pokrčil rameny a za ním se vzneslo několik kamenů.
Štíra potřásla hlavou a sledovala ho pozorněji než předtím.
,,Musíme si promluvit" řekla Lastura rozhodně, a všichni jí dali za pravdu.
,,Ale odkud se znáte vy dva?" Zeptala se Růže a myslela tím Jaguára a Lasturu.
,,Spadla z nebe a já jí zachránil" shrnul to Jaguár a mořeletka se ušklíbla.
,,Tak bych to nepopsala, ale dobře" řekla a pak se na ně podívala.
,,Já začnu" nabídl se Jaguár a nejdřív ostatním popsal, jak se ho pokusili unést nebeleti a místo něj sebou vzali Lasturu.
,,Chtěl jsem letět za tebou, ale byl jsem zraněný a musel jsem si vyléčit rány" vysvětloval Jaguár a tvářil se provinile. ,,Když jsem letěl do Pralesa, něco mě omráčilo a probudil jsem se v nociletském vězení"
Potom jim popsal jeho spolupráci s Růží a Světlonošem, ti dva občas něco dodali, ale jinak nechávali Jaguára mluvit.
Lastura zavrčela a ušklíbla se: ,,Snížila jsem populaci nociletů na polovinu"
Světlonoš se zatvářil rozpačitě, ale to už začala Lastura vyprávět o dnech v aréně a jak jí Štíra pomohla utéct.
,,Rozhodla jsem se vrátit a zjistit jestli jsi v pořádku" vysvětlovala. ,,Štíra se rozhodla letět semnou, i když jsem jí od toho všemožnými způsoby odrazovala"
Pískoletka se zazubila.
,,Když jsme se dostaly do Pralesa a zjistily jsme, že tu nikde nejsi, rozhodla jsem se navštívit dešťolety" tajemně se usmála.
,,Neudělala si jim nic, že ne?" Strachovala se Růže, která z jejího vypravování usoudila, že Lastura není zrovna nejbezpečnější drak.
Lastura jí probodla pohledem. ,,Nic, z čeho by se nevzpamatovali" odsekla, což se nelíbilo ani Jaguárovi, ale Lastura se k tomu dál nevyjadřovala a pokračovala: ,,Dozvěděli jsme se, že už zmizelo několik dešťoletů, a po pečlivém... Vyptávání jsme zjistili, kde se většina dešťoletů přibližně nacházela. U té chodby, překvapivě, i když jsme samozřejmě nevěděli že, tam nějaké je" odmlčela se. ,,Drželi jsme hlídky a střídali jsme se. Jednou v noci, když jsem tam byla já, vyletěli z chodby tři nocileti. Dva jsem zabila a druhého... Vyslýchala"
Jaguárovi se nelíbil tón, jakým to řekla a byl si jistý, že to vyslýchání obsahovalo výhružky a mučení.
,,Dozvěděla jsem se, že nocileti unáší dešťolety a zjistila jsem, že nedávno unesli i tebe" říkala. ,,Byla bych tam vtrhla sama, ale nevěděla jsem kolik jich tam je a proto jsme vzbudila Štíru. A zbytek znáte"
Jaguár jí sledoval s novým pocitem. Udělala toho tolik, aby ho zachránila! Když si všimla jeho pohledu, zářivě se na ní usmál a ona se ušklíbla.
,,Takže... Co teď?" Zeptala se Štíra, která se zdála být v jejich přítomnosti nesvá.
Lastura se podívala na Jaguára. ,,Když jsem byla na ostrově nociletů, něco jsem si uvědomila" řekla pomalu a Jaguárovi došlo, že jim chce odkrýt něco ze své minulosti.
Nastražil uši. Věděl toho o ní tak málo, a proto každá informace měla cenu zlata.
,,Skoro vás neznám, snad s vyjímkou Jaguára a Štíry, kterým možná trochu věřím" pokračovala mořeletka a Jaguár věděl, že tím trochu myslí hodně. Potěšilo ho to.
,,Ale vzhledem k poutu, které vás ostatní spojuje, budu doufat, že mě nezavrhnete. A pokud jo, smutná z toho nebudu" ušklíbla se Lastura a pak se zhluboka nadechla. ,,Pocházím z ostrova daleko odsud, vychovali mě spolu se šesti dalšími, mrtvoleti, podivná dračí rasa, kteří chtějí ovládnout Pyrrhii v době války" vysvětlovala a nevšímala si jejich ohromených pohledů. ,,Proto ukradli sedm vajec od každého druhu a pokusili se z nás vychovat zabijáky.
Já byla nejlepší, zabila jsem pět dalších. Nebudu vám lhát, užívala jsem si to"
Jaguár věděl, že jim to takhle podrobně vysvětluje, aby věděli s kým to mluví a jaké nebezpečí jim hrozí. Růže se zachvěla a Světlonoš jí překryl křídlem, ale jinak nikdo nereagoval.
,,Ale měla jsem tam přátelé. Mráze a Levanduli. Nebyla jsem úplně bezcitná.
V původním plánu mrtvoletů bylo, že každý z nás zabije královnu svého kmene, jenže jelikož jsme zůstali jen tři, trochu se to zkomplikovalo.
Před nějakou dobou nás vyslali do Pyrrhie, přesněji mě a Mráze, jelikož Levandule zůstala na ostrově jako pojistka, že uděláme to co chtějí.
Při letu jsme se rozdělili a já skončila v Pralese" vážně se na ně podívala. ,,Já se tam musím vrátit a zničit je, jinak ohrozí osud celé Pyrrhie. Chci vědět, jestli poletíte se mnou. Nežádám vás o to, ale stejně bych to ráda věděla"
Jaguár se na ní něžně podíval. ,,Já za tebou půjdu až na konec světa"
Lastura se vděčně usmála.
,,Já jdu taky!" Vykřikla Štíra. ,,Stejně nemám co dělat a navíc bychom zachránili Pyrrhii"
,,Když jde Jaguár, jdu taky" ozvala se Růže, na které bylo vidět, jak těžké je pro ní, být odvážná. Světlonoš řekl: ,,Já půjdu s Růži, ať se děje co se děje"
Lastura se tajemně usmála. ,,Mrtvoleti by se měli začít bát" řekla.

Růže, Světlonoš a Štíra odletěli sehnat nějaké zásoby a Lastura s Jaguárem osaměli.
,,Jsem ráda, že jsi zpátky" řekla po chvíli, a Jaguár se usmál. ,,Já jsem taky rád"
Lastura se zašklebila, a Jaguár se podíval na své tlapy. ,,Víš... Moc si vážím tvojí důvěry"
Mořeletka se zatvářila zmateně, a Jaguár vysvětlil: ,,Muselo být těžké, říct o tom někomu"
Lastura odvrátila pohled, a neodpověděla. A i přesto mezi nimi vzniklo nějaké tiché, bezeslovné spojení.

Když se ostatní vrátili s hromadou jídla v brašnách, začalo se stmívat.
Růže se zdála být rozladěná. ,,Nikdo si ani nevšiml, že jsem zmizela" řekla smutně, a Jaguár se chlácholivě usmál. ,,Nic si z toho nedělej"
Štíra se zdála být z jejich přítomnosti nesvá, mluvila výhradně jen s Lasturou, jakoby k ostatním chovala nějaký skrytý odpor. Jaguára to mátlo, ale nijak to nekomentoval.
,,Tohle je možná poslední noc v našich životech" poznamenala Lastura, která seděla před jeskyní a po šupinách se jí přelévaly tmavé odstíny modré.
,,A možná ne" odvětil Jaguár, který seděl vedle ní, zatímco ostatní v klidu spali.
Lastura si odfrkla. ,,Neznáš mrtvolety. Jsou..."
,,My to zvládneme" přerušil jí Jaguár. ,,Máme v týmu nejlepší bojovnici a dva magdraky"
Neodpověděla.

Ráno se naposledy rozloučili se vším, na co si zde zvykli.
Pro Štíru a Světlonoše to bylo snadné, ale taková Růže, Jaguár a dokonce i Lastura měli k Pralesu větší vztah.
Pak se vznesli nad vrcholky vysokých stromů, a vyletěli vstříc moři.
Než přeletěli celý les, uplynula nějaká doba a Jaguár byl zahloubán do svých myšlenek.
,,Tam je něco modrého" vykřikla Štíra, která mžourala k obzoru.
Lastura se viditelně rozveselila. ,,Moře" řekla a ještě víc zrychlila.
Přistáli na jednom z útesů stojící na břehu, aby se mohli pokochat výhledem na tu krásu.
,,Nikdy jsem neviděla moře" přiznala Růže. ,,Teda pokud nepočítám to u nociletů, ale to bylo hnusné. Tohle je nádherné"
Tyrkysově modrá hladina se třpytila ve slunečních paprsích.
,,Když si tak moc chtěla vidět moře" řekla Lastura. ,,Mohla jsem ti ho ukázat dřív"
Její šupiny okamžitě změnili barvu, takže téměř dokonale napodobili mořskou hladinu.
,,Nevím, co je hezčí" přiznal Jaguár, a Lastura se ušklíbla.
Pak roztáhla křídla a řekla: ,,Musíme letět"
Až teď Jaguárovi došlo, že opouští Pyrrhii, možná jí vidí naposled.

Let probíhal víceméně plynule, nebe bylo bez mráčku a vál příznivý vítr, který je poháněl vpřed.
,,Ehm, tak mě napadá" ozval se Světlonoš. Vypadal že je mu nepříjemně z toho, že musí oslovit Lasturu. ,,Víš vůbec, kam letíme?"
,,Samozřejmě že vím" odsekla Lastura.
,,I kdyby to nevěděla, tak ti to neřekne" odtušil Jaguár, který se taky tak trochu obával, jestli Lastura zná cestu. Vrhla po něm vražedný pohled a dál se k tomu radši nevyjadřovala.
Růže se však očividně chtěla nějak lépe seznámit a tak se zeptala: ,,A ehm, ti tvoji přátelé, jací byli?"
Lastura si odfrkla. Letěla úplně vepředu a nenamáhala se otočit na Růži. ,,Začínám litovat, že jsem vám něco řekla" zavrčela. ,,Byl vlastně pěkně pitomý nápad, vás brát s sebou. Akorát všichni umřete"
Její změna nálady byla velmi podivná.
,,No tak moment" ozval se Jaguár. ,,Já jsem magdrak! Zabít mě, nebude nic snadného"
,,Souhlasím" poznamenala Štíra.
Lastura si odfrkla. ,,A co ta dešťoletka? Nebo naše princátko, co prožilo celý život v jeskyni?"
Růže se zatvářila uraženě, zatímco Světlonoš ohromeně. ,,Jak je možné, že víš o tom, kde jsem celý život žil?" Zeptal se.
Lastura se konečně ohlédla, aniž by se zastavila v letu. ,,Mrtvoleti sbírají informace o celé Pyrrhii. A znají i ten váš supertajný ostrov" řekla a znovu se obrátila dopředu.
,,Když už je řeč o mrtvoletech" ozvala se Štíra. ,,Řekni nám o nich něco. Nějaké speciální zbraně, a tak?"
Lastura chvíli mlčela. ,,Chrlí oheň, který hoří prakticky na každém povrchu" řekla. ,,Navíc mají jakýsi jedovatý dech, na ten je třeba taky dávat bacha. A pár z nich-jeden nebo dva-mají schopnost vyvolávat mrtvé"
,,Vyvolávat mrtvé?" Podivila se Štíra. I Jaguára to značně překvapilo a uvažoval, jak je možné, že o mrtvoletech ještě nikdo nikdy neslyšel.
,,Nemyslím to tak, že by přivolali něčí duši zpět a mohli si s ní pokecat o starých dobrých časech" ušklíbla se Lastura. ,,Dalo by se tomu spíš říkat ovládání mrtvých těl draků. Bojovníci bez svého vlastního uvažování a schopnosti, okusit bolest"
,,Takže jim klidně můžeme urvat křídlo a oni budou bojovat dál?" Zajímala se Štíra.
,,Kdo by komu rval křídlo?" Zděsila se Růže. Jakožto dešťoletce jí nemohlo být příjemné, že se ocitla ve společnosti draků z kmenů, kteří zabíjení považovali za normální věc.
Lastura Růži ignorovala a odpověděla Štíře: ,,Přesně tak. Necítí bolest a bojují, dokud už opravdu není čím bojovat. Takže když jim třeba urvete hlavu nebo tak"
Jaguár měl pocit, že Lastura děsí Růži schválně, protože sotva se zděšeně nadechla, Lastura se samolibě usmála.
,,Přestaň" řekl jí. Lastura se na něj nevinně podívala.
,,Nemám sebemenší tušení, o čem to mluvíš" zašvitořila sladce.
Jaguár si odfrkl, zatímco Světlonoš uklidňoval Růži, že ona nikomu nebude muset trhat křídla ani rvát hlavy.
,,Děsíš jí" řekl. Lastura se na něj důležitě podívala.
,,Ne, pouze jí seznamuji s tím, co se bude dít. Neměla letět" pokrčila rameny.
,,Víš, její jed se může hodit" poznamenal Jaguár.
Lastura se ušklíbla. ,,To jistě ano. Pokud bude ochotná ho použít" řekla.
Jaguár uznal, že nejsou zrovna nejlepší parta.
Dešťoletka, co v životě nepoužila svůj jed na cizí draky a samotné to pomyšlení si jí hnusí.
Nociletský princ, který prožil celý svůj život v jeskyni a jeho bojové schopnosti nemůžou být zrovna ideální.
Dva magdraci, z čehož oboum může zničehonic v bitvě přeskočit.
A jediná dračice, která má naději, že se se nezraní, byla Lastura.
Jaguár uvažoval, jestli z nich náhodou není zklamaná. Možná doufala, že jí zavrhnou a ona poletí sama? Všiml si, že trochu poodletěla dopředu. Jaguár tedy zrychlil, aby letěl těsně vedle ní.
,,Nikdy by si je neporazila sama, víš to, viď?" Zeptal se Jaguár váhavě.
,,Páni, v tom případě jsem ráda, jakou posilu mám za zády" poznamenala Lastura kousavě.
Jaguár se ohlédl. Růže vyprávěla nějaký vtip a Světlonoš se Štírou se tomu smáli.
,,Tak proč jsi navrhla, abychom letěli s tebou?" Zeptal se Jaguár nechápavě.
Lastura se zašklebila. ,,Protože jsem nemyslela, že budete tak hloupí a poletíte"
Jaguár se na ní zamračil a ona jen pokrčila rameny.
,,Prostě se bojíš" řekl a potěšilo ho, když se k němu prudce obrátila.
,,Co?" Sykla. ,,Já a bát se? Já se nikdy nebojím!"
Jaguár se pobaveně zašklebil. ,,Ale neřekl jsem, že se bojíš o sebe. Ale o nás"
Rozčilené zelené skrvrny vymizeli z jejích nebesky modrých šupin, které vzápětí zbarvila do barvy moře. Jaguár vždycky obdivoval, do kolika odstínů modré a zelené je dokázala sladit. Nemohla je sice měnit do všech barev jako čistokrevný dešťolet, nicméně Jaguárovi přišla vždycky mnohem krásnější, než kterýkoliv z těch duhových draků. Vzpomněl si na jejich první setkání. Procházel se zrovna po Pralese, zašel blíž k moři. Neměl sebemenší důvod tam chodit, jenom se nudil. Jako dešťolet toho neměl moc na práci. A pak zahlédl dračici, která se řítila z nebe. Zareagoval instinktivně, jednoduše vyrazil za ní, aby jí chytil a snesl se s ní na zem. A ačkoliv mu sotva se vzbudila, vyhrožovala že ho zabije, stejně se Jaguárovi líbila hned od první chvíle. Celý život prožil ve společnosti veselých, sluníčkových dešťoletů. K němu sice moc přátelští nebyli, ale Jaguár to nikdy neřešil. A pak se z nebe zřítí kříženka dešťoleta a mořeleta a obohatí Jaguárův slovník o spoustu nových urážek.
,,Proč bych se měla bát o vás?" Ušklíbla se Lastura. ,,Zejména o princátko a dešťoletku?"
Jaguár pokrčil rameny. ,,O ty dva možná ne" řekla. ,,Ale o Štíru a mě určitě ano"
Lastura si odfrkla a odvrátila pohled. ,,Proč bych se měla bát o tebe? Řekl snad někdo, že tě mám ráda?"
Jaguár do ní naopak zabodl svůj pohled. ,,Proč by jsi mě jinak zachraňovala?" Zazubil se.
Lastura chvíli mlčela a pak sykla: ,,Jdi někam s tou svojí logikou"
To Jaguára rozesmálo a postřehl, že i ona se usmívá.
Během cesty se průběžně zastavovali, zejména kvůli Světlonošovi a Růži. Ani jeden z nich nikdy nelétal na dlouhé vzdálenosti, bylo  podivuhodné, že se Světlonoš vůbec jakž takž udrží ve vzduchu, když celý život strávil v jedné mizerné jeskyni. Jaguár si takový život nedokázal představit, ale ještě horší představu pro něj znamenal život Lastury.
,,Myslíš, že když tě mrtvoleti ukradli, věděli, že jsi kříženka?" Zeptal se Jaguár Lastury, když se zastavovali na noc. Celý den se s ní snažil rozproudit rozhovor, protože byla nezvykle tichá a příšerně nevrlá-a to i na její poměry. Jaguár odhadoval, že za to může skutečnost, že se chystají napadnout mrtvolety, ačkoliv jak nad tím tak přemýšlel, uznal, že to je hloupost.
Lastura jen zavrčela a otočila se k němu zády. Její šupiny nabrali půlnoční modř, ale Jaguar si všiml, že jimi občas probleskla slabší modrá. Strávil s ní dost času na to, aby věděl co která barva znamená.
,,Mluv se mnou" řekl tiše. Světlonoš, Růže a Štíra už spali. Nocilet a dešťoletka okamžitě vzali Štíru do party a ona se konečně trochu rozmluvila.
,,A co když nechci?" Zavrčela Lastura.
Jaguár si odfrkl. ,,Neznáme se sice roky, vlastně to je jen měsíc a něco, ale i tak jsem tě stihl poznat dost dobře na to, abych věděl, že tě něco trápí" řekl. ,,A pochybuji, že je to skutečnost, že jdeme napadnout mrtvolety"
,,Nic mě netrápí a dej mi pokoj" sykla Lastura.
Jaguár jí do zad zabodával svůj pohled a trpělivě čekal. Trochu se bál, jestli Lastura neusne, ale hodlal to risknout, pokud se mu svěří sama.
Nakonec zavrčela. ,,Jsi neskutečně otravný, víš to?"
Nicméně se k němu otočila čelem, její šupiny nabrali světlý nádech. ,,Na tomhle ostrově jsme nocovali s Mrázem a mrtvolety" řekla.
To znamenalo, že letí správně. Lastura očividně opravdu věděla kudy.
,,V bouři následující den jsem ztratila Mráze. Nevím kde je a jestli vůbec žije" dodala.
Jaguára závistivě bodlo u srdce, když si uvědomil, jak moc Lastuře na tom ledoletovi záleží. Vzpamatuj se, vyštěkl na sebe v duchu. Ten ledolet s ní strávil celý život. Nemusí v tom být nic víc.
Přesto se neovládl a musel se zeptat: ,,Ehm... Milovala jsi ho?"
Lastura se na něj překvapeně podívala a pak se její výraz změnil v pobavený. Jaguár se radši vyhnul jejímu pohledu a byl rád, že jeho šupiny se nemůžou změnit do jiných odstínů, než bílé a zlaté.
,,Ne" řekla Lastura. ,,Možná jsem trochu žárlila na Levanduli, ale ne"
Jaguár jen mlčky přikývl a rozhodl se změnit téma: ,,Takže, odpovíš mi na mou předchozí otázku?"
,,A to byla jaká?" Nevzpomínala si Lastura, ačkoliv Jaguár měl jisté podezření, že moc dobře ví, o čem mluví.
,,Myslíš, že mrtvoleti věděli, že jsi kříženka?" Zopakoval i tak svou otázku.
,,Určitě ne" zavrtěla Lastura hlavou. ,,Kdyby ano, vzali by jiné vejce" dodala trpce.
Jaguár se naokamžik neubránil myšlence, jak by vypadalo dráče, které by mělo krev dešťoleta, pískoleta i mořeleta. Byl rád, že Lastura neumí číst myšlenky.
,,Jsem si jistý, že by nikdo nebyl lepší než ty" ujistil jí.
Lastura ho probodla pohledem. ,,Mě osobně vraždění nevadí" řekla najednou chladným hlasem. ,,Právě naopak. Ale neříkej mi, že ty to tak vidíš stejně"
Jaguár si uvědomil, že si to špatně vyložila. ,,Tak jsem to nemyslel" zamumlal. Mluvit s ní je pěkně těžké, pomyslel si. Obzvlášť, když má špatnou náladu.
Lastura si odfrkla. ,,Jasně"
,,Vraťme se k tvému vejci" řekl Jaguár. ,,Předpokládám, že tvoji rodiče věděli, že jsi kříženka. Kde vzali tu jistotu, že když se vylíhneš pod vodou, budeš tam umět i dýchat? Tedy předpokládám, že tvé vejce bylo pod vodou. Což mě přivádí k otázce, jak se tam dostali mrtvoleti..."
Lastura zakoulela očima. ,,Pravděpodobně nechali nějakou mrtvolu, aby vejce vyzvedli" pokrčila rameny. ,,Nicméně, s mými rodiči je to trochu... Složité"
Snad poprvé v životě jí Jaguár viděl nervózní. Byl zvyklý na drzou dračici, tohle se mu nelíbilo.
,,Podle všeho mě ukradli z královské líhně" řekla nakonec a Jaguár vykulil oči. Jenom lhostejně pokrčila rameny. ,,Pochybuji však, že bych byla dcerou královny Korály. Svému manželovi byla věrná. Spíš si myslím, že mě tam propašoval jeden z rodičů. Vsadím se, že to nebylo tak těžké a nikdo si ničeho ani nevšiml. Mořeletské princezny už několik let totiž zabíjí neznámý vrah a ani bych se nedivila, kdyby bylo moje vejce vyměněno za nějaké zničené. Ačkoliv nechápu proč.
Možná proto, abych až se vylíhnu, mě nezavrhli, protože bych byla královskou dcerou? Nevím, tohle jsou nepříjemné otázky a ani na ně nechci znát odpověď"
Jaguár jen udiveně zavrtěl hlavou. Lastura ho překvapovala čím dál víc. A on zjistil, že se mu to moc líbí.

Další den se na obzoru objevil ostrov.
Lastura přímo zářila tichým vzrušením a očekáváním. ,,To je ono" zavrčela krvelačně a významně zahýbala pařáty, jakoby se těšila, až je zatne do mrtvoletů. Což určitě ano
,,Tak nějak začínám uvažovat, do čeho jsme se to pustili" ozval se Světlonoš. ,,Je to celý kmen proti pěti drakům!"
,,Není jich moc" řekla Lastura. ,,A bude nás šest, až osvobodíme Levanduli"
Světlonoš si odfrkl. ,,Jasně. Už jsem klidný"
Lastura ho probodla pohledem. ,,Levandule byla vychovaná stejně jako já a i když není tak dobrá, rozhodně má lepší bojové schopnosti než vy všichni dohromady"
Štíra si pobouřeně odfrkla, zatímco Jaguár je uklidňoval: ,,Neberte to vážně, ona má jen špatnou náladu"
Lastura zasyčela. ,,Já osvobodím Levanduli, vy tu zůstanete" řekla.
,,Ne" namítla Štíra. ,,Potřebuješ někoho s sebou, kdyby náhodou"
Lastura se na ní ušklíbla. ,,Ví snad někdo z vás, jak to vypadá v paláci mrtvoletů?"
Odpovědí jí bylo rozpačité ticho.
,,No tak vidíte" řekla Lastura rázně.
Světlonoš si zaujatě prohlížel ostrov, ke kterému byli čím dál blíž.
,,Nechápu, proč nocileti bydlí na tak strašném ostrově a hrstka nějakých mrtvoletů si žije v tomhle ráji" poznamenal Světlonoš.
Lastura se ušklíbla. ,,Podobnou otázku si kladu celý život" řekla, ale pak zvážněla a probodla je pohledem. ,,Schováte se v lese. Přiletím s Levandulí a je možné, že budu mít za zády mrtvolety, takže buďte připraveni bojovat"
,,Nějaká povzbudivá řeč?" Nadhodila Štíra. Lastura nechápavě naklonila hlavu na stranu a Štíra rozhodila pařáty. ,,Vždycky, když se jde do bitvy, pronese velitel nějakou povzbudivou řeč"
Všichni se na ní s očekáváním podívali a ona se na chvíli zarazila, jakoby nad tím opravdu přemýšlela. Pak se ušklíbla a řekla: ,,Ne, díky"
Růže zklamaně svěsila křídla a Světlonoš se ušklíbl.
Jaguár zaváhal, když se podíval na Lasturu. Je možné, že oba zemřou, ačkoliv si nebyl schopný představit, kdo by dokázal zabít Lasturu.
,,Lasturo, já-" začal, nervózní z toho, že vlastně neví, co má říct.
Upřela na něj pronikavý pohled, pod kterým měl Jaguár pocit, jakoby se zmenšil.
,,Já vím" přerušila ho, roztáhla nebesky modrá křídla a rozletěla se pryč.
Jaguár jí znepokojeně doprovázel pohledem a pak se přidal k ostatním a schoval se mezi stromy.

,,Nevím, co tu vlastně dělám" zamumlala Růže. ,,Tohle není naše bitva. Já ani neumím bojovat a nechci ubližovat dalším drakům!"
Světlonoš chlácholivě růžovou dešťoletku objal bílým křídlem.
,,Já myslím, že jí to dlužíme" ozvala se Štíra. ,,Jasně, tehdy v aréně jsem jí osvobodila já. A Jaguár jí taky zachránil, když padala z nebe. A občas je nesnesitelná-"
,,Občas?" Ušklíbl se Jaguár.
,,-ale berte to takhle-řekla nám svojí minulost, ačkoliv to vůbec nemusela dělat. Letěla zachránit Jaguára a díky ní jsme se poznali. Byla vychovaná j zabíjení a měla taky zabít královnu Korálu. A udělala to? Ne" pokračovala Štíra. ,,Jasně, pravděpodobně tady nemáme sebemenší důvod, být. Světlonoš ani Růže jí skoro neznají a ani já si nejsem jistá, jestli to byl dobrý nápad, ale nelituji toho"
Světlonoš a Růže se na sebe podívali, jakoby přemýšleli, jestli má opravdu smysl tady zůstávat a bojovat v bitvě, která není jejich.
,,Vlastně nám pomohla odletět z ostrova nociletů" ozval se Světlonoš. ,,Nedokážu si představit, že bych zvládl propašovat Jaguára a Růži do pralesa, aniž by si toho všimli strážní a nezavolali pomoc"
Jaguára potěšilo, že si všichni našli důvod, proč tu zůstat. Ačkoliv Lastura tvrdila, že nepotřebuje jejich pomoc, on by nedokázal odejít s klidným srdcem.
A tak čekali, zatímco slunce postupovalo po obloze a Jaguár byl čím dál nervóznější. Světlonoš, Růže a Štíra si o něčem povídali, ale Jaguár je sotva vnímal. Nemohl se zbavit pocitu, že se něco stalo.
Najednou zaslechl řev. Zvedl hlavu a ostatní utichli. Netrvalo dlouho a uslyšeli i tlukot křídel a rozčilené vrčení dalších draků.
Jaguár už neváhal ani na minutu a s bušícím srdcem vyletěl z lesa, následován ostatními. Vystoupal nahoru a obrátil se čelem k pevnosti. Hnala se k nim modrá dračice po boku s jinou a za nimi uviděl hejno podivných, černých draků s bílými hlavami.
Jaguárovi se sevřelo hrdlo. Bylo jich tolik! Je naprosto nemožné, je všechny porazit! Co si mysleli? Všichni tady zemřou. A nemohl se zbavit pocitu, že je to jeho chyba, protože Lasturu nedokázal přesvědčit, že je to hloupost.
Přesto odmítal jen tak poletovat kolem. Rozletěl se k Lastuře, která zastavila když spatřila, jak k němu letí společně se Světlonošem, Štírou a Růží. Lastura se následně obrátila čelem k mrtvoletům. Její zelenomodré šupiny byly pokryté krví a ve tváři měla chtivý, nemilosrdný výraz.
Štíra se mračila, když viděla jak se k nim blíží skupina mrtvoletů.
Růže se tvářila vyděšeně.
Světlonoš odhodlaně.
Ta dešťoletka, co musela být Levandule, rozzuřeně.
A Jaguár..? Ten jen věděl, že tohle je správná věc, protože tím pomůžou Lastuře. Možná z ní už nedokáže udělat hodného draka a nikdy se nepřestane chovat podle toho, jak byla vychovaná, ale ti, co jí takhle zničili život, by měli být potrestání. Samozřejmě, Jaguár si byl vědom toho, že nebýt jich, pravděpodobně by se s Lasturou nikdy nesetkal, ale... Potřásla hlavou aby vyhnal ty myšlenky a připravil se na boj.
Nemohl si nevšimnout, jak se do vzduchu vzneslo několik podivných mrtvoletů-jejich těla byla hnijící, neměli oči a jiné části těla, ale přesto letěli. Jaguár uhodl, že se jedná o mrtvoly ovládané kouzly jiných mrtvoletů.
Přimhouřil oči a snažil se přijít na to, kteří z nich to dělají. Netrvalo to dlouho a zahlédl dva mrtvolety, kteří byli o něco pomalejší než ostatní a drželi se vzadu. Neměl čas se rozhlížet moc dlouho, jelikož v tu chvíli se střetli s mrtvolety ve vzduchu.
Do Jaguára narazila jedna mrtvoletka s bílými blánami a pokusila se mu vychrlit do obličeje oheň-nebo na něj dýchnout ten jedovatý oblak.
Jaguár však byl přecejenom z větší části dešťolet, a tak otevřel tlamu a vystříkl jí do obličeje zase svůj jed.
Mrtvoletka v agónii zařvala, zatímco Jaguár jí rychle pustil. Jeho jed nebyl tak silný, jako pravých dešťoletů, ale jelikož zasáhl zranitelná místa, jakými byli oči, nebyla šance, že by to přežila.
Mrtvoleti si brzy uvědomili, že se k němu nemůžou přiblížit a tak se mu spíš začali vyhýbat, čímž byl Jaguár ve výhodě. Nemohli na něj vychrlit oheň ani dýchnout smrtící oblak, protože on dokázal namířit jed na větší vzdálenosti. To mu dodalo trochu optimismu, ačkoliv se necítil nijak dobře, když slyšel srdceryvný ryk umírajících draků. Levandule si s tím očividně žádné servítky nebrala. Bylo to vlastně poprvé, co Jaguar viděl dešťoleta používat jed s takovou krutostí a nemilosrdností. Nebylo se čemu divit, Levandule je musela nesnášet stejně, jako Lastura. Ta se mezi mrtvolety pohybovala s nebezpečnou lehkostí a Jaguár by se na ní vydržel dívat navždy. Sice ho děsili její schopnosti-zatínala drápy a rvala maso s takovou lehkostí, jakoby dělala tu nejnevinnější věc na světě, třeba sbírala květiny. A vypadala, že si to náramně užívá. Nemusela mít jed ani oheň na to, aby se od ní mrtvoleti drželi dál. A oni samozřejmě věděli, čeho je schopná už předtím.
Ostatní si však nevedli tak dobře. Štíra sice neměla problém se vyhýbat jednomu nebo dvěma mrtvoletům, ale když se na ní sneslo hned několik, musel přiletět Jaguár a pomoct jí. Stejně jako ona se zdráhal použít své magdračí schopnosti. Nechtěl to dělat, dokud to nebude úplně nezbytné.
Světlonoš s Růží na tom byli ještě hůř. Ani jeden z nich nikdy v životě nebojoval a Růži se navíc příčilo, že měla použít svůj jed na ostatní. To mrtvoleti okamžitě odhalili a zaútočili na ně ještě s větší vervou.
Lastura, Jaguár, Levandule a možná i Štíra mohli drtit mrtvolety sebevíc, ale bylo jich čím dál víc a po chvíli se do bitvy připojili i oživlé mrtvoly.
Jaguár se cítil čím dál unavenější, jak rozleptával jednu mrtvolu za druhou. Zneškodnil je až když už z nich nezbylo skoro nic, protože jinak bojovali, i když jim jed rozežíral šupiny.
,,Tohle byl sakra špatný nápad!" Vykřikl Světlonoš.
,,Ráda jsem vás poznala!" Zvolala Růže, která vypískla, když se na ní vrhl jeden mrtvolet s nataženými pařáty. Světlonoš ho naštěstí rychle odrazil.
,,Já taky!" Přidala se Štíra, která právě bodla jednoho mrtvoleta přímo ocasem do hrudi.
,,Tolik vzrušení jsem nezažil za celý život!" Vykřikl Jaguár a pocítil palčivou bolest, když mu plamen ožehl křídla. Problém byl, že hořel na každém povrchu a tak Jaguár musel zběsile mávat křídly, aby ho uhasil. Tahle chvilka nepozornosti dovolila dalším mrtvoletům se k němu přiblížit a on je naštěstí zahnal několika trefnými stříkanci jedu.
,,Já vás ani neznám, ale jsem ráda, že aspoň zemřu v boji!" Zvolala Levandule. Její bojová technika byla děsivě přesná-zamaskovala se a pak se snesla na nic netušícího mrtvoleta a pokropila ho pořádnou sprškou jedu.
,,Nechte toho loučení!" Zavrčela Lastura. ,,Já se nikdy nevzdám! Zničili mi život!"
,,Udělali jsme z tebe vražedkyni!" Vykřikl jeden z mrtvoletů. ,,Bez nás by tě zabili! Co myslíš, nechali by žít kříženku?!"
Lastura se na něj zlostně vrhla a chvíli s ním zápolila ve vzduchu, dokud se mu nezakousla do břicha a neodhodila na jiného draka.
Dva mrtvoleti, kteří měli schopnost oživovat mrtvé, byli hlídání svými druhy s Jaguár poznal, že je správný čas na to, je odstranit.
Jen nedokázal přijít na to, jak to udělá. Než by stihl rozleptat jedem všechny mrtvolety, buď se nadechne toho jedového kouře nebo ho spálí oheň.
Kouzla.
Fajn, tak teď ještě přijít na to, která kouzla by byla vhodná. V průběhu boje se hodně přiblížili k zemi, takže pro Jaguára nebylo těžké, ovládnout něco ze země. Ve vzduchu najednou zavířila velká vlna písku, která se přelila přes několik mrtvoletů a začala je dusit. Jaguár cítil čím dál věští únavu, nicméně se nevzdal. Štíra pochopila co dělá a napodobila ho. Lastura s Levandulí se mezitím vrhli na dva nocilety, ovládající mrtvoly. Ty byly prozatím zaměstnané Růží a Světlonošem a dva mrtvoleti s touhle ohavnou schopnosti neuměli moc dobře bojovat-určitě je cvičili především k ovládání mrtvol. Takže je Lastura a Levandule zabili takřka okamžitě.
Jakmile si mrtvoleti všimli, co se stalo s těmi dvěma, naprosto se vzdali všech dalších pokusů o získání převahy. Místo toho se obrátili na útěk a rozletěli se pryč.
Lastura je začala pronásledovat, ale unavený Jaguár se jí postavil do cesty. ,,Už jsme je porazili" řekl jí. Bojovnost z ní ještě nevyprchala, ale nebyla žádná oživlá mrtvola. Byla unavená a zraněná. Takže jenom zavrčela, přikývla a sletěla na zem.
Jaguár přistál hned vedle ní, unavený až do morku kostí. V duchu se modlil, aby už nikdo nemusel používat tolik kouzel a jedu. Ale nemohl se ubránit pocitu uspokojení.

Ani nezaznamenal, že usnul, dokud se neprobudil.
Byla hluboká noc a všichni kolem něj spali. Dokonce i ta Levandule ležela vedle Růže, ačkoliv jí ani nikoho kromě Lastury neznala. Dotyčná kříženka seděla na nějakém kameni a hledala k obzoru. Na tmavě modrých šupinách jí pulsovaly zelené skvrny.
Jaguár se opatrně zvedl, přelezl Světlonoše a Růži a posadil se vedle ní. Jelikož on nemohl sedět na kameni, byla větší než on.
,,Jaguáre" řekla Lastura. ,,Co bude teď?"
Jaguár překvapeně zamrkal. Ona se ho ptá na budoucnost?
,,Celý život jsem byla vedena k tomu, zabít královnu mořeletů a nastolit v Pyrrhii chaos. Byla jsem zbraní, smrtící zbraní, kterou mrtvoleti hodlali využít, aby se Pyrrhie zmocnili" pokračovala Lastura. ,,Vlastně nechápu, jak by to dokázali. Porazila je parta sotva dospělých dráčat" odfrkla si. Jaguár nestačil nic říct, protože mu k tomu nedala čas. ,,Pak jsem poznala tebe a Štíru a dokonce i tu dešťoletku a princátko a další cíl, který jsem měla, bylo zabít mrtvolety. Vyhubit je do jednoho, aby se už nikdy nepokusili, zaútočit na Pyrrhii. A to se mi podařilo. A co mám dělat teď?"
Jaguár zaváhal. ,,Můžeme se vrátit do pralesa" řekl opatrně. Snažil se nedávat moc velký důraz na množné číslo. Taky s ním vůbec nemusela chtít být.
Lastura chvíli mlčela, zrak měla obrácený k obzoru a pak zvedla tlapy. Na pařátech měla pořád zaschlou krev, ostatně jako na šupinách a kolem tlamy. Taky si všiml několika zranění, ale jakoby je ignorovala. Samotný Jaguár moc zranění neměl, většinou se mu mrtvoleti vyhýbali.
,,Ne" řekla zvolna a sevřela pařáty, zatímco Jaguárovi naděje se hroutili jako domeček z karet. ,,To není nic pro mě. Prolila jsem až moc krve na to, abych si mohla jen tak sednout a do konce života se cpát ovocem a opicemi"
Jaguárovi poklesla křídla a usilovně se snažil, udržet své šupiny bílé. Kdyby jen trochu zešedli, Lastura by poznala, jak moc je zklamaný. ,,Tak co budeš dělat?" Zeptal se opatrně.
Lastura pokrčila rameny. ,,Potulovat se Pyrrhii? Najít Mráze? Zabíjet draky? Přidat se občas na tu či onu stranu? Navštívit Mořské království?"
Jaguár zaváhal a pak navrhl: ,,Půjdu s tebou"
Lastura rázně zavrtěla hlavou. ,,Ani nápad" řekla.
Jaguár se chtěl přít, když v tom najednou Světlonoš prolomil ticho výkřikem: ,,Já měl vidinu!"
To všechny probudilo a tak k němu okamžitě přišli.
Bílý nocilet vypadal nadšením bez sebe. ,,Měl jsem vidinu, vidinu, vidinu!" Poskakoval.
,,Tak bys jí nám mohl říct, co říkáš?" Ušklíbla se Levandule.
Světlonoš se dramaticky odmlčel. ,,Viděl jsem dráčata osudu! A vše, co se s nimi stane!" Řekl.
Jaguár se zamračil, ale najednou se mu rozjasnilo. ,,Takže víš, jak skončí válka?" Ujišťoval se.
Světlonoš přikývl, ale pak se otočil na Růži. ,,Vím že chceš zachránit ty vězněné dešťolety-já taky-ale to je úkol dráčat osudu. Kdybychom to udělali za ně, mohli bychom výrazně pozměnit celou budoucnost" řekl rychle. Vypadal viditelně vzrušený.
Růže otevřela tlamu, jakoby se hodlala přít. Bez Jaguára by ani nevěděla, že nějaká dráčata osudu existují a určitě se jí nelíbilo pomyšlení, že by měla dešťolety nechat trpět, dokud je dráčata nezachrání.
,,Souhlasím se Světlonošem" poznamenala Štíra. ,,Nesmíme změnit budoucnost. Ale teď už nás nenapínej a řekni nám, co všechno se stane!"
,,Takže" začal Světlonoš a posadil se. Růže se přitulila k němu, on jí objal křídlem a Levandule se Štírou se zvědavě posadili před něj. Dokonce i Lastura se posadila, aby poslouchala, ačkoliv o něco dál od ostatních. Jaguár si však takové servítky nebral a sedl si hned vedle ní, až se dotýkali křídly. Potěšilo ho, když se neodtáhla.
Na jejich šupiny dopadalo světlo tři měsíců a zalévalo je chladnou září.
Bílého, nociletského prince.
Magdračí pískoletku.
Dešťoletku, která neuměla měnit barvy.
Další dešťoletku, která byla vycvičená k zabíjení.
Polodešťoletku, do které se Jaguár zamiloval a která měla tak úžasnou a složitou povahu, až si byl jistý, že jí nikdy nepozná celou.
A nakonec jeho samotného. Dešťoleta s krví pískoleta a magdračími schopnostmi.
,,Takže..." Začal Světlonoš. ,,Nejdřív začnu tím, že nemají nebeleta, ale dešťoletku"
,,Vážně?" Podivila se Růže.
,,Kdybych dneska neviděla ten jed v akci, tak bych si říkala, že to nebyl nejlepší nápad" poznamenala Štíra. Levandule se zazubila a schválně jim předvedla ty zuby.
,,To vejce totiž bylo zničeno" vysvětloval Světlonoš. ,,A to je štěstí, protože jinak by se všechno mohlo odehrávat úplně jinak. Takže, poslouchejte. Dráčata osudu se jmenují Hliňák, Tsunami, Zářena, Hvězdoplav a Slunéčka..."

Takže konečně jsem po kdoví jaké době dokončila tyhle příběhy! XD
Upřímně, nejsem úplně spokojená s lehkou porážkou mrtvoletů, ale nakonec jsem si řekla, že je to příběh. A navíc, když máte v týmu dva magdraky a mega vražedkyni, není úplně těžké, vyvraždit několik draků XD
Takže, zatím ahoj! XD