Zdravím čtenáře i čtenářky, dnes to bude rozhovor, který jsem s naší milou Elamis19 ale nedělala já, nýbrž má kolegyně v zácviku ElenStr - a já myslím, že se jí otázky na superhrdiny celkem povedly. Užijte si odpovědi a pokud máte zájem vy nebo někdo jiný o rozhovor se mnou či Elen, neváhejte se ozvat!

1. Vtrhnou k tobě do pokoje dva muži v černém a řeknou ti, že tě musí odvést pryč od tvé rodiny a přátel aniž by ses s nimi rozloučila. Jak bys reagovala, jak bys jednala?
Pravděpodobně bych jako první začala křičet strachy, pak bych sebrala první věc co bych měla po ruce a snažila bych se bránit, případně útočit. A kdyby to šlo, tak třeba i utéct. Kdyby nic z toho ale nefungovalo, po několika minutách bych se možná uklidnila, a pak bych s nimi začala vést dlouhý rozhovor, protože své rodiny a svých přátel se nevzdám. Poté by přišel nával dalších otázek tipu: Kam jdeme; Proč tam jdeme; Jak jste se dostali ke mně domů; Proč zrovna já?; a tak podobně.

2. Reagovala bych nějak podobně. Co by se stalo, kdyby ti muži řekli, že jsi superhrdinka - jenže ty o žádné schopnosti nevíš a tak se musíš naučit ji používat a podobně? Odešla bys s nimi nakonec? Jaká by byla tvá schopnost?
Wow, určitě by mi zabralo dlouho přemýšlet mad tím, jestli odejdu nebo ne. Na jednu stranu, být superhrdinkou je v podstatě jeden z mých snů a věřím, že by to bylo super. Ale nedokázala bych opustit rodinu a kamarády. Šla bych s nimi, jen pokud bych měla dovoleno se ještě někdy setkat s rodinou. Třeba jen párkrát za rok, to by mi stačilo.
Vůbec netuším, co by měla být má superschopnost. Řekla bych, že v ničem nijak extra nevynikám. Jediné co mě napadá, je nějaká forma levitace. Vždycky mě přitahovalo umět létat. Už několikrát jsem byla v takovém tom větrném tunelu, jestli víš. A ani bych nespočítala, kolikrát se mi zdálo o tom, že umím létat.

3. Páni, tak to tě chápu. Dejme tomu, že  by na tvé ,podmínky' přistoupili. Kam myslíš, že by s tebou odjeli, popřípadě odletěli?  Jak by podle tebe měla vypadat škola pro super hrdiny?
Tak na toto mě napadají tři odpovědi. Buď nějaký neznámý ostrov uprostřed oceánu, klidně i chráněný nějakým štítem, aby ho ostatmí lidé nenašli. A nebo by to mohlo být klidně i uprostřed města. Normální budova, kolem které projde denně desítky lidí. Jenže tato budova by měla rozsáhlé podzemní chodby, velmi moderně vybavené, tam by se nacházela celá škola. No a za třetí, mohlo by to být klidně i na úplně jiné planetě. Řekněme, že mají nějaké úžasné vesmírné lodě a někde v galaxii vlastní malou planetku, která je určená jen pro superhrdiny.
Ve všech případech bych řekla, že škola pro superhrdiny bude hodně moderné vybavená. Taky by tam asi měli dost ochraných prvků. Zaprvé, kdyby na ně útočil nějaký superpadouch, nebo kdyby se studentům vymkli jejich schopnosti.
Počkat! Vlastně mám i čtvrtou! Ještě by to mohlo být i v úplně jiné dimenzi, než si dovedeme představit. Škola by tam vypadala asi stejně, jako už jswm říkala.

4. Páni, tak to je vážně hodně rozsáhlá odpověď. Jak tak koukám, máš hodně velkou fantazii, což se mi líbí. Kdybys měla na výběr, budeš radši superpadouch, nebo radši superhrdina?
Upřímně, určitě by mě lákalo vyzkoušet si být superpadouchem. Jediná věc co je na tom špatná je, že v devadesáti devíti procentech všech filmů a knížek vyhrávají superhrdinové a dobro tak nějak obecně. Věřím, že by superpadouch měl určitě zajímavý život, ale být předurčená k tomu, že prohraju a pravděpodobně i zemřu, mě teda moc neláká. xd Další věcí je, že zloduchové mají většinou hodně špatný život. Většinou si toho hodně prožili a právě proto jsou zlí. A nějak moc mě nevrzušuje mít blbý život s blbým koncem. Ale zase na druhou stranu je většina zloduchů fakt hezká a taky dost z nich má lépe propracovaný charakter než samotný superhrdina. XD No závěrem, superpadouchem pouze v případě, že bych byla jedna z mála, které by se povedlo vyhrát.
Superhrdina, ten má většinou samé výhody. Všichni ho mají rádi a tak dál. Vím, že i většina superhrdinů má špatnou minulost, ale zase jejich příběh většinou končí šťastně...
No závěrem, když se na to koukám, asi bych se radši stala superhrdinou. A ani bych nemusela bojovat proti nějaké mafii, na Zemi máme spousty běžných smrtelníků, co by potřebovali převýchovu od nějakého superhrdiny. XD

5. S tou převýchovou máš pravdu. Jinak, co myslíš, že by tě donutilo se stát superpadouchem?  Asi to nebude jen tak, jak už jsi sama říkala. Mají většinou proto své důvody. Jaké bys tedy měla ty?
No, to může být různé. Buď by to mohly být třeba špatné rodinné vztahy (jako hodně špatné), šikana nebo jiné trauma. Nebo bych vlastně ani nemusela mít špatný úmysl. Jen by to prostě ostatním přišlo nevhodné, nebezpečné, nebo že by se to prostě dělat nemělo. Nejpravděpodobněji by to však byla touha po pomstě někomu, kdo mi ublížil. To bych řekla, že je asi ten nejčastější důvod připojení se ke zlé straně.
Pak by tu však mohla být ještě druhá stránka. A to, že bych prostě jen nesouhlasila s nějakými superhrdiny (dejme tomu, že kdybych byla superpadouch, byli by i superhrdinové), nebo s vládou, nebo s jiným světovým problémem. Ale lidi by mě špatně pochopili, nebo by prostě nechtěli změnu. A tím pádem by se ze mě stal zloduch.

6. Tomu rozumím. Teď nakousneme trochu téma - rodina. Tvého bratra nebo sestru někdo unese. Kdo myslíš, že by to mohl udělat a proč?
Tak určitě by to mohl být někdo náhodný, kdo prostě chce peníze a pomocí mého sourozence nás bude vydírat. Nebo by to taky mohl být následek nějakých nevyřízených účtů. Dejme tomu, že někdo, kdo se zná s mojí rodinou, s ní v minulosti něco řešil, a třeba to nedopadlo pro něj dobře (přišel o peníze, majetek nebo tak něco) a tak unese člena mé rodiny, abychom mu vrátili něco, comu mu "patří". (Tohle jsem pochytila z filmů...xd) Taky by to však mohl být jen nějaký náhodný psychopat, co třeba utekl z psychiatrické léčebny, který třeba rád unáší lidi. A zrovna šel kolem mého sourozence, tak ho nenapadlo nic lepšího, než ho taly unést. Xd

7. Vážně zajímavá teorie. Zůstaneme chvilku u té historie. Představ si, že jsi se ocitla v minulosti. Jaká by to byla doba a jak by vypadal tvůj vysněný dům, či případně tvé oblečení?
Nikdy jsem nijak netoužila podívat se do minulosti, jelikož bych tam na většině míst, jako žena, neměla moc práv. Ale kdybych si přece jen měla vybrat, bylo by to dlouhé rozmýšlení. Každé období minulosti je totiž něčím zajímavé. Třeba bych se moc ráda podívala do dob starověkého Říma. Jak jsem mluvila o těch ženských právech, v Římě to nebylo tak strašné... A nebo třeba antické Řecko. Taly strašně zajímavá část minulosti. Jediný problém je, že se ani jedna z těchto událostí nestala na území ČR.
Kdybychom se přesunuli do novověku, taky bychom tam našli nějaká pozitiva. Třeba v raném novověku, nebo pozdním středověku, se nosily krásné zdobené šaty. Vždycky jsem si chtěla vyzkoušet nějaké úžasné princeznovské šaty. Jediný mínus by byl, kdyby naše rodina patřila mezi chudší obyvatelstvo. To bych si těch šatů asi moc neužila. Xd

8. Já osobně bych sama nevěděla, kam všude bych se chtěla ohledně minulosti podívat. Ale jak jsi zmínila, ženy byly něco méně ve většině dob naší historie. Já osobně bych nechtěla být nějakou manželkou panovníka. Samé korzety a podobně. Jaký názor na to máš ty?
Jediná dobrá věc na tom všem by byla, že bych si žila v luxusu. Přece jen, panovník měl spousty peněz. ;) A navíc, ty krásné princeznovské šaty... Prostě nádhera. Určitě bych si chtěla někdy splnit svůj dětský sen a stát se na pár dní princeznou. Ale víc jak týden bych to asi nevydržela. Umět se chovat ve společnosti, vystupovat jako dokonalá dáma... Nic pro mě.
Ale pak tu mám jedno obrovské negativum a to je, že by nade mnou měl můj manžel naprostou kontrolu. Nemohla bych nikam jít sama, třeba bych si ho ani nevzala z vlastní vůle, rozhodoval by o tom, co budeme dělat a kdy to budeme dělat... Nikdy se mi nelíbilo, když mi někdo říkal (v nejhorším případě rozkazoval) co mám dělat. Manželka panovníka byla určena v podstatě jen k tomu, aby mu porodila syna. A řekněme si to narovinu, která holka by tohle chtěla? Dovolím si mluvit za všechny - žádná.

9. Naprosto s tebou souhlasím. Šaty (nepočítám korzety) dobře, ale nic víc. Já osobně nesnáším, když mi někdo rozkazuje, například vrstevník. A když už jsme u těch dětí, jak bys v té době pojmenovala svou dceru nebo syna, případně oba?
Příhodné, že tato otázka padla zrovna teď, když přemýšlím o tom, že bych děti neměla vůbec. Když tak denně vídám ty uječené, hysterické a tak nějak obecně zlobivé dětičky a jejich mamky, které jsou z nich úplně zoufalé, si mnohokrát pokládám otázku, jestli si tímto také chci projít. Jeden z hlavních problému u mě by asi byl, že bych byla špatná matka, která by svému dítěti něco jen tak bez hádky neodpustila. Kdyby mé dítě začalo nezdůvodně ječet, asi bych se na něj tak naštvala, že by začalo ječet ještě víc... Mám trošku problém s tím, že když se naštvu, tak se naštvu pořádně. A je to na mně dost vidět. Jsem klidně schopná někomu dát pěstí, či něco v záchvatu vzteku rozbít. A teď si představme, že bych měla dítě, které je tvrdohlavé, hysterické a tak nějak obecně zlobivé. Už úplně vidím, jak by můj synek či dcerka něco provedli, nebo začali hysterčit. Ze začátku bych to určitě zvládala, stejně jako teď v reálném životě, ale každému někdy rupnou nervy. A kdyby se toto stalo v mém případě, předpovídala bych příjezd sociálky.
Ale tak řekněme, že bych měla nějakého hodného roztomilého potomka. Určitě bych vybrala nějaké neobvyklé jméno. (U mě rozhodně nečekejte, že bych svého synka pojmenovala Honza a svou dcerku Maruška.) Klidně i zahraniční, nejpravděpodobněji asi anglické. Teď mě napadá pár jmen pro holky, které jsem tak nějak vybrala: Aurora, Luna, Rose, Annabeth, Elizabeth, Aria, Rebecca, Olivie nebo Eleanor. Řekla bych, že většina z těchto jmen je celkem neobvyklá i v Anglii či Americe. Jediným problémem u všech zahraničních jmem je, že se v češtině vyslovují trochu jinak. A nejhorší by bylo, kdyby se někdo snažil vymyslet nějakou zkratku pro některé z těchto jmen. A mebo by se ho někdo snažil napsat a počeštil by ho. A pak by třeba ze jména Charlotte vzniklo Šarlota - jméno, které se mi narozdíl od anglické verze vůbec nelíbí.
Pak tu mám samozřejmě i pár jmen pro kluky: Tobias, Aron, Alex, Eric, Chris, Matthias, Thomas, Daniel a Nathaniel. Tahle jména už jsou mnohem známější, já jsem ale moc originálních jmen nenašla, nebo se mi nelíbila. Takže jsem hlavně čerpala z filmů. Xd
Mám u nich v podstatě ten stejný problém jako u holčičích - česká výslovnost. Nedokážu si představit nějakého typického Čecha - který neumí ani trošku anglicky, natož aby měl nějaký anglický přízvuk -, jak se snaží vyslovit Nathaniel nebo se mu dokonce snaží vymyslet přezdívku. Xd
Jinak, možná si toho někdo všimnul, ale tyto jména neleží v mé hlavě jen tal bez povšimnutí. Zatím, protože v mém věku je hodně brzy na to vůbec přemýšlet o dětech, pojmenováván svými oblíbenými jmény mé postavy v knížkách a RPG. XD

10. Nechceš mi napsat slouhovou práci? Máme tam dát nějaké vtipný zážitek a jediné co mě napadá, je; ,,Jak jsem postřelila vlastního bratrance". Je to pravda,  ale všichni po spolu dál žijeme. Zkus vymyslet teorii, jak se to mohlo stát.
Odpověď na tuto otázku nelaznete na profilu Elamis v knize s jednodílnými povídkami.

11. Jaký jevíš postoj ke zbraním? Chtěla by sis do budoucna udělat zbrojní průkaz, nebo dokonce chtěla pracovat u nějaké tajné služby, jako je třeba FBI v Americe nebo SAS v Anglii?
Jedna z mých vysněných prací byla pro CIA nebo FBI.  Původně jsem chtěla pracovat u klasické české policie, ale pak jsem usoudila, že u CIA se toho bude dít víc, než tady u městské policie. Radši budu řešit mafii, nebo složité vraždy, než to, kdo posprejoval policejní základnu.
Taky jsem vždycky milovala konspirační teorie o Area 51 a říkám si, že kdybych pracovala u CIA, třeba by se mi alespoň částečně otevřely dveře k pravdě.
Věřím, že je spousty věcí, které nám vláda neříká a kdybych se stala  někým důležitým, mohla bych být zasvěcena do podvodů a lží a konečně bych se dozvěděla pravdu.
Jinak k tomu zbrojnímu průkazu, po mamce jsem zdědila lásku ke střelným zbraním. Jakmile dosáhnu do věkové hranice, první dárek, který si budu přát, bude výlet na střelnici.
A zbrojní průkaz bych si moc ráda pořídila. Přece jen můžu ochránit sebe i svojí rodinu a ještě podpořím svoje zájmy.

12. Naprosto s tebou souhlasím. Takže se tu právě bavím s budoucí policistkou, jo? Budu moc držet palce, aby se ti to podařilo. Já sama bych ráda měla zbrojní průkaz, ale ještě pár let si musím počkat. Co by se stalo, kdyby ti zavolali z Ameriky a oznámili, že tě přijímají na výcvik do FBI? Musíš se sbalit do jednoho týdne a odletět tam v tomto věku. Jak by ses rozhodla?  Zůstala bys s rodinou a přáteli, nebo by sis šla za svým vysněným povoláním do Ameriky?
To je těžké rozhodnutí. Rodina a přátelé jsou pro mě všechno, ale pracovat pro FBI je zkrátka můj sen. Když se tak rozmýšlím, asi bych tam jela. K čemu mi bude, že jsem celý život seděla doma a dostala jsem nějakou nudnou práci v kanceláři? Spíš si pojedu užívat života a zkusit něco nového a zajímavého. Zbalila bych si nějaké základní věci a odletěla bych. Přece jen, kdyby se mi tam nelíbilo, dala bych výpověď a vrátila se zpátky za rodinou.
A taky myslím, že i agenti FBI mají někdy dovolenou, během které bych se mohla podívat domů.

13. Dovolená je určitě krásná vyhlídka a asi bych se nijak jinak než ty nerozhodla. Přece jenom, existují mobily a další technologie, takže by ses s rodinou mohla vídat sice přes počítač, ale lepší než nic. Kde by sis představovala svou dovolenou se svojí rodinou, když bys jí dostala od FBI? Máš neomezený počet peněz, protože ti to celé hradí právě tvá nová práce. Kam bys své milované vzala na čtrnáctidenní výlet?
Určitě bych se snažila aspoň částečně splnit přání oběma mým rodičům. Jeden týden bychom se pravděpodobně na tátovo přání vydali zřejmě do severní Evropy.
Já jsem se ostatně také vždycky chtěla podívat třeba do Norska nebo na Island. Obě to jsou nádherné země, mají spousty krásných památek a navíc to jsou dvě nejbezpečnější země na světě.
Mamka si zase vždycky přála se podívat do nějaké exotické země. Opalování se, plavání v moři a poznávání památek v teplém létu. Vydali bychom se třeba na Maledivy nebo do Karibiku.
A když už bych měla neomezeně peněz, určitě bychom šli na nějaké pořádné nákupy. Ochutnali bychom místní kuchyni a pořádně si prohlédli místní sortiment v obchodech. Také jsem se vždycky chtěla podívat do Austrálie, to je také nádherná země (a navíc v ní žije dost mých oblíbených herců XD), ale na to by nám ani nevystačil čas.
Když jsem byla malá, moc jsem se chtěla přestěhovat do Ameriky, nebo se do ní alespoň podívat, jenže v posledních letech o svém rozhodnutí výrazně pochybuji. Stačí si zapnout zprávy a podívat se, co se v USA děje.

14. Souhlasím s tebou. Austrálie je krásná země a můj strýc měl možnost se tam podívat (pracovně na delší dobu). Já bych se ráda mrkla do Francie, ale nákupy jsou krásná vyhlídka. Schovejte si radši peněženky, protože pokud já dostanu shoppingovou náladu, je to hodně špatný... Pojďme ale k další otázce. Vrátíš se z úžasné dovolené  zpátky do Ameriky a zjistíš, že máš na pokoji novou spolubydlící. Jak by se jmenovala, vypadala a její charakter by byl spíše kladný či záporný? Staly by se z vás nejlepší kamarádky, nebo naopak nepřátelé?
Tak tohle má spousty možností.
Pojďme si vzít první, co mě napadla.
Byla by to hodně mladá dívka, měla by dlouhé zrzavé vlasy a obličeje samou pihu. Oči by jí zeleně zářily a na obličeji by každou chvilku měla úsměv. Byla by to nová agentka, trochu naivní a hodně ambiciózní. Byla by schopna pro svou práci udělat cokoliv.
S každým by chtěla vycházet po dobrém, i když si občas hraje na drsňačku. Všechno jí dojme, je velmi citlivá a empatická.  Její jméno by bylo Alice. Překypovala by pozitivní energií, až by to někdy bylo otravné. Byla by definitivně ranní ptáče. Ráno by vstávala už v pět hodin, abychom nepřišli pozdě do práce. Měla by velmi rozmanitý šatník, který by hrál všemi barvami.
Poté by tu mohl být ale také úplný opak.
Žena s černými hustými vlasy a tmavě rudým melírem. Byla by to velmi zkušená agentka, která toho už spoustu zažila. Všechno její oblečení by mělo zásadně tmavou barvu a měla by velmi osobitý styl. 
Nenechala by se ničím rozhodit a citlivka by to nebyla v žádném případě. Mohla by se jmenovat například Iris.
S oběma bych rozuměla tak nějak částečně. Občas bychom si určitě měly co říct, ale jindy by se probudily naše odlišnosti. Určitě by tu pak mohl být ten zlatý střed.
Klasická dívka se světle hnědými rovnými vlasy. Občas je veselá a optimistická, jindy má spíš depresivnější období. V šatníku má od všeho něco, neměla by nějaký určitý styl.
Mohla by se jmenovat třeba Emily.

15. Páni, tak tu máme od každého trochu. Já bych se našla spíše v třetí variantě. Naopak první varianta vystihuje mojí nejlepší kamarádku, avšak ani druhá varianta není nijak pozadu. Jak už jsem zmínila, máš opravdu velkou fantazii a to se cení. Měla bys tedy na misích radši parťačku nebo parťáka? Jak by vypadal?
Páni, to je složitá otázka. Vždycky mi kluci připadali zábavnější, takže bych byla určitě moc ráda za parťáka, ale v reálném životě se víc bavím s dívkama a jelikož jsem taky holka tak bych řekla, že bychom si víc rozuměly.
Pak už by nejvíc záleželo na povaze, jestli by má parťačka měla být nějaká zajímavá dívčina s dobrým smyslem pro humor, určitě bych jí brala mnohem radši, než nějakého nudného chlapce, otráveného jen z mé přítomnosti.
Bůh ví proč jsem si svého parťáka představila jako vysokého chlapce s havraními vlasy a s kůží barvy křídy. Měl by tmavě zelené oči a šlachovitou postavu, ale svaly by mu v žádném případě nechyběly.
V podstatě takový můj protiklad (až na ty oči). Parťačka by mohla vypadat podobně, akorát v holčičí verzi. Černočerné vlasy a nádherná postava, lehce  nažloutlé oříškové oči a ironický úsměv. Perfektní. XD

16.  Já si osobně více rozumím s klukama, ale proti holkám nic nemám. Když se najde fajn človíček, beru kohokoliv. Pojďme k otázce, kde se dozvíme, jestli máš radši teploučko či čerstvý vzduch a výšky. Seš nadpozemská bytost a žiješ ve světě, kde se rozdělujete mezi ty, co slouží a pracují v teplém pekle, na ďáblíky a ďáblice, poté na vyšší hodnosti atd... Nebo naopak někde vysoko na obláčcích, kde by sis hověla jako anděl. Do jaké skupiny bys byla přiřazena z jakého důvodu?
To je hodně složitá otázka a nevím, jestli jsem na ni schopna odpovědět. Řekla bych, že spousty lidí není schopných posoudit, jestli se hodí nahoru, nebo dolů. Většina lidí totiž sama na sobě nenávidí, že dělá něco špatně. Podle mě by to měl rozhodnout někdo nestranný, a ne člověk sám. Kdo by se taky dobrovolně poslal do pekla, že jo? No... kromě mě. Já jsem tak bláznivá, že bych se klidně do samotného pekla dobrovolně podívala. Každopádně, sama sebe si dokážu představit na obou pozicích.
Jako obávanou dceru  samotného ďábla s rovnými černo-rudými vlasy a lehce zakroucenými rohy stejných barev. Neměl by chybět ocas se špičkou a upnutý kožený korzet a vysoké těžké boty. Celému vzhledu by korunovala rudá pokožka s temnýma očima. Určitě by se našla spousta důvodů, proč bych v pekle měla být zrovna já.  Ale stejně tak by se našel i důvod proč být nahoře. Sněhobílé vlasy a svítivě modré oči. Jemné rysy ve tváři a po kolena dlouhé, rozevláté šaty. Pokožka bílá jako křída a bosé nohy ťapkající po nadýchaném mráčku. Nad hlavou létá malá zlatá svatozář a ze zad vyrůstá pár nádherných silných křídel, díky kterým se můžu vznést až nad oblaka.
Přesně takto si představuji anděla.
Přesně tak, jak máme špatné vlastnosti, které by nás dostaly do pekla,  máme i ty dobré, díky kterým bychom mohli žít v ráji. A jestli tu je někdo,  kdo si je jistý, kam by šel, tak mu gratuluji, ale já si netroufnu rozhodovat se mezi dobrem a zlem.

17. Upřímně řečeno,  si myslím že jsi to krásně vystihla. Ani já sama nedokážu za sebe rozhodnout, kam bych se zařadila. Mám ráda teplo, ale křídla jsou velmi lákavá nabídka. Náš rozhovor jsme ukončily pekelným, nebo pokud někdo radši andělským dilematem. Díky tomuto rozhovoru jsem potkala dalšího úžasného člověka na wattpadu. Za mě jsi rozhodně andílek, ale jak jsi sama řekla, člověk nikdy neví. Jinak, jak se ti rozhovor líbil a co by jsi naopak vytkla a pozměnila? Já ti za rozhovor moc děkuji a doufám, že si najde pár lidí čas a kouknou na  povídku Postřeleného bratrance v tvém podání, která je na tvém profilu. Má poslední otázka je, koho bys nám doporučila na příští rozhovor? Ještě jednou moc děkuji za krásný rozhovor a tvůj čas.
To už je konec? :/ To je ale škoda... Pokládala jsi moc zajímavé otázky a moc jsem si to užila. Taky jsem šťastná, že jsme se zrovna my dvě  potkaly, byl to super zážitek. Třeba se někdy můžeme potkat v nějakém RPG, nebo vymyslíme další povídku. XD Nemám úplně přehled o tom, kdo už je zapojen do rozhovorů, ale osobně bych doporučila KaterinaKubickova (doufám že se takhle jmenuje), jen poslední dobou není moc na wattpadu, takže to může být trošku složitější. Káťa je totiž kreativní a milý človíček, která by se na rozhovor určitě hodil.  Věřím že na otázky dokáže zajímavě odpovídat. ;)

- Dámy, oboum dvoum vám děkuji, že jste spolu udělaly takový pěkný rozhovor. Těším se na vás někdy příště,
Annaeli2.