- S MeyClean jsme rozebíraly budoucnost světa, jí samotné nebo třeba děj jakéhosi románu právě s ní v hlavní roli. Byl to opravdu zajímavý rozhovor, tak si ho nenechte ujít!

1. Představ si, že ses zapomněla v nějakém odlehlém koutě muzea a zůstala jsi v něm po zavíračce. Jaká by byla tvá reakce, co bys udělala? Byla bys odvážná a prozkoumala vystavené artefakty, nebo se snažila někoho upozornit a rychle se dostat ven?
Teda, nejdřív bych asi prvních deset minut v panice pobíhala po muzeu a hledala někoho, kdo by si mě všiml. Na takové věci jsem hrozný nervák a dokázala bych se zhroutit na místě. No, kdyby mě nikdo nenašel, pravděpodobně bych někomu zavolala.

2. Chápu, také bych měla nervy. Jenže ses nikomu nedovolala, jelikož v muzeu nemáš žádný signál. Tu si všimneš takového zajímavého exponátu a neodoláš. Když k němu přijdeš a dotkneš se ho, vcucne tě podivný portál. Zjistíš, že jsi narazila na stroj času - raději cestuješ do budoucnosti nebo minulosti?
Upřímně bych raději zůstala v přítomnosti, ovšem jestli nemám na výběr... Pravděpodobně bych šla spíš do budoucnosti - ačkoli by bylo moudřejší navštívit minulost, poněvadž v té se člověk aspoň trochu vyzná. Mě asi láká to neznámé.

3. Ano, neznámé člověka láká. Jak by sis ty sama představovala budoucnost za takových pár stovek let? Myslíš, že už bude osídlem Mars a lidé budou vylepšení? Či bude svět zničen jadernou válkou?
Možné je všechno. Nejsem si jistá, jestli bude Země za několik stovek let vůbec existovat, nebo jestli se naše problémy díky nové a nové technologii zase vyřeší - potom ji bude lidstvo ještě více rozvíjet, až vznikne třeba letecké mhd a jiné různé přístroje. Ale spíš se přikláním k té druhé myšlence.

4. Takže máš spíš pocit, že Zemi nakonec zničíme svými vynálezy jako jsou jaderné zbraně? Co na ně obecně říkáš?
Asi ano, už jen z důvodu, kolik toho taková zbraň dokáže zničit. V tomhle se moc nevyznám, ale svět by byl určitě lepší bez všech těch možných zbraní a válek. Navíc lidstvo už toho kvůli své existenci zničilo tolik, že jednou to všechno prostě skončit musí.

5. Úplně s tebou souhlasím. Kdyby státy investovaly peníze do zajištění vody v suchých oblastech, nebo obnově přírody, místo aby vyvíjely další zbraně hromadného ničení, svět by byl lepším místem. Kdyby ale lidstvo v oné budoucnosti stále fungovalo bez větších konfliktů - jaký máš názor na vývoj moderních technologií a jejich vliv na nás? Věříš teoriím, že budeme mít větší oči, mozek, nebo třeba palce na rukách kvůli tomu, jak klikáme do mobilu?
Nemyslím si, že ty teorie jsou pravdivé, ale jestli lidé dospějí až do té části, kdy si bude moct každý člověk navolit to, jak bude vypadat, tak určitě budeme moct změnit spoustu věcí. (A i když to zní dost hustě, spíš mě to děsí, kdyby takhle mohli lidé žít za sto let.) A zároveň si myslím, že technologie je na jednu stranu užitečná, zlehčuje nám život, učí nás různým věcem a často je prospěšná, ale na druhou stranu je velmi nebezpečná, až už tím, že si můžeme vypěstovat závislost třeba na počítači, nebo tím, že jsme mnohem více zranitelnější.

6. Zase nemohu jinak, než souhlasit. Myslíš, že budou v budoucnosti probíhat pokusné mutace na lidech? Mně osobně se to třeba zdá dost děsivé, po všech těch sci-fi knihách a filmech.
Řekla bych, že ano. Například můžou zkusit zkombinovat člověka se zvířetem, což mi nepřijde úplně v pořádku. Možná vzniknout v budoucnosti i nějaké poddruhy lidí, jako třeba rybočlovek.

7. To zní vážně dost strašně, to ti teda povím. Ale možné to vlastně i teoreticky je. Rybočlověk, nebo třeba jelenočlověk by byl nadřazený nebo podřazený obyčejným lidem našeho druhu?
Podle mě podřazený. Už jen to, že je z části zvíře (které je méně inteligentní než člověk), z něj taky dělá méně inteligentní, tudíž podřazený. Ale kdo ví?

8. Také mám takový pocit. Chtěla bys ty být zmutovaná, abys třeba uměla dýchat pod vodou, nebo bys raději byla jen ty?
Přiznám se, že mě hodně láká být nějak "vylepšemná", nebo taky výjimečná. Kdybych potom mohla třeba létat, klidně i ano. Ale jen kdyby to nemělo žádné vedlejší účinky a tak.

9. Abych pravdu řekla, taky bych chtěla umět dýchat pod vodou, létat nebo něco podobného. Řekněme, že by to bylo opravdu možné, a ty by sis bez hrozících vedlejších účinků mohla vybrat nějakou zvířecí schopnost, o kterou bys byla vylepšená. Jaká by to byla, a od jakého zvířete?
Tak buď to létáni od nějaké sovy, nebo taková gepardí rychlost. To mě vždycky lákalo.

10. Rychlost, to zní také dobře. Co by sis s ní ale počala? Jasně, mohla by ses rychle dostat ze školy domů, ale mířila bys někam výš - třeba na mistrovství světa ve sprintu?
To bych si mohla docela dobře vydělat, jelikož bych byla pravděpodobně nejrychlejší člověk na světě. Na druhou stranu mě to nijak neláká, stačí mi rekordní čas na tělocviku ve škole. Aspoň bych neměla nervy před každým běháním na známky.

11. Kdybys mohla jednu věc na světě úplně zakázat, bylo by to právě běhání na známky, nebo bys myslela celkově na svět a lidstvo?
Běhání na známky ještě není tak hrozné v porovnání s tím, co všechno se ve světě děje. Takže kdybych mohla něco úplně zakázat, byly by to třeba vraždy, násilí, nebo něco podobného. Ale vím, že to se úplně zakázat nedá a podobně věci se budou dít pořád.

12. Zakázat vraždy a násilí by bylo rozumné. Kdyby ti někdo nabídl padesat milionů korun za to, že odpráskneš nějakého starého pána, přijmeš nebo ne?
Určitě ne. Můj malý hlásek v té temné zadní části mozku sice říká, že ten pán je starý a oadesát milionů je ohromná částka, se kterou bych mohla změnit nejen svou, ale i budoucnost někoho jiného (kdybych třeba přispěla někomu chudému a podobně), ale mé svědomí by vinu za něčí smrt prostě nesneslo. Navíc bych ho nejspíš ani zabít nedokázala. Na to jsem asi moc empatická.

13. Měla bych to dost podobně. Co kdyby se ti ale někdy nějakým omylem, jako třeba při smyku auta a následné bouračce, podařilo někoho zabít, nebo vážně zranit?
Nad tím jsem už jednou přemýšlela, ale abych ti dokázala odpovědět, musela bych ti zažít. Co ale tak nějak vím ze svého života je, že když se někomu něco stane mou vinou, jsem z toho vždy smutná. Takže kdybych někoho omylem zabila, asi by mi to zůstalo v hlavě a už bych si pravděpodobně neodpustila.

14. Raději doufejme, že se nikdy nic takového nestane, jelikož věřím, že je to příšerný zážitek.  Podívejme se na pravý opak - někomu život dáš. Chceš být jednou maminkou?
Upřímně mívám nálady, kdy toto po něčem, co je tak nevinné, čisté a nádherné jako moje vlastní miminko, které bych naprosto milovala. Jenže vím, že to není jednoduché a je třeba sousta zodpovědnosti a péče, taky záleží, s kým bych ho měla. Ale pokud by to byl můj milující manžel a bydleli bychom v dobrých podmínkách, v budoucnu bych dítě chtěla. Ale na to mám ještě čas.

15. Pravda, času dost. Ale stejně si ještě neodpustím otázečku na tvé oblíbené jméno?
To je hrozně těžké, jelikož se neustále mění. Ale dlouhodobě se mi líbí jméno Izabela a Elena. Krásných ženských jmen je spoustu, za to pro chlapce to bude těžší. Samuel je pěkné jméno, nebo třeba Daniel či Adam taky není k zahození.

16. Koukám, že máme poměrmě stejný vkus. Teď ale pojďme na úplně jiné téma - představ si, že jsi v onom muzeu, o kterém jsme mluvily na začátku, a na žádný stroj času jsi nenerazila, ale potkala jsi ostrahu. Ten si ale myslí, že jsi zloděj.
Řekla bych mu prostě co se stalo. Je na něm, jestli mi uvěří nebo ne, každopádně pokud by zavolal policii, myslím, že by mi uvěřila, že jsem se jen ztratila.

17. Ano, také si myslím, že by ti minimálně policie uvěřila. Dostala by ses domů pozdě večer, a zjistila, že další den první hodinu píšeš test z chemie a vůbec to neumíš. Obětovala bys učení noc, nebo se smířila se špatnou známkou?
Záleží z čeho bychom psali a jak moc bych to uměla. Kdyby ne, tak bych si to alespoň pročetla a pokusila se něco zapamatovat, ale jinak bych se smířila se špatnou známkou.

18. Špatné známky nejsou konec světa - alespoň ne v tom našem. Co kdybys ale žila v zemi, kde všechny tvé známky, od první třídy až do maturity, rozhodují o tvém následném postavení ve společnosti? V jaké vrstvě bys asi tak byla?
To je hodně zajímavá úvaha. Každopádně já jsem vždycky mívala docela dobré známky, i když jsem se moc neučila. Takže kdybych nebyla líná a poctivě se učila každý den, určitě bych mohla být v jedné z těch lepších vrstev.

19. Teď si představme dějství takového románu - ty, s jedničkami zařazená jedné z nejlepších vrstev, zatímco tvůj milý s horšímy známkami skončil v jedné z těch nejhorších.
Kdybych mohla, chtěla bych ho nějak doučovat, aby se dostal výš. Ale kdyby to nešlo, tak bychom se s tím asi museli smířit. Nevím, jestli bych kvůli němu opustila své místo mezi lepšími.

20. Doučování zní fajn. Doufám, že já se v rozhovorech nebudu muset nějak zvlášť doučovat. Co si o tom myslíš ty? Bavil tě, přišly ti otázky zajímavé, nebo chceš něco dodat? A koho bys mi doporučila na nějaké další rozhovory?
Rozhovory jsem si užila, byly opravdu zajímavé a dobré k zamyšlení. Doporučila bych Kremroli, Krany a Flame, které mají zajímavé a rozdílné názory. Jejich odpovědi by mě taky zajímaly.

- Dobře, moc díky za rozhovor Mey. Mimochodem, na Kráně už se dělá... Přeji pěkný zbytek noci,
Annaeli2.