Then we'll come down
and have a hangover

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Weasley seděl v obývacím pokoji a četl si, když přišla Pansy a podala mu dopis. ,,Pro tebe," řekla pouze a šla si vybrat nějakou ucházející knihu (když už Weasleymu slíbila, že nebude celý den pouštět hudbu). Percy otevřel dopis a začetl se. Netrvalo dlouho a Percy frustrovaně zafuněl. ,,Sakra," zaklel. Ani se nesnažil být potichu. Přemohl ho hněv. Pansy překvapeně pohlédla na mladého muže, jak vylétl z křesla a začal chodit po pokoji. Jeho tvář potemněla. Všechny náznaky lidskosti byly pryč. Percyho pohltila nepříčetnost.
,,Co se stalo?" zeptala se Pansy tiše. Znepokojilo ji, že ten nejukázněnější muž na světě je celý vzteky bez sebe. Percy na ni pohlédl takovým způsobem, že se Pansy zalekla. Teď mi ublíží, napadlo ji a byla si tím téměř jistá. Percy však místo toho zvedl papír a začal předčítat: ,,Vážený pane Weasley, vážíme si vašeho zájmu o nově uvolněné místo. Bohužel vaše žádost o povýšení byla zamítnuta. S pozdravem atakdáleblablabla."
Pansy na něj hleděla mlčky. Byla studentka, nevěděla, co se v takových chvílích říká. ,,To mě mrzí. Nejspíš... Nejspíš..." snažila se přijít na důvod, proč ho nepovýšili.
,,Nejspíš jim Weasley nebyl dost dobrej! Jako vždycky," dokončil za ni Percy. ,,Jsem v práci od rána do večera, není nikdo, kdo by se snažil víc než já. A kdo to místo dostane? Někdo s vlivnými rodiči! S kupou peněz! Nejde o snahu, nejde o dobře odvedenou práci!" křikl, zmuchlal pergamen a hodil ho na zem. ,,Opustil jsem svou rodinu. Postavil se na vlastní nohy. A k čemu? Myslíš, že to někdy v práci ocenili? Neocenili! Místo toho jsem jen poskok, jenom loutka, jenom šašek!"
,,Nejsi šašek," odvětila jemně. Samotnou ji překvapilo, že se mu snaží pomoct.
,,Ale jsem," hlesl najednou slabě Percy, ale v další chvíli už znovu nabral sílu pramenící z jeho zlosti. ,,A oni se mi vysmívají za zády. Myslí si, že to nevím. Ale já je už několikrát zaslechl. Weasley, takovej ňouma. Koukněte na Weasleyho, ten za ten oblek musel utratit celou svou výplatu, jenom aby se nám vyrovnal. Viděli jste toho trapáka Weasleyho? Zase si hrál na chytrýho..." napodobil hlas některého ze svých kolegů. Pansy se zničehonic vcítila do jeho pocitů a uvědomila si, jaká je to křivda a nespravedlnost.
,,Píčusové," pronesla stoicky Pansy. Percy vykulil oči. Tohle slovo snad v životě neslyšel nahlas. A už vůbec by se ho neodvážil vyslovit on sám. Hleděl na tu křehkou a krásnou dívku v bílých šatečkách a s dvěma copy, která právě řekla slovo píčusové, jako by se nechumelilo. Tohle byla tak absurdní situace, že najednou zapomněl na všechnu zlost a rozesmál se z plných plic. Bylo to snad poprvé, co ho Pansy viděla se smát. Jeho jinak strnulá tvář se uvolnila a smích Percyho rozzářil. Kdyby Pansy nebyla vybíravá a měla trochu nižší standardy, tak by si mohla myslet, že je pohledný. A kdyby zrovna nebyla v období, kdy se jí ,,vřelé city" hnusily, možná by se mohla do něj i zamilovat. Při pohledu na jeho smějící se tvář si byla téměř jistá, že by jako dospělá žena chtěla být přesně s takovým mužem jako byl Percy Weasley. ,,Mám nápad," řekla Pansy a odešla. Percy si nebyl jistý, jestli se ještě Parkinsonová vůbec ukáže. Zvedl proto zmuchlaný dopis a začal ho cupovat na malé kousíčky.

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Pansy se vrátila s lahví vína v ruce. ,,Tokajské z roku 1960," řekla a zářivě se usmála. ,,Když nemůžeš proti společnosti nic udělat, vypij jim aspoň víno," dodala, když popostoupila blíž k Percymu.
Percy se najednou trochu uklidnil. Jeho mysl se vyjasnila. Ta představa, že pije cizí drahé víno, ho vyděsila. ,,To nemůžu."
,,To naopak musíš. Je určitě fajn, být šlechetnej a mít dobře nastavený morální kompas. Ale občas musíš být sobeckej. Navíc jde jen o ten pocit. Ve skutečnosti tím nikomu neublížíš. Hele, rodiče si toho ani nevšimnou, mají tisíc vín. Tohle není ani nejdražší, ani nejstarší. Tohle je prostě a jenom mírně dražší víno, které nikomu nebude chybět, a my ho vypijeme."
,,My?" otázal se, ale přitom to tak nějak očekával. Proč by mu věnovala víno, které patřilo rodičům? Aby si ho vypil sám a ona ostříhala? To určitě ne.
,,Ty sice trpíš, ale já si taky zasloužím trochu... uvolnění."
Percy se jí zadíval do temných blyštivých očí a pak pravil: ,,Nebezpečný výběr slov, slečno Parkinsonová."
Pansy se ušklíbla s ďábelskou jiskrou v očích. Kdyby nebyla tak protivná a arogantní, možná by ji Percy dokázal mít rád. Možná kdyby byla stejně stará jako je teď on, mohl by se pokusit s ní flirtovat. To bylo absurdní. Vždyť neuměl flirtovat ani se svými vrstevnicemi, natož s náctiletou nymfičkou, která jednoho dne zdědí polovinu Anglie. Přes to všechno měl ale stále neodbytný pocit, že je mu nějakým podivným způsobem sympatická.