Všechny tři ruce s hůlkami vyletěly nahoru. Dva proti jednomu. Přeměřovali se pohledy a čekali, kdo udělá první krok. Ticho bylo ohlušující a napětí hmatatelné.

Slova se jako první ujal Teddy. ,,Finne," oslovil světlovlasého muže, ,,tohle je jen nedorozumění. Není to -"

Harry ho ale přerušil a vykročil vpřed, schoval svou hůlku do kapsy a zvedl ruce nahoru, aby mu ukázal, že mu nehodlá ublížit. ,,Myslím, že si mě pamatujete. Jednou jsem tady byl navštívit svého manžela, Severuse Snapea. A vy jste byl moc milý a příjemný, snažil jste se mi pomoc. A já bych... já bych ocenil, kdybyste nám mohl pomoci i dnes. Nechceme vám ublížit. Já jen... Severus je odsouzený neprávem a nikdo s tím nic nedělá. Už musím zasáhnout."

Finn Evans si pomalu začal dávat dvě a dvě dohromady. Stál na rozcestí a nevěděl, jak se zachovat. Pomoci jim osvobodit vězně a nést za to následky? Nebo jejich čin ohlásit a pustit se s nimi do souboje? I přestože byl vázán kouzelnickými zákony, pořád byl člověk a dokázal se vcítit do emocí a situací druhých. Harry ani Teddy nebyli zlí lidé. Chtěli jen spravedlnost. ,,Dokažte, že jste Harry Snape, a že jsme se spolu setkali," řekl pevným hlasem a svou hůlku stiskl silněji.

,,Tohle místo nade mnou mělo moc. Vy jste mě ale zachránil vyčarováním svého Patrona. Váš Patron je červenka. Zatímco jste mě vedl k cele mého manžela, vyprávěl jste mi o historii Azkabanu. O runách, které jsou vepsány v jeho zdech, a co znamenají. Pamatuji si na jednu mantru, kterou jste mi přeložil: Každý je tvůrcem svého osudu. Vy máte v rukou ten svůj a teď se musíte rozhodnout," řekl potichu Harry a pozorně Finna pozoroval. Věřil, že jim neublíží. Už tehdy na něm poznal, že je to dobrý muž.

Mladý bystrozor mu pohled dlouho oplácel, než svou ruku s hůlkou pomalu sklonil k zemi. Harry si vnitřně oddechl. ,,Tak dobrá. Pomůžu vám, protože ani já nesouhlasím s tím, že vašeho muže zavřeli. Nikdy to nedávalo smysl. Co pro vás můžu udělat?"

,,Tisíceré díky, Finne," vydechl Harry vděčně a vykročil k němu, aby mu mohl potřást rukou. Finnova ústa se zkroutila od trochu nervózního úsměvu. ,,Rád bych, abyste zavolal svého Patrona. My ty své vyčarovat nemůžeme, protože bychom se tím prozradili."

Evans přikývl. ,,Samozřejmě. To bude maličkost." Na okamžik zavřel oči, jak pátral po své nejšťastnější vzpomínce, na niž myslel pokaždé, když se chystal přivolat svého ochránce. Rysy tváře se mu uvolnily, koutky rtů se roztáhly do širšího úsměvu. ,,Expecto Patronum," zašeptal, udělal příslušný pohyb hůlkou, a z jejího konce vzápětí vyletěla červenka a usadila se svému společníkovi na rameno.

,,Úžasný," prohlásil Teddy a pochvalně Harrymu poklepal na rameno. ,,Tak pojďme, čas utíká. Tudy," vyzval je, zaujal své místo v čele skupinky a vydal se po schodišti nahoru. Azkaban měl několik pater, ve kterých byly cely s vězni s různou délkou trestu. V prvním patře se nacházeli zločinci, kteří teprve čekali na soudní proces. V tomhle patře bylo dosud nejvíc života. Patro druhé naskýtalo pohled na vězně s krátkou délkou trestu v rozmezí několika měsíců až jednoho roku. Ve třetím si odpykávali trest dlouhý jeden rok až pět let. Ve čtvrtém, předposledním, které je zajímalo nejvíc, poněvadž právě zde se nacházel Severus, byli vězni s trestem v rozmezí pěti až deseti let. A v úplně posledních patrech byli trestanci odsouzeni na doživotí a s tou nejpřísnější ostrahou - mozkomory. Ty si u těchto vězňů kouzelnický lid vydupal.

,,Oni mu prodloužili trest?" vyhrkl Harry rozčileně, když se nezastavili ve třetím patře jako posledně. Cestou potkali v každém poschodí několik bystrozorů, kteří drželi noční hlídku, ale nezdálo se, že by přítomnost procházející trojice brali nějak zvlášť na vědomí. Proč taky? Tito muži měli přece noční službu, na tom nebylo nic podezřelého.

,,Tiše," okřikl ho Teddy, nechtěl, aby na sebe zbytečně upozorňovali.

Finn pokroutil hlavou. ,,Bohužel. Starostolec tak rozhodl, aniž by jej, nebo vás, pozvali na nějaké soudní stání."

,,Pak je tedy dobře, že jsme si pro něj přišli," zavrčel Harry, kterého se zmocňovala čím dál větší zloba. Proč mu ani Kingsley nic neřekl?! Teď ale neměl čas se tímhle zabývat. Konečně vyšli poslední schody a Harrymu se rozbušilo srdce, když se před nimi rozprostřela ne příliš široká chodba, ve které byly postaveny desítky nevelkých cel. 

Teddy v těchto vyšších patrech hlídky příliš nemíval, a ani neměl dovoleno nahlédnout do spisů určitých vězňů, tudíž neměl tušení, kam Severuse přesunuli. Tázavě se ohlédl na Finna, jenž šel poslední, a očima mu naznačoval otázku. Mladý muž kývl na znamení, že rozumí, a ujal se vedení. 

Na patře dozoroval tmavovlasý vousatý bystrozor. Když si všiml příchozí trojice, obočí mu tázavě vyletělo vzhůru a na okamžik se zastavil. Finn pozvedl ruku, aby ho uklidnil. ,,Zdravím, Archibalde, nedělej si s námi starosti. Přišel nám příkaz z Ministerstva, že k nim máme do zítřejšího rána dopravit vězně s číslem ᚻ ᛉ 681. Tak jsme ho jen přišli vyzvednout. Nebude dělat žádné problémy, že ne?"

Starší muž se zasmál chraplavým smíchem. ,,Tahle pakáž? V žádném případě, mám to tady naprosto pod kontrolou," chvástal se a v Harrym se vzedmula vlna nekontrolovaného vzteku. Zatnul ruce v pěst, tiše zaskřípal zuby a jen matně k němu dolehl Teddyho hlas, jenž jej potichu žádal o uklidnění. Tak pakáž, jo? Jediná pakáž seš tu ty, pomyslel si Harry, který měl chuť vytáhnout hůlku a přitisknout ji muži ke krku. Severusovi máš být vděčný za to, že jsi vůbec naživu. Nebýt jeho, tak by Temný pán zvítězil, a ty ho tady přirovnáváš k pakáži. Většina bystrozorů, se kterými se dosud setkal, byli pěkně nesnesitelní, namyšlení frajírci, a jemu přišlo, že si díky tomu, že jsou bystrozoři, myslí, že jsou něco víc než ostatní. Nechápal, jak jen kdy mohl být jeho sen stát se bystrozorem. Všem by teď dal nejraději jednu pěkně do čumáku... Věděl ale, že Teddy má pravdu, že se musí uklidnit a neudělat žádnou hloupost, která by je odhalila a přivedla do maléru. To teď nepotřebovali.

,,Stejně je ale divný, že vás pro něj poslali takhle v noci," přemítal nahlas hlídkující bystrozor, který se mezitím připojil k Finnovi. Jediné, co Harry mohl dělat, bylo upírat do jeho zad nenávistný pohled a v duchu ho zahrnovat nadávkami, aby si alespoň trochu ulevil od svého vzteku.

,,No, víš jak to chodí. Než ho převlékneme do čistého mundúru, než ho dostaneme přes moře za bariéru, za kterou se budeme moci přemístit, pak taky strávíme nějakou chvíli na Ministerstvu... a Starostolec navíc zasedá brzy ráno, nejspíš aby to už měli z krku," zasmál se falešným smíchem Finn, aby jeho společník nepojal žádné podezření. ,,Radši budeme mít nějaký čas k dobru, než abychom tam přišli pozdě. Bystrozorů je tu dost, takže to nebude žádný problém, a tihle nám stejně bez hůlky nijak neublíží."

,,To je pravda. Tak za mě pozdravujte v Londýně," zachechtal se a hlavou jim všem pokynul na pozdrav, jakmile se zastavili před dveřmi Severusovy cely. Vztek najednou vystřídalo napětí a vzrušení. Finn pomocí několika pohybů hůlkou odemkl složitý zámek a dveře se s tichým cvaknutím otevřely. Harry okamžitě vběhl dovnitř a srdce se mu sevřelo, když spatřil Severuse, jak se vyčerpaně opírá o zeď, chvěje se a objímá si nohy, jež si tiskl k hrudi, aby si udržel poslední zbytky tělesného tepla.

,,Panebože," uniklo Harrymu ze rtů, hned si k Severusovi kleknul a uchopil jeho studenou tvář do dlaní. ,,Severusi, slyšíš mě? To jsem já, Harry. Použil jsem mnoholičný lektvar a přišel jsem tě vysvobodit," zašeptal mu a palci jej pohladil po lících.

Severusova těžká víčka se zachvěla, potom pomalu otevřel oči a upřel na něj černý, bezduchý pohled. Harryho srdce sevřela ledová pěst. Ten pohled bolel víc než cokoli jiného. ,,Harry... tady není. Nemůže," uniklo mu ze rtů slabým hlasem, potom zase zavřel oči a opřel se odevzdaně hlavou o stěnu. 

,,Severusi, ale já jsem tady," špitl Harry a bezmocně se ohlédl na Teddyho, který stál opodál, aby jim dopřál trochu soukromí. ,,Teddy..."

,,To nic, Harry, to se zlepší, až ho odsud dostaneme," ujistil ho jeho kmotřenec, a přestože se snažil o silný tón, stejně mu do něj pronikl odstín nejistoty. ,,Ale musíme jít, na povídání bude čas potom."

Severus byl vždycky hubený, ale teď byl doslova vyzáblý. Harry a Teddy jej uchopili pod pažemi každý z jedné strany a pomohli mu vstát. Severusovi spadla hlava na hruď. Nespolupracoval s nimi. Možná si ani neuvědomoval, že ho někdo drží. Byl uvězněn ve své hlavě, ve svém světě, kam se Harry prozatím nedokázal dostat, aby ho dovedl domů, na světlo.

,,Můžeme?" ujistil se Finn, a když oba dva přikývli, vykročil zase směrem ke schodišti. Červenka mu chvíli kroužila kolem hlavy, než se otočila opačným směrem a usadila se Severusovi na rameno. Harrymu mužovo malé gesto neuniklo a byl za něj vděčný.

Jak dlouho už byl skrytý pod maskou mnoholičného lektvaru, to neměl tušení. Nevěděl ani také, jak dostatečně silný lektvar je, a jak dlouho mu tedy tato podoba vydrží. Bál se, aby se nezačal přeměňovat zpátky právě v tom nejnevhodnějším okamžiku.

Cesta dolů po schodištích už nebyla tak jednoduchá jako cesta nahoru. Nejen, že začali přitahovat pozornost ostatních bystrozorů, pro něž byla stejně jako pro muže ve čtvrtém patře zpráva, že v tuto hodinu vedou vězně k výslechu před Starostolec, nepochopitelná, ale také měli mezi sebou dalšího člena, jehož nebylo tak lehké dopravit dolů. Severus byl jako hadrová panenka. I přes nemalý úbytek tělesné hmoty byl stále těžký, visel na nich celou svou vahou a ztěžka dýchal. Klást nohu přes nohu, raz a dva a další schod, Harrymu po čele stékaly čůrky potu a neustále po odevzdaném Severusovi úzkostlivě pokukoval. Připadal mu neuvěřitelně křehký a on jej musel pevně svírat, aby jim nespadl a neublížil si ještě po fyzické stránce. Bál se, aby mu neublížil už jen svým stiskem. Světlo pochodní mu konečně ozářilo tvář a Harry si nemohl nevšimnout, že je ještě bledší než za normálních okolností. Kůži měl popelavě šedou, místy skoro až popraskanou, rty bezbarvé a suché. 

Vydrž, Severusi. Ještě chvíli vydrž a pak bude zase všechno v pořádku. Skončí to.

,,Už jsme skoro tam," řekl jim Finn povzbudivě, když se na ně ohlédl a všiml si, jak jsou oba dva muži zpocení a hlasitě oddechují. Harrymu bylo všechno jedno. I kdyby měl projít peklem, nezastavil by se. I kdyby šel bos po horkých uhlících, nekonečnou pouští, v dešti, ledu, sněhu, nic by mu v tom nedokázalo zabránit. Prioritou by pro něj bylo Severusovo bezpečí.

Jakmile sešli posledních pár schodů, Harry začal věřit tomu, že to nejhorší je za nimi. Že teď se už nic nemůže pokazit.

Jenže v tom se mýlil.

Pokusili se co nejrychleji projít vstupní místností, kde se prováděly kontroly, a kde stále ležela na zemi trojice omráčených mužů. Bylo to jen několik málo kroků od hlavní brány, od vysvobození, od svobody. Harry vnitřně jásal. A pak se mu o ucho skoro otřel paprsek rudého světla. 

,,Zatraceně," zaslechl Teddyho zaklít. Museli se zastavit, vytáhnout z kapsy hůlky dvou bystrozorů a otočit se, aby viděli, komu čelí.

,,Ne tak rychle," zavrčel na ně bystrozor, který při jejich prvním setkání seděl za stolem a svačil. Teď na ně mířil hůlkou a tvářil se odhodlaně a nesmlouvavě. Jeho dva kolegové byli dosud v bezvědomí. ,,Tak, pánové, spadla klec. Buď mi teď odevzdáte své hůlky, necháte se odvést do cely a všechno půjde po dobrém, nebo zavolám posily a budete odvedeni a podrobeni násilím."

,,Zní to velice lákavě, ale nemáme zájem," zavrčel Harry, než stihl některý z jeho společníků zareagovat, a vyslal k muži omračovací kouzlo. Ten jej pohotově odrazil, a než stihl zahájit protiútok, vyslal zprávu kolegům o narušitelích a prosbu o pomoc. V ten okamžik se začali probírat i dva omráčení muži. ,,Sakra," zanadával Harry a chvilka nepozornosti stála jeho a Teddyho hůlku. Vzpamatuj se! O něco ti teď přece jde! Nemůžeš si dovolit prohrát! okřikl se v duchu. Taková školácká chyba. Ještě štěstí, že měli ještě své hůlky.

,,Věřím, že tyhle vám dvěma asi nepatří," prohlásil muž, když hůlky chytil a vzápětí je předal svým kolegům, kteří se mu postavili po boku a byli připraveni bojovat. ,,A ty, Finne? Co to má znamenat?"

,,Stojím na straně pravdy a spravedlnosti," odpověděl jim pevně Evans a mířil na ně hůlkou. Harry a Teddy vytáhli ty své z kapes kabátu.

Tři muži se zasmáli. ,,Pravda a spravedlnost! Prosím tě, nech si ty kecy, mladej, a radši - ale!" zvolal Roland a odrazil jeho kletbu, kterou na ni vyslal. ,,Ty ses nám teda pěkně vybarvil, Evansi, podívejte se na něj, pánové!"

,,Co takhle míň kecat? Neslibovali jste nám boj?" neodpustil si Harry a vyslal na ně další rudý paprsek. ,,Jdi s ním k bráně. Doženeme tě, musím Finnovi pomoct," zaúkoloval rychle Teddyho, pomalu Severuse pustil a postavil se Evansovi po boku.

,,Neporazíme je," zafuněl Finn, zatímco vykrýval kouzla, dělal spolu s Harrym živý štít, aby Teddymu a Severusovi zajistili co nejbezpečnější průchod, a hojně svým kolegům - avšak v tuto chvíli nepřátelům - oplácel jejich kletby. Barevné paprsky létaly vzduchem, narážely do věcí, ničily je, tříštily se, Harry pocítil bolest v levé paži. 

,,Ani nemusíme," zasyčel v odpověď a konečně omráčil Relishe. Finn zaznamenal úspěch v podobě zranění Parrishe. Jenže v ten okamžik se ze schodiště vyhrnula další trojice bystrozorů, v plné síle a připravenosti. ,,Postačí nám, když je zdržíme," houkl, hodil rychlý pohled přes rameno a spatřil Teddyho, který Severuse šetrně posadil na zem a pomocí kouzel odemykal bránu. S Finnem čelili pětici mužů, bojovali jako lvi, nehodlali se vzdát, avšak pomalu ustupovali směrem k bráně. Harry se bál, aby nějaký letící paprsek nezasáhl Severuse.

,,Harry!" zavolal na něj vzápětí Teddy, jenž už odemkl bránu a znovu si s obtížemi přehazoval Snapeovu paži přes rameno.

,,Zdá se, že pořád nemají dost, viďte?" poznamenal Harry a konečně trefil nově příchozího bystrozora kletbou úplného spoutání. Dopadl na zem, rovný jako pravítko, a nepohnul se. ,,Doufám, že se na nás nezlobíte, že jsme vám asi právě zničili kariéru?"

Finn se zasmál a místo odpovědi vypálil další kletbu. Harryho to už pomalu přestávalo bavit, věděl, že je nejvyšší čas zmizet. Jenže protivníci byli stále ještě čtyři a Teddy potřeboval jeho pomoc. Nechal svou hůlku sklouznout do rukávu kabátu a vzápětí ucítil, jak mu magie rozpaluje dlaně, hravě mu vybíhá až do konečků prstů a připravuje se k útoku. Pořádný boj bez hůlky zažil jen jednou, když čelil Voldemortovi a Grindelwaldovi. Teď přítomnost magie ve svém těle vítal s velikým nadšení a dovolil jí, aby mu vytryskla až z hlubokého nitra. Obrátil dlaně vzhůru, foukl do nich a v dalším okamžiku se proti mužům rozletěl mohutný pták fénix, který k nim svými křídly, jimiž máchal ve vzduchu, vysílal plameny ohně.

V Evansově tváři se objevil výraz posvátné úcty, když si prohlížel majestátního fénixe, jenž zaháněl jejich nepřátele, kteří se s křikem utekli schovat za bezpečné místo a vysílali k magické bytosti proudy vody ve snaze ho uhasit. Harry se spokojeně usmíval a prudce oddechoval. ,,Páni. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl," hlesl obdivně, ale pak potřásl hlavou, jako by se vzpamatoval. ,,Rychle, musíte jít, než se osvobodí!" připomněl mu. Tmavovlásek se okamžitě rozeběhl k Teddymu a uchopil Severuse z druhé strany.

Ohlédl se přes rameno. Jeden z bystrozorů si probojoval cestu k Finnovi, fénixova moc slábla, a dva muži si právě přeměřovali své síly. Harry pociťoval touhu se zastavit a mladíkovi pomoci. ,,Běžte!" houkl na ně, jako kdyby mu snad četl myšlenky. ,,Zdržím je! Neztrácejte už čas!" volal na ně a vyčaroval mohutný štít, jenž pohlcoval další a další kletby, jež se proti mladíkovi řítily. Z fénixe se stal popel. Harry a Teddy prošli bránou a do tváří je udeřil ledový vítr. Jupiter už na ně čekal. Finn se stále držel. Levitačním kouzlem umístili Severuse na drakův hřbet, Teddy se posadil za něj, Harry váhal. 

Pak se to stalo.

Štít, do něhož bez ustání narážely mocné kletby, pomalu ztrácel na účinnosti. Vyčerpaný Finn si nemohl všimnout malé skulinky, která se v něm utvořila. A právě tou skulinkou k němu doletěl rudý paprsek odzbrojovacího kouzla. Hůlka mu vyletěla z ruky. Neudržel ji. Byl bezbranný. ,,Zastavte je!" zařval vousatý bystrozor a mávl hůlkou, z jejíhož konce vytryskl zelený paprsek. Zelený. Barva života, smrti a Harryho očí. Viděl, jak se na něj řítí. Byl smířený. Tak si pro mě pojď.

Ozval se dutý náraz, když na zem dopadlo tělo mladého muže. Harrymu zvonilo v uších. Z dálky k němu doléhal Teddyho křik, pak jej mužské paže uchopily v podpaží a vytáhly nahoru na šupinatý hřbet. Chtěl se vzpírat. Ale nemohl. Něco mu v tom bránilo. Šok. Nepochopení. Děs. Šestice nohou dupala po nebohém těle mladého, odvážného muže, který se nebál postavit se za to, co mu připadalo správné. Který měl před sebou celý život. Pískot v uších. Kapky deště. Nebo slz? Vítr byl ohlušující, čechral Harryho vlasy. Byli ve vzduchu. Prázdno.

Červenka naposledy zatřepotala malými křidélky a zmizela.