Oslavy nového roku musely brzy skončit a bradavičtí studenti se vrátili zpět do školy a do stereotypních dnů plných učení a domácích úkolů. Většina z nich byla v myšlenkách ještě na prázdninách, a našli se i tací, kteří marně bojovali s kocovinou. Mezi nimi byl i Scorpius Malfoy, který teď spal na hodině kouzelných formulí, jako polštář použil své učebnice a z pootevřených úst mu tekla slina. Tiše chrápal, ale jeho chrápání naštěstí zaniklo v tichém klábosení ostatních studentů, kteří si vzájemně vyprávěli zážitky z vánočních prázdnin, a ve výkladu profesora Kratiknota.

„Neskutečnej," okomentovala to Beatrice, když se v lavici otočila na Alexe a Scorpiuse, kteří seděli za nimi. Přejela svého kamaráda pohledem a pak nad ním pobaveně potřásla hlavou, než se zase otočila zpět a poddala se vzpomínkám na ukradené chvilky s Aidenem. I Alex byl myšlenkami jinde, zíral na temeno Eileeniny hlavy a přemýšlel nad vším, co se v uplynulých dvou týdnech stalo. V posledních dnech toho moc nenamluvil a všem zase začínal připomínat toho starého Alexe, jenž byl tichý a nenápadný, avšak s tím rozdílem, že ten nový Alex byl věčně nabručený a zamračený. Scorpius věřil, že ho to přejde, že tahle maska je jen jeho obranný mechanismus, aby svět neviděl, jak moc je utrápený. Eileen bolelo sledovat, jak se Alex mění. Tohle už nebyl ten Alex, kterého znávala. Ten Alex, jenž ji přitahoval, a jenž jí o vánočním večírku úplně a dokonale popletl hlavu.

A právě poslední zmiňovaná dívka jako jediná seděla mlčky v lavici, byla připravená na hodinu a sledovala maličkého profesora Kratiknota, který balancoval na hromadě knih a vysvětloval jim novou látku. „No tak, prosím! Utište se, utište se, vánoční prázdniny už skončily!" vypískl věčně trpělivý profesor Kratiknot a pak si povzdechl. „Tato látka se objeví jako jedna z otázek u NKÚ! Ano, vážení, slyšíte správně," přikývl a oddechl si, když zjistil, že slovo NKÚ zafungovalo jako kouzelné slovo a všichni – dobrá, skoro všichni – rázem zvedli hlavy. „S příchodem nového roku se také přiblížily zkoušky Náležité kouzelnické úrovně. Věřte mi, že ani nemrknete, a budeme v červnu. Takže nyní, když mám vaši plnou pozornost, dovolte mi se vrátit zpět k povzbuzujícím kouzlům. Možná vám přijde, že tímto kouzlem nemůžete nic zkazit, a nejspíš si jej stejně jako pohodový nebo posilující odvar budete před zkouškami chtít vyzkoušet, ale varuji vás, i toto kouzlo se může nebezpečně zvrtnout a vyvolat tak nežádoucí účinky," varoval je. „Kapitolu o povzbuzujících kouzlech jste si měli nastudovat ještě před prázdninami. Je mi jasné, že jste toho spoustu za ty dva týdny opět zapomněli, ale kdo mi řekne cokoliv, co si k povzbuzujícím kouzlům zapamatoval?" Nahoru vylétly asi tři ruce, mezi nimi byla i ta Eileenina. Profesor Kratiknot je přejel pohledem a pousmál se, jako vždycky se přihlásily studentky, kterým kouzelné formule nedělaly žádné problémy. Zbytek třídy tvrdošíjně zarýval pohled do lavic a učebnou se rozlehlo ticho, které začalo narušovat jen Scorpiusovo chrápání. Studenti se tím směrem otočili a vyprskli smíchy. Maličký profesor Kratiknot si odkašlal a zvolal: „Co by nám k tomu řekl třeba pan Malfoy?"

Scorpius se s trhnutím napřímil a rozespale se rozhlížel po učebně. „A-ano? Jsem zde," vykoktal a třída znovu bouchla smíchy. Scorpius se zmateně zamračil a otřel si slinu.

„Čekáme na vaši odpověď, pane Malfoyi," řekl mu profesor Kratiknot.

„Jistě. Uhm," odkašlal si a vjel si rukou do rozcuchaných vlasů. „Co děláme?" sykl na své kamarády.

„Povzbuzující kouzla," odpověděla mu koutkem úst Eileen, zatímco se Beatrice vedle ní potměšile culila. „A jejich nežádoucí účinky."

„Ano, jistě. Povzbuzující kouzla a jejich nežádoucí účinky," zopakoval nahlas a sebevědomě a snažil se rozvzpomenout, co o těchto kouzlech ví. Kouzelné formule mu nikdy nedělaly problém, když je měl využít v praxi, horší to bylo s teorií, na kterou se Scorpiusovi až tak nechtělo učit. „No, občas to můžeme trochu přehnat a být díky tomu až moc moc moc v pohodě?" nadhodil a když se třída potřetí rozesmála, koutek rtů mu pobaveně cukl.

„Pane Malfoyi, byl bych rád, kdybyste na mé hodiny chodil čilý a vyspalý," prohlásil Kratiknot. „Kdybyste se trochu víc snažil a občas nahlédl do učebnic, byl byste třídním premiantem! Na kouzlení máte přirozený talent, abyste neměl, s těmi geny, co máte po rodičích! Oba dva to jsou vynikající kouzelníci, a věřte mi, že vím, o čem mluvím, měl jsem tu čest je oba učit!"

„Ano, pane profesore," přikývl Scorpius a nasadil kajícný výraz. Profesor Kratiknot se vrátil zpět k výkladu. „Uff. Dobrák starouš Kratiknot."

Eileen nevěřícně zavrtěla hlavou. „Zasloužil by sis školní trest, nebo aspoň odebrat body, ale on ti to vždycky odpustí. U jiných profesorů by ti tohle neprošlo."

Scorpius se spokojeně zazubil. „Co na to říct? Kratiknot mě prostě zbožňuje."

„Tak, dáme se do práce! Vytáhněte hůlky, kdo nemá souseda, najde si dvojici, nebo se k někomu přidá do trojice. Nezapomeňte na správný pohyb hůlkou a pořádně se soustřeďte! Nerad bych, abyste svůj první školní den v novém kalendářním roce strávili na ošetřovně u madame Pomfreyové!"

„No, mně osobně by to až tolik nevadilo," ušklíbl se Scorpius a zadíval se na Alexe. „Ale tahle povzbuzující kouzla mě snad taky postaví na nohy. Tak do práce!" napodobil docela věrně Kratiknotův pisklavý hlas a celá čtveřice se zasmála.

•••

Když přišli zmijozelští a mrzimorští studenti pátého ročníku do učebny lektvarů, překvapilo je, když za katedrou spatřili sedět mladého muže s krátkými černými vlasy. Studenti, kteří si mezi sebou doteď povídali, zmlkli, a pátravě se na neznámého zadívali. Ten, jako kdyby vycítil jejich pohledy, zvedl hlavu od rozdělané práce a přívětivě se na ně usmál.

„Dobré dopoledne, třído. Prosím, posaďte se," vyzval je, a chvíli v učebně panovalo jen zvědavé mumlání a šoupání židlí.

„Kdo to je?" povytáhl obočí Scorpius, když si s přáteli vybrali jako vždycky místa vzadu. Dívky pokrčily rameny, Alex nevypadal, že by jej nový profesor nějak rozrušoval. Zanedlouho se třída utišila a vyčkávavě se na muže zadívala.

Jeho úsměv nyní působil jaksi nervózně, když si mladé dychtivé tváře před sebou prohlédl. Mnul si ruce, když vstal a předstoupil před katedru. „Vidím, že jste překvapení podobně jako já, když se paní ředitelka uvolila vzít mě do Bradavic jako učitele lektvarů," začal a odkašlal si, aby si trochu pročistil hrdlo. „Promiňte, jestli budu znít zmateně nebo nejistě, ale učení je pro mne naprostá premiéra a vy jste moje první třída, kterou dnes mám. Pro začátek – jmenuji se Charles Bobbin. Možná vám toto jméno připadá povědomé, možná ne. Moje rodina už po generace vlastní velký řetězec lékáren, a jedna z našich poboček je právě v Příčné ulici, kde si nejspíš i většina z vás kupuje chybějící přísady do lektvarů." Třída začala souhlasně mumlat a zdálo se, že to profesoru Bobbinovi trochu zvedlo sebevědomí. „Je mi ctí, že vás mohu poznat, a jsem vděčný, že mi paní ředitelka poskytla tuto příležitost a vložila ve mě svou důvěru. Učit bylo vždycky mým snem, ale kvůli rodinnému podniku jsem si nikdy nemyslel, že by se mohl uskutečnit. Paní ředitelka se na mne obrátila z toho důvodu, že ještě stále není jisté, kdy se profesor Snape bude moci vrátit zpět do Bradavic," vysvětlil jim a Eileen se napjala. Charles se s ní na okamžik střetl pohledem. „Vaše výuka byla teď dlouho suplovaná, a protože je osud profesora Snapea ještě stále nejistý, a protože vás za pár měsíců čekají zkoušky NKÚ, je jasné, že potřebujete kompetentního učitele, abyste u zkoušky uspěli co nejlépe. Ne že bych chtěl podceňovat své kolegy, ale buďme upřímní, nikdo z nich nemá tolik zkušeností s lektvary jako já, který se mezi nimi pohybuje celý život."

Jedna ruka vyletěla vzhůru. „Ano?" vyzval děvče profesor a zdvihl obočí.

Dívka se zahihňala. „Kolik vám je let?"

Charles se zarazil. „Brzy mi bude sedmadvacet," odpověděl jí, a to už se ve vzduchu objevily další ruce s dalšími dotazy.

„Co na něj zatím říkáte?" zeptal se Scorpius tlumeně kamarádů, zatímco profesor zdvořile odpovídal na dotazy.

„Přijde mi roztržitý, ale milý," pokrčila rameny Beatrice. „Mám z něj dobrý pocit. Bude takový normální."

„Mýho tátu nenahradí," řekla to Eileen narovinu.

„Má takový pompézní vyjadřování," prohlásil Scorpius a všichni tři zabručeli.

„Jste svobodný?" zazněl další dotaz a třída se napjala v očekávání.

Charles se zatvářil rozpačitě. „Ano," odpověděl nakonec. Dívky se začaly hihňat a chlapci nad tím jen protočili očima.

•••

Dobu oběda všichni studenti vítali. První den po prázdninách byl jako vždycky vyčerpávající a všichni se těšili, až si nacpou hladové žaludky a půjdou si odpočinout na své koleje, byť ještě spoustu z nich čekalo odpolední vyučování.

Eileen kráčela ke zmijozelskému stolu sama. Beatrice hned po zvonění vyběhla ze třídy jako blesk, takže si její kamarádka domyslela, že nejspíš běží za svým milovaným. I Alex se někam vypařil, a tak se do Velké síně vydali jen Eileen a Scorpius, jenž se omluvil, sotva stanuli na prahu a on spatřil u mrzimorského stolu Kira. Eileen samota nevadila, právě naopak. Sotva se ale usadila a začala si na talíř nandavat brambory, někdo jí překryl oči silnými dlaněmi. Žaludek se jí samou nervozitou zkroutil, když poznala, kdo to je. Doposud se jí dařilo Rafaelovi od konce plesu vyhýbat, protože i on byl přes prázdniny u své rodiny, a když se vrátil do Bradavic, Eileen raději zůstala po zbytek dne ve svém pokoji a dodělávala si resty do školy. Nebyla hloupá, věděla, že se s Rafaelem bude muset dřív nebo později potkat, ale čím déle ten okamžik střetu mohla odkládat, tím lépe. Mělo jí být ale jasné, že ji co nejdřív vyhledá. Koneckonců, dlužila mu vysvětlení. A dlužila mu hlavně upřímnost. Toho rozhovoru se bála a doufala, že k němu jen tak nedojde, ale věci, kterých se bojíme, mají tendenci přicházet rychleji, než by se nám líbilo.

„Hádej, kdo to je," zašeptal jí do ucha.

Křečovitě se pousmála. „Ahoj, Rafaeli," pozdravila ho nervózně. Sundal dlaně z jejích očí a posadil se vedle ní. Zářil jako sluníčko a bylo vidět, že se na ni těšil. Eileen si vnitřně povzdechla. Bude to už druhý kluk, kterému zlomí srdce. Přemýšlela o tom celé prázdniny, Scorpiusova slova ji pronásledovala dnem a nocí. No, budeš si muset rozmyslet, co vlastně chceš, Eileen. A asi si budeš muset vybrat. Alex nebo Rafael? Kterýmu zlomíš srdce? Kdyby mohla, tak ani jednomu. Ale co mohla dělat? Měla je ráda oba dva. Ale aby byla upřímná, Alexe měla přece jenom radši. Znali se déle, budovali spolu roky přátelství, měli k sobě blíž. Rafael si tohle nezasloužil. A jestli o ni Alex pořád tolik stojí... Volba asi byla jasná. Můžou to spolu přece zkusit.

„Copak? Nedostanu ani pusu na přivítanou?" zeptal se jí s úsměvem Rafael a vytrhl ji tak z přemýšlení, jestli skutečně dělá dobře. Proč jen se musela zamilovat? Láska jenom všechno zbytečně komplikuje.

Rychle se k němu naklonila a vtiskla mu krátký polibek na tvář. Povytáhl na ni obočí, jako kdyby se ptal, zda to myslí vážně. „To je všechno?"

Eileen se zhluboka nadechla. Bude lepší, když už to nebude zbytečně protahovat. Měla by to udělat rychle – jako strhnout náplast. Čím déle to bude trvat, tím hůř pro všechny. „Rafaeli, já –" začala a byla odhodlaná se s ním rozejít, přece si to pečlivě rozmyslela, zvážila všechna pro a proti a hlava jí podala všechna racionální vysvětlení, proč to udělat, ale v tu chvíli ji upoutala dvojice stojící ve vchodu do Velké síně. Alex a Serafina. Jako kdyby se jí v žaludku náhle usadil těžký kámen a srdce se rozhořelo žárlivostí, když viděla, jak se k sobě Alex a Serafina tisknou a vyměňují si vášnivé polibky. Racionálnost byla ta tam. Takže takhle to je. Byl tohle prostě jeden z důvodů, proč byl Alex poslední dobou tak zamlklý? Vybral si prostě Serafinu a bál se to říct Eileen? No dobrá, prohlásila v duchu, ať teda všechno zůstane při starém. Nebude tu ze sebe dělat idiota a nebude se kvůli Alexovi ponižovat a prosit ho, aby si vybral ji. Ona má Rafaela přece ráda, může s ním ve vztahu zůstat.

„Ano, Eileen?" pobídl ji, když dlouho mlčela. Odtrhla zrak od vášnivé dvojice a roztržitě se na mladíka pousmála.

„Promiň. Chtěla jsem se ti omluvit za ten vánoční večírek. Že jsem zničehonic zmizela a pak už se nevrátila. Ona totiž Beatrice... něco se stalo. Musela jsem zůstat s ní," vysvětlovala mu rychle. A už zase lhala.

Přikývl. „To je jasné. Říkal jsem si, kam jsi se najednou vypařila. Neviděl jsem právě ani Beatrice... Doufám, že je v pořádku," vyjádřil starost.

„V rámci možností," povzdechla si Eileen, a pak se k němu naklonila a dlouze ho políbila. „Promiň. Mohli jsme mít hezký večer. Ale teď mi řekni, jak ses měl o prázdninách?" zeptala se zvesela.

Rafael jí hned začal vyprávět, co všechno zažil, avšak ona ho poslouchala jen napůl a pravidelně přikyvovala. Myšlenkami byla u Alexe. Opět. Neměla tušení, že i Alex měl v plánu se se Serafinou rozejít. Ale když viděl Rafaela s Eileen, zachoval se stejně hloupě jako ona. Myslel si, že se chystá s Rafaelem zůstat, a tak se podle toho zařídil. Koneckonců, Serafina byla přece prima.

Své dva kamarády pozoroval Scorpius od mrzimorského stolu. Když viděl jejich počínání, trpce si povzdechl a naložil si na talíř hromadu čokoládové zmrzliny. Kiro ho s lítostivým úsměvem pozoroval. „Já se z nich zblázním," hudroval Malfoy a vložil si lžičku se zmrzlinou do úst. „To jsou takoví paličáci."

A Eileen byla zase tam, kde byla na začátku. Váhala, jestli se rozhodla správně.