Beatrice prsty zasněně bloudila po Trocarově hrudi a dívala se z okna na hory za Zapovězeným lesem, jejichž vrcholky začala ozařovat naoranžovělá záře. Svítalo, a to znamenalo jediné. Tiše si povzdechla, bude se muset vrátit zpátky do společenské místnosti Zmijozelu, aby si o ní přátelé nezačali dělat starosti, pokud se včas neukáže. Snad ji nepostrádali, všichni přece měli někoho, s kým by mohli trávit večer. Byla si jistá, že Kiro se Scorpiusem se vytratili k některému z nich na pokoj, nebo třeba do Komnaty nejvyšší potřeby. Alex se Serafinou spolu určitě také zmizeli, nemohli vynechat další příležitost, kdy by se k sobě mohli přilepit. Nad tou představou se krátce zašklebila. A pak Eileen s Rafaelem. Beatrice bodlo u srdce, když si uvědomila, že se Ela s tím lektvarem vařila zbytečně, a navíc tak byla připravena o mnoho chvil, jež mohla minulý večer strávit po boku svého přítele. Beatrice si dovedla představit, že ti dva zůstali vzhůru celou noc a povídali si až do rána. Eileen byla takový typ, a Beatrice to sedělo i k Rafaelovi.

Snad si ani jeden z nich nevšiml, že se ona někam ztratila. A také doufala, že se Alex se Serafinou vypařili z plesu včas a užili si večer. Snad jejího bratra nevyhledala McGonagallová, aby mu mohla předat tu srdcervoucí novinu. Doufala, že o tom Alex ještě neví, a neměl tak zkažený večer. I když to znamenalo, že bude na ní, aby mu o smrti jejich matky řekla. Neměla tušení, jak by ho s tímhle měla obeznámit, nechtěla se dívat na to, jak trpí. Jak mu to nějak citlivě říct? Znovu si povzdechla a vzápětí ucítila silnou ruku, jež ji jemně pohladila po vlasech.

„Co se děje?" zeptal se jí Aiden rozespalým hlasem a ona se musela usmát. Přišlo jí to roztomilé. Na rozdíl od něj však za celou noc ani oka nezamhouřila, i když k tomu neměla daleko. Usnul někdy k ránu, i když ji ujišťoval, že s ní celou noc zůstane vzhůru. Nevyčítala mu to.

„Nic," odpověděla mu šeptem a zvedla hlavu, aby jej políbila na rty. Ucítila, jak se spokojeně usmál, a druhou rukou ji uchopil kolem pasu, aby si ji přitiskl k sobě. „Jen myslím na to, že budu muset brzy vstát a vrátit se do společenské místnosti, než mě začnou postrádat," prozradila mu a místo toho, aby se odtáhla, se k němu přitulila ještě blíž. Přitiskla se tváří k té jeho a na okamžik zavřela oči, aby si jeho blízkost mohla pořádně vychutnat. Kdo ví, kdy se za ním bude moci zase vrátit.

„Musíš?" povzdechl si a natočil hlavu, tiskne jí drobný polibek na spánek. Beatrice cítila, jak se jí rozbušilo srdce.

„Musím," potvrdila a zdvihla se na lokti, prohlížejíc si jeho bledý obličej. Pak zvedla ruku a něžně ho pohladila po tváři, prsty brousící po jeho několikadenním strništi. „Nechci jim přidělávat starosti. Navíc musím říct Alexovi, co se stalo. Doufám, že nám McGonagallová nejpozději během odpoledne zajistí nějaké přenášedlo, abychom mohli za tátou. Potřebuje nás, a já na něj musím dohlédnout. Nemá za sebou nejlepší období a smrt mámy ho musela úplně zničit."

„Jsi tak silná," zamumlal Trocar a klouby prstů jí přejel po tváři. Tmavýma očima se vpil do těch jejích a když se mírně pousmál, kolem očí se mu udělaly tenké vrásky. „Obdivuji tě, jak to všechno zvládáš. Pro nikoho z vás to není lehké, a ty jsi tak statečná. Je mi to moc líto, že si tímhle musíte procházet."

„Děkuju," vydechla a opřela se do jeho doteku. „Jsem tak ráda, že tě mám."

„Opravdu musíš?" ujišťoval se a snažil se potlačit zklamání ve svém hlase, když se od něj po chvilce odtáhla a posadila se na kraji postele. I on sám se zvedl, přikrývka z něj sklouzla, a pak Beatrice zezadu objal a vtiskl jí několik polibků na nahé rameno. Když se při jeho dotecích zachvěla, spokojeně se pousmál. „Nebudu tě přemlouvat. Přesto jsem doufal, že si spolu dáme alespoň snídani."

„Nezlob se, Aidene," zašeptala Beatrice a otočila hlavu, aby jej mohla políbit. Chytil ji za tvář a vroucně ji líbal. Bylo pro ni skoro nemožné se od něj odtrhnout. Líbal nádherně, a jí se z toho pokaždé zatočila hlava. „Ale – musím – se vrátit. Alex – potřebuje – mě," říkala mezi polibky, a on jí vtiskl jeden dlouhý, poslední, a pak se od ní odtáhl. „Mrzí mě to. Ráda bych tu byla s tebou."

„Já to chápu," ujistil ji a koutek levých rtů se mu zvedl do úsměvu. Byl by šťastný, kdyby tu s ním zůstala, ale věděl, že musí jít za svými nejbližšími. „Kdy tě zase uvidím?" zeptal se jí dychtivě a chytil ji za ruku. Přitiskl rty k jejímu hřbetu a prsty bloudil po hebkém předloktí.

Tiše se zasmála, ale v očích se jí objevil stín bolesti. „To nevím. Jestli nám McGonagallová zajistí přenášedlo, nejspíš s tátou zůstaneme až do konce vánočních prázdnin. V takovéhle chvíli nemůže být sám."

Krátce si povzdechl. Její odpověď jej nepřekvapila, tušil to, ale přesto naivně doufal, že ji uvidí dřív než na začátku ledna. „Samozřejmě. Ale slib mi, že mi budeš psát. Budu tě tu postrádat."

Sklonila se k němu a dlouze ho políbila. „Ani se nenaděješ a máš mě tu zpátky," ujistila jej a v očích jí zajiskřilo. Potom se začala rychle oblékat a Trocar ji mlčky pozoroval. Než odešla, u dveří se na něj otočila. Kývl na ni, ona se pousmála a poslala mu vzdušný polibek, než mu zmizela jako pouhý sen.

Trocar se s dlouhým výdechem svalil zpět do postele a vjel si rukama do vlasů. Zavřel oči. To, co s ním ta dívka dělala, bylo neskutečné. Beatrice Jonesová byla jeho sen, ten nejnádhernější sen, jaký si kdy mohl přát. Doufal, že mu nikdy nezmizí.

Zamilovaně se usmál a prsty omámeně přiložil na své rty, na nichž ještě před malou chvílí cítil ty Beatriciny.

•••

Rozespalá Eileen mžourala do poskakujících plamenů v krbu a snažila se neusnout. Říkala si, že nesmí usnout, že musí být bdělá a při smyslech, až se Beatrice vrátí. Čekali tu na ni celou noc. Scorpius seděl v černém křesle stočený do klubíčka jako kočka, malinkatá unavená očka se mu leskla a odráželo se od nich světlo z krbu. I jemu se zřejmě chtělo spát. Jediný Alex před hodinou konečně usnul, a oba jeho kamarádi byli od té chvíle tiše, aby ho neprobudili. Potřeboval se prospat, a aspoň na chvíli od toho všeho uniknout.

Scorpius se podíval na hodinky a párkrát zamrkal. Eileen k němu vzhlédla a on jí neslyšně naznačil, že je půl sedmé. Prázdně přikývla a očima zamžourala na Pobertův plánek, jenž měla u sebe. Tečky se jmény Beatrice a Trocara se ani nehnuly. Vnitřně si povzdechla.

Eileen neměla tušení, jak dlouho ještě seděli v naprostém tichu, než se Scorpius zeptal: „Řekneš mi, co se mezi vámi stalo?" Vzhlédla k němu. Upíral na ni ostrý pohled, v němž se mísila zvědavost s únavou a opatrností, ale v jeho očích nebyla ani kapka výčitek, zlosti či pohrdání. A Eileen mu za to byla vděčná. I přestože na ně byl zpočátku naštvaný za to, jakou hloupost to udělali, i tak jí dal najevo, že je ochotný být nadále jejím důvěrníkem. A jí se ulevilo.

„Začali jsme se hádat," pověděla mu tiše a Malfoy se ušklíbl. To mezi těmi dvěma nebylo v poslední době nic neobvyklého. Vlastně by ho upřímně překvapilo, kdyby se nehádali. „Vyčetli jsme jeden druhému spoustu věcí. A pak... se to stalo. Zničehonic. Začali jsme se líbat. Ani nevím, kdo koho políbil jako první, a asi to ani vědět nechci," přiznala se mu. Možná to bylo trochu zbabělé. Kdyby zjistila, že to ona jako první inicializovala ten polibek, asi by si to vyčítala ještě víc. „Utekli jsme spolu do učebny přeměňování. A tam... jsme se spolu vyspali," odkašlala si a rychle uhnula pohledem, když vyřkla ta poslední slova a spatřila Scorpiusův překvapený pohled.

A pak jí k uším dolehlo tiché pochechtávání. Zaraženě se na něj podívala a zjistila, že se jí blonďák směje. Šlehla po něm naštvaným pohledem a v očích se jí zablesklo, když popadla polštářek a hodila ho po svém nejlepším kamarádovi, který se rozesmál ještě víc a musel si dát dlaň před ústa, aby svůj smích trochu utlumil a nevzbudil Alexe, jenž se na pohovce lehce zavrtěl.

„Co je?" sykla na něj Eileen, když se Malfoy nepřestával chechtat.

„Vy jste se spolu vyspali v učebně přeměňování?" zopakoval po ní Scorpius a v očích se mu leskly slzy smíchu. Ela si povzdechla a začínala litovat toho, že mu vůbec něco říkala. Tohle jí bude předhazovat ještě hodně dlouho, tím si byla jistá. „Neuvěřitelný. No já zírám. Já věděl, že jsi rebelka, a že i Alex se umí odvázat, ale tohle jsem teda nečekal ani od jednoho z vás. V učebně přeměňování! To zní jako něco, co by udělal James Potter nebo Sirius Black. Geny se zřejmě nezapřou, co?" popichoval ji dál, a tak po něm Eileen hodila i druhý polštář. Ale i jí začaly pomalu cukat koutky, Scorpiusův smích byl nakažlivý.

Pak ale Scorpius zvážněl a upřel na ni své modré oči. „Víš, že to byla hrozná blbost, že jo? On chodí se Serafinou, Eileen. A i kdyby se s ní rozešel, ty chodíš s Rafaelem. A na něm ti přece záleží. Já vím, že ty nejsi žádná lamačka srdcí, El."

„Já vím," povzdechla si a zkoumavě se zadívala na spícího Alexe. Pohled jí zněžněl a Scorpius si toho všiml.

„Tak co s tím budeš dělat?" zeptal se jí opatrně. „Rozejdeš se s Rafaelem? Nebo nad tím s Alexem mávnete rukou, budete dělat, že se nic nestalo, a lhát tak svým polovičkám do tváře?" Překvapeně se na něj podívala. „Co je? Říkám fakta, takhle to prostě je."

„No jo. Ale já nevím, Scorpiusi," odpověděla tentokrát. „Prostě nevím."

„No, budeš si muset rozmyslet, co vlastně chceš, Eileen. A asi si budeš muset vybrat. Alex nebo Rafael? Kterýmu zlomíš srdce?" pokračoval dál Scorpius a jeho slova byla ostrá jako meč a trpká jako ta nejkrutější pravda a zařezávala se Eileen přímo do srdce. Zmučeně si vložila obličej do dlaní. Udělala hloupost a teď za to musí nést následky.

„Nechci ublížit ani jednomu. Já mám ráda oba dva," špitla a na okamžik se odmlčela, než ke Scorpiusovi zvedla lesklé zelené oči. „Ale každého z nich jinak."

Než na to Scorpius stačil nějak zareagovat, dveře v kamenné zdi se otevřely. Oba dva okamžitě vzhlédli a Eileen rozčileně vyskočila na nohy, když zjistila, že je to skutečně Beatrice, jež se k nim blíží s křečovitým úsměvem na tváři. Z očí se jí dalo vyčíst překvapení.

„Kde jsi byla!" udeřila na ni okamžitě Eileen a ihned překvapenou kamarádku objala. „Báli jsme se o tebe!" vyčetla jí a když ji pustila, přidržela si ji na délku paží a kritickým pohledem ji přejela od hlavy až k patě, aby se na vlastní oči přesvědčila, že se Bee nic nestalo.

„Vy jste se o mě báli? Proč?" nevycházela z údivu. Že je tady všechny tři najde, jak na ni netrpělivě čekají, to ji ani ve snu nenapadlo. Myslela si, že jsou někde se svými partnery, nebo že ještě spí, ne že tu sedí celou noc a trnou strachy, než se vrátí.

„Proč?" zopakoval po ní nevěřícně Scorpius. „Proč asi? Protože lidi v takových chvílích dělají bláznivý věci."

„V takových chvílích...?"

Eileen párkrát krátce zamrkala. „Beatrice, jsi v pořádku? Vždyť přece... vaše maminka..."

Beatrice ztuhla. Aha, tak proto. Najednou jí to všechno začalo dávat větší smysl. Vděčně se na své přátele usmála a stiskla Eileen ruku. „Ano, já vím. McGonagallová mi to včera večer oznámila. A já jsem... nechtěla jsem tím nikoho z vás zatěžovat a kazit vám tím večer."

Scorpius si nevěřícně odfrkl. „Jak tě něco takového mohlo napadnout? Beo, jsme tvoji nejlepší přátelé. Mohla jsi nám to přece říct. V takový chvíli přece nemůžeš být sama. A jak sis jen mohla myslet, že to brzy sami nezjistíme?"

„Dobře, omlouvám se, asi jsem se na vás měla obrátit, ale jak jsem řekla... Nemuseli jste si dělat starosti –"

„Ale my jsme si je dělali. A to jsi byla vážně celou dobu u Trocara?"

Beatrice očekávala, že tahle otázka přijde. Koneckonců, měli Pobertův plánek. Spíš ji překvapilo, že uprostřed noci nezabušili na Aidenův kabinet a nevtrhli dovnitř, aby ji našli. „Usnula jsem u něj," zalhala jim rychle a musela se přemáhat, aby se při myšlence na Aidena Trocara nezačala přihlouple usmívat.

„To z tebe měl určitě radost."

„Hlavní je, že jsi v pořádku," vložila se do toho Eileen rychle, protože cítila, že Beatrice se Scorpiusem mají blízko k tomu, aby se spolu zase porafali. Starostlivě se na kamarádku podívala. „Jak se cítíš? Chceš si o tom promluvit?"

Než jí Beatrice stihla odpovědět, probudil se Alex. Rozespale si promnul oči a když mu zrak padl na sestru, na chvíli ztuhnul. Dívali se jeden na druhého a pak se jim oči zamlžily slzami. Alex vstal a přitáhl si Beatrice do náruče. Eileen a Scorpius si vyměnili pohled a seznali, že bude lepší, když se vytratí a dvojčata nechají o samotě.