,,Tohle je lepší," zašeptal Scorpius spokojeně Kirovi do ucha, když se kolem nich konečně ovinula melodie pomalé písně. Zmijozel držel svého Mrzimora v těsné blízkosti, objímal jej kolem pasu a druhou rukou ve vzduchu držel tu jeho. Mladík s kudrnatými vlasy se zasmál a položil si hlavu na Scorpiusovo rameno. Měl pravdu, opravdu to byla příjemná změna. Kiro vždycky bral tanec jako něco velice intimního, a ač bylo divoké hopsání do rytmu a bláznivé kreace něco osvobozujícího a příjemně energického, do intimity to mělo trochu daleko. Proto docela uvítal, když se mohl zase přitisknout ke svému příteli a užít si jeho blízkost. I před zraky ostatních.

Jako by mu Scorpius četl myšlenky, náhle se zeptal: ,,Jsi v pořádku? Je tohle... jsme my v pořádku?" Zněl vážně a starostlivě. Kira opravdu miloval a byl připravený oznámit světu, že spolu tvoří pár, už mnoho měsíců zpátky. Ale Mrzimor byl na rozdíl od něj trochu opatrnější, váhavější. Kiro se často soustředil na to, co si o něm myslí ostatní, a byť se s tím snažil bojovat, nebylo to jednoduché. Potřeboval proto trochu času, potřeboval se na to nějak psychicky připravit, poněvadž věděl, že ne všichni jej přijmou takového, jaký je. Kiro byl citlivý, takže si z těchto věcí dělal větší hlavu než Scorpius, jenž to ve většině případů přecházel mávnutím ruky a úsměvem. Světlovlasý mladík si v těchto případech přál být víc jako jeho přítel, ale Scorpius by tu jeho mrzimorskou dušičku nevyměnil za nic na světě.

,,Myslím, že ano," vydechl s úsměvem Kiro a zvedl k němu hlavu. Zpočátku byl trochu nervózní, ale nervozita z něj pomalu opadla, když se zábava rozproudila a on neměl čas ani prostor se zaobírat nějakými řečmi nebo znechucenými pohledy. Dnešní večer si užíval ve Scorpiusově společnosti a oba dva si poprvé vychutnávali to, že se nemusí skrývat. A když byli spolu, nikdo další pro ně neexistoval, a tak bylo pro Kira mnohem jednodušší se bavit, tančit, smát a objímat Scorpiuse, víc, než očekával. Byl to vlastně vskutku povedený večer. ,,Děkuji ti za to," zašeptal mu a vtiskl mu polibek do koutku úst. ,,Děláš všechno tak jednodušší. Měl jsi pravdu; na ostatních vůbec nezáleží. Důležité je, abychom byli takoví, jací jsme doopravdy, a když se to někomu nelíbí, nemá cenu s ním ztrácet čas. My jsme spolu, my jsme šťastní," propletl si s ním prsty a stiskl je, ,,a na tom jediném doopravdy záleží."

Scorpius se rozzářil a na tváři se mu objevil široký úsměv, jenž Kirovi rozechvěl srdce. Kolébali se spolu do rytmu pomalé melodie a přáli si, aby to trvalo věčnost. Protože vyhlídka nesmrtelnosti v tomto okamžiku byla přinejmenším velice lákavá. ,,Tak to rád slyším," vydechl zmijozelský prefekt a vtiskl Kirovi pusu na špičku nosu. ,,Ale upřímně, jestli tě někdo odsoudí kvůli tomu, že jsi na kluky, tak je to pěknej idiot. Vždyť podívej se na sebe. Kdo by se nechtěl přátelit s takovým roztomiloušem, jako jsi ty? Ale co, jejich chyba." Přitáhl si ho k sobě ještě blíž a zamrkal na něj. ,,Aspoň zbyde víc pro mě. Vlastně bude nejlepší, když se s tebou přestanou bavit- ne, já to nemůžu říct, na to jsi až moc roztomilej. Ale klidně bych si tě nechal jenom pro sebe," zavrněl a Kiro se tiše rozesmál, boře mu svou tvář do hrudi.

Scorpius zavřel oči a položil si bradu na mladíkovo temeno. ,,Tohle. Tohle je ono," zamumlal omámeně. Kiro mu něco nechápavě zamumlal do hrudi. ,,Víš, všichni říkají, že když slyšíš zpívat Šťastného draka, je to ten nejkrásnější zvuk na světě, co v tobě vyvolá doslova blažené štěstí. V ten okamžik máš pocit, že zvládneš všechno, že můžeš létat, že se popereš se vším, co si pro tebe osud přichystá. Nikdy jsem neslyšel zpívat Šťastného draka, takže nemůžu posoudit, jestli je to vážně ten nejkrásnější zvuk na světě. Ale i přesto si myslím, že mu tvůj smích může hravě konkurovat," řekl mu tiše a Kiro se od něj mírně odtáhl, aby mu viděl do tváře. ,,Protože když tě slyším se takhle smát, Kiro, probouzí to ve mně stejný pocity jako má probouzet zpěv Šťastného draka."

,,Scorpiusi, ty mě přivádíš k šílenství," vydechl Kiro, popadl jej za zátylek a než stihl Scorpius nějak zareagovat, přitiskl se na jeho rty a dlouze ho políbil. Zmijozel se usmál a položil mu dlaně na pas, přitahuje si ho zpátky na hruď. Kiro mu vjel prsty do vlasů a líbal ho.

Nedaleké odkašlání je přinutilo se od sebe odtrhnout. Kiro ucítil, jak se mu hrne červeň do tváří, a sjel rukama na Scorpiusova ramena. Malfoy se se zamračením otočil na toho, kdo je vyrušil, a ke svému překvapení spatřil stát pár kroků od nich Rafaela Notta, jenž působil trochu nejistě.

,,Nechtěl jsem vás rušit," vyhrkl rychle a uhýbal očima někam ke Scorpiusově rameni, ,,ale potřeboval jsem s tebou mluvit. Nikde nemůžu najít Eileen, myslel jsem, že si jen odskočila, ale už je hrozně dlouho pryč. Chtěl jsem se zeptat Beatrice, jestli neví, kam zmizela, ale taky jsem ji někde nenašel. Nevíš, co s ní je? Neřekla ti něco, nebo tak?" zeptal se ho váhavě.

Scorpius zavrtěl hlavou. ,,Promiň, kámo, ale nemám nejmenší tušení. Myslím, že jsem s nimi nemluvil už od chvíle, co jsme šli tančit. Třeba se s Beatrice jenom zapovídaly na záchodech, nebo tak něco. Upravují si make-up a probírají všechno od smyslu života až po to, kdo z profesorů má nejhezčí zadek. Však znáš holky a jejich výlety na záchody," snažil se to trochu odlehčit. Rafael se nad tím jen pousmál, poděkoval mu a se zamyšlením se vrátil ke své famfrpálové partě.

Kiro si pátravě prohlížel jeho obličej a snažil se přijít na to, na co jeho přítel myslí. ,,Něco se děje?" zeptal se ho opatrně, nevěda, zda to vůbec chce vědět. Měl pocit, že Scorpius možná tuší něco víc, než co řekl Rafaelovi.

Blonďák si krátce povzdechl. ,,Tím si právě nejsem tak jistý," odpověděl mu zadumaně. Nesnažil se nahodit nějakou falešnou masku, věděl, že by ji Kiro okamžitě prokoukl. Byl rád, že se Mrzimor nesnažil něco vyzvídat, ale naopak se k němu opět přivinul a dal mu najevo, že je tady, a že pokud bude chtít, může si o tom s ním promluvit. Scorpius mu za to byl vděčný, a tak ho pevně objal a pokoušel se vypnout ten hlodavý pocit, jenž se rozpínal uvnitř něj. Tohle měl být jeho krásný večer s Kirem, chtěl si ho užít a nic neřešit. Ale nemohl si pomoct. Zatímco Mrzimora držel v náruči a houpal se s ním do rytmu, očima zadumaně běhal po Velké síni. A žaludek se mu trochu sevřel, když si uvědomil, že nenašel jak Eileen s Beatrice, tak ani Alexe.

,,Jen doufám, že neudělají žádnou hloupost," zamumlal a zabořil svou tvář do Kirovy zlaté svatozáře jeho medových kudrn.

•••

Vysokými prosklenými okny učebny pronikalo dovnitř měsíční světlo a jeho stříbrné paprsky dopadaly na kupičku oblečení, jež ze sebe předtím v rychlosti strhali. Teď seděli u zdi, opřeni jeden o druhého, a setrvávali v tichosti.

Eileen na sobě měla jen Alexovu bílou košili, a vlastně jí to vůbec nevadilo, poněvadž si mohla vychutnávat jeho osobitou vůni. Držel ji za ruku a ona sledovala, jak se jim proplétají prsty, jak se laskají, a bylo to krásné.

,,Na co myslíš?" protnul ticho Alex chraplavým hlasem a opřel se tváří o temeno její hlavy. Potichu si přičichl k jejím vlasům a na tváři se mu objevil úsměv.

,,Na to, že jsme v učebně McGonagallové, a co by se asi stalo, kdyby sem najednou z nějakého důvodu vtrhla," odpověděla mu upřímně Eileen a blonďatý mladík se rozesmál. ,,Chtěl jsi vědět, na co myslím," bránila se, a to ho rozesmálo ještě víc.

,,Já vím. Jsi rozkošná," řekl jí pobaveně, když se začervenala, a vtiskl jí pusu do vlasů. ,,Ale vlastně máš pravdu. Co by se asi stalo, kdyby se tu najednou objevila? Asi by dostala infarkt, kdyby nás tu našla. Skoro nahé," dodal a aby dal poslední větě důraz, prsty druhé ruky zabloudil k jejímu rameni a škádlivě jí do půl paže svlékl rukáv košile.

Eileen si ho navlékla zase zpátky. ,,Alexi, nech toho, bude mi zima. Už teď mi je zima," řekla mu a vypískla, když jí sjel rukou pod koleny a vyzdvihl ji do náruče, posazuje si ji na svůj klín.

,,No, tak tě můžu nějak zahřát," zašeptal jí do ucha a dal jí pusu na tvář. Tmavovláska nad tím protočila oči, ale pak jej objala kolem krku a políbila jej na rty. ,,Mimochodem, v té košili vypadáš neodolatelně."

,,Měla jsem v plánu vypadat neodolatelně i v těch šatech, ale to by mi je někdo nesměl roztrhnout, že?" nadhodila nevinně a Alex se uchechtl. ,,Dobře, možná to nebyl úplně nejhorší nápad a musím uznat, že to bylo vážně vášnivý -"

,,Vážně?" hlesl podmanivě tichým hlasem a v očích mu zajiskřilo.

,,- ale problém je, že teď se jaksi nemám jak dostat zpátky na svou kolej," dodala a ignorovala jeho přerušení. ,,Ty šaty jsou nepoužitelné, ve tvém oblečení jít nemůžu a nahá už vůbec ne. Můžu si je na sebe hodit a risknout to třeba ve tři ráno, ale s mým štěstím bych na chodbě narazila přinejlepším na některého z prefektů, nedej Merline profesorů. A ještě hůř, na svého tátu," ušklíbla se Eileen a Alex musel uznat, že na tom něco je.

,,Tak to uděláme takhle: já půjdu na kolej a půjčím si od Scorpiuse neviditelný plášť. Pak se vrátím sem za tebou, ty si přes sebe přehodíš plášť a dojdeš do svého pokoje, aniž by tě někdo viděl," rozhodl spokojeně Alex.

Eileen se zasmála. ,,Páni, ještě štěstí, že máme neviditelný plášť i Pobertův plánek, protože bez toho by se školní řád porušoval trochu těžko."

,,Jo, bez neviditelnýho pláště bys nemohla chodit nahá po Bradavicích," uchechtl se Alex a tmavovláska se k němu přidala. ,,Vsadím se, že tohle ještě dosud nikdo neudělal. Představ si, až to budeš vyprávět jednou svým dětem: když mi bylo šestnáct, procházela jsem se nahá po hradě. A samozřejmě omylem jim zamlčíš, že jsi byla nahá pod neviditelným pláštěm. To by ta historka nebyla tak dobrá."

Dcera Harryho a Severuse se ušklíbla. ,,No jo, šestnáctiny jsou divočina, že?" A pak se oba dva na chvíli odmlčeli, zatímco mezi nimi viselo cosi nevyřčeného. Ani jeden ještě nesebral odvahu k tomu, aby se zeptal: co vlastně teď? Co dál? Jak to s námi bude? Oba dva byli zadaní; Alex měl Serafinu, ona Rafaela. Oba dva vztahy byly ještě docela čerstvé. A tohle... tohle bylo něco špatného, co se nemělo stát. Úlet. A i když si to oba dva uvědomovali, ani jeden toho nelitoval. A to bylo snad možná ještě horší.

,,Tak... možná bychom měli jít, nemyslíš?" nadhodila nakonec Eileen a zvedla k Alexovi oči. Zadumaně se na ni zadíval a kousal si u toho ret. Tohle... se mu líbilo. A věděl, že až vyjdou z učebny, jejich cesty se zase rozejdou jinými směry. A on nechtěl. Nechtěl se s Eileen rozloučit, když měl konečně tu možnost mít ji takhle blízko.

,,Ještě chvilku," zaprosil tiše, touže setrvat takto co nejdéle. Eileen jej chvilku jen sledovala, a pak, bez dalších slov, mu obtočila paže kolem krku, přivinula se k němu a objala jej. Alex vydechl zadržovaný dech z plic a objetí jí pevně oplatil. Položil si bradu na její rameno a zavřel oči, vychutnávaje si tento okamžik. Paradoxně mu připadal intimnější než všechno, co se mezi nimi v posledních hodinách stalo. Věděl, co všechno mu tímhle objetím Eileen chce říct. Cítil totiž úplně to samé. Rozuměli si, avšak oba dva byli rozpolceni a zmateni.

,,Je mi to líto, Alexi," zašeptala mu Eileen do ucha. Myslela tím nejen to, co se mezi nimi stalo, ale i to, kolik bolesti to bude stát je všechny. Jeho i ji; protože po sobě budou pořád toužit, po tomhle nejspíš ještě víc. Serafinu i Rafaela; protože tohle, co se mezi nimi stalo, nebudou moci skrývat navždy. Něco je prozradí. Každé tajemství jednou praskne. A tahle pravda bude opravdu bolet. Měla Rafaela ráda, sice ne tolik jako Alexe, ale nikdy mu nechtěla ublížit. Jenže ubližovala; už i tím, že lhala. Jemu, sobě, Alexovi, všem. Trpce si povzdechla. Musí nést následky za to, co se stalo.

,,Já vím," zašeptal jí zpátky a v duchu proklínal sám sebe, že o Eileen nezabojoval dřív.

•••

tak co, kdo bude podle vás endgame? Alex s Eileen nebo Rafael s Eileen? a kterému páru fandíte víc?🤔