,,Kdo jsi?" zopakoval po ní zmateně Alex, a pak se zamračil. ,,Beatrice, tohle vážně není správná chvíle na nějaký žertíky. Není to vtipný."

,,Ale já vážně nevím, kdo jsi," opáčila Beatrice důrazným hlasem a založila si ruce na hrudi. ,,Proč bych si z něčeho takovýho asi dělala srandu, hm? To bych musela bejt fakt padlá na hlavu." A zaťukala si na čelo.

Alex se ušklíbl. ,,Haha, fajn, hraješ to dobře, ale to už by stačilo. Přestaň dělat, jako že mě neznáš -"

,,Ona si z tebe vážně nedělá srandu," špitla zničehonic Eileen a okamžitě se na ni upřely všechny pohledy. Zamračený Alex, zvědavá Bea, zmatený Harry, nechápavý Scorpius i zaražený Trocar. V očích se jí objevily slzy, které se rychlým mrkáním snažila rozehnat. ,,Já vám to vysvětlím. Ale uvnitř, někde na bezpečném místě. Možná to bude trochu na dlouho."

,,Půjdeme na ošetřovnu. A dám vědět i profesorce McGonagallové," prohlásil Harry. Eileen otevřela ústa, aby mu mohla odporovat, ale rychle si to rozmyslela. Nakonec souhlasně přikývla. Ano, skutečně bude nejlepší, když přijde taky McGonagallová. Koneckonců, je to ředitelka, a byť je kvůli tomuhle malému tajnému výletu bude čekat nějaký trest, ona musí vědět, co se stalo. Pomalu se vydali k hradu. Probuzený Hagrid už si vzal do péče Gaiu, se kterou se obě dívky rozloučily a poděkovaly jí. Bez ní by se jim tohle nejspíš asi nepodařilo.

Jako první šli Harry s Eileen. Svou kamarádku doběhl bledý a nechápavý Alex a rychle s ní sladil krok. Za nimi šli Scorpius a Trocar, kteří se postarali o Beatrice, která sice neměla žádné viditelné zranění, oni se ale obávali, že se zřejmě muselo něco stát, když se nemá ke svému bratrovi.

,,Eileen, já tomu nerozumím," začal znova Alex, který by to až na ošetřovnu nevydržel. Přece jenom, tady šlo o jeho sestru, která se začala chovat divně. ,,Řekni mi, co se s ní proboha stalo? Proč se ke mně chová takhle? Já vím, že je na mě asi naštvaná, ale kvůli tomu přece nemusí dělat tohle divadlo!"

Ela se na něj smutně podívala a stiskla mu paži. Po dlouhé době byli zase spolu, aniž by se jeden druhému vyhýbali pohledem, nebo nepůsobili ublíženě. Na své partnery, kvůli kterým mezi nimi vlastně vznikla ta hluboká propast, nyní úplně zapomněli. ,,Je mi to hrozně líto, Alexi. Stalo se snad to nejhorší, co se stát mohlo. Ona to musela udělat. Musela obětovat své vzpomínky na tebe, protože přísahala, že zachrání vaši maminku, i kdyby ji to mělo stát to nejdražší." Po tváři jí stekly první slzy. Alexův výraz se ze zmateného změnil na nevěřícný a zraněný. Bolestí zkřivil tvář a zapotácel se. Trocar jej stihl zezadu zachytit.

,,Opatrně, chlapče... Tady, posaďte se. Jen klid," řekl mu tiše profesor a pomalu jej posadil na schody. Alexovi zmizela z tváře veškerá barva. Zhluboka oddechoval a chytil se za hlavu. Nakonec si vložil tvář do dlaní, aby jej ostatní neviděli plakat. Jeho sestra přišla o veškeré vzpomínky s ním. Neví, kdo je. Neví, že je její bratr, její dvojče. Jako kdyby nikdy neexistoval. Přišla o všechno. Nic si nepamatuje. Jako kdyby se to nikdy nestalo...

Eileen tolik bolelo jej pozorovat. Jak jej to ničí, sžírá zaživa. Litovala, tolik litovala toho, že to byla právě ona, kdo mu musel oznámit tak těžkou, krutou zprávu. Tohle nebylo fér. Alex byl dobrý kluk. Tohle si s Beatrice nezasloužili.

,,Já tu s ním zůstanu," nabídl se okamžitě Scorpius, který tušil, že jeho kamarád asi nebude úplně schopný odejít s nimi na ošetřovnu a vyposlechnout si, co se stalo. Ne, předpokládal, že to mu je patrně úplně ukradené. Prožil si něco podobného, ale nejspíš ne tak strašného. I on se tehdy uzavřel a o nic nejevil zájem, když se dozvěděl, že babička Narcissa zemřela. Alex se s tou zprávou nyní musel poprat, musel se vyrovnat s tím, co se stalo. Scorpius věděl, že teď bude chtít být sám, nebo jen s jedním člověkem, aby to dokázal zpracovat, udělat si v sobě pořádek, a aby při tom nebyl všem na očích. Scorpius se sice musel vyrovnat se smrtí své babičky, ale tohle, co se stalo Alexovi, bylo snad mnohem horší. Vždyť Beatrice byla naživu a nepamatovala si, že je její bratr. Všechny ty vzpomínky měl v sobě jen on a musel se naučit fungovat s tím, že Beatrice žije bez něho a že všechno s ním je pryč.

,,To budeš hodný, Scorpiusi. Možná byste měli jít raději na svou kolej, bude to lepší. A Alexi, kdybys cokoliv potřeboval, i kdyby to měl být jen bezesný spánek, přijď, nebo za mnou pošli Eileen," řekl mu laskavě Harry, který nyní úplně potlačil svou zášť vůči jeho otci. Chápal, že tohle musí být pro Alexe nepředstavitelně náročná situace. Chlapec jako by ho snad ani neslyšel, jen se Scorpiusovou pomocí opatrně vstal a nechal si od něj šeptat konejšivá a povzbudivá slova. Když zmizeli za rohem a vydali se směrem do sklepení, ještě všichni zaslechli kvílivý nářek a zoufalé skučení, jako kdyby patřilo raněnému zvířeti. Eileen pocítila neuvěřitelnou potřebu se za svými kamarády rozeběhnout, utěšit je, být s nimi. Měla pocit, jako by to byla její chyba.

Harry jako kdyby jí četl myšlenky. Objal ji jednou rukou kolem ramen a přivinul si ji k sobě. ,,Ty za to nemůžeš, Eileen," zašeptal jí konejšivě a ona si hřbetem dlaně otřela vlhké tváře. V uších jí dozníval Alexův zlomený pláč. ,,Rozhodla se sama, nemohla bys jí v tom zabránit. Jsem si jistý, že Beatrice trpěla stejně, a že to pro ni bylo podobně těžké. Určitě to dělala jen velice nerada. Ty si nic nevyčítej. A teď už pojďme, odpočineš si a všechno nám potom vypovíš."

,,Já nechci odpočívat," zamumlala Eileen, když se znovu vydali směrem k ošetřovně.

,,Nemluv hlouposti, Eileen."

Jenže ona nemluvila hlouposti. Ona jen věděla, že za žádnou cenu nesmí usnout. Ne, když je v ohrožení nejen ona, ale i její nejbližší. Tajemný hlas se jí zjevně dokázal dostat do hlavy a zjistit si všechno do nejmenších podrobností. Jak to dokázal, tomu nerozuměla. Ale věděla, že teď už mu nesmí poskytnout žádnou záminku, aby to udělal znova. Už teď byli všichni neuvěřitelně zranitelní.

Na ošetřovně už na ně čekala Poppy Pomfreyová, jež už měla přichystaná dvě lůžka, na něž obě dívky okamžitě přikázala uložit. Obě dvě se bránily, že jim přece nic není, a poslechly ji teprve, až když jim pohrozila, že je k té posteli přiváže. Spolu s Poppy tu ale byla i Minerva McGonagallová, zamračená a se rty přísně staženými do tenké linky. Nepochybně dostala Harryho zprávu po Patronovi se stručným sdělením toho, co se stalo v noci a že má přijít na ošetřovnu, kde obě děvčata budou, aby vypověděly, co se stalo.

,,Myslím, že by si obě měly nejdříve odpočinout a nabrat síly, Minervo. Nepočkalo by to?" obrátila se Poppy úpěnlivě na ředitelku.

Ta jí věnovala lítostivý pohled a zavrtěla hlavou. ,,Lituji, Poppy, ale obávám se, že nyní to bude nejlepší. Situace je dle všeho velice vážná."

,,Paní ředitelka má pravdu, nepočká to," souhlasila s ní Eileen a posadila se na lůžku dřív, než jí v tom madame Pomfreyová stihla zabránit. Ta jen nespokojeně ohrnula ret a oběma studentkám vnutila alespoň pořádný kus čokolády.

McGonagallová vytáhla svou hůlku a jen tak jí mávla ve vzduchu. Vyčarovala tři židle; jednu pro sebe, druhou pro Harryho a třetí pro Trocara. Poppy ještě jednou přejela své pacientky pohledem, a nakonec se vrátila do své kanceláře. ,,Myslím, že vám nemusím opakovat, že to, čeho jste se dnes v noci dopustily, je velice závažný prohřešek," začala přísně a obě probodla tak intenzivním pohledem, až se nepříjemně zavrtěly. Beatrice dosud mlčela a hleděla na své ruce v klíně; nejspíš přemítala nad tím, že to celé je její vina, a že to kvůli ní bude mít Eileen problémy. Trocar ji sledoval tak něžným pohledem, že mohl být rád, že jej u toho nikdo nevidí. ,,Z toho, co jsem pochopila, jste se uprostřed noci vyplížily ze své kolejní místnosti, vzaly si Šťastného draka a zmizely Merlin ví kam! A pokud jde o vás, kolego," obrátila se na nynějšího zmijozelského ředitele, jenž sebou trhnul, ,,myslela jsem si o vás, že nebudete tak lehkomyslný. Jsou to ještě děti, vaše svěřenkyně, a vy jim dovolíte odletět a porušit školní řád?! Alespoň že jste informoval Harryho a ke všemu se dobrovolně doznal. Tak a nyní," vrátila zase svou pozornost na své studentky a upřela na ně své oči jako trnky, ,,mi vysvětlete, co to mělo znamenat. Kam jste zmizely, proč jste potřebovaly Šťastného draka a k čemu to bylo dobré?"

Eileen a Beatrice si vyměnily pohled. Chvíli byly obě zticha, jako kdyby čekaly a doufaly, že začne vyprávět ta druhá. Když už se Ela nadechovala, přerušil ji Beatricin skučivý nářek. ,,Za to můžu já, paní profesorko, to je moje chyba. Přemluvila jsem Eileen k tomu, aby šla se mnou, a aby nikomu nic neříkala. Potřebovaly jsme se dostat do Krásnohůlek a do Ameriky -"

,,Do Ameriky?!" vyjekla Minerva a pevně se chytila opěrek své židle, snad aby se udržela, zůstala sedět a nevyletěla z kůže. ,,Co vás to ve jméně Merlinově napadlo, vy dvě pošetilé!" I Harry s Trocarem vypadali šokovaně.

,,Četla jsem," fňukla Beatrice a hřbetem ruky si otřela nos, ,,že v Krásnohůlsské škole je fontána, jejíž voda má uzdravující moc. A nedaleko Ilvermorny zase roste hadí strom, jehož listy jsou kouzelné. Já... nedokázala jsem tady jen tak sedět a nic nedělat, paní ředitelko, když je moje maminka pořád tak nemocná a její stav se nezlepšuje. Musela jsem se tam vydat."

,,Dobrá, ale proč jste se neobrátila na někoho dospělého? Na mne, na vašeho kolejního ředitele, nebo přímo na vašeho otce?" dožadovala se McGonagallová.

,,Můj otec na tom není zrovna dvakrát dobře," zamumlala si pod nos tak tiše, že ji málem neslyšeli. ,,Nechtěla jsem... u vás jsem si myslela, že byste to nepochopili... že byste mi řekli, že něco takového je marné, když ani ti nejlepší léčitelé - To už je jedno," kuňkla a popotáhla. ,,Brána v Krásnohůlkách mě pustila nejspíše proto, že mám v sobě máminu krev, vílí krev. Možná mě poznala, nebo viděla jistou podobnost. Narazily jsme na fontánu a tam... Dō ut dēs."

,,Dávám, abys dal," vydechl Trocar a zkoumavě na ni pohlédl. ,,Musela jste něco obětovat, abyste na oplátku získala kouzelnou vodu, nemám pravdu? Vzdala jste se vzpomínek na bratra, jen abyste se pokusila zachránit svou matku," hlesl tiše a Beatrice němě přikývla, byť nyní ani netušila, že nějakého bratra má. Trocar udělal zvláštní pohyb rukou, jako kdyby ji snad chtěl obejmout, ale rychle se zarazil a mírně se na své židli zavrtěl.

,,Musela jsem to udělat. Musela jsem se alespoň pokusit - Dřív, než bude pozdě," zašeptala a v očích se jí zaleskly slzy.

McGonagallová ji soucitně pozorovala. ,,Je mi to líto, slečno Jonesová. Věřím, že až mezi námi bude opět profesor Snape, pokusí se vám pomoci. Dobrá tedy, získaly jste vodu z kouzelné fontány a dostaly jste se do Ameriky, kde jste získaly kouzelné listy z hadího stromu. Předpokládám tedy, že se vám je podařilo získat?" zeptala se dívek.

,,No, ano, povedlo se nám to, ale... já jsem obojí ztratila, když jsme s Gaiou narazily na silný vítr. Někdy v té době spadla Eileen a my jsme se ji snažily najít, takže že ty věci nemám, jsem si uvědomila až tady v Bradavicích," odpověděla jí Beatrice sklesle.

Eileen zalapala po dechu. ,,To snad ne!"

Minerva suše poznamenala: ,,Tudíž bylo všechno úplně zbytečné. No, nemohu vám to vyčítat, měla jste strach o svou kamarádku. Mrzí mne to, Beatrice, ale je vám doufám jasné, že i když jste o tyto kouzelné předměty přišla, já vám znovu nedovolím opustit brány našeho hradu."

,,Všechno nebylo zbytečné, paní profesorko," ozvala se Eileen, aby mohla svou troškou přispět do vyprávění. Tady se totiž jejich verze lišily, protože Beatrice cestovala na Gaie, kdežto Ela byla ve Stonehenge. ,,Nevím, jestli vám o tom Harry říkal, ale když Severuse zavřeli, měla jsem zvláštní sen, vidění, či co to bylo. Mluvila jsem tam... s takovým cizím hlasem," trochu provinile se zadívala na svého otce. Dosud mu o tajemném hlasu nic neřekla. Ve tváři se mu zračil šok. ,,Říkal něco o tom, že se konečně setkáváme, a když jsem se zeptala, kdo je, odpověděl, že to je na mně, koho si z něj udělám. Potom mi slíbil, že se ještě uvidíme, a já myslím, že jsem se s ním setkala znovu dnes v noci. Měl... on si na sebe bral různé podoby. Chvíli vypadal jako Alex Jones, a pak... pak zase jako... Voldemort," vyslovila jeho jméno s posvátnou úctou. Minerva zbledla a Harry vytřeštil oči. ,,Potom si zase tvář zakryl kápí a hlas měl ženský. Ale mohl to být ve skutečnosti i muž. Chci říct, když dokáže měnit svou podobu... Řekla, že jsme si podobné, a že chce zjistit, kdo vlastně doopravdy jsem, co skrývám a co ode mě může čekat. Jenže já se bojím, že už mi nějak pronikla do hlavy. Zjistila si o mně všechno. Řekla mi, že to já jsem jí dala podobu, proto vypadala jako Voldemort a jako Alex. Když jsem se znovu zeptala, kdo je, odpověděla mi, že je nová budoucnost."

Na ošetřovně se rozhostilo nepříjemné ticho. Minerva ostře dýchala nosem, Trocar si prstem přejížděl po rtech a zdál se být hluboce zamyšlený, a Harry si bezmyšlenkovitě sáhl na čelo, na to místo, kde měl nyní úplně bledou jizvu ve tvaru blesku. Nebolela ho už tolik let... byla Eileenina vidina předzvěstí, že se snad Voldemort vrátil, nebo že se objevil někdo nový, někdo mocnější a krutější, než byl on sám?

,,Nová budoucnost..." zopakovala po ní mdlým hlasem profesorka McGonagallová. Představa, že by měli skutečně přijít o to, co se jim za těch dvacet let povedlo vybudovat, byla děsivá. Nyní, když zjevně našli viníka, původce toho všeho nebo snad někoho, kdo s dotyčným spolupracoval, to bylo všechno ještě živější a skutečnější.

,,Co když... je možné, že by se mi mohla dostat do hlavy? Teď, znova?" vyjádřila své obavy Eileen a přeskakovala pohledem na všechny tři profesory.

Harry zavrtěl hlavou. ,,To je nemožné. A taky mi to dělá trochu starosti. Až doteď jsi byla neustále v Bradavicích, takže ona se ti do hlavy dostat nemohla. Zdi i celé pozemky Bradavic jsou střeženy mnoha pradávnými kouzly a zaklínadly, která mají zajistit tělesné i duševní bezpečí všech, kdo zde přebývají," vysvětloval jí. ,,Čas a prostor hrají v kouzlech a čárech důležitou roli. Pro nitrozpyt je často nezbytný pohled z očí do očí, to sama víš. Proto nerozumím, jak se jí to mohlo podařit, když nebyla tady."

,,Myslím, že nejlepší bude, když si obě dvě odpočinete," vložila se do toho vzápětí profesorka McGonagallová a vstala. ,,Děkuji vám, že jste mi všechno pověděly. Teď je načase začít něco dělat. Rozhodnu o vašem trestu a později vám ho sdělím. Nyní si ale potřebuji sjednat důležitou schůzku s panem ministrem. Harry, vy mě doprovodíte," kývla na Eileenina otce a ten přikývl. Pak se obrátila na Trocara. ,,Děkuji vám, Aidene, vy můžete jít. A k vám zavolám madame Pomfreyovou, ať vám třeba dá i nějaký bezesný spánek."

Ještě, než z ošetřovny odešli, se Harry sklonil k Eileen a usmál se na ni. Všimla si, jak je vyčerpaný, její sdělení mu přidalo nové starosti. Ještě ji krátce objal a zastrčil jí vlasy za ucho. ,,Neboj se, Eileen, to vyřešíme. Nedělej si starosti, ano? Bude to v pořádku. Pořádně se prospi a naber síly. Až se vrátím, promluvíme si."

Jenže Eileen věděla, že ona si nyní spánek nemůže dovolit.