Ignis se probudila potom, co nedaleko do polí prásknul blesk. Jejich město bylo něco na způsob Westernovského městečka, které sídlilo uprostřed ničeho. Z jedné strany pole, z druhé strany lesy. Stromy se ohýbaly pod proudem větru co do nich silou vrážel až lámal některé slabé větve které padaly na lesní cesty. Některé lampy se pod náporem větru zlomily a město rychle přišlo o půlku osvětlení ve městě.

Ignis se probudila. Usínala na boku, a probudila se na zádech s prázdným pohledem do stropu. Dlouze vydechla a zavřela oči.
Připadalo jí, že slyšela babičku jak s ní mluví a varuje ji před něčím.
Před čím ji ale varovala...?

To neví.

Pomalu se posadila na posteli a protáhla si ztuhlé svalstvo. Její klouby párkrát zakřupaly jak se protahovala a koukla na kožený batoh od babičky. Říkala že ty dopisy, jsou v tom batohu. Vstala a vyšla přes pokoj k němu a vzala ho do rukou a znovu si ho v tom šeru prohlížela, jakoby věděla kde který záhyb a šev je. Kovové zlaté okraje se kradmo třpytily v záblescích venku kde stále hustě pršelo.

Vyšla ke stolu a rozsvítila si lampičku a smetla věci ze stolu co jí překážely a položila si batoh na stůl a znovu rozevřela víko a zašátrala uvnitř batohu.
Chvíli jen slepě hmatala, tenhle batoh nebyl obyčejný, byl kouzelný a měl bezedný prostor. Takže Ignis musela natahovat celou paži aby něco nahmatala. Nakonec je přeci nahmátla. Pět obálek. Vytáhla ruku a držela je v malinkém svazku. Všech pět dopisů. Na vrchu tkvěl červen, po něm modrý, žlutý, zelený a poslední byl černý. Ignis všechny zkoumala přemýšlivým pohledem.

Co bylo v těch dopisech ?

Proč je má předat ona ?

Proč zrovna jim ? Nebyli náhodou dávno mrtví ?

Od babičky věděla že to jsou čtyři zakladatele Bradavic. Podle nich se vytvořili koleje. Ale nechápala to. Nevěděla co si o tom myslet. Hlavně nechápala proč ona... Proč zrovna ona.

A pak tu byl ten černý dopis... Jak že se jmenoval ? Severus Snape ?.... Bylo to sice zvláštní jméno, ale jí se zvláštní jména líbila. Hlavně tohle jméno... Chabě si musela odvodit že to musel být hodně vážený muž. Nebo hodně statečný... Dlouhou chvíli koukala na černou obálku. Snažila si podle jména vybavit jak by dotyčný mohl vypadat...

Zavřela oči a zkusila to.

Černé letmo vlnité dlouhé vlasy, obličej s ostrými rysy letmo křivejším nosem,, černé oči... Přemýšlela jestli by mu neslušelo i nějaký knír nebo fousy, ale to po chvíli zamítla.
Co se jeho postavy týče, by byl dlouhý, víc hubenější, atletické postavy. Oděný jen v černém dlouhé... Vestě, černé kalhoty, vysoké boty na malém podpatku, a pod vestou by měl... Bílou.... Možná černou košili s černými nátepníky na předloktí a celé by to halil pod černý dlouhý plášť.

Možná takhle vypadal ?

To nemohla posoudit. Moment... Ve snu jeho jméno bylo na náhrobním kameni. Že by byl po smrti ?

Ignis málokdy byla skeptická, ale jak dokáže osvobodit někoho kdo je už po smrti ? Nebo by s ní byl jeho duch ?
Opřela se do židle a přemýšlela.

A jaké nebezpečí ?
Vždyť ji nic nehrozilo. Byla doma, tady je v bezpečí.

Ale babičce věřila. Nikdy by ji nelhala ani po vlastní smrti ne. Tím si byla jistá...
Avšak mohla jen pouze uvažovat jestli se něco stalo, stane, nebo bude dít... Přeci byl to jen sen... Ale co když sny mluví pravdu ?... Párkrát se stalo že ji někdy nějaký sen varoval o něčem... Třeba jednou se jí zdálo že ji jeden pes pokouše při cestě do školy. Následující den opravdu, když šla do školy ráno, ji opravdu nějaký cizí pes pokousal do nohy...
Nebo příhoda, kdy se jí zdálo, že jejich učitelka onemocní a její třída bude mít volno... A ono se tak stalo. Jejich třídní učitelka, kterou měly na Matematiku, Zeměpis, a Výtvarnou výchovu, Ignis nikdy nešlo do hlavy, proč učitelka co učila předměty s čísly, učila zrovna Výtvarku, ale opravdu onemocněla a jejich třída měla volno, protože nedokázali včas najít někoho kdo by ji zastoupil.

Ignis dlouze vydechla a dala dopisy do batohu. Koukla ven do rozbouřené noci. Sem tam se kmitl blesk přes oblohu. Rozhodla se sejít dolů do kuchyně něco si udělat k jídlu. Sešla po schodech dolů do chodby a koukla do obýváku, jestli se tam její táta nenachází. Samozřejmě ležel na gauči a asi spal.
Ignis se otočila a vešla do kuchyně a vytáhla z chlebníku chleba, máslo a pevný sýr. Chleba si namazala máslem a dala na to plátky sýra. Zbytek surovin uklidila a jídlo si dala na talíř který vytáhla z poličky. Vyšla z kuchyně a šla si do pokoje nahoru.

Mohla si vzít večeři, ale nad tou zrovna ztrácela chuť.

Vešla do pokoje, zavřela dveře a odložila jídlo na stůl vedle batohu. Chvilku na něj koukala a pak do něj znovu dala ruku a zkusila z něj že zvědavosti vytáhnout všechno co tam bylo.
Dopisy, pár krabiček se štítkama, babiččina hůlka, pár kouzelných knih, jedna prázdná kronika a jedny staré zlaté hodinky na řetízku.

Mezitím, Mikolas ležel v obýváku. Neměl klidné spaní. Stále se neklidné chvěl, vrtěl a mluvil  ze spaní a kapky potu mu pomalu tekly podél  spánků. Zdálo se mu něco zlého....

,,Viděl Bradavice. Ale nebyly to ty co znal. Byly temné, chladné. Nikde ani živáčka. Černé stíny olizovaly stěny hradu a kdyby mohl, protřel by si dlaněmi paže, z toho jak chladně to tam vypadalo,... Co viděl... viděl protáhlé stíny  na zdech, na podlaze, všude. Náhle se mu pohled přemístil úplně někam jinam. Byla to ulička v Příčné ulici. Úplně stejný pocit. Mračna se stahovala nad domy, které vypadaly opotřebované a stařec, výlohy byli poseté prachem a zboží uvnitř bylo poseté pavučinami. Kdysi veselá a čistá Příčná ulice, byla mrtvá a pustá, jako sněhové pouště na Sibiři.

Pohled se mu náhle přetočil k temnotě a on neviděl nic. Jen mohl slyšet chrčivý hlas staré ženy.

,,Čtyři domy..... Čtyři listiny. Jen jedna jediná osoba dokáže zvrátit kletbu co postihla magický svět... Musí k nám.... Musí k nám...! Musí do našeho světa... Tvá dcera je klíčem k věčnému míru v kouzelnickém světě... Musí k nám !" Zachrčel hlas co Štětí kapaliny po dechu. Jakoby se blížil samotné smrti.

,,Jakmile uvidíš zelené znamení na obloze,... Musí zmizet ! Zachraň její život !" Ozval se znovu chraplavý hlas, víc naléhavěji.

Náhle uviděl zadní dveře svého domu jak do kuchyně vtrhli zahalení muži, na sobě kápě a v rukou měly hůlky... a pak jen viděl jak z jejich hůlek vytryskla zelené křivé světlo.."

Mikolas vyjekl vyděšeně a posadil se. Předklonil se a držel se za spánek co ho bolestivé tepal, a dával mu za pravdu co se mu zdálo. Že se mu to vůbec zdálo.

Vstal a přešel ke skříni s křišťálenným nádobím a předřazeným alkoholem. Otevřel ji a vzal první láhev která mu byla po ruce. Odzátkoval láhev Bourbornského vína ročníku 1970 a dlouze se napil. Tekutina mu klouzala do krku a tvořila v jeho ústech a krku sladkohořkou pachuť. Dlouze vydechl a zavřel oči.

Jeho dcera... Ignis... Že ona je v nebezpečí a dokáže zastavit to co se stalo v kouzelném světě ?... TO NEDÁVALO ŽÁDNÝ SMYSL !

Jeho dcera byla moták, neovládala magii, byla mudla ! Obyčejný mudla bez žádného magického talentu !

Mikolas se zarazil nad tím, nad čím zase přemýšlel a sklopil pohled. Sjel zády k zemi a zavřel oči... Kdyby ho Ignis slyšela, zabolelo by ji to... Věděl že ji to hodně mrzelo, že mu nemohla dělat radost jako každé dítě z kouzelnické rodiny, že nemohla chodit do Bradavic, kouzlit hůlkou, létat na koštěti.... To vše dělat nemohla... A radši ji poslal do normální mudlovské školy... Mrzelo ho to... Ale snažil se vidět v ní dobré, ty jiné vlastnosti co dokázala, ty jiné talenty...

Umělá krásně zpívat, hrát na kytaru,... Umělá skvělé až dokonale božsky kreslit..
Ale stále v něm hlodal pocit že dokáže něco víc... A stále v něm někdy hlodal pocit že nedokaze zase nic...

Věřil ale své dceři, a chtěl aby i ona věřila v něj... Dlouze vydechl a zavřel oči.

Ale... Věděl že ji nemůže dát to co chce. Znovu se napil. Vyšel k oknu v obýváku, a nahlédl ven. Stále tam pršelo a déšť se nehodlal jen tak zklidnit.

Ten hlas... Co myslel tím ,,zelené znamení"?

Znamení zla ? Ale Voldemort byl přeci mrtvý. Když si v duchu vyslovil to jméno zachvěl se. Pamatoval na ty kruté časy. Časy plné násilí a bezmoci.

Náhle uviděl na obloze dva zelené blesky. Byly čiré, jasné... Pro lidské oko přímo zřetelné.... A nejhorší co mohlo kdy být... Bylo to jak dva zelené blesky zasáhly střechu jeho domu...