,, Proč jste ho tedy uspávaly, když je jen v hlubokém spánku ?" Nechápala Ignis, která zařazeně koukala na Allener, která vykopávala hrob dotyčné osoby.

Allener odklopila s lopatou další hromadu hlíny a otřela si čelo.
,, Protože by změnu nezvládl. Navíc věštba mluvila i o něm, a bývalí smrtijedi by po něm šli..." Řekla Allener a kopala dál.

Ignis o Smrtijedech něco slyšela, patřili k Voldemortovi. A tak jen kývla.

,,Nebude nadšený." Upozornil Ortex a sledoval Allener jak si bezstarostně kope dál. Na tváři jí hrál letmý úsměv.

,, Já vím. Jsem zvědavá, jestli mi natáhne, po celých sedm let se o to nepokusil..." Uchechtla se jen.
,,Bude nadávat jak starej medvěd, o to se klidně vsadím. Budeme muset poslat pak zprávu Mc'gonnagalový." Řekla Allener a zarazila lopatu znovu, dokud se neozvalo tupé naražení do dřeva. Ignis sebou cukla nepatrně při tom zvuku a ohledla se za sebe, jakoby čekala někoho kdo to tu hlídá a vyběhne na ně s vidlema, že vykrádají hroby. A nebo ti kentauři...

,,Jsme tam." Zašklebila se Allener a prohrábla si vlasy dozadu, jelikož jí pár pramenů spadlo do tváře. Vzala dlouhou tyč s háčkem, kterou měla položenou nedaleko. Rozpřáhla se a zasekla ho o roh víka rakve, která byla černá a na jejím středu byl vyrytý kroutící se had do smyčky a hlava nu koukala na levou stranu. Allener zabrala a odklopila víko rakve.

Pro Ignis ti byl divný pocit, cítila něco v břiše, jak se ji žaludek podivně kroutil...
Poté jen zalapala po dechu, když uviděla muže, který v ní bezhybně ležel.

Měl vlasy dlouhé k ramenům, na sobě černý hábit, dlouhé sako a kalhoty. Jediná bílá na něm byla jeho pleť a matný límeček košile u jeho krku. Šlo vidět jak se jeho hruď pomalu zvedala a zase klesala. Ignis pootevřela ústa v čirém překvapení.

,,No...." Zasekla se. Co na to říct ? Bylo to šílený !

Na ti se jen Allener zašklebila a Ortex měl nevýrazný výraz. Bůh ví co si myslel...

Allener skočila dolů do hrobu a trocha hlíny spadlo dolů do rakve. Nohama se zapřela o okraje rakve. Skrčila se nad spícím mužem a pak něco zašeptala. Nebylo ji rozumnět a ani moc vidět, jelikož její kabátec ji celý halil. Pak odskočila nahoru a Ignis s Ortexem mohli vidět, jak sebou muž cukl a kolem něj se objevila tyrkysová záře, která kolem něj problikala a pak zmizela.

Všichni netrpělivě vyčkávali co se stane. Muž najednou očními víčky letmo zamrkal a pak otevřel pomalu oči. Dlouze vydechl a pomalu vztáhl ruku a promnul si oči. Pomalu se posadil  a zakryl si dlaněmi oči. Ortex seskočil pomalu na okraje rakve a pomohl muži, který se probral z dlouhého spánku, na nohy a vytáhl ho nahoru.

,,Co se...." Zachrčel muž v černém. Ortex ho podpíral. Nevypadal ze by se zatím dokázal udržet na nohou.

,,No.. spal jsi bezmála dva roky, takže... Budeš nějakou dobu malátný.... A radši moc nemluv." Řekla Allener se skříženýma rukama na hrudi a sledovala oslabeného muže jak po ní střelil vražedným pohledem. Ignis usoudila, že kdyby mohl, ten pohled by opravdu zabíjel...

Ignis šla k němu a vzala ho z druhé strany a pomohla ortexovi a odtáhli ho.

,,Myslím že být v tom domě není nejlepší nápad... Co takhle použít stan ?" Optala se Ignis když šli vesnicí. Ortex a Allener se na ni otočili.

,, Ty máš stan ? Jako ten malý, nebo ten zvětšovací..."povytáhla Allener jedno obočí. Ignis odkývla rameny
,, Nevím... Mužem to zjistit. Je v batohu v malé kapse." Řekla Ignis a Allener k ní přešla ze zadu a zkoumala batoh a hledala krabičku se štítkem ,,Stan".

,, Mám ji." Řekla Allener a podala ji Ignis. Ta se na ni zařazeně podívala.

,,Proč..."

,,Jen to otevři..." Řekla Allener jen a jeden koutek se jí zhoupnul víš. Ignis se zachmuřila, ale nic neřekla a převzala si krabičku. Allener si všimla, ze z jejich prstů, potom co se dotkly krabičky, se objevily bílé žilky co v mžiku obalily krabičku a pak zmizely.
Ignis ucítila podivné brnění v prstech. Nebo to dělala ta krabička ? Rozdělala stužku a v tu chvíli víčko z krabičky spadlo a ozvala se rána a všichni v tu chvíli zavřeli oči. Malátný muž v černém něco zavrčel, či zaskučel (?), A před nimi byl docela velký starý stan. Ignis to překvapilo.

,,Myslela jsem že magie tu už není." Koukla nechápavě Ignis na Allener.

,,Magie vymírá. Není zcela pryč, jen ji už pomalu nebudeme moci ovládat tak jak jsme byli zvyklí. Kouzelné předměty, jako je ten stan nebo batoh, mají vlastní kouzelnou auru, která nevyprchá protože je jejich součástí. Je to užitková magie. Ta je jen v kouzelných předmětech." Vysvětlil Ortex a vešli dovnitř.

Před nimi byl nižší schod, před nimi byl jídelní stůl s lavicemi, na pravé straně tkvěla kuchyňská linka se sporákem, par skříňkami, vzadu byla obývací místnost s křesly, s dvěma skříněmi, a Ignis si všimla i malé knihovny. Na levé straně pak bylo několik dveří a na pravé straně dvoje dveře. Allener šla najit pokoje a pak si jednoho vešli a položili na postel malátného muže v černém. Ignis se pak vytratila a Allener taky. Ortex zůstal s ním a zavřel za sebou dveře.

Každý pokoj měl dvě postele, dva noční stopky a společnou plynovou lucernu. Na každé straně pak byla jedna komoda a skříň. Na zemi byly pak koberce a barvy pokojů byly různé. Ten který si zabrala Ignis byl v barvě tmavé třešně a šampaňské žluté.
Tam kde byl teď Ortex a ten ,,muž v černém", tak byl pokoj zařízený v zelené a tmavší modré barvě. Nábytek a podobné věci byl stejný. Dveře které byly na druhé straně, vedly do koupelny a druhé do spíže.

Aniž by si toho někdo všiml, padla chladná noc a tma zahalila úplně všechno. Hrad, les, vesnici.

Ignis, Allener a Ortex, seděli u lavice a večeřeli. Nebylo to nic moc, ale stačilo jim to.
,,Jdu ho nachvilku pohlídat." Řekla Allener a vstala a odešla do pokoje kde spal údajně Severus Snape. Ignis se za ní chvilku dívala a pak se otočila.

,,Severus Snape... Kdo to přesně je ?" Optala se Ignis náhle Ortexe a ten zastavil ruku v pohybu, kdy si chtěl do úst vložit kousek masa. Zamručel krátce a ruku stáhl a vydechl.

,,Severus Snape býval ředitelem Zmijozelské koleje, také ti byl učitel lektvarů a na rok také učil Obranu proti černé magii. To byl jeden předmět, kde se žáci učili kouzlům a jak je používat. Já s ním chodil chodil do stejného ročníku, oba jsme nastupovali do prvního. Já jen chodil do jiné koleje." Řekl Ortex krátce. Ignis kývla.

,, A... Jaký byl ? Myslím v chování a tak..."

,,No... Nebyl moc upovídaný, a nu moc společenský. Bavil se jen s těmi, které znal. Po letech co jsem ho potkal znovu, byl značně nerudný, sarkastický a nepříjemný. Prostě, kdyby jsi ho zažila, mileráda by jsi mu někdy chtěla vrazit facku." Zašklebil se hořce Ortex.

,, Aha..." Prikyvla Ignis znovu a dál se hi na nic už nevyptávala...

Mezitím, daleko v Kouzelnickém světě, daleko v horách, kde jen existují kruté sněhové závěje, bouře a krutý chaos, se nacházela polorozpadlá pevnost, ze které přímo a hmatatelně sálala temnota, která snové šedé vločky pohlcovala a požírala je.
Na pohled obyčejného člověka vypadala prázdná. Ale hluboko uvnitř samotné pevnosti, která zasahovala i do samotné hory, se pohybovali vyhnanci, kteří kdysi dávno stáli po boku Temného Lorda. Byli nelítostní, krvežízniví a nemilosrdní. Zhouba, kterou utrpěli při drtivé porážce svého Pána je dohnala k šílenství. Ale... Je pravda že je nikdo nevedl ? Že nemají vůdce ?
Věřte mi... Oni mají vůdce a ne jen tak ledajakého. Ten vůdce je protkán tou nejčernější magií, je ještě víc nelítostný než jeho poskoci, je ještě víc krvežíznivější, než ten nejnebezpečnější kouzelný tvor... Schovává se v temnotě a vyčkává až bude moci rozehrát šachovou partii, kterou hodlá vyhrát... A taky ji vyhraje...

Hmmmm... Jop to by asi šlo xd čekali jste víc ? Já taky 😂😂 každopádně možná přidám i epilog 🤔🤔 Ohledně druhé knihy, tak už připravuji děj a informace dodám :D quq