Hermiona se cítila podvedená. Celé dny se utápěla v smutku. Očividně Snapeovi nezáleželo na Hermioně tolik, jako záleželo jí na něm. Měla to vědět! Měla se před těmi city chránit! Vždyť je to Snape! Ničím pro něj nebyla! Nic pro něj neznamenala! Tak proč ji to tolik překvapilo a ranilo? Zlobila se na něj, ale vlastně mu to nemohla mít za zlé. Tím pádem se začala zlobit sama na sebe, protože byla naivní a hloupá. Vždyť o nic nešlo, prostě jen párkrát stáli na stejném místě ve stejnou dobu, nic víc. Tak proč tomu Hermiona dávala větší důležitost? Nedokázala chodit na jeho hodiny obrany proti černé magii, už ho nikdy nechtěla vidět. Zůstávala v dívčích ložnicích a potichu plakala. Harry si jejího smutku všiml a mylně se domníval, že to souvisí s Ronem a Levandulí. Nevymlouvala mu to. Rozhodně to bylo pochopitelnější než vysvětlení: ,,Asi jsem se tak trochu zamilovala do nejhoršího chlapa na světě, kterému na mě nikdy nezáleželo a ani záležet nebude!"

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Severus Snape chodil po svém obývacím pokoji se sklenkou vína v ruce. Jeho myšlenky se točily kolem Grangerové, což se mu nelíbilo. Už nikdy nad ní nechtěl přemýšlet! Cítil se podvedený. Když ji viděl, jak se tiskne k Potterovi, jeho srdce se zastavilo. Doteď se z toho neprobral. Jediný člověk, se kterým si svým způsobem rozuměl, mu byl (opětovně) sebrán Potterovic klukem! Jak jinak! Tohle bylo Snapeovo prokletí! Potter! V každé době! Vždy přišel Potter a sebral mu to, na čem mu nejvíc záleželo! Vlastně si za to Snape mohl sám. Kdyby si ji nepustil tolik k tělu, kdyby Grangerovou nenechal, aby zavítala do jeho života, tak by teď nebyl tak zničený. Na tohle přece neměl čas! Tohle si už před lety zakázal. Už žádné city! A obzvlášť teď, kdy měl brzy ztratit vše... Nebylo to vhodné místo pro lásku, nebyl vhodný čas na lásku. Snapea napadlo, že pro něj vlastně nikdy nebylo to vhodné ,,teď a tady". Nebyl stvořen k tomu, aby ho někdo miloval a aby on miloval někoho nazpátek. To už bylo víc než jasné. Tak proč Grangerové dovolil, aby jitřila jeho city? Proč Grangerovou nechal, aby znovu probudila jeho srdce a ukázala mu, jak všechno okolo lásky bolí?

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Na snídani si k Hermioně přisedl Harry s Ronem. Hermiona ani s jedním z nich nechtěla mluvit. Necítila se na společenské tlachání o ničem. Navíc se stále zlobila na Rona za jeho podlé vtipkování o ní a Cormacovi. ,,Lonánku!" zvolala Levandule a přiběhla k Ronovi, padla mu kolem ramen a nahňoucala se vedle něj a Harryho.
,,Tak co, Mio? S kým jdeš na Křiklanův večírek?" zeptala se Parvati, která vycítila, jak je celá situace trapná. Hermiona koukla na Parvati, pak na Rona s Levandulí, pak na Harryho, který pozval Lenku Láskorádovou.
,,Jdu s Cormacem McLaggenem," pravila co nejvyrovnanějším hlasem, jaký dokázala předstírat. Ron a Harry vytřeštili oči, Levandule se zachichotala.
,,Ty máš fakt asi hráče famfrpálu ráda, co? Nejdřív Krum, teď McLaggen..." odtušila Parvati.
,,Líbí se mi jenom dobří hráči famfrpálu," zdůraznila Hermiona. ,,Omluvte mě, musím si jít lehnout, není mi dobře." Vstala od stolu a odešla.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Padla na postel a plakala. Na žádný pitomý večírek s žádným pitomým Cormacem nechtěla! Přála si zůstat po zbytek života v posteli a jenom plakat potoky slz. Byla tak ztracená. Přitom šlo jen o hloupé mlčení s hloupým Snapem. Vždyť o nic nepřišla! Ale bolelo to jako ztráta... Jako ztráta spřízněné duše... Hermiona popotáhla nosem jako malé dítě a rozhodla se, že svoje srdce zamkne na tisíc západů a odhodí klíč. A už nikdy k sobě žádného chlapa nepustí.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

,,Musíte přijít, Severusi," přemlouval ho Křiklan. Snape zavrtěl hlavou. ,,No tak, vždyť vy jste byl jeden z mých nejlepších studentů. Chci, abyste se tam ukázal."
,,Popřemýšlím o tom," řekl nakonec Snape. Na žádný večírek nechtěl. Místo toho se plánoval opít vínem a nadávat na nespravedlivost celého světa. Zařekl se, že už nikdy nenechá žádného člověka, aby mu mohl ublížit.