Na hodině bylinkářství si Harry hleděl svého, když se k jeho květináči přitočila Hermiona.
,,Odpusť mi, Harry," zašeptala provinile. ,,Vím, že bych měla být oporou a podporou. Poslední dobou zapomínám na slušné vychování."
Harry na ni ani nepohlédl, přesto odvětil: ,,Mio, nemusíš se mi omlouvat. Taky bych měl na chvíli přemýšlet nad něčím jiným než Malfoyem. Stejně mám vlastních problémů nad hlavu. Nějakej Malfoy mi může..."
,,Slyšel jsem, že budete mít vánoční večírek u Křiklana," přidal se do rozhovoru Ron. Hermiona se zatvářila otráveně, Harry protočil oči v sloup.
,,Ještě to do toho," hlesl.
,,Já už uvažovala, koho bych vzala s sebou..." začala Hermiona a nenápadně pohlédla na Rona. Ten si toho nevšiml, místo toho začal dělat grimasy.
,,Mohla bys jít s McLaggenem. Mohli byste být král a královna křiklounů," řekl tak ošklivým tónem, až se nad sebou v duchu zastyděl. Hermiona na něj nevěřícně vytřeštila oči.
,,Co prosím?!" zeptala se důrazně (nicméně šeptem).
,,Furt po tobě kouká. Ani bych se nedivil, kdybyste si spolu začali," odpověděl už mírněji, avšak stále nepříjemným hlasem, který byl podbarvený žárlivostí.
,,Chtěla jsem pozvat tebe, ale taky se na to můžu vykašlat," zasyčela nenávistně Hermiona, chňapla svůj květináč a odešla na druhou stranu skleníku.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Celý den se těšila jen a jen na jedinou věc. Jediné setkání s jediným člověkem mohl zachránit Hermionu Grangerovou. Plula chodbou ladně skoro jako duch, nevnímala své kroky, pohybovala se automaticky. Konečně, konečně uviděla Severuse Snapea stát u okna, konečně mohla lehce pokývnout hlavou na pozdrav, konečně byla s ním. Popošla k němu, aby měla taky výhled na hvězdnou noc. Stáli od sebe necelého půl metru. Nebezpečná vzdálenost, pomyslela si Hermiona. Už si vstupovali do osobního prostoru, ale zároveň byli od sebe s dostatečným odstupem. Hermiona podcenila přicházející zimu. Měla na sobě pouze lehký svetřík a brzy jí začala být zima. Nenápadně zkřížila ruce na prsou. Nechtěla si stěžovat, ani na sebe nechtěla upozorňovat. Snape beze slova svlékl svůj plášť a přehodil ho Hermioně kolem ramen. Stála jako opařená, zírala na něj s pootevřenými ústy.
,,Nemáte zač," řekl tiše. Hermiona se probrala z šoku.
,,Děkuji," zašeptala stydlivě. Na to už Snape nereagoval. Zahleděl se zpět na hvězdy. Hermiona si však všimla, že během této výměny pláště si Snape popostoupil blíž k ní a už se nevrátil na své místo. Jejich paže se skoro dotýkaly. Byli od sebe kousíček. Chtěla se opřít, chtěla cítit dotek jeho těla. Nikdy takový pocit nezažila, tohle bylo naprosto nové. Potřebovala to ke svému životu, potřebovala to k tomu, aby došla klidu. Umírala kvůli těm pár centimetrům, které je nyní dělily. Chtěla si na férovku postoupit a přitisknout se ke Snapeovi a tvářit se, že je to tak normální. Zavřela oči a nadechla se nosem. Musíš se uklidnit, Hermiono, říkala sama sobě v duchu. Takhle nesmíš uvažovat, je to profesor, je to Snape, je to...
,,Kdo zítra bude hrát za slečnu Bellovou?" skočil jí do myšlenek Snape. Hermiona k němu překvapeně vzhlédla. ,,Chybí vám střelec, nebo se mýlím?"
,,Máte pravdu," ujistila ho Hermiona. ,,Zastoupí ji Dean Thomas." Proč se ptal? Chtěl ji odvést od jejích úvah? Chtěl ji rozptýlit? Nebo sebe?

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Hermiona vyběhla z nebelvírské věže s pláčem. Prchala před tím vším. Proč ji vůbec tolik vzalo, že se Ron s Levandulí políbili? Žárlila snad? Nebo se snad zlobila, že Ron žárlil na ni a Cormaca a přitom si sám našel dívku? Ať už to bylo jakkoliv, Hermiona plakala. To bylo jediné důležité. Důvod byl bůhvíco, možná všechno, přece jen dospívala a vše kolem ní bylo tak složité a zmatené a nefér.
,,Mio?" ozval se Harryho hlas. Hermiona ho chtěla od sebe odehnat, přála si být sama... Padla mu do náručí a plakala. Harry tu byl pro ni. I když se k němu chovala ošklivě a nestála při něm, když podezíral Malfoye. Byl tu. Pevněji se k němu přitiskla. Litovala všech svých prohřešků. Nebyla zas tak dobrou kamarádkou. Hněvala se, že podváděl při vaření lektvarů s tou učebnicí, kde byly nápovědy a vylepšováky... Měla mu to přát. Ignorovala jeho podezírání Malfoye... Měla mu naslouchat.  Cítila se mizerně.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

,,Teď to asi není nejvhodnější čas tě chválit, ale to byla sakra dobrá podívaná," řekl uznale Harry, když se vyčarovaní ptáčci vrhli na Rona a vyhnali ho. Hermiona se slabě usmála.
,,Snažím se zlepšovat..." hlesla skromně. Posadila se k Harrymu, ten ji objal kolem ramen.
,,Za chvíli už nebudeš ani mít možnost se nějak zlepšovat. Jsi až moc dobrá čarodějka." Hermiona místo odpovědi posunula svou hlavu na Harryho hruď a nechala se svírat jeho chlapeckými pažemi. Cítila se v bezpečí. Ani jeden z nich si nevšiml, že je celou dobu někdo sledoval. A ten někdo došel ke špatnému závěru.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Hermiona se vyplížila z dívčích ložnic. Díkybohu Levandule i ostatní dívky dávno spaly. Tentokrát se Hermiona oblékla tepleji. Snape tam ještě nebyl, tak si stoupla k oknu a dívala se ven. Z nebe se snášel sníh, ale nebyla to žádná veliká chumelenice. Jakoby jen někdo zkusmo sypal sníh z cukřenky. Ještě před pár týdny bylo teplé počasí, nyní už začínala ta pravá zima. Hermiona se najednou cítila osaměle. Její tělo sevřel strach a nejistota. Co když se dnes neobjeví? Co když už nikdy nepřijde? Co když...?

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Severus Snape té noci nepřišel. Stejně tak nepřišel ani celý nadcházející týden.