Hermiona si zakryla rukou ústa a zívla.
,,Měla byste jít spát," poznamenal Snape, aniž by na ni pohlédl. Hermiona otočila hlavu, aby na něj viděla.
,,Vyháníte mě?" zeptala se (skoro až smutně). Snape se lehce uchechtl.
,,To ani přinejmenším," odvětil klidným tónem, i když tím Hermioně vlastně prozrazoval, jak je pro něj důležitá. ,,Pouze se mi zdáte unavená."
Chtěla být silná, přesto si hlasitě povzdechla. ,,Jsem příšerně vyčerpaná," přiznala. Couvla, ale odcházet se jí nechtělo.
,,Přemýšlel jsem," řekl. Hermiona tázavě zvedla obě obočí, to Snape nemohl vidět - díval se před sebe na temnou noc za oknem.
,,Ano?" pobídla ho. Nastalo ticho, Snape uvažoval. Uvažoval, co může říct, co nesmí říct, co to všechno vlastně znamená. Prohrál boj sám se sebou.
,,Dobrou noc, slečno," řekl nakonec. Hermiona se chtěla vyptávat, donutit Snapea, aby pověděl, co nakousl, ale věděla, že by to bylo zbytečné. Rozhodl se, že jí to nepoví, Hermiona to musela respektovat.
,,Dobrou noc, pane profesore."

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Hermiona byla ještě otřesená ze zážitku, který právě prožila. Nebyla si jistá, jestli se do hradu dostala po svých, nebo ji někdo přenesl. Zírala před sebe a snažila se dýchat. Harry ji mírně podpíral.
,,Bude Katie v pořádku?" zeptal se. McGonagallová na něj upřela svůj přísný pohled.
,,Zatím nevíme, pane Pottere," odpověděla stroze.
,,Byl to Malfoy. To Malfoy jí dal ten balíček a určitě Katie začaroval. Viděl jsem ten náhrdelník u Borgina a Burkese, tam Malfoy chodil."
Ron, Hermiona a McGonagallová hleděli na Harryho neschopni slova. Hermiona s Ron už o Harryho obsesi Malfoyem věděli, McGonagallová nyní poprvé viděla Potterovic chlapce jako smyslů zbaveného. Poupravila si brýle, aby získala trochu času.
,,Pane Pottere, pan Malfoy slečně Bellové nic předat nemohl. Měl školní trest. Se mnou."
Harry na pár vteřin upadl do hlubokého mlčení a přemýšlení. ,,Tak měl komplice!" vyhrkl zčistajasna. Minerva si povzdechla, měla pro Pottera pochopení, zároveň však neměl jediný důkaz, který by potvrzoval jeho přesvědčení.
,,Jistě víte, co je to presumpce neviny, že?" pravila pomalu a poklidně McGonagallová. Harry si frustrovaně promnul čelo. 

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

,,Neskutečný," zašeptal sám pro sebe Harry, když rázoval do nebelvírské věže. Hermiona šla za ním, Ron se od nich odpojil, když procházeli kolem Ginny, která od něj chtěla vyzvědět, co se stalo.
,,Harry, musíš uznat, že nemáš jediný důvod, proč bys Malfoye vinil," řekla Hermiona. ,,Profesorka McGonagallová měla ve všem pravdu."
Harry se při těch slovech prudce otočil a zahleděl se na svou nejlepší kamarádku.
,,To že mi nevěří McGonagallová - čert to vem! Ale že mi nevěříš ty, Hermiono...! To mě štve! Štve mě, že nestojíš na mé straně. Štve mě, že mi dostatečně nenasloucháš. Vždyť je to jasný, že je to Malfoyova práce!"
,,Harry," začala Hermiona.
,,Neopovažuj se začínat s tím tvým Harry, vždyť víš bla bla bla... Nejsem malý děcko!" skočil jí do řeči. Hermiona se na něj zadívala dlouze, zhluboka se nadechla nosem a snažila se vymyslet nejvhodnější odpověď.
,,Budu na tvé straně, až mi dokážeš, že Malfoy skutečně má něco v plánu s tou skříní v Obrtlé ulici a že chtěl ublížit Katie."
,,Merline! Jasně že nechtěl ublížit Katie! To byla nehoda, chtěl to dostat k někomu jinýmu!" Co Harrymu dávalo smysl a zdálo se mu logické, to Hermiona pochopit nedokázala. Zdálo se jí, že je Harry víc než paranoidní a strachovala se o jeho zdraví. ,,Teď, jestli nebudeš proti, půjdu shánět náhradu za Katie do famfrpálového týmu," odsekl, když viděl, že mu na to nic Hermiona neřekne.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Snape stál u okna a hleděl ven. Hermiona nedokázala chvíli postát na místě. Chodila sem a tam jako zvíře uvězněné v kleci. Snažila se chůzí uklidnit. Chtěla brečet - za Katie, za Harryho, za sebe. Chtěla pláčem vyplavit ze světa všechno špatné a zlé. Oči však zůstávaly suché, slzy nepřicházely. Pouze neklid jí bušil ve spáncích.
,,Slyšel jsem o slečně Bellové," řekl po několika nekonečných minutách ticha, které tentokrát Hermionu znervózňovalo a byla vděčná za prolomení toho ticha.
,,Víte o ní něco?" zeptala se s nadějí v hlase Hermiona. Snape se k ní otočil čelem.
,,Bude v pořádku. Madam Pomfreyová ji dostala z nejhoršího ven. Bude ovšem dlouho trvat, než bude zcela vyléčená. Mohlo být hůř." Poslední věta Hermionu naštvala. Vždyť Katie mohla umřít!
,,Vy ani nevíte, jaké to je!" Mlčel, nic neříkal... Přesto Hermioně hned došlo, jakou hloupost vypustila z úst! Snape totiž moc dobře věděl, jaké to je. Snapeův život nebyla procházka růžovým sadem. Zažil (a nejspíš stále zažíval) samá zklamání, bolest a úzkost. Věděl, co všechno se mohlo zvrtnout. Moc dobře věděl, jaké by to bylo, kdyby Katie zemřela - protože on již ztratil mnohé. ,,Omlouvám se," hlesla provinile. Snape neodpovídal. Nebyla si jistá jeho výrazem. Zlobil se? Rozesmutněla ho?  ,,Nepřemýšlela jsem. Občas jsem docela pitomá," přiznala.
Tomu se Snape nepatrně pousmál, spíš to vypadalo jako hra stínů, ale Hermiona si byla téměř jistá, že se skutečně usmál. A u všech bohů - bylo to to nejnádhernější, co kdy Hermiona viděla. Ten decentní úsměv ji naplnil radostí a klidem.
,,Nic se nestalo. Taky bych byl rozrušený, kdyby se to stalo někomu z mých známých."
,,Třeba?" nezeptala se Hermiona.
,,Třeba vám," neodpověděl Snape.