Měsíc strávila Hermiona bádáním, četbou a zapisováním poznámek. Neměla ani chvíli stání. Kdyby na vteřinu přestala pracovat, umřela by žalem. Ostatní se svým truchlením vyrovnávali po svém, takže se jí nikdo přespříliš nevěnoval. Všichni byli nešťastní a hleděli si svého. Hermiona nechtěla vidět ty uplakané tváře, sama totiž brečela skoro pořád. Musela svou mysl zaměstnat, oprostit se od myšlenek na Severuse. Půjčila si od pana Weasleyho mudlovský atlas a listovala v něm několik dní v kuse.

Nemohla spát. Zírala do tmy. Možná už se pomátla na mysli. Ze všech těch úvah byla zmatená a ztrácela přehled, co je realita a co jsou její zbožná přání. Vstala při prvních slunečních paprscích a sbalila si batůžek s nejdůležitějšími věcmi. Pod dveře do Siriusova pokoje (kde spal Harry) podstrčila vzkaz:

Harry,
musím pryč. Potřebuju čas sama pro sebe. Ozvu se.
Budu v pořádku, slibuju.
Mám tě ráda.
Hermiona

Hermiona se rozhodla, že bude cestovat autobusovou dopravou. Mohla se přemístit, ale nechtěla být dohledatelná pomocí magických stop. Nasedla v Londýně, dojela do Bristolu, kde přesedla na další spoj a pokračovala do Swansea. Bylo to sice druhé největší město ve Walesu, ale i tak bylo poměrně malé. Hermiona nasedla na hromadnou dopravu. Putovala přes centrum až na kraj města. Vystoupila v Llangyfelach. Domky byly všechny podobné, ale jeden z nízkých cihlových staveb měl oproti jiným ebenové dveře. Číslo popisné 315.
,,Jsem blázen," zašeptala sama pro sebe. Přistoupila ke dveřím a zaklepala. Nic. Hořce se zasmála své hlouposti. Jak si jen mohla myslet, že ve vzpomínce najde vodítka? Jak mohla být tak pošetilá a domnívat se, že přežil. Sedla si před dům, vložila tvář do dlaní a plakala.

,,Chválím vaše detektivní schopnosti, slečno," ozval se hlas nad její hlavou. Hermioně se zastavilo srdce. Bála se, že se jí to jen zdá. Nakonec vzhlédla. Na chodníku před Hermionou stál Severus. Živý a... Krk měl ovázaný, nejspíš se ještě jeho zranění plně nezhojilo. Ani neměl zdravou barvu, byl velice bledý. Ale žil. Na ničem jiném nezáleželo. Pomohl jí na nohy a hned ji objal. Plakala, dlouho a zalykavě. Severus ji vmanévroval dovnitř domu. Stále ji svíral v objetí. ,,Když mě pustíš, přinesu ti něco k pití," nabídl se Severus. Hermiona však zamítavě zavrtěla hlavou.
,,Nepustím tě," řekla. ,,Nikdy tě nepustím. Nenechám tě odejít nikam." Severus ji k sobě přivinul pevněji, aby ji ujistil, že už Hermionu neopustí a nebude umírat.
,,Bál jsem se, že nebudeš chtít pátrat. A že pokud zjistíš, stejně mě nevyhledáš."
,,Jak sis to mohl myslet?"
,,Protože jsou se mnou samé potíže. Umírám, vraždím..." Hermiona se slabě pousmála.
,,Bez tebe je všechno mnohonásobně horší," ujistila ho.
,,Jsem na tebe tak pyšný, muselo to být těžké."
,,Jen nechápu proč..."
,,Chtěl jsem ti dát možnost začít znovu - beze mě. Líp. Byl jsem si jistý, že nebudeš chtít pátrat, ale hrozně jsem si to přál. Schválně jsem všechna vodítka vymyslel těžká a složitá, aby si jich všiml pouze člověk, který vodítka najít chce. Pojď, posaď se. Přinesu ti vodu a ty mi povíš, jak jsi na to přišla."

Hermiona se napila jen maličko. Severus si sedl vedle ní na pohovku a chytil ji za ruku.
,,Přemýšlela jsem, proč jsi mi věnoval zrovna tu vzpomínku," začala vyprávět Hermiona. ,,Zmínka o smrti mě ze začátku vůbec nezaujala. Zato bezoár mě trkl hned. Přesvědčovala jsem se, že jsem blázen a jde pouze o náhodu. Bála jsem se toho zjištění, že bych se mohla mýlit. Ale ta kniha na tvém stole byla jasná. Teď zbývalo najít město. Díkybohu jsem si živě vybavovala naše rozhovory o druhém největším městě ve Walesu. Podle čísla popisného už to bylo potom poměrně jednoduché."
,,Zasloužím si vůbec takhle inteligentní dívku?"
Hermiona se usmála a zadívala se mu do tváře. ,,Stejně tomu nedokážu uvěřit, že jsi tu. Tolik jsem se bála. Nedokázala bych bez tebe být."
,,Já bez tebe taky ne," přiznal Severus. ,,Ani nevíš, jak moc jsem rád, že tu jsi."
Hermiona se nahnula blíž k němu a políbila ho na rty. ,,Miluju tě, Severusi. Hrozně moc tě miluju," zašeptala se stále zavřenýma očima.
,,Taky tě k zbláznění miluji," odvětil Severus. Pak trochu nesměle pokračoval: ,,Hermiono, už se nevrátím mezi známé. Jsem mrtvý. Budu tu žít bez toho, aby kdokoliv věděl o mé existenci. Chtěla bys... tu být?"
,,Proč bych nechtěla?" otázala se Hermiona zmateně.
,,Přišla bys o všechny, které máš ráda. Nebo bys za mnou mohla dojíždět pouze o víkendech..."
Hermiona hleděla na Severuse a nechápala, o co se snaží. ,,Skončila válka, už mě nepotřebují. Poprvé v životě si můžu žít po svém, jak se mi jen zlíbí. A já chci žít s tebou. Nevrátím se do Londýna. Nikdy. Napíšu jim dopis, vymyslím si, že se stěhuju třeba do Austrálie, abych byla nablízku rodičům."
,,Nemůžu po tobě chtít, aby za sebou nechala celý svůj dosavadní život."
,,Žádný život jsem neměla. Teprve s tebou budu skutečně žít, teď teprve můj doopravdický život začíná."

But while you wave goodbye,
I'll be getting closer.