Hermiona se posadila a hned si nalila kávu s mlékem. Potřebovala se rozebrat. Harry si začal povídat s Ginny, Hermiona občas pouze souhlasně přikývla, jinak se do diskuze nezapojovala. Nebylo to potřeba, Harry s Ginny si vystačili navzájem. Tomu se musela pousmát. Byli skutečně roztomilí. Vzhlédla od kávy k učitelskému stolu. Snape seděl na svém místě, stále tak strnulý, kdyby občas nemrkl, myslela by si, že se změnil v sochu. Děsil ji.
,,Sakra, sakra, zatraceně!" ozval se Ron, který přibíhal do Velké síně s rozcuchanými vlasy. ,,Nějak jsem zaspal. Proč jsi mě nevzbudil?" zeptal se hned, jak dosedl.
,,Vypadal jsi spokojeně. Navíc, když jsem tě upozornil, kolik už je hodin, odpověděl jsi mi, že nejsem tvá matka, takže mě nebudeš poslouchat," odpověděl Harry. Ron zakoulel očima.
,,Příště moje poznámky ignoruj a snaž se mě vzbudit," požádal svého kamaráda Ron a už se sápal po koláčcích s medem a oříšky.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Ron do sebe naházel v pěti minutách víc, než Hermiona stihla spořádat za celou půlhodinu, co u snídaně seděla. ,,Půjdeš se mnou, Harry, ještě chvíli trénovat? První hodina nám odpadla..." zakňoural Ron nezvykle vysokým hláskem.
,,Jasně. Jen dopiju čaj a můžeme jít. Půjdeš s námi, Mio?" Hermiona párkrát zamrkala.
,,Já bohužel první hodinu mám," odvětila lítostivě Hermiona. Dnes by skutečně byla raději na tribunách, klidně celý den.
,,Zato já čas mám, takže se k vám připojím," řekla Ginny usměvavě. Harry se rozzářil jako slunce a poznamenal, že je to moc a moc a ještě víc dobře. Všichni tři vstali a s rozloučením odešli. Hermiona osaměla. Zbytečně míchala lžičkou v kávě a poslouchala rozhovory ostatních studentů. Nic ji netěšilo. Přátelé jí pomáhali zapomínat na realitu. Teď tu však neměla nikoho, kdo by ji z melancholie dostal. Znovu zkusmo vzhlédla a vyhledala Snapea. Ten na ni upřel svůj černý pohled. Hermiona nejdřív zpanikařila a chtěla sklopit oči, ale v další vteřině se uklidnila a pohled opětovala s odvahou sobě vlastní. Po pár vteřinách ji napadlo, jestli je vhodné takhle bezostyšně hledět na svého profesora. Po dalších několika vteřinách měla pocit, že se Snapem soutěží, kdo dřív uhne pohledem. Po půl minutě na ni padl stesk, jako kdyby se její duše dotklo něco, co musel Snape nést. Překvapeně pootevřela ústa, v němém úžasu se nořila do jeho pocitů. Snape sebou trhl a okamžitě sklouzl pohledem jinam. Hermiona byla čím dál zmatenější, nelíbilo se jí to. Nebo líbilo? Bohové, co by bylo horší?! Vstala od stolu a rychlým krokem vyšla z Velké síně. 

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Celý den bloumala po hradě, profesory a jejich přednášky nevnímala, vše bylo zastřeno mlhou. Nedokázala se z toho dostat. Na srdce mladé dívky to bylo příliš matoucí. Jistě, byla chytrá, ale ohledně pocitů byla stále bezradná. Měla prostě pocit, že je něco jinak. Neuměla to pojmenovat, ani nevěděla, jestli se tomu dá přidat nějaké jméno. Možná to byl jeden veliký otazník, aspoň se to tak zatím jevilo.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

U večeře Snape nebyl, nebo aspoň ne ve stejnou dobu jako Hermiona. Tentokrát ani přítomnost přátel nepomáhala. ,,Co ti je, Hermiono? Jsi dneska nějaká posmutnělá," řekl starostlivě Harry.
,,Nic mi není, Harry," zalhala Hermiona a pousmála se. ,,Jsem jen unavená, nic víc."
,,Nezdá se mi, že by šlo jenom o únavu," pokračoval Harry. Po těch letech už poznal, když jeho nejlepší kamarádku něco trápí. Hermiona byla vděčná za jeho zájem. Chytila ho krátce za ruku.
,,Jsem tak ráda, že tě mám, Harry," pravila. ,,Zítra mi bude líp, to vím jistě. Nemusíš se o mě bát." Harry nebyl s touto odpovědí spokojený, ale trpělivě přikývl. ,,A víš ty co? Mohli bychom zítra jít k jezeru. Požádám skřítky o košík a uspořádáme piknik," navrhla Hermiona.
,,To je dobrej nápad," přidal se nadšeně Ron.
,,Půjdeš s námi, Ginny?" otočila se Hermiona s zrzavé slečně. Ginny se stydlivě usmála a souhlasila. Tímto plánem se Hermiona rozhodla bojovat proti broukovi ve své hlavě.