Hermiona si cestou na snídani pobrukovala. Byla spokojená, šťastná a zamilovaná. Vešla do (stále) poloprázdné Velké síně a usedla k nebelvírskému stolu. Teprve poté si dovolila pohlédnout k profesorskému stolu. Její srdce pookřálo. Severus Snape seděl na svém místě a zabýval se kávou. Nenápadně však vzhlédl. Jejich pohledy se setkaly, Hermiona se mírně pousmála, Snape nedal najevo nic. To byl jejich pozdrav. Přáli si tím dobré jitro a zároveň si tím přislibovali večerní setkání. Hermiona sklonila hlavu a pustila se do snídaně, myšlenkami už však byla ve sklepení se svým profesorem.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Před Hermionou se vznášely dva hrníčky. Šla proto pomalu, aby do nich náhodou nenarazila a nevylila je. Na poslední tři metry hrníčky předběhla, zaklepala a otevřela dveře. Severus Snape už stál u kotlíku a kontroloval, zda má všechny potřebné ingredience, když vtom se proti němu vpluly do místnosti dva hrnky a spokojeně se uvelebily na jednom ze stolů. Poté uviděl slečnu Grangerovou. ,,Už jsem se lekl, že tu straší," pravil Snape suše. Hermiona se usmála.
,,Přinesla jsem nám čaj, abychom se měli jak zahřát." Poté zašmátrala v kapse hábitu a vyndala tabulku čokolády. ,,A tohle je pro vás, abyste nebyl tak smutný." Snape se nespokojeně zašklebil.
,,Nezkoušejte na mě tyhle Lupinovy taktiky. To na mě neplatí," pravil se znechucením. Hermiona se ale nedala lehce odbýt.
,,Ale no tak," začala Hermiona něžným hláskem a houpavým krokem popostoupila blíž ke Snapeovi. ,,Jak je to dlouho, co jste si jen tak pro radost dal čokoládu?"
Severus Snape se zamyslel. Putoval svou pamětí. Koupil si někdy jen tak čokoládu? Měl někdy čas si sednout a uždibovat čokoládovou pochoutku? Cítil se mizerně, když došel k závěru, že si nikdy nedopřál takovou ,,chvilku radosti". V dětství na něj byl přísný otec, pak na sebe začal být přísný on sám. Severus Snape nikdy nic nedělal pro své potěšení, vždy se podřizoval situaci, ostatním lidem... Někdy dokonce schválně konal tak, aby sám sebe co nejvíc trýznil.
Hermiona to v jeho výrazu hned poznala. Překonala posledních pár desítek centimetrů, které je dělily. Vmanévrovala se do jeho objetí, přitiskla svou pravou tvář k jeho hrudi a řekla: ,,Chci, abyste byl šťastný." Tato věta pro Severuse Snapea znamenala všechno! Sklonil se a políbil ji do vlasů. Hermiona překvapeně vzhlédla. Na vteřinu oba očekávali polibek. Oba však po pár sekundách došli k závěru, že je brzy a že to není správné. Severus ji pohladil po tváři, pak palcem přejel po jejím horním a spodním rtu, chtěl do svého palce vtisknout ten náznak polibku a žít pro něj. Hermiona přivřela oči a snažila se zapamatovat tuto chvilku navěky. 
,,Děkuji za čokoládu, rád ji ochutnám," pravil nakonec Severus a odstoupil od své studentky. Tak těžko od ní odcházel, byť jen na chvilku. Chtěl ji stále, neustále, pořád svírat ve svých rukách.
,,Co dnes budeme připravovat?" zeptala se Hermiona, svázala si vlasy do culíku a vyhrnula si rukávy.
,,Poznáte to podle ingrediencí?" otázal se nazpátek Snape. Hermiona přistoupila ke stolu a prohlédla si všechny připravené věci.
,,Medvědí sílu?" odhadovala.
,,Správně, slečno," odsouhlasil její domněnku Snape a stoupl si vedle ní. Hermiona se schválně na něj namáčkla svou paží. Severus Snape po chvíli svou rukou objal Hermionu kolem pasu a přitiskl si ji blíž k sobě. Hermiona se zachichotala, protože to trochu lechtalo. A zároveň tím chtěla dát najevo své potěšení. ,,Čímpak začnete?" zeptal se jakoby nic Severus.
,,Nejdříve do vody vhodím stroužek česneku," začala Hermiona vyjmenovávat.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Hermiona zrovna lezla po čtyřech po zemi a chytala švába, který jí utekl ze sklenice, když se rozrazily dveře. ,,Severusi, tady jsi! Okamžitě s tebou potřebuji mluvit, je to důležité pro naši..."
,,Pane řediteli," skočil mu do řeči Snape spěšně, ,,nemyslím si, že je vhodná doba. Mám doučování."
Hermiona se zvedla ze země, oprášila si kolena a pohlédla na Brumbála, kterého neviděla snad tisíc let. ,,Dobrý večer, pane řediteli," pípla tiše.
,,Ach, Hermiono. Nevšiml jsem si vás," pravil nesměle Brumbál.
,,Lovila jsem švába, pane," odvětila Hermiona. Vyznělo to hloupě, ale Brumbál se přívětivě usmál.
,,Omluvila byste nás na chvíli. Věřím, že zvládnete chvíli pracovat bez Severuse," požádal úslužně Brumbál. Byl jiný. Pamatovala si ho radostnějšího. Teď byl strnulý, opatrný, uzavřený.
,,Jistě, pane," odpověděla znovu Hermiona. Krátce pohlédla na Severuse.
,,Potom tu ukliďte, slečno," řekl a vydal se s Brumbálem pryč. Tím chtěl říct, aby na něj nečekala. Hermiona Grangerová samozřejmě byla rozhodnutá, že na Severuse počká. Stejně před sebou měla ještě spoustu práce a musela chytit toho pitomého švába.