//Aloha, po dlouhé době se opět hlásím. A nesu s sebou i novinku! Pro ty, co si ještě nevšimli, tak jsem začala psát Tomione a brzy bych se měla dostat i ke Scorose :)
Budu ráda, když se kouknete :3 To jest vše, pěkné počtení. ;)

Ginny

Je pondělní ráno. Studený vítr se nemilosrdně dostává pod oblečení každému, kdo v tohle chladné období pobývá venku. Nově napadená dávka sněhu zakryla i poslední místa půdy. Všude jen bílo, vypadá to jako v pohádce. Ačkoliv zimní mrazíky nebývají příjemnou záležitostí, všichni, co v sobě mají aspoň krapet dětské duše, pobíhají po nádvoří a koulovačkou zlobí svoje přátele. Ani já se neschovávám v útrobách hradu. Schoulená ve svém Nebelvírském hábitu sleduji famfrpálový trénink. Harry a zbytek týmu se prohání po hřišti na košťatech. Avšak něco je špatně. A ne, není to Harryho nový účes. Jde o mě. Místo koštěte totiž sedím na lavičce. Když jsem předevčírem opouštěla sovinec, uklouzla jsem na schodech a vymkla si zápěstí.

"Tak, jak jim to jde?" Povědomý hlas upoutal moji pozornost. K tribuně se blížila usměvavá Hermiona. Vesele dosedla na lavici vedle mě a přiložila si k očím dalekohled, který se jí doposud houpal na krku.

"Myslím, že Harry to s tím novým účesem myslel vážně", brouknu pro upozornění a Mia na mě vytřeští oči, dalekohled pustí.

"On to vážně udělal?!" Poví pobaveným tónem. Vypadalo to, že se spíš každou chvíli rozesměje, než aby měla být překvapená.

"Nejspíš tak chce zapůsobit na Cho", ledabyle prohodím a zadívám se na červenovlasého Harryho, který kolem nás zrovna proletí na svém nejnovějším Nimbusu. To už se Hermiona začne smíchy popadat za břicho.




"Co?" Zeptám se, když se pořád nepřestává smát.

"Tak to tedy nevím", poví přiškrceně a znovu se začne smát. Mio Mio, cos to fetovala?

"O co jsem přišla?" Zeptá se právě přicházející Lenka a ujme se místa vedle Hermiony.

"Harry to fakt udělal!" Zasměje se Mia a podá jí dalekohled. Lence to nedá a s udiveným výrazem se přesvědčí, zda je to pravda. Když spatří Harryho rudé vlasy, vrátí Mie dalekohled a propukne v obrovský smích.

"Vy jste fakt slepice", uchechtnu se a opustím společnost těch dvou. Do hodiny Bylinkářství mi ještě zbývá nějaký ten čas. Proto si to zamířím na nádvoří. Posadím se do jednoho z okenních výklenků a zahledím se na okolní dění. Zrovna jsem se soustředila na jednu povídající si dvojici, když mě do obličeje udeřilo něco ledového. Okamžitě vyskočím na nohy a s křikem si zpod hábitu vysypu sníh.

"Jakej debil?!" Zařvu a rozhlédnu se po prostoru. Do očí se mi vysměje sám Draco Malfoy. No to si snad dělá srandu. Naštvaně si to k němu nakráčím, hůlku vytáhnu z kapsy.

"Hou, podívejme, koho to k nám čerti nesou. Není to Weasleyová?" Zahraje divadýlko a uchechtne se.

"To jsi přehnal!" Vyplivnu mu do obličeje a zamířím na něj hůlkou. "Aquamenti!" Vykřiknu a během chvíle už má Malfoy opláchnutou celou tvář.

"Doufám, že ti to pomohlo vyčistit mozek! I když pochybuji o tom, že ta trocha vody stačí. Na tebe bych potřebovala barel!" Zakřičela jsem. Nakonec jsem nadhodila poker face, otočila se a odkráčela pryč. Nevím, co mě to napadlo. Vždycky ve mně vyvolával silné emoce, ale tohle by asi nikdo nečekal. Inu, dobře mu tak.

**********



"Vítám vás, žáci. Dneska se budeme zabývat..." Přivítala nás profesorka Prýtová. Já jí neposlouchala. Zase jsem myslela na Malfoye. V jednu chvíli mám pocit, že mi rozumí, ale v tu druhou už mě uráží. Jenže co s tím?



".....dobře, rozdělte se do dvojic a pracujte. Na konci hodiny zkontroluji vaši práci." Zaslechla jsem až poslední větu. Cože máme dělat? Zakroutila jsem nad sebou hlavou a šla se podívat po nějakém parťákovi. Hodinu jsme měli jaksi domotanou, protože jsme byli ve třídě i s vyšším ročníkem, moji kamarádi. Chtěla jsem jít za Hermionou, ale už byla ve dvojici s Parvati.

"Ahoj, budem spolu?" Oslovil mě rudovlasý Harry a zářivě se usmál. Lehce jsem se uchechtla, ale souhlasila jsem.

"Tak fajn, víš, co máme dělat? Protože mě to nějak uniklo", prohrábla jsem si vlasy a nevinně se zadívala na špičky svých bot.

"A já spoléhal na to, že to víš", prohlásil zkroušeně. Vykulila jsem na něj oči. Přece si nenecháme dát Trolla, nemůžu si dovolit propadnout z Bylinkářství, už tak mám školu...

"Dělám si srandu", dopověděl a uchechtl se. Bože, a já se lekla.



"Ty jsi fakt pako", šťouchla jsem do něj a on se tomu jen smál.



"Víš co, jdi pro truhlíky, já obstarám ty sazeničky", sdělil a já poslušně splnila, co mi nařídil...

Brzy jsme měli hotovo. Profesorce se naše práce líbila, a protože jsme byli první, přidala Nebelvíru 5 bodů k dobru. K tomu jsme dostali Vynikající. Co víc si přát?