//Hi! Menší změna v ději, od tohoto dílu bude Gin poněkud nešikovný človíček, ámen. O.o
Přeji pěkné počtení :D

Ginny

Je to tady. Závěr celé dnešní 'akce'. Večírek. Na tomhle outfitu se moje kamarádky vyřádily nejvíce. Když jsem tak stála před tím zrcadlem, představovala jsem si, jak mě Draco drží za boky a ovládáme spolu celý parket. ( Já vím, naivní to představa)...Jakmile však moje rozjařené společnice znovu vlezly do pokoje, ztuhla jsem a přestala tančit s imaginárním boyfriendem.

"Tady už se někdo nemůže dočkat ", rejpla si Hermiona a zazubila se. Pod jejím a Lenčiným pohledem jsem zčervenala, tak jsem tvář musela schovat za své zacuchané vlasy. Trapas trapas...

"Mám tu kůlmu", pravila Lenka vítězně a tasila kůlmu zpoza svých zad.

"Kde jsi jí našla?!" Hvízdla Mia. "Už jsem si začínala myslet, že mi jí vzala Parvati."

Lenka se uculila. "Taky, že byla u ní."

"Coo? To si s ní budu muset vyřídit! Ale...To je teď jedno, dej to sem." Kvíkla Mia a popadla kůlmu. "Poslední úprava, princezno. " Houkla směrem ke mně a začala se s tou věcí nebezpečně přibližovat.

*****

Čančání jsem přežila! A dokonce bez zlámaných nehtů, vytrhaných vlasů (vytrhanému obočí jsem se bohužel nevyhnula ) a bez vyškrábaných očí. Hehe.

Párkrát jsem se sice musela v duchu uklidňovat, ale potom už to šlo dobře. Nerozčiluj se, Gin, je to naposledy, co z tebe dělají bubáka. Klídek, v nejhorším se při první příležitosti ukryješ na záchodcích a do konce párty nevylezeš...

Jop, to mi dodalo krapet odvahy.
Holky však můj vzhled, narozdíl od mé maličkosti, zhonotily stylem "Páni, Gin. Vypadáš jako Sněhurka. A víš, co se říká. Zrcadlo zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější... přece-"
V tomhle okamžiku jsem je zarazila, protože už jsem byla červená jako višně. Pěkně přezrálý višně... Ale ne černý, to zase nee!

Musím uznat, že ta zelená barva šatů (viz média) s tou zlatou pěkně ladila. Ani moje navlněné vlasy či kouřové líčení nebylo přehnané, za to to vytrhané obočí... haůůů.

"GINNY! " Okřikla mě Parvati a moje srdce málem explodovalo.

"Fůů, tohle mi nesmíš dělat! Vždyť už jdu." Zavrčela jsem a vykročila na chodbu za mými třemi kamarádkami. Slepice.

"Hallelujah!" Zašvitořila Lenka, jakmile jsem vyšla z koleje.

"Už tak jdeme pozdě, wuaa", zabědovala Hermiona a na svých deseticentimetrových podpatcích se neobratně otočila.
Pochopila jsem, že po mně chce asi nějakou omluvu, ale copak já můžu za to, že mě takhle zřídily? Nedivte se, že jsem nechtěla opouštět ložnici.

"Tak pardon, no", kvíkla jsem a spolu s ostatními vyrazila do Velké síně, která teď prý byla upravena na taneční sál. Čím blíže jsme byly těm velkým dveřím, tím menší byly moje kroky. Nakonec jsem zastavila úplně.

"Holky, nebylo by přece jen lepší se vrátit na pokoj a zahrát si třeba karty?" Zkusila jsem to. Marně, to už totiž Mia s úsměvem vcházela do obrovských dveří. Nevím, proč jsou poslední dobou tak akční...
Mia byla oblečena v dlouhých tmavě modrých šatech s širokou sukní, Lenka měla šaty krátké vínové a Parvati bílé, s modrými kamínky na dekoltu. No a moje barva, jak už bylo zmíněno, je zelená. Jsme jako barevné víly, teda ony jsou, já jsem jezyňka. Nebo že by Baba Jaga?

Se zadrženým dechem, a zataženým břichem, jsem vkročila do síně. Už zase podpatky... promluvilo moje načučené podvědomí a já opět zápasila s pocitem, že se za moment ocitnu tváří na podlaze. Bohužel, tentokrát to nebyl jen pocit, protože v následné chvíli můj podpatek škobrtl o schodek a já letěla střemhlav k zemi. Věřte, že když zrovna před plným sálem spolužáků a učitelů ležíte na břiše, opravdu silně pochybujete o tom, že by nějaký trapas mohl být větší. Ani se mi radši nechtělo zvedat. Zvlášť, když náhle utichla hudba a cítila jsem na sobě pohledy všech přítomných...

"Ginny, ty jsi-" smích "ty... opravdu jsi -" další smích "Spadla jsi." Konečně to Parvati dokončila, ale opět se neubránila smíchu. Fakt dík, kámoško. Řeklo mé podvědomí ironicky a já si musela tiše zabědovat.
Po nekonečné chvíli mého ležení jsem konečně dostala rozum a urychleně vstala z kamenné podlahy.

"Není ti n-"

"Není", odkývala jsem to. "Jen moment", pípla jsem a rychle opustila místnost, čímž jsem se osvobodila od těch děsivých pohledů.

Blbko, to se fakt může stát jen tobě! Okřikla jsem se vduchu a měla chuť si jednu vrazit. Nebo rovnou dvě. Procházela jsem chodbou a chladla. Když jsem do plic opět nabrala dostatek vzduchu, - poněvadž pod těmi pohledy všech v síni jsem se neodvážila ani nadechnout - zamířila jsem zpátky na večírek.

"Tady jsi, šikulko naše!" Zvolala Mia a přivinula si mě do náruče.

"Jsem v pohodě, jen moje ego utrpělo ztrátu nejvyšší", konstatovala jsem a vyprostila se z jejích spárů. Mia se jen uchechtla.

Moje oči bleskově zkontrolovaly terén. Síň byla úplně jiná. Nad našimi hlavami se vznášely barevné balónky, uprostřed síně byl prostorný parket. Po stranách byly stoly s hodováním a pár židliček pro ty, které už tanec znaví úplně. Celým sálem se linula hlasitá hudba a blikaly tu barevná světla reflektorů. Jen diskokoule chyběla... kecám, bylo to kouzelný.
Lenka už tančila v davu s Parvati, zatímco já a Hermiona jsme dál pozorovaly okolí. Byla tu spousta nádherných postav, ale já vyhledávala jen jednu. Když vkročil do místnosti, zrychlil se mi tep. Nespouštěla jsem z něj oči. Blonďáček v černém hábitu pomalu přicupital k houfu svých kamarádů. Ani si mě nevšiml, ale moje oči ho ne a ne pustit.

"Vážně se ti líbí", prohodila Mia jako fakt, ne otázku. Hrklo ve mně.

"Kdo? Prosimtě, mně se nikdo nelíbí-"

"Vidím, jak na něj koukáš", řekla zasněně.

"Nikoho nešmíruju, Mio ", snažila jsem se jí to vymluvit. Jak mě mohla jen odhalit? Hádej, ty trubko! Vždyť na něj civíš jak na Boha dokonalosti.

"Nemusíš nic předstírat, Gin."

Povzdechla jsem si. "Nevím, o čem pořád mluvíš", zalhala jsem.
Mia moje slova ale zazdila.

"Tak běž za ním." Pobídla mě bez jakýchkoliv emocí. Děsilo mě to.

"To nejde", vzdala jsem to. Prokoukla mě.
"Zmijozel a Nebelvír nejde dohromady. Nic pro něj neznamenám." Fňukla jsem.
"Mimochodem, ta zelená" koukla jsem na své šaty "asi není náhoda, viď? "

"Za pokus nic nedáš ", usoudila Lenka, která se zrovna docourala z parketu, a pousmála se. Co? To už i ona ví o mých citech?! Super no. "A ne, není to náhoda", dodala všeznalecky a zazubila se.

"Nemůžu za ním jen tak jít a požádat ho o tanec", odporovala jsem.

"Ach jo", vzdychla Hermiona a vyrazila kupředu... přímo ke skupince Zmijozelu! Ne ne ne ne ne!!!! Jen to ne, plís.

"Mio! " sykla jsem tiše. Neslyšela mě. Raději jsem to nechtěla vidět. Otočila jsem se na podpatku - tentokrát bez pádu! - a raději zaplula k jednomu ze stolů. Potřebuju sladký! Hbitě jsem se natáhla po bonbónu a vložila ho do úst. (Úchylné dvojsmysly neberte v potaz!)

Chtěla jsem skočit ještě po něčem k pití, když mi někdo položil ruku na rameno. Kvíkla jsem a šlápla dotyčnému na nohu podpatkem. Když jsem mu koukla do tváře, zjistila jsem, že je to Draco! Jdu si vykopat hrobeček a postavit pomníček..

Zajíkla jsem se a v ten okamžik mi bonbón postoupil dozadu do krku. Začala jsem kašlat. Draco si toho všimnul a začal mi bušit do zad. A když jsem bonbón konečně vykašlala, přistál ve skleničce profesorky McGonagallové. Okamžitě jsem si rukou zakryla pusu a moji tvář osídlilo zděšení. Jsem v průšvihu.

*****

"Tak, to by bylo", zamumlala jsem nepřítomně, když jsem odnášela poslední pytel nepořádku. Profesorka byla tak laskavá, že mě nechala uklidit celou místnost. Protože mám však báječné kamarádky, které právem přiznaly podíl své viny, pomáhaly mi splnit trest.
S hlasitým výdechem jsem přistála na schodu a holky zopakovaly moje gesto.

"Ber to pozitivně, alespoň jsi ho nestihla zabít", sdělila mi Lenka, ale mně to akorát přitížilo.

"Díky", hlesla jsem sklíčeně a namotávala pramen svých vlasů okolo prstu. Upřímně mi slovo večírek původně přeci jen zvedalo náladu, ale když jsem ho musela celý strávit uklízením po mých velectěných spolužácích, nechtěla jsem ho už ani slyšet. Na nějaký tanec jsem mohla zapomenout. Zatímco Draco tančil s Pansy, já utírala mokrou podlahu. On tančil s Cho, já sbírala odpadky. Balil nějakou bloncku, já randila se smetákem. Prostě párty jak má být! Nemluvě o tom, že jsem se musela předevšemi za svoje 'nevhodné chování' omluvit.

"Asi už půjdeme", broukla Mia a holky kývly.

"Jen běžte, ještě naberu pár sil a pak vás doženu." Sdělila jsem jim a dál pozorovala podlahu přede mnou.

"Tak dobrou, Gin."
"Dobrou noc."
"Dobrou."

Zůstala jsem tu sama. Jen já a moje vyčitky svědomí.

"Ehm ehm", falešné odkašlání mě probudilo z transu. Natočila jsem hlavu na stranu, abych viděla, kdo přišel. Stál tam Draco. Moje srdce se rozbušilo a já se pokusila o úsměv.

"Ty ještě nespíš?" Zeptala jsem se. No ty jo nekecej, není náhodou náměsíčný? Prsklo moje podvědomí a já se za tu stupidní otázku začala proklínat.

"Vypadá to tak", zamumlal a ušklíbl se. Cítila jsem se za to trapně, tak jsem radši sklopila hlavu. Očividně moje pocity pochopil, a tak do toho víc nerýpal.

"Přišla jsi o večírek", řekl jako by mimochodem a pohledem skenoval moji tvář. Nepatrně jsem kývla. Povzdychl si a stoupl si přede mě. Znervóznělo mě to a nechápala jsem, o co jde.

"Dlužím ti tanec", vysvětlil a natáhl ke mně ruku. To ticho kolem mě naprosto užíralo, dokud nevyslovil tuhle větu a moje srdce málem nevystřelilo z hrudi. Vzhlédla jsem a ruku přijala. Pomalu mě dovedl na parket, celé moje tělo elektrizovalo.

"Nechybí hudba?" Povytáhla jsem obočí, ale on se pohotově uculil. Svými rukami jemně drtil mé boky, když se ozvala pomalá melodie. Moc romantické, moc romantické, protestovalo moje podvědomí. Nejradši bych na něj křikla kušuj, ale nehodlám tuhle chvíli zničit. Svoje ruce jsem přemístila za jeho krk a málem roztála blahem. Oba jsme se pomalu pohupovali do rytmu hudby, bylo to dokonalé.

"Takže nejdřív bezva příchod, potom zákeřný podpatek a nakonec bonbón?" Laškovně se ušklíbl a já zrudla. Musí na to narážet? !

"Ehm, no..jo", vysoukala jsem ze sebe a sklopila pohled. "Vím, bylo to-"

"Super", doplnil mě a když jsem vzhlédla, usmál se. Fajn, tohle jsem zrovna říct nechtěla. Spíš by se hodilo slovo trapné, dětinské, pitomé, extramegastupidní nebo vyšinuté, hloupé, už jsem říkala trapné? ... Ale když myslí.

Chvíli nás kromě muziky nic nerušilo. Potom ale zase promluvil on.

"Opravdu, zelená?" Dobíral si mně kvůli šatům a nevěřícně si je prohlížel.

"A co má být?" Vyštěkla jsem agresivnějším tónem, než bylo v plánu. Tohle nedopadne dobře, píplo moje podvědomí a ukrylo se pod postel.

"Nic, jen to s tím trochu přeháníš, to je celé!" Zabručel. To už jsem nevydržela a sundala ruce zpoza jeho krku.

"Já, že přeháním?!" Vyhrkla jsem a založila si ruce v bok.

"A kdo jinej, já snad?" Zavrčel nevrle a sundal ruce z mých boků. Vraťte se, fňukalo moje podvědomí vykukující zpod postele. Moje tělo na to však absolutně nereagovalo.

"A kdo asi přišel za mnou a prosíkem o tanec a pustil pomalou písničku?!" Zakřičela jsem a !omylem! mu opět šlápla na nohu.
Draco zaskučel a hodil po mně vražedný pohled.

"Kdyby za mnou ta otravná Grangerovská stíhačka nelezla s vyhrožovací taktikou, ani by mě nenapadlo se na tebe byť jen podívat!" Zahulákal podrážděným hlasem a ve mně cosi ruplo.
Právě řekl, že by se na mě ani nepodíval. Takže pro něj vážně nic neznamenám.
V ten moment se mi podlomila kolena. Abych to ustála, musela jsem se však něčeho zachytit. Bohužel to byl stůl po mé pravici, tedy spíš ubrus. A protože už na něm nic nebylo, stáhla jsem ho bez potíží sebou k zemi. Draco se chtěl nahrnout ke mně a pomoci mi, ale zakopl o natažený ubrus a skácel se k zemi. Když vás zrovna zalehne člověk, kterého milujete, nebudete vědět, co si myslet dřív:
On se mě dotýká!, Fuj, váží snad tunu! a nebo Proč se před ním pořád musím ztrapňovat, proč!?