Nevěděla jsem zda-li jsem měla zůstat a čekat na rituál a nebo se pokusit o útěk. Bála jsem se a zároveň to ve mně tak bouřilo, že jsem chtěla najít toho parchanta a jednou pro vždy ho zabít. Ale můj vlk byl nějakým způsobem uvězněn v mém těle a nemohl se dostat na povrch. Chtěla jsem být svojí vlčicí, ale kvůli té čarodějnici jsem nemohla.

Železné dveře se náhle otevřeli a já věděla, že je čas na jídlo. Věděla jsem kdo mi ty "zbytky" nosil. Byl jako moje rodina. A pak se ke mně otočil zády, napadl Petera a mě unesl Dantemu, aby ve mně probudil tu zlou vlčici, utkal se se mnou v souboji a zabil tak posledního člena Bílé smečky.

Plechový talíř dopadl na zem přede mě a pak mi pevné ruce sundali tu hnusnou látku, kterou jsem měla přes oči.

,,Nechci. Nemám hlad!"nemínlila jsem  na něho být milá. A už vůbec jsem nechtěla ho litovat.

,,Musíš něco sníst. Elis p-"

,, Proč? Byl jsi moje rodina. Já tě brala jako svého vlastního bratra a ty uděláš...tuhle věc? Že mě uneseš, ještě ke všemu napadneš Petera a kamarádíš se s člověkem co nám vyvraždil celou smečku. Naši rodinu." slzy mě štípaly, ale nestékali, jako pod látkou černou jako uhlí, kdy nikdo nic neviděl.

,,Nevíš celou pravdu. Já jsem zařídil, aby Dante nechal žít tebe."

,,A zároveň se chopil šance a zachránil svoji prdel. Tony tohle z tebe dělá nejen zrádce, ale pro mě jsi člověk, který nemá srdce. Jsi falešný a hraješ na tu stranu, která zrovna vyhrává." Dále jsem se s ním nebavila a otočila se k němu zády. On samozřejmě vzteky odešel a nezapomněl s těmi kovovými dveřmi silně bouchnout.

Já se schoulila do klubíčka a rozbrečela se jako malá holka. A pak mě napadla šílená, ale zároveň zajímavá věc, která by mohla ukončit život Danteho jednou provždy.

Peter

Po dlouhém čekání konečně dorazil Marius dvěma dalšími posly a potvrdili spoluúčast na bitvě proti Dantemu a jeho Horské smečky. Okamžitě jsem připravil i svoji smečku k bitvě, která se blížila každou minutou. Stál jsem uprostřed celé smečky a sledoval jejich pevné výrazy.

,,Zítra se vydáme do války s našimi sousedními spojenci a jednou pro vždy zničíme nadvládu Danteho i jeho spojenců Tuláků! Ale nechci nikoho do této války nutit. Proto se ptám: Kdo půjde se mnou?"

,,Já" vykřikli všichni naráz a tak jsme začali plánovat útok. Mezitím dorazili zbylé tři alfy se svými bojovníky a přidali se k plánování. 

Vydrž Elis. Brzy jsme u tebe. A pak nás nic nerozdělí.

Dante

Věděl jsem, že když ji políbím, bude se jí to líbit. A měl jsem pravdu. Líbí se mi, to jo, ale jen proto, že ji pak zabiji, jako jejího otce i matku.

,,Proč jsi ji musel políbit?" žárlivá dívka je tu. Otočil jsem se na svoji dívku, Silan a věděl jsem, že jenom ona patřila mně a nikomu jinému. Nevím proč zrovna ona, ale po nějakém tom roku spolužití jsem věděl, že ona je dívka mého srdce. 

,,Ty víš, že jsi má jediná. A mé srdce patřilo a patří jen tobě. Měl jsem však chuť ji políbit, abych ji rozhodil. Nic víc." V jejích očí byla nedůvěra a tak jsem přešel z jedné strany místnosti na ten druhý a přitáhl si ji k sobě. Pevně jsem ji sevřel kolem pasu a políbil ji na ty sladké a červené rty. Když jsem se odtáhl, její nedůvěra zmizela a sama mě nazpátek políbila. Její teplé tělo mě hřálo a dokonce i lákalo, abych si ji tady položil a...

,,Pane? Máme problém. Elis utekla z vězení." Moje něžné já se proměnilo v krutého člověka, který chtěl všechny zabít. Odtáhl jsem se od Silan a vší silou rozevřel dveře. Člověk za nimi se rozklepal strachy, ale statečně mi hleděl do očí, které pláli teď rudě. A to znamenalo jediné. Jeho smrt.

Proměnil jsem svoji levou ruku do své vlčí s drápy dlouhé deset centimetrů a zaryl mu je do místa kde má srdce. Jako švestka spadl na zem a jeho život byl ukončen.

,,Najděte ji a přiveďte živou!" hlas se rozezněl celým údolím a doufal jsem, že se dostane i k hnědé vlčici ,která už byla stejně skoro mrtvá. A útěk ji byl k ničemu. Nemohla se vůbec proměnit. To mi vykouzlilo úsměv na tváři.

Elis

Čekala jsem než se železné dveře znovu otevřeli a já mohla spustit svůj plán. Podle pachu jsem poznala, že to byl Tony a věděla jsem, že i přes všechnu bolest, kterou zažiji, to bude to nejlepší co mohu udělat. Pomalu si přisedl ke mně na postel a já se chopila šance a vzrazila do něho takovou silou o zeď, že jsem cítila, jak se mu pátěř pěkně prohnula. Vykřikl bolestí, ale než se stačil vzpamatovat, vší silou jsem přetrhla provaz na mých rukou, se vší energií co jsem měla se proměnila ve vlčicí a i nevím jak a ukončila život posledního člena Bílé smečky.

Bolest, která následovala byla silná až jsem se znovu proměnila na člověka. Brečela jsem tou bolestí, ale zároveň jsem se chopila šance a utekla jediným volným východem ven. Jako malá jsem tu znala každou tajnou chodbu a jednu jsem hned využila. Byla schovaná za stolkem. Malý, ale prostorný tunel, který vedl do křoví kde jsem se schovávala tu osudnou noc.

Dost jsem se poškrábala o nějaký ten ostrý kámen, ale to bylo nic oproti tomu že budu zase svobodná. Pomalu, ale jistě jsem cítila čerstvý vzduch lesa. Bylo zrovna po dešti a za chvíli jsem zahlédla světlo na konci chodby. Pomalu jsem vylezla, celá od bahna a plná šrámů, a rozeběhla se směr Lesní smečka. Moje pravá smečka.

Z nenadání jsem zaslechla silný řev stvůry, která mi naháněla husí kůži po celém těle. Věděla jsem, že se dozvěděl o mém útěku a musela jsem jednat. A tak jsem se znovu se vší energií co jsem měla v sobě proměnila na vlčici a zavyla mu zprávu. "U úpatí hory za pár minut. Budu tě čekat. Zde to ukončíme jednou pro vždy." A tím se rozeběhla směrem k hoře. A tam ukončím život netvorovi co nemá žádné city.

Mezitím se za mnou rozezněla bitva mé rodiny a spojenců Lesní smečky.

Ahojky. Další kapitolka je tu. 

Musím to říci. Příběh je skoro u konce. Ještě dvě možná tři kapitoly a naše Elis a její příběh se nám uzavře.

A to znamená, že se chystá nový příběh. Těšíte se? Já taky. 

Tak se zatím mějte.

Vaše Starry