Nevím, jak dlouho jsem spala ani jak jsem se dostala do postele, ale cítila jsem se odpočatě. Slunce akorát vycházelo ze svého úkrytu a zvěř se probouzela z nočního spánku.

Vedle mě spal Peter a tentokrát jsem z postele nechtěla. Přilehla jsem si k němu blíže a jeho ruka si mě pevně objala. Byl to krásný pocit a já věděla, že s Peterem je krásná budoucnost.

Nikdy jsem si nemyslela o Paulovi nebo Peterovi jinak než jako o mých bratrech, ale v životě bych neřekla, že s jedním budu chodit a s jedním jsem měla malý románek, který nakonec i skončil.

,,Na co má princezna myslí?" Jeho dech se mi zarýval do kůže na krku a jeho teplé tělo mě hřálo. Tělem mi projela husina a mé tělo se celé zachvělo. ,,Snad ti není zima?" ušklíbl se a já se otočila obličejem k němu.

,,Není mi zima. Jen jsem se trochu oklepala, jak dokážeš moje tělo úplně oblbnout." usmála jsem se a spojila mé a jeho rty. Bylo to krásné ráno, které jsem nechtěla nikdy zapomenout.

,,A to nevíš co dělá tvé tělo se mnou." tak teď se naše konverzace zaměřila trochu intimněji než jsem chtěla. No možná trochu jsem chtěla, ale ne až tak moc. A tak jsem mu vyskočila z postele a zalezla do koupelny opláchnout si obličej.

,,Takže ty mi budeš utíkat, jo?" pevné ruce si mě stáhli do objetí a ať jsem se snažila dostat z toho sevření, nakonec jsem to vzdala. Opřela si hlavu o jeho teplou hruď a zaposlouchala se do pravidelného bití jeho srdce.

,,Měla bych něco dělat. Jinak se unudím. A chci ti pomoci se vším, aby jsi věděl, že tu jsem vždycky pro tebe." ten jeho dech na mém krku mi opravdu byl nepříjemný, ale jeho odpověď byla mnohem krásnější.

,,Já vím, že ty budeš mojí ženou až se vše vyřídí. A až Dante jednou pro vždy zemře a dá nám tak pokoj a klid."

Toho jsem využila, kousla ho do ruky, vyvlékla se a vyběhla jen ve spodním prádle na chodbu. Nikdo tu nebyl, ale to mi bylo jedno. Vyběhla jsem ven a po delší době se proměnila ve svoji vlčici, kterou jsem ovládala sama.

Byla jsem to já.

Běžela jsem po mechu, trávě i po jehličí až k hranici mezi Lesní a kdysi Bílou smečkou. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a zatoulala se myšlenkami k době kdy mé rodiče zabil velký, černý vlk hnusný vlk s jizvami a jeho strachem nahánějícíma očima.

,,Tady jsi." vedle mě se objevil Peter a společně jsme sledovali hranici a území, které bylo kdysi mým domovem. A teď to patří Horské smečce. A já bych radši znovu převzala vládu nad svým územím jako právoplatná alfa Bílé smečky. A obnovit tak naši rasu.

,,Víš...někdy bych chtěla vrátit čas a zastavit Danteho. Změnit tu minulost." hluboce jsem se nadechla a chtěla pokračovat.

Avšak zvláštní pohyb vlevo od nás upoutal pozornost nás obou.

Postavili jsme se do útočné pozice a zavrčeli na toho dotyčného.

V ti ránu se přede mnou zjevila černá skvrna a pak jenom hluboká a černá tma.

Probudilo mě lehké zavrzání dveří a náhlé kroky blížící se ke mně. Tep srdce mi zrychlil a moci se podívat kdo to je mě nutilo otevřít oči. Ale nejspíše jsem měla nějakou látku přes oči, protože i při otevřených očí jsem viděla pouhou černotu.

Pomalu jsem se posadila až pode mnou cosi zavrzalo. A v tu chvíli si někdo sedl vedle mě. Byl to nejspíše chlap, ale nebyla jsem si až moc jistá.

A pak mě udeřila ta vůně do nosu.

To ne!

Peter

Probudil mě hlas jednoho ze smečky, hlídky. Otevřel jsem pomalu oči a snažil se vzpomenout co se stalo.

,,Co s...se stalo?" hlas jsem měl slabý a pach mé krve byl cítit po celém těle. Avšak to nebyl jediný pach krve, který jsem cítil.

Prudce jsem se posadil až jsem zalitoval. Chytil jsem si hlavu kvůli ostré bolesti, která přišla.

,,Opatrně alfo. Byl jsi více jak hodinu bezvědomí a ta rána na hlavě se musí zahojit. Což znamená sn-"

,,To neudělám!" nejsem ten typ vlka co zabíjí zvířata, aby se mé rány zahojili. Já je chráním a oni mi noplátku někdy i pomohou vyhledat to co tak moc hledám.

,,Omlouvám se alfo. A kde je vůbec slečna Elis?"

Bum!

Jak jsem mohl na ni zapomenout. Na moji lásku s ekrerou jsem měl strávit celý svuj6i její život. A pak si nevzpomenu ani na její vůni krve.

Krev.

Podíval jsem se kolem a všiml si stop, jak někdo něco vláčel. Nebo někoho.

,,Unesli ji. Unesli Elis. Zaveď mě okamžitě k nám domů. Musím vytvořit týmy a najít Elis co nejdříve." Znovu jsem ji ztratil. A ani ji nedokázal ochránit.

Sakra!

Ahojky. Další kapitola je na světě. Vydávám teď nepravidelně, ale snažím se alespoň vydat něco, když už.

Ale teď mám trochu více času na psaní díky distanční výuce, kterou teď máme všichni. Krom základky.

Jinak doufám, že jste všichni v pořádku v této strašné době.

Vaše Starry