Ráno mě probouzí lehké pohlazení na mé tváři. Moc se mi nechce oči otevřít, ale dělám to a sleduji spokojený výraz Petera. Pomalu si sedám, ale bolest v mých zad mě zastavuje v půli pohybu.

,,Jak ses vyspala?" Co to je s Peterem? Že by ho někdo nakopnul do hlavy a on se teď zbláznil? Vyhledávám pohledem Paula, ale ten, jak se zdá tu zrovna není. Znovu se zaměřuji na muže s milým výrazem přede mnou. Jako by se včera nic nestalo.

,,Jak se cítíš?" Vím, že bych neměla o tom mluvit. Ale mě to nedá a musím vědět, jak se cítí.

Jeho oči se naplnili bolestí. Vstává a vydává se k oknu. Pozoruje dění kolem. Jak se chystá pohřeb Andrewa a to nikdo nemá rád. ,,Víš...chtěl jsem s tebou o něčem mluvit. Kdy budeme jen my dva." Moc se mi nelíbí tahle konverzace, kam míří. Ale sedím, jak přimrzlá. ,,Měl jsem sen. Sen kde vystoupil muž a pověděl mi, že ty jsi moje družka." Stále sledoval přírodu a ani se na mě nepodíval.

,,Ne. Nejdříve Paul a teď i ty? To je jenom zlý sen!" Vztek ve mně narůstá a já vybíhám ven. Běžím do lesa. Hlasy za mnou volají, ale já je nevnímám. Běžím jako před 13 lety.

Ani si nevšímám, že jsem se zastavila na hranici kde se všechno odehrálo a kde mě Andrew přijal do své smečky.

Opatrně si sedám a snažím se sklidnit svoji mysl. Zkouším se proměnit, ale jako by mi něco bránilo se proměnit. ,,Proč mám dva druhy?! Dala jsem si slib! Že nebudu milovat než ho zabiju!" křičím z plných plic a neuvědomuji si nepatrného pohybu kousek přede mnou.

"Kdo jsi?" Někdo tu je. Že bych byla na cizím území? Ne, to ne. Stále jsem na svém území. Ale vlk, který to řekl není od nás.

Vzápětí mám možnost vidět, kdo to na mě mluvil. Velký, černý vlk vyskočil z křoví a sledoval mě se zájmem v očích.

,,Jmenuji se Emma. A jsem z Lesní smečky. Proč se zajímáš?" Neříkám své pravé jméno. Ne, když vím kdo stojí přede mnou."Jen se ptám. Nikdy jsem tě tu neviděl." ,,Smůla. Málo kdy sem zavítám." Vstávám a chci odejít. Jenže jeho troufalost je větší. Překračuje území našich dvou smeček a skáče přede mě. Já se nebojím. Život mi dal dost velkou šanci znát strach. Ale jeho ne. On mi strach nenahání. On se mi hnusý.

"Ty nejsi cítit Lesní smečkou. Sice máš jejich pach, ale není to tvůj." Sakra! Kdybych se více věnovala lekcím boje. Teď bych je mohla využít a utéct do bezpečí.

,,Jmenuji se Emma a jsem nevlastní dcera alfy Lesní smečky. A teď se musím vrátit." Chci odejít, ale on se na mě vrhá a povaluje mě na zem. On je teď nade mnou a jeho tesáky co kdysi zabili moji rodinu, jsou mířený na mě.

Sleduji ho a neukazuji slabost ani strach. "Jsi velmi odvážná. Ale ne natolik, abych tě nezabil." Cítím, jak se usmívá sám pro sebe a chystá se mě zabít.

Jenže moje tělo bylo najednou v jednom ohni. Cítila jsem se dost divně a moje tělo, jako by něčím procházelo.

Ano.

Konečně jsem se změnila ve vlka. To bylo mé přání. Hnědá srst mi vlála díky větříku a lehce jsem se dostala z pod jeho váhy.

"Nech mě být a nic se ti nestane. A teď zmiz z našeho území!" Jenže on nedochází. Ale nebezpečně se přibližuje. Co teď?

Jasně!

Vyju o pomoc a slyším, jak se ke mně blíží moje rodina. Hlídka byla u mě na to tata a Peter s Paulem se jako dva strážci postavili přede mě.

"Ještě se vrátím. Nemysli si, že mi něco uteče. Když mám o něco zájem, tak to i získám." A vzápětí mizí pryč.

Já se měním nazpět a ostatní též. Hlídka běžela zkontrolovat zbylou část našeho území, jestli se nechystá Horská smečka zaútočit.

,,Co tě to napadlo!?" Bylo první od Petera, ale vzápětí mě objal. Tak silně, že jsem se málem rozbrečela. Paul nás sledoval s hněvem ve svých očí.

Odtahuji se od Petera a objímám i Paula. Sice to bude teď obtížné, ale musím se zeptat osoby, která s tím má zkušenosti. Ona sama je mezi těmi co měla dva druhy. A tak mi může dát pár rad a tipů co dělat, jak se chovat a tak dále.

,,Co chtěl?" ptá se Peter a já se nechtě odtahuji od Paula a zaměřuji se na nového alfu. ,,Já ani nevím. Přišla jsem sem, protože jsem si musela protřídit myšlenky. A on, jako by tu na někoho už dávno čekal. Jako by čekal přímo na mě," říkám a až teď si uvědomuji, že tu byl schválně a ne jen tak, jako hlídka.

,,Dante má něco za lubem. Ale tady o tom mluvit nebudeme." Všichni se mění a běží zpět domů. Já ale s Paulem zůstávám v pozadí.

Je hrobové ticho a to nesnáším. Trapné nebo moc tiché chvíle. ,,Paule...musím s tebou a Peterem mluvit. Jde o to druh a družka. Já jsem totiž i Peterova družka." Jeho oči se znovu mění ve vlčí a zpět na lidské, jako by přímo chtěl zabít svého bratra.

,,A co s tím chceš udělat?" Zvláštní, jak má klidný hlas. Ale na znamení důvěry ho objímám. Tak pevně, že i on neotálí a objetí mi oplácí. ,,Jdeme domů. A pak někoho navštívíme. " říkám a Paul mě bere do náruče. Chci se mu vyvléknout, ale jeho stisk je pevný. A jeho rty...

Ahojky. Asi tušíte co se stalo. No Elis se nám poprvé proměnila, ale vše důležité bude až v další kapitole.

A koho by jste si vybrali, kdyby jste měli na výběr mezi dvěma kluky, kteří vám jsou určený jako váš druh nebo družka?

A chci se taky omluvit za pozdní vydávání. Jenže škola mi dala závěrečné práce a nový materiál na příští rok k maturitě. Tak doufám, že mi to prominete.

Vaše Starry