Někdy, když měla Run Raw, slavná popová i rocková zpěvačka s jistými kriminálními tajemstvími, jít spát za dlouhých a unavených nocí, se nekontrolovatelně děsila nekonečných nočních můr trýznící své vybrané oběti do procitnutí z hlubokého spánku a jejich nadvlády. Ta snaha a touha po smrti a mučení je z té nejčernější temnoty a nejhlubšího dna stvořila, poslala je ničit sladké snění s hrozivým cílem vymazat je z povrchu zemského. Avšak osmnáctiletá dívka ovládající něco, co nahání lidem hrůzu a způsobuje husí kůži, a zatčená před necelým týdnem nikdy nepomyslela, že padlé sny se mohou stát skutečností...

Probuzení z nedobrovolné narkózy v ní vyvolal pocit úzkosti a bolest v přemýšlivé a mazané hlavě. Jindy procvičené svaly kriminálnice teď nespoutaně ukrutně bolely a nabývala panického pocitu, že jí zolovnatěly nohy, avšak logický hlásek v nitru našeptával, jaký to je nesmysl. Štiplavé sucho v krku dráždilo a hrdlo prosilo alespoň o jednu prostou kapku vody, jež by dokázala mírně uhasit metaforický plamen ve vybíravých ústech.

Otevřít svůj bažinatě zelený zrak se zdálo být zprvu jednoduché, ale poznala, že to nyní nedokáže. Nezvykle silné vyčerpání zcela pohltilo mladé hubené tělo i jeho veškerý – i ten sebemenší – pohyb. Představa o nezastavujícím se čase a místě, kde se zrovna nacházela, Runino vědomí zcela opustila a nechala ji pouze možnost balancovat na nejistých spekulacích. Ostrý sluch také suše zklamal.

Najednou se ozvalo hlučné nepříjemné pípnutí pocházející z neznámého moderního přístroje, které se ale podle hlasitosti nacházelo blízko již pár dní vězněné dívky. Vydatný šok donutil rudou krev opět proudit v žilách, probral vyčerpané srdce a vzchopil chytrou a bystrou mysl. Malé heknutí vydané z jejího hrdla si vyžádalo cenu v podobě kousavého zašimrání.

„Vězeň se probudil. Opakuji, vězeň se probudil," uslyšela nedaleký, přesto tak vzdálený ženský hlas připomínající studený polární led. Husina rašící po zádech nepředstavovala od tohoto okamžiku největší překážku. Bezvládná Run tušila, že se blíží zkáza... následována nemilým utrpením. A vyčkávala, až se jí zmocní.

Donutila se otevřít zmožené oči a ty náhle zasáhlo prudké červené světlo vycházející z hlouby široké čtvercové zářivky umístěné na velmi vysokém, matně kovovém stropě zdobeném malými vystouplými kolečky podobající se mohutným zrezlým hlavičkám hřebíků. Ďábelská záře připomínající čiré peklo a jeho palčivé plameny si podmaňovala místnost a připomínala všem přítomným, že čas zde tráví jen na vlastní nebezpečí.

Až když se dívčina zničená duše plně vzchopila a ujala se vlády nad svým tělem, zjistila, že leží připoutaná těsnými pouty na odřených zápěstích, hubeném pasu, krku a kotnících na studeném železném stole. Oblečená ve svítivé žluté košili a volných ošoupaných kalhotách stejné barvy se marně zkusila vymanit ze sevření, ale nemělo to žádný prachbídný význam.

Její mastné vlasy se skoro neslyšně pohnuly, zatímco navzdory připoutání zvedla hlavu a snažila se zjistit, kam se to dostala a možné únikové cesty, za které by se upsala i všemocnému satanovi. Kruhová rozlehlá místnost neudělala na zmatenou Run Raw sebemenší dobrý dojem. Matné světlé ocelové zábradlí připevněné na plošině lemující začátek horní poloviny stěn rádoby rozdělovala celý prostor na dvě patra. Šedé schody naproti hnědovlásce působily majestátně. Takže jediný možný východ jsou dveře, které jsou ještě navíc nahoře, takže bych musela překonat schody... Hm, zajímavé, pomyslela si, zatímco vykulila oči na přístroje a zbraně nacházející se po bocích schodiště. Svítící tlačítka připomínala svit blikajících vánočních řetězů.

Zatčenou kriminálnici nejvíc děsila vysoká ženská postava s bledě blonďatými, vojensky zastřihnutými vlasy, vyzáblé tělo jí obepínala kožená uniformy barvy toho nejčernějšího uhlí. Na opasku jí visely čtyři zbraně, jež by se nikomu v žádném případě nezamlouvaly. Neznámá ukazovala hnědovlásce svá rovná záda, ta za to byla celkem ráda.

„Puls přiměřený, sedmdesát dva úderů za minutu. Žádné následky či zranění," promluvila soustředěná žena nesympatickým hlasem do moderní ruční vysílačky s mnoha technologickými funkcemi a dlouhým ukazováčkem jemně posunula drobnou páčkou na malé desce zabudované na zdi. „Akce připravena, odpojuji se."

Trpělivě mlčící Run hlasitě polkla, a ač tu myšlenku chtěla okamžitě umlčet, dovtípila se, že si za chvíli získá jí tak nechtěnou pozornost agentky, jež ji dost znepokojovala a naháněla zuřivý mráz po zádech. V duchu prosila a modlila se za záchranné vyrušení... To se ale zlomyslně nedostavilo, a tak vězeňkyně musela čelit svému osudu.

„Run Raw, zločinec, jenž vyloupil pět scadallských bank, a dívka s chemicky upravenou DNA zděděnou po své matce, Maritin Raw, a otci, Jenovi Raw," otočila se pracovnice a v ruce křečovitě svírala uzounký tablet s modrým průhledným displejem sloužící ke statistikám a výpočtům. „Povoláním... ‚zpěvačka'," sarkasticky přidala a okem šilhala po spoutané, „momentální stav... zadaná." Zdvihla hlavu a začala propalovat očima, připomínající čiré jeskynní jezero stvořené ledovými kapkami stalaktitů, Runin strhaný a lehce zpocený obličej z jejího tíživého pohledu.

„Kdo jste?" zeptala se zvědavá kriminálnice a rozumný a opatrný hlásek v nitru ji varoval, aby držela drzý a upřímný jazyk za zuby. Ústa se jí zkřivila do podivného šklebu, jakmile jí štiplavá bolest z naklánění projela krkem. Dech se hnědovlásce zrychlil při vysoké teplotě panující v pekelné místnosti. Zmocňoval se jí panický pocit, že se dostala do opravdového pekla.

Žena zvedla své upravené obočí v údivu, avšak tvář jí zůstala naprosto kamenná bez žádných emocí. „Velitelka 305," pevně odpověděla na nebezpečně položenou otázku a opět svoji pozornost vrátila k modernímu přístroji svírajíc v levé ruce. „Velitelka Chytačů," dodala a prostředníčkem posunula plochu a zobrazila si další osobní informace o zajatkyni. Run se neodvažovala reagovat, dost ji v tom utvrzovala přítomnost a atmosféra zla, která čišela z nitra soustředěné velitelky.

Najednou postranním tlačítkem vypnula blankytně zářící tablet a položila ho na drobný, avšak vysoký válec sloužící jako odkládací stůl vedle lůžka poutající nebohou dívku. „A teď mi něco povíš o své rodině, ano?" začala Yren Mon sladkým, přitom výhružným hlasem. „Buď po dobrém, nebo po zlém, Run Raw..."

***

Nová, silně osvícená tréninková hala byla mnohem větší, než působila na devatenáctiletou kriminálnici oblečenou do povinné uniformy s kousavými rukávy zakrývající levé předloktí zohyzděné černým, nedobrovolně podstoupeným tetování hrdě oznamující její dlouhý vězeňský kód.

Jakmile s blonďatou Kyber Fect opatrně vešla za zvuku skřípavých řetězů do rozlehlé – asi jako menší zimní stadion – místnosti, zaslechla křik námahy, hlasité oddechy, zpěv závaží na těžkých činkách a zvuk dopadajících chodidel na měkké žíněnky, jež pod tou tíhou nemilostně skuhraly.

Dvě vyšší dívky čekajíce na vyvýšené plošině na hrubé rohožce, sloužící k očištění bot, bedlivě pozorovala neviditelná, do vysokého stropu zabudovaná kamera snímajíc každý sebemenší pohyb pracujících i vězňů – i když v posledních měsících pouze jednoho. Před nově příchozími se rozléhalo široké a dlouhé kovové schodiště vedoucí do rádoby přízemí – a zároveň té nejvíce používané části – poloprázdné haly, kde se nacházely karimatky, boxovací pytle a nyní prázdné místo pro procvičení boje a taktik.

Run se rozhlédla po pravici a levici, kde se vyvýšený prostor měnil v prosklenou posilovnu kvalitně vybavenou závažími, těmi nejtěžšími činkami a běžeckými pásy s mnoha funkcemi. Jeden z posilujících agentů si jejího pohledu všiml, a až když si uvědomil, kdo mu svoji pozornost věnuje, okamžitě přestal se cvičením a běžel pro pití.

Dvaadvacetiletá trenérka nad jeho počínáním pohrdavě mlaskla a zakroutila hlavou. „Vykašli se na něj, jdeme dolů," pošeptala přátelsky společnici do ucha a pobídla ji, aby pokračovala po schodech na rozlehlý liduprázdný plac. „Dnes nás čeká hodně práce a máme málo času," pokračovala a podrbala se na ramenu, „prý."

Spoutaná kriminálnice, ač byla ráda za novou – mnohem sympatičtější – společnost, mlčela a zvolna začala našlapávat na jednotlivé schody spolu s energickou Kyber za zády. Ozvěnu sebejistých kroků přehlušovaly úlevné skřeky strojů. Ponořené obě do zádumčivých myšlenek kráčely stále níž a níž a neuvědomovaly si trapné ticho, které je s chutí provázelo cestou k monotónním, tmavě červeným žíněnkám.

V ústech stále hnědovláska cítila nechutnou chuť suchého chleba a másla, zatímco si mysl pamatovala vůni výborného jídla – upečené slaniny a vajíčka. Ač se jí sbíhaly sliny, musela na tento neukojitelný chtíč rychle zapomenout. To bych opravdu měla takto žít už navždy? přemítala a pomalu se jí začal zmocňovat pocit bezmocnosti a beznaděje. Žíly opustily všechnu energii a zelené oči pobledly.

„Tak to má být. Úplně prázdný prostor. Nikdo nás nebude rušit," pochválila si plavovláska a dala ruce v bok, když hbitě sešly po rozsáhlém schodišti sloužící jako zdánlivá rozcvička před tvrdým tréninkem. „Po včerejšku jsi asi hodně unavená, že jo?" mluvila, zatímco ji hypnotizovala protější šedá suchá osvícená zeď.

Run pod vlivem tíživé melancholie okem zašilhala na optimistickou Kyber a dlouze vzdychla, než ze sebe „statečně" vydala tichou odpověď: „To jsem." Každou únavnou vteřinu očekávala tázavou – a pro ni tak nechtěnou – reakci. Zachmuřený zrak nepřítomně zabodávala do ledové podlahy, špičkou boty suše o ní třela a v dlaních svírala ocelový řetěz, jenž tak z hlouby duše nenáviděla. Často bláhově přemýšlela o nesmyslné možnosti roztrhat ho na drobné molekuly a spálit je v pekelném – v tom nejžhavějším – ohni.

Šedooká empatická agentka pečlivě schovávala náhlý údiv, avšak i přesto neodbytná bezpečností kamera nepozorovaně a tajně dokázala z jejího výrazu vyčíst chápavost a soucit nad mrzutou náladou své svěřenkyně. S neslyšným líbezným povzdechnutím sáhla do miniaturní hnědé maskáčové kapsičky připevněnou na těsném opasku se stříbrnou přezkou a s melodickým cinkáním vytáhla ocelový klíček. Křečovitě ho svírala ve malých rukách a hravými prsty si s ním pohrávala a vyčkávala na Runino povšimnutí.

„Je čas začít," po napjaté minutě počala novou nucenou konverzaci doufajíc v sebemenší odezvu a ta se jí – překvapivě – dostala.

„Jo, ovšem. Alespoň těchto zatracených okovů se zbavím, když nemůžu těch trvalých," posteskla si zcela bez nálady a věnovala příliš pozitivní společnici stojící po levém boku alespoň kapánek pozornosti. „Už se popravdě těším, až ti dám na frak."

Kyber se šibalsky pousmála a citlivě odemykala pět krutých zámků. „Nechci nic namítat, ale aby to nebylo naopak," přátelsky oplacovala popichování a Run poznala uvolnění v jejím zraku od náročné práce tížící ji každý bezvýznamný den.

„Konečně," úlevně si oddechla a slastně si promnula znavená zápěstí a zamračila se při zjištění, že jí je stále nuceně objímají elektronická pouta s nebezpečným smrtelným jedem. Silně se kousla do suchého rtu a hbitě protáhla hlavu. Hnědé voňavé vlasy vydávaly skoro neslyšný zvuk připomínající píseň větru.

Agentka oblečená ve světle šedé upjaté kombinéze si měřila čekající kriminálnici a poté dodala: „Pojď se převléct. V tomto... oblečení opravdu cvičit nebudeš."

„To asi fakt ne," souhlasila společnice a obě houpavým krokem zamířily do jedné z prostorných dámských šaten nacházejíc se vedle schodiště. Kyber si ze svého pevného pásku vzala svazek černých čipů, automaticky ho přiložila k plastové krabičce vedle úzkých kovových dveří a ty se ihned otevřely. S mlčením vstoupily do temné místnosti.

***

„Tak se na to vrhneme," přesunula se štíhlá trenérka na pravici cvičiště, barevná žíněnka pod ní zaskuhrala a vypustila trochu vydýchaného vzduchu. Vězeňkyně, spokojená ze sundání protivných pout, opětovala Kyberino počínaní a sebejistě se postavila naproti ní. Dvoumetrovou mezeru mezi dvěma vyspělými dívkami vyplňovalo hloubavé prázdno a napjatý klid.

„Čím začneme?" zeptala se Run oblečená v pevné, sportovní podprsence barvy temného obsidiánu a těsných černých kvalitních legín s bílým proužkem u konců nohavic. Staré poloholeňové boty si ale nechala. Odhalená děsivá jizva by znepokojila i Terena.

S pažemi volně visícími podél těla nakročila pravým chodidlem dopředu a tím si zajistila mírný bojový postoj. Dala ruce v pěst, škrábance osvětlovala ledová silná zář. Klidně oddechovala připravená na nečekaný útok.

„Moment, moment," zarazila se plavovláska stále ve své pracovní uniformě a pozvedla světlé obočí, „to chceš rovnou začít bojem? Žádná rozcvička, chrániče, nic?" V žílách pocítila adrenalin a nadšení z nečekané aktivity mladší společnice.

„V civilu jdeš taky rovnou na věc, když máš příležitost, zaútočíš," odvětila hnědovláska a zakroutila hlavou, neboť zlobivý pramínek vlasů jí zakrýval ostré vidění.

Kyber se odmlčela a na obličeji se jí vykouzlil vyzývavý úsměv. „Kdo tady koho trénuje?" opravila přátelsky bývalou slavnou zpěvačku a zaujala stejnou pozici jako její soupeřka. Té se v očích objevily po dlouhé době lesklé jiskřičky.

„Taky si říkám," zakývala zelenooká kriminálnice. V tréninkové hale nastalo obdivuhodné ticho následované oddechy.

Najednou agentka prudce zařvala a s pěstmi se rozběhla přímo k připravené Run, jež toto dávno očekávala. Trénink započal.

Hnědovláska uhnula a rozpřáhla se dlaní na soupeřčino kostnaté rameno. Ta to včas zpozorovala a místo obrany rychle loktem zaútočila na dívčin odhalený bledý hrudník. A její úmysl se bravurně podařil.

Heknutí vyšlo podrážděné poražené z úst, když tvrdě dopadla na žíněnku. Instinktivně si bolavé místo okamžitě masírovala. „Máš hrozně ostrý loket," očima propalovala Kyber a každou chvíli očekávala nějakou poučnou poznámku.

„Moc se spoléháš na zbraně a vymoženosti," varovala vítězoslavně plavovláska. Run ležíc s otráveným výrazem na tváři si povzdechla při pomyšlení, že ji důvtip nezklamal. Štiplavá bolest postupně mizela.

„Tak jdeme ještě jednou," navrhla vězeňkyně a se zavrčením pomalu vstala s pohledem upřeným na trpělivou trenérku, která mezitím překřížila ruce. Však toto byl základ. To bych měla umět... Co to se mnou je? přemítala, avšak tato slova nahlas nevyřkla. Zima ji pomalu objímala a ona litovala, že si neoblékla něco lepšího.

„Samozřejmě že a-," nedořekla Kyber, neboť líbezný hlas přerušil hlučný, sluch ničící varovný alarm oznamující jen jediné – útok nepřátel.