31. července 1991

Luthien se probudila do obyčejného rána dalšího dne prázdnin. Ani nevnímala, že prázdniny rychle ubíhají, ale místo toho si odškrtávala, kolik jí toho vlastně zbývá do konce volna, než se bude moci vrátit do školy.

Vylezla z postele a odhrnula závěsy na okně, které do pokoje vpouštělo spoustu světla. Její oči zabloudily na oblohu. Ohrnula ret. Venku panovala pošmurné počasí, obloha se zatáhla šedivými mraky, které se pohybovaly nízko nad zemí. Tohle počasí se jí vůbec nelíbilo. Jako rodina se měli vydat na Příčnou ulici nakupovat pomůcky do školy. Ale jak to vypadalo, tak z toho sejde. Luthien si povzdechla a šla se převléknout do připraveného oblečení.

Už od rána se jí vůbec nedařilo. Jako by se všechno štěstí vytratilo do prázdna a nahradila ho jenom smůla. Převrhla si na sebe sklenici s vodou, ale Andromeda jí oblečení naštěstí usušila. Zakopla o stojan s deštníky a na stehně se jí vytvořila modrozelná modřina, která fialověla. A aby toho nebylo málo, tak si do kukuřičných lupínků místo mléka nalila čaj, aniž by dávala pozor a ponožky si oblékla naruby. Poslední červencový den začínal opravdu pěkně.

Připadala si jako druhá Nymfadora, která se jí už od rána vysmívala. Luthien na ni zabručela jen pár poznámek a Ted ji okřikl, ať svou mladší sestru nechá na pokoji. „Copak se děje, Luthien? Nevstávala si náhodou druhou levou nohou?" zašklebila se na ni. Nemohl si dát pokoj.

„U Merlina! Nemůžeš mi dát aspoň pokoj na chvíli?! Jak vidíš, můj den nezačal zrovna nejlíp, takže bych byla ráda za chvilku klidu!" osočila se na ni Luthien. Její pohár trpělivosti právě přetekl. Vzteky si mnula klíček na krku. Nadechla se a opět hlasitě vydechla.

„Ták pardón," zvedla ruce v obranném gestu. Luthien se se zabručením zvedla od stolu a utíkala si vzít svých pár peněz, než vyrazí na Příčnou ulici. Nadechla. Jasně cítila to patrné chvění ve vzduchu, jako by něco vibrovalo. Dnes se chystá něco velkého, o čem nevěděla.

O dvě hodiny později vklouzla dveřmi do Krucánků a Kaňourů. Hledala si učebnice, ale i něco, co by se jí hodilo na čtení. Stále hledala jakýkoliv záznam o Letě Blackové a jejích potomcích. Zatím se jí nepodařilo najít nic, co by vysvětlovalo, proč by ona se snažila něco udělat své nejstarší dceři.

Svým tělem vykoukla zpoza regálu z knihami. Její rodina prošla obchod bez povšimnutí. Oddělila se od nich, aniž by to někdo z nich zjistil. Našlapovala po špičkách a plížila se mezi regály někam, kde to bylo zakázané. Do skladu.

Na mysl jí vytanul rozhovor dnešního rána, když procházeli v Děravém kotli okolo hospodského. Nadšeně si povídal o návratu Vyvoleného. Luthieniny uši to zaznamenaly ihned, jakmile zaslechla jméno Harry Potter. Pro kouzelnický svět byl nadějí a legendou. Většina k němu vzhlížela jako ke svatému. Luthien jím byla nějakou dobu posedlá.

Obdivovala ho proto, že se dokázal postavit už jako nemluvně tomu, kdo ohrožoval celou Británii. Díky malému Harrymu se Británie osvobodila o nadvlády tyrana. Započal nový, šťastnější věk. Většina se radovala a chtěla malého chlapce poznat, ale on jako by se vypařil. Teprve dnes o něm něco po dlouhé době zaslechla.

Zahlédla ho procházet s obrovitým zarostlým mužem na Příčné ulici. Harry vypadala přesně jako jeho otec a oči měl po matce. Na nose mu seděly kulaté brýle a vlasy měl rozčepýřené do všech stran. Byl to jen okamžik, kdy se její oči setkaly s těmi smaragdovými duhovkami, ale ona je zase odvrátila. Byl ztracený, jako by někoho volal o pomoc, aby ho dostal pryč. Ta spousta pozornosti se mu nelíbila.

Luthien procházela okolo knih. Na malém křesílku ležely dvě osamocené. Vzala je do rukou a přečetla si jejich název. Tajemství hvězdného rodu Blacků. Jako by je tady pro ni někdo schoval. Otevřela ji a hledala cenovku. Žádnou nenašla. Kniha ale nevypadala jako nová, protože měla ošoupané desky. Rozhlédla se kolem a strčila si ji do batohu.

Druhá nesla název Bajky Barda Bedleeho. Strčila si ji k té první. Nevěděla proč, ale v hloubi duše tušila, že se jí bude hodit. Jen ještě nepřišel pravý čas, aby odhalila tajemství, které její rodinu tížilo už skoro přes sto let.

OPRAVENO: 25.02. 2019