30. března 1990

Luthien se houpala ve větvích stromů. Její nohy se komíhaly vysoko ve větvích. Myšlenky se jí ubíraly dalekým směrem. Dnes oslavila jedenácté narozeniny. Ráno ji Andromeda vzbudila písní, kde jí popřála nádherné narozeniny. Od Teda dostala vzkaz, že to spolu oslaví odpoledne, až se vrátí z ministerstva kouzel, kde pracoval. Zdálo se jí to škoda, když mohl zůstat celý den doma. Jedenáctiny jsou přece jen jednou za život.

Od brzkého rána, kdy po snídani vyběhla z domu, seděla ve větvích stromu. Listy dubu tiše ševelily o sebe. Luthien zhluboka zívala a dívala se do všech stran. Její oči se sice klížily, ale ona se je snažila udržet otevřené. Jednou už ve větvích stromu usnula a nebylo to zrovna pohodlné místo. Týden potom ji bolel krk a záda.

Nad její hlavou, na modré obloze, létali ptáci. Žádný z nich se ovšem nepodobal sově, která by v zobáku nesla dopis z Bradavic. Na tu obálku čekala skoro celou noc. Od doby, kdy hodiny v jejím pokoji odbily půlnoc, držela oči otevřené. K ránu to nevydržela. Její víčka klesla a ona poznala sílu spánku. Vydala se do své snové krajiny, kde se jí zdálo o Bradavicích.

Seděla na hřbetě obrovskému pegasovi. Křečovitě se držela za jeho srst. Byl celý bílý. Majestátně natahoval hlavu do stran. Jeho rozložitá křídla s perutěmi čeřila vzduch. Okolo její hlavy dul vítr a vnášel Luthien do obličeje pramínky krátkých vlasů.

Cítila se volná. Za dlouhou dobu se odvážila pustit pegase a sama roztáhla ruce. Samou radostí se jí z krku vydral natěšený výkřik. Smála se zvonivým smíchem, který vítr unášel do stran.

Pegas proletěl okolo nebelvírské věže. Děti, v postelích s rudým povlečením a zlatými závěsy, spaly. Viděla jednu dívka, která se krčila v rohu. Její prsty otáčely stránkou za stránkou. Luthien se natáhla a přečetla si její název. Famfrpál v průběhu věků. Její srdce radostně poskočilo.

Luthien radost ze sportu na košťatech sdílela s Tedem. Chodili spolu na všechny zápasy, když si Ted našel čas. Dívka foufala, že ji v druhém ročníku přijmou na post střelce. Svůj vlastní camrál si vystavila nad postel, kde měl své čestné místo. Ted jí říkal, že jednou z ní vyroste velký talent. Kromě toho, že chtěla být bystrozorkou nebo lékouzelnicí, její srdce toužilo i po postu famfrpálové hráčky. Prostě se nešlo rozhodnout, ale na všechno má zatím dost času.

Luthien zhluboka zívla. Do tváře jí spadly tmavé vlasy, které ji zašimraly na tváři. Její víčka se zase klížila. Dívka znovu zhluboka zívla. Svět před očima se jí rozostřoval. Dlouhé čekání na dopis si vzalo svou daň. Ale zatvrdila se. Svůj dopis z Bradavic neprošvihne, protože jinou šanci už nedostane. Popolezla po větvích k místu, kde si našla lepší výhled. Natáhla se.

Jarní paprsky si razily cestu skrz stromy. Jejich záře zalila trávník pod ní. Kapičky rosy v trávě se mírně zatřpytily duhovými barvami. Luthien se přetočila na větvi. Teď hleděla hlavou dolů jako netopýr. Svět se jí zdál jiný. Viděla ho z jiné perspektivy. Tak takhle se cítí netopýři. Ale pro ně to je naprosto přirozené. Nahrnula se jí všechna krev do hlavy.

Najednou se jí začala točit hlava. Ranní snídaně si razila cestu na povrch. Luthien to rozdýchávala těžce. Potřásla hlavou a opřela se o kmen stromu. Zhluboka se nadechla a poté vydechla.

Zkoumala očima, co se to kolem ní děje. Atmosféra rázem zhoustla. Luthienino srdce poskočilo radostí. Na obloze nad vysokými kopci se pohybovala rychlá šmouha. Blížila se závratnou rychlostí. Luthien zpanikařila. Co když je to ten pegas z jejích snů a on do ní narazí? Mohla by spadnout a něco si udělat.

Její žaludek udělal kotrmelec. Viděla kouzelníky u svatého Munga, když navštívili jejich vzdálené příbuzné, jak si k hrudi tisknou zlomenou ruku. Vybavila se jí jedna vzpomínka na dítě, které vypadlo z okna. Leželo na trávníku. Končetiny mělo divoce rozhozené do stran a z ucha mu vytékala krev. Zbledla. Za chvíli se to stane.

Ze šmouhy se stal obrys s křídly. Její hlavu těsně o kousek minula malá bílá sovička. Rozčileně zahoukala. Její zahouknutí tlumila věc, kterou svírala v zobáku. Luthien se zatajil dech. Převzala si od ní obálku. Přejela po erbu Bradavic, kde se skvěla čtyři zvířata. Každé zvíře pro jednu kolej. Lev pro chrabré Nebelvíry, had pro lstivé Zmijozeláky, jezevec pro tiché Mrzimory a nakonec orel pro bystré Havraspáry.

Luthien se v očích zablýskla radost. Na tenhle moment čekala od svých narozenin a konečně se ho dočkala. Její duše jásala a srdce divoce bilo. Prohlédla si jméno a adresu vyvedenou jedovatě zeleným inkoustem. Luthien Blacková.

Škola čar a Kouzel v bradavicích
Ředitel:Albus Brumbál
(nositel Merlinova řádu první třídy,Veliký čaroděj, Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun,
Mezinárodní sdružení kouzelníků)

Vážená slečno Blacková,

s potěšením Vám oznamujeme, že ve škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás. V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení. Školní rok začíná 1. září. Očekáváme Vaši sovu nejpozději do 31.července.Se srdečným pozdravem

Minerva McGonagallová, zástupkyně ředitele 

OPRAVENO: 20.02. 2019