25. listopadu 1981

Na malém čtvercovém náměstí se objevili muži v dlouhých kabátech. Všichni se rozešli k jednomu jedinému cíli. Přetáhli si kloubouky přes obličej, aby působili nenápadně. Mudlové, kteří seděli na lavičkách u kašny zasypané listím, k nim ani o kousek nezvedli oči. Nikdo si jich nevšímal. Nepřipadalo jim divné, že se stále dívají na to samé místo a v rukou svírají podivné klacíky. 

Ani jednou nezamrkali. Šli na jisto a věděli, co mají hledat. O pár chvil později zaznamenali úspěch. Domy číslo jedenáct a dvanáct se začaly nepatrně posouvat. Mudlové v jednom domě nic nezaznamenali. V tuhle chvíli se před nimi objevil ten dům, na vlas podobný ostatním. Nejvyšší muž kývl. 

Skupina lidí vtrhla dveřmi do domu. Z jídelny vyšla žena. Rázně si vykračovala směrem k nim. Na její tváři se skvěl ne moc milý výraz. „Co chcete?" vyštěkla na ně. Dva bystrozoři ji chytli za ruce a odvedli o kus dál. Z jídelny se ozval křik dětí. 

Vchodovými dveřmi dovnitř vcupitaly dvě ženy. Jedna hnědovlasá, té druhé plály vlasy jako oheň. „Andromedo, za tím stojíš ty!" vykřikla starší žena se šedinami ve vlasech. 

Mladší ženě poklesla brada. „Je mi to líto, Walpurgo, ale děti u tebe nejsou v pořádku," zavrtěla hlavou. 

Rudovlasá žena vyšla z jídelny s dětmi v náručí. „Andromedo, ty se postarej o Luthien, ona je větší a už si něco pamatuje. Já raději odvezu dvojčata s sebou do Francie, mají ještě šanci na to, aby si na svou matku nevzpomněla. Ubohá Leta." 

Co si myslíte o prologu? Jak na vás působil? Moc děkuji Dariwaria za krásný cover. 😍😮

✴Peti✴

OPRAVENO: 16.02. 2019