21. března 1992

Žena s rudými vlasy právě plevala záhon na zahradě. Vlahý větřík k ní zanášel vůni čerstvě posekané trávy a slanou vůni moře. Na jihu Francie právě začínalo léto. Většina z dětí se už radovala, protože brzy jim začnou Velikonoční prázdniny.

Všechno okolo právě rozkvetlo a pomněnkové nebe se koupalo v záři zlatavých paprsků. Maják na obzoru stále dohlížel na okolí. V noci navigoval lodě a lidi, aby trefili zpět do svých domovů a lodě aby nenarazilo do protějších útesů, které byly v těchto místech příliš ostré.

Chloe si oprášila ruce od hlíny. Na zahradní houpačce před domem se nadšeně pohupovaly dvě děti - dvojčata. Radost z nich sálala na metry daleko. Narozdíl od své matky prožily život plný štěstí, i když občas jim do něho udeřila i bouře, ale ta rychle odešla.

Rudovlasá žena nedovolila, aby děti strádaly. Jejich matka si prožila hrozný život, ještě pořád ho prožívala, ale jich se to nesmělo dotknout. Zahleděla se do záře slunečních paprsků, které ji skoro oslepily. Všechno se zdálo nádherné, život jim po dlouhá léta strávených ve Francii nikdo nezatěžoval.

Ale Chloe vždy měla uši nastražené. Bála se dne, kdy by se měl vrátit samotný Voldemort. Z ostrovní Británie, jejího domova, o něm nepřicházeli žádné zprávy, ale to neznamenalo, že je nebezpečí zažehnáno. Pořád se někde schovával a kul své pikle proti ostatním. Možná jim byl blíže, než předpokládali.

„Hej!" překvapil ji hlas za jejími zády. „O čem přemýšlíš, zlato? Má to snad něco společného se mnou?" otočil si Philippe její tvář k té své. Rty se jí zlehka otřel o ty její.

„K tvé osobnosti se upírá každá má myšlenka," mrkla na něj. Zlehka ho objala okolo ramen, zatímco on jí položil ruce okolo pasu.

„Když jsem pro tebe tak důležitý, tak co kdyby ses mi teď na chvilku věnovala?" přejel jí rty po tváři.

„Nech toho," odstrčila ho se smíchem. „Jsou tady špunti." Přezdívku pro své dvě děti schválně vyslovila nahlas, aby ji oba dva slyšeli. Charlotte s Orionem ihned zpozorněli a s pištěním běželi za svými rodiči.

„Já nejsem žádný špunt, mami. Už je mi jedenáct a pojedu do Bradavic," protestovala Charlotte horlivě.

„Jen jestli vám přijde dopis. Třeba si to Brumbál rozmyslí," škádlil je Philippe.

„Hele, podívejte sova," upozornil je nedočkavý Orion.

A opravdu na jejich malou skupinku si to rychlostí mířila velká sova pálená. Charlotte se stulila do náručí svého otce, aby ji ochránil před nárazem letící sovy. Ta se jim však mistrně vyhla a k nohám jim upustila dva dopisy s pečetí na vrchu a se znakem Bradavic. 

OPRAVENO: 27.02. 2019