Pohled třetí osoby

Když muži odešli, Kerak potěžkal balík peněz a usmál se.
Potom se podíval na vlčici. Vypadala opravdu špatně, byla pohublá a po těle měla rány. Od malých a neškodných po celkem vážné. Povzdechl si, a pustil se do práce. Vzal klec, a přenesl ji do vedlejšího sálu. Měl indentickou barvu stěn, a v místnosti se rýsovaly kusy nábytku. Na stropě byla zavěšená velká lampa, kterou muž zapálil.
Panenky mu na příval světla hned zareagovali stáhnutím se. Zamrkal, a položil klec na velký, plachtou prostřený stůl.
Došel k bílé skříni, a vytáhl injekci kterou naplnil uspavajícím serém.

Počkat, než mě zabijete... Chtěla bych oznámit že to není uspavající sérum ve smyslu "budeš spát navěky". Jo? Takže je to uspavající sérum na URČITOU DOBU, teda, pokud ji nepředávkuje.
Děkuji. Můžete číst dál.

A začal se blížit k vlčici. Klecí k ní prostrčil injekci, a vylil do nehybného těla vlčice látku.
Hned bylo vidět jak sérum zabralo. Z křečovitě staženého těla se stávala uvolněná a bezmocná hmota.
Usmál se, teď mohl v klidu pracovat.
Zabrněl mu telefon, a on naštvaně zamručel.

No?
Šéfe, potřebujete něco nového k té vlčici? Jsem v obchodu.
Dobře, tak kup nějaký solidní náhubek. Vlčice je teď v umělém spánku, ale majitel říkal že má celkem charakter.
Ano šéfe. Nashledanou.

Zavěsil. Zvěrolékař se konečně pustil do práce.
Vyndal vlčici z klece, a začal pracovat.

Mezitím u Chance.

Nervózně se ošíval a přemýšlel nad tím kde by mohla být.
Nakonec se rozhodl že půjde lovit. Byl zoufalý, ale věděl že jeho družka je na živí a to ho drželo nad vodou.
Vyšel z nory, a hned ho zaplavily vzpomínky.

Aris se zapotácela pod proudem řeky, a já jsem k ní přiběhl a podepřel ji. Vlčice se na mě vděčně usmála, to jsme už ale pokračovali v plavání podél proudu.
Zabral jsem tlapami ve vodě, a snažil se na břeh dostat co nejdříve se šedou vlčicí. Narazil jsem do kamene a zapotácel jsem se, v tu chvíli zabrala vlčice, silou kterou jsem od ní nečekal. Byla na kraji vyčerpání, ale zabrala.
S úlevou jsem se opřel o zadní nohy a zabral.
Byly jsme u břehu.
Když jsme stáli na všech čtyřech, dali jsme se do kroku, až k poklusu podél břehu ke schované jeskyni.
Vlčice se neustále ohlížela, a já se sám sebe ptal co jí udělali. To už jsem ale viděl zmíněnou jeskyni, a vydal se k ní s nově nabitou energií. Aris mě následovala.

Oklepal se, a uzavřel svou mysl před těmito přepady. Už se mu to stalo pár krát.
Teď se na to, ale nesoustředil potřeboval lovit.

Družka je v pořádku.
Má družka je v pořádku.
Aris je v pořádku.
Určitě.
Ale co když ne? Co když tvoje podvědomí klame? Začalo na něj dotírat vědomí.
Zmlkni. Řekl si v duchu.

Neblahý pocit v něm, ale bohužel zůstal.

Tak jo, po dlouhé době zase kapitola. Tak doufám že jste si to užili.
Nezapomeňte mi do komentářů napsat jak se vám kapitola líbila ❤️.
A doufám že jsem WOLFluci1 moc neviděsila. :D
Storm