Aris se zapotácela pod proudem řeky, a já jsem k ní přiběhl a podepřel ji. Vlčice se na mě vděčně usmála, to jsme už ale pokračovali v plavání podél proudu.
Zabral jsem tlapami ve vodě, a snažil se na břeh dostat co nejdříve se šedou vlčicí. Narazil jsem do kamene a zapotácel jsem se, v tu chvíli zabrala vlčice, silou kterou jsem od ní nečekal. Byla na kraji vyčerpání, ale zabrala.
S úlevou jsem se opřel o zadní nohy a zabral.
Byly jsme u břehu.
Když jsme stáli na všech čtyřech, dali jsme se do kroku, až k poklusu podél břehu ke schované jeskyni.
Vlčice se neustále ohlížela, a já se sám sebe ptal co jí udělali. To už jsem ale viděl zmíněnou jeskyni, a vydal se k ní s nově nabitou energií. Aris mě následovala.
“ Unikli jsme jim. „ vydechl jsem a plácl sebou na zem. Šedobílá vlčice se posadila, a ze sedu si lehla. Žebra se jí zvedala a klesala, v rytmu jejího zrychleného dýchání.
“ V pořádku? „ zeptal jsem se jí.
Prikývla. Nebyl jsem se úplně jist pravdou jejích slov, ale nechal jsem to plavat.

Mezitím v nedalekém městě.

“ Jsi si jist tím že jsi jí lokalizoval v nedalekém lese? „ zeptal se tmavovlasí muž.
“ John za ni dal život. Je to ona. Šedobílá vlčice s modrýma očima. Musíme ji chytit. „ odpověděl mu o něco nižší a podsaditější blonďatý muž.
“ Ravel za to položil život. Ty monstra ho zabili, i s Vektorem. „ řekl s nenávistí první muž.
“ Já vím Mrane. Ta vlčice nám, ale vydělá majlant. „ odpověděl mu blonďák.
“ Takže jsi si jistý že je to ona?„ zeptal se Mran.
Muž přikývl.
“ Zítra vyrážíme. „ oznámil Mran.

        V nedaleké jeskyni

“ Proč tě pronásledovali? „ zeptal se vlčice.
“ Abys to pochopil, musím ti říct celý příběh. Ale ne dnes. „ řekla Aris, a lehla si.
Přemýšlel jsem co asi prožila, proč ji Moon Danceři pronásledovali a s myšlenkou že jí musím říci že je má družka jsem usnul.

Extrémně krátká kapitola, já vím. Nestíham, ale kapitoly vám dlužím. Myslíte že Aris chytí? Napište.
Jinak, mějte se krásně a myslím že teď moc kapitoly vycházet nebudou. Nestíhám. 😔💙🐺🐾