Pomalu jsem se probouzela, už jsem tu byla celou věčnost a každou sekundu na tomto strašném místě jsem plánovala útěk. Omega ke mě věčně chodil a mě to pomalu začalo štvát.
Znala jsem nazpaměť každý čas výměny stráží, času na večeři, lov, prvních hlídek. Čekala jsem na správnou chvíli. Museli byť všichni pryč. A to se dělo jednou za měsíc, všichni si šli poslechnout legendy. Všichni až na mě, samozřejmě.
V tu dobu jsem neměla stráže, ale celá smečka byla na dohled. Plánovala jsem to ve chvíli kdy si všichni sedají a je v tom menší zmatek.
Sedla jsem si, bez překvapivé bolesti. Za ty měsíce jsem si na ni zvykla.
Zítra by měl být úplněk, a já uteču.
Za poslední dny za mnou chodila Autumn, a nejčastěji se vztekem. Od ní jsem dostávala nejvíce ran. Už to nebyla moje sestra, ani já její. Byla jsem "její" Delta. Tak jako celé smečky.
Převalila jsem se na bok a začala usínat.
Probudilo mě zavrčení a naráz tvrdého masa.
Aha, takže oběd. Víc mě to nezajímalo.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ráno mě vzbudil další záchvat vlka. Tentokrát silnější než jindy, nejspíš Alpha měl krušnou noc. Jak jsem, ale později zjistila bylo to něco úplně jiného. Po dlouhé době jsem upadla do bezvědomí, a toho využil Omega.
Procitla jsem po chvíli a s vrčením jsem ho vyhnala.

Dneska byla Luna celá, uteču. Musela jsem.
S odporem jsem se podívala na ztuhlé maso a odkopla ho ven. Můj žaludek by to přijal, za celé ty měsíce jsem si na toto "jídlo" zvykla. Byly mi vidět žebra, ale nedokázala jsem to teď pozřít.
Pomalu jsem usínala s představami o lese plném zvěře, a hlavně volnosti.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

S trhnutím jsem se probudila, můj instinkt vybudovaný na čas se osvědčil. Začínalo se stmívat a smečka se pomalu scházela. Slyšela jsem pravidelné dusání a Autumn jsem slyšela nejzřetelněji. Jak by ne, byla mi sestrou a od mého narození jsem jí znala. Alfa přešel okolo mé nory a neodpustil si vzteklé rafnutí do vzduchu. Ani se mnou nehlo, od začátku jsem se ho nebála.
Viděla jsem v něm opovrhovaným štěnětem, nejmenším z vrhu. Jakožto jednoroček se tehdy rozhodl dostat se výš v jejich rodinné smečce. Zabil mladšího, ale silnějšího bratra ve spánku, jinak na to neměl odvahu. Dvouroční vlk opustil smečku a vydobil si svou. K respektu mu pomohla jeho jizva ze které šel strach. Udělal mu ji umírající bratr, když se snažil bránit.
Zjitila jsem se to od něj. Alfa má nedaleko mé nory, a on mluvil ze spaní. Stalo se to jen jednou a já jsem tu noc nespala.
Podívala jsem se na něj s jasným vzdorem v očích, reagoval na to kousnutím a škrábáním na můj už tak dokrváceny kožich, po chvíli se škubem zastavil a vyběhl z nory, svolávajíc smečku. Beta mu hned poslušně přiběhl k boku, dostal rozkazy a vlk potom odběhl hledat opozdilce. Autumn jsem viděla jak přibíhá od potůčku, který tekl nedaleko.

Když v tom jsem uslyšela štěkání a dupání tlapek. Potíž byla ale v tom že to nebylo z této smečky, a ani od vlků.
Kojoti.

Tady máte kapitolu, určitě bude i v neděli ale je možnost že budu dávat i přes týden. Doufám že jste si to užili :D.