Omlouvám se za zpoždění, tady máte kapitolu z neděle, a ze všech dní. Teď jsem vůbec nestíhala.

" Jsem Aris. Dcera Arvena a Raly. Prvorozená. A ne, nepřijímám. „ pronesla jsem hrdým tónem.
" Víš jaký to má následek. „ řekl.

17 kapitola

" Prohlašuji tě za Deltu. Nemáš žádné práva, jíš jako poslední, celý den budeš v noře, každý den si na tebe kdokoli může vybít zlost a nesmíš se bránit. Pokud bude potřeba, budeš dělat nejšpinavější práce, pokud bude třeba. „ zakončil obřad Alfa. Nakonec se otočil a odkráčel do své nory.
Omega se zvedl, podepřel mě a odvedl do nory. Sedl si na chvíli ke mě, aby mi trochu očistil rány, brzy byl však vyhnán a musel dodělat svou práci. S bolestí jsem otočila hlavu a začala se olizovat.
Sykla jsem u každého škrábance. Když jsem se snažila postavit zhroutila jsem se na zem.
Za celý den jsem nic nejedla a ani jsem to neměla v plánu.
Zaspala jsem s bolestí a hladová.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Probudilo mě kousnutí do břicha a škrábance. Klidně jsem ležela a čekala, až se dotyční uklidní. Bolest jí postupovala do hlavy a ona nakonec omdlela.

Vlk se začal uklidňovat a nakonec odkráčel ven a zanechal Deltu zakrvácenou.
Po chvíli dorazil Omega aby se o vlčici v bezvědomí postaral. Bylo to dobrovolné a on to dělal rád.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Když jsem se probrala ucítila na kožichu opatrné doteky. Prudce se zvedla a zavrčela.
Omega se bleskově zvedl a zmizel za vchodem do vězeňské nory. Sedla si a pomalu dokončovala Omegovu dobrovolnou práci. Bolelo to a ona si na to po pár týdnech zvykne. Věděla to.

Otec jí vyprávěl že bývalé Delty byly odolné na bolest ze zranění. Byly to převážně vlčice a po jejich propuštění, nebo po útěku se z nich stali takzvaně zabijáci. Za tu dobu, měli nashromážděny vztek, bolest a smutek a museli ho vypustit. Nebyl to hezký pohled, rvali se s dvakrát většími zvířaty a často vyhrávali. Po čase se v nejlepším případě uklidnili, ale zanechalo to v nich stopu.

Pomalu jsem se zvedla a došla k vzdálenějšímu koutu nory. Potřebovala jsem se proběhnout...
S povzdychem jsem si sedla a přemýšlela, když se na mě vrhl alfa.
V téhle smečce jsou, ale vynervovaní, pomyslela jsem si a nechala se škrábat a kousat od nejvýše postaveného vlka v jeho smečce.
Trvalo mu delší dobu než se uklidnil, a také měl lépe mířené rány než ten z rána. Když skončil, měla jsem poškrábaný a dokrvácený kožich jak to jen šlo. Bolest měla pár minut zpoždění, odmítala jsem jí vnímat abych na něj nevyjela. Teď jsem jí, ale musela pustit.
Začala jsem se uvolňovat a ztrácet vědomí.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Po chvíli jsem se probudila a vstala, toho jsem však hned litovala, přední tlapy se mi podlomili a já se skácela na zem.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Myslím že nemusím opisovat každý výpadek a neustálé dobrovolné starání od Omegy. V příští kapitole už budou zajímavější věci, ale co si myslíte o "vztahu" který má Omega k naší Aris ?