Ráno jsem se vzbudila jako první. Když Luna zapadala, Autumn si šla lehnout.
Chvíli jsem přemýšlela o včerejšku.
Ne. Je to minulost. Teď se musíme připravit na putování. naštvala jsem se na sebe.
Autumn se vzbudila o několik minut později.
Přátelsky jsem jí olízla ucho. Zvedla se a protáhla se.
Po chvíli jsem si šla pro kousek srny, už nebyla tak výborná, ale ušlo to.

Už jsem to n vydržela, čekala jsem až se Autumn vzbudí abych jí nevzbudila, ale teď. Teď mi už nic nebránilo.
Z mého hrdla se vydralo táhlé a bolestivé vytí.
Autumn se ke mě přidala.

Po chvíli jsem se rozhodla odtud odejít.
“ Aris, počkej... „ řekla rychle Autumn a doháněla mě.
Nevšimla jsem si toho že z volného kroku jsem přešla na pomalý běh.

Po chvíli jsme opustili teritorium naší rodiny. Odmítla jsem zastavit.
Autumn šla hned za mnou.
Zpomalila jsem do poklusu a zamyslela jsem se, na mou zesnulou rodinu.
Aspoň že je se mnou Autumn.
Povzbudivě jsem se n ní podívala, a snažila jsem se aby v pohledu nebyl smutek a bolest.
Ta se na mě usmála a přidala do kroku.
Zavětřila jsem. Začínala jsem mít hlad a Autumn na tom byla očividně stejně.
Musela jsem sehnat maso. Věděla jsem to.
Zase jsem zavětřila, zachytila jsem pach.
Zpomalila jsem a ještě jednou zavětřila.
Medvěd.
“ No super... „ zaklela jsem.
Autumn se na mě s otázkou v očích podívala.
“ Medvěd. „ řekla jsem a hlavou pokynula k rychlejšímu běhu.
Autumn mě bez váhání následovala.
Snažili jsme se mu zdaleka vyhnout.
Naštěstí, byl zábrany do jídla, srny. Byly tu havrani a tak jsem si domyslela že si to neulovil sám.
Otec mi říkal že havrani pomáhají vlkům najít kořist a dávají pozor, kdy medvědy odejdou.
To nám, ale nenahrávalo.
Zavětřila jsem, ano, měla jsem pravdu.
Další smečka. Věděla jsem že to jsou Moon Danceři. Byly nejblíž naší rodině a otec se dost často naštval, že jsou moc blízko.
Nechtěla jsem se s nima setkat.
Věděla jsem že by pak šance na naše přežití byla větší, ale nevěděla jsem o nich nic.
Nechtěla jsem riskovat.
To mi, ale bohužel nevyšlo. Když jsme medvěda měli za sebou, narazila jsem na čerstvé stopy smečky. Když říkám čerstvé, tak to je nanejvýš pár minut.
Původce těchto stop jsme viděli pár sekund potom.

“ Co tady děláte ?„ zeptal se mohutný Alfa samec.
Měl uhlově černou srst se světlejší čárou přes oko. Nejspíš jizva. Za ním se tyčil ne méně mohutný tmavě hnědý Beta, a další členové smečky.
“ Procházeli jsme. „ řekla jsem pevným hlasem.
“ Jo, tak procházeli. „ zasmál se černý vlk. Červené oči mě probodávali.
“ Myslím že tady i zůstanete. Beto... „ chladně se zasmál, a podíval se na Betu. Dál už se o nás nezajímal, šel směrem k jejich tábořišti.
Zavětřila jsem, medvěd už byl pryč.
Beta se usmál, štěkl a vrhli se na nás.
Bránila jsem mladší sestru.
Rvala jsem kožich, rozdávala rány,...
Po kožichu mi stékala čerstvá krev. Moje krev. Po chvíli, jsem uslyšela Autumn, která padala, naštěstí jen v bezvědomí.
Po další chvíli, která se mi zdála věčností, jsem dostala obrovskou ranou do čumáku a žaludku.
Zaúpěla jsem a zhroutila jsem se k zemi.

Takže. Co si myslíte ? Omlouvám se za zpoždění a přeji krásný nový rok 2022.