Zdravím ! Užijte si kapitolu, a konec víkendu :)

Pohled Arvena.

Rychle jsem se blížil, až moc rychle. Na poslední chvíli jsem přibrzdil a odrazil se. Zamířil jsem na pravou nohu a kousl.
Muž zaúpěl a zamířil na mě.
Trefil, ale moje ucho.
Nabil pušku a vystřelil, ja mu zatím začal dělat smrtelné rány.
Nechtěl jsem a ani nechci aby něco udělal Autumn a Aris.

Výstřel.
Zásah.
Padající vlk.

Uslyšel jsem výstřel a byl jsem smířený. Dokonce jsem se na to těšil. Těšil jsem se na Ralu a Derula.

Zavřel jsem oči. Smířený. Rád.
Poslední co jsem viděl a slyšel byl smích na vrahově tváří.

A došlo mi to. Oni nevěděli že jsme “ živý „ že cítime; bolest, radost...
Oni nás viděli jako bezcitná zvířata.
Nevím jak jsem to udělal, ale toto pochopení a vše co jsem za celé ty minuty viděl, cítil a pochopil, poslal jsem jí to.
Musela to pochopit.
Chtěl jsem aby to pochopila. Pomoct jiným vlkům na celém světě.

My máme poslání.
Ona má poslání.
Ona, vlčice, versus celý svět.
Je to její poslání.
Narodila se pro to.
Bude trpět.
Ale bude to stát za to.

Vlčice jménem Aris.
Vlčice s Posláním.

Kratší kapitola, ale tohle je začátek.
Začátek Poslání.
Užijte si knížku :).