"Tak ještě jednou pořádně zatlač a budeš to mít za sebou," řekla Poppy.

" Já už nemůžu," řekla Hannah zoufale.

" Já vím že ne, ale dokážeš to, protože musíš a pak už budeš mít své dítě u sebe," povzbuzovala jí Poppy.

Severus jí celou tu dobu držel za ruku. Bylo to horší, než sledovat mučení mudlů, protože mu to působilo muka hlavně kvůli pocitu bezmocnosti, protože se to dělo někomu, na kom mu velice záleželo...

Naštěstí Hannah sebrala veškeré zbytky sil a zatlačila. Dítě opustilo její tělo a během chvilky začalo hlasitě křičet.

"Jsi úžasná, gratuluji oběma. Je to chlapec," řekla Poppy zatímco kouzlem přeťala pupeční šnůru a malého zabalila do prostěradla. Poté ho předala Hanbah.

Ta byla celá dojatá a políbila syna na čelíčko, byl tak teploučký. Severus byl pyšný na oba dva, že to zvládli. Objal Hannah i svého syna. Chlapec měl tmavé vlásky i oči. Nos měl naštěstí po mamince.

"Jak mu vlastně budeme říkat?" zeptal se Severus.

" No napadl mě už před časem Sebastián."

" Pěkné jméno," přikývl Severus.

"Bude mít jako monogram dva hady, jako ty," řekla Hannah a Severus jí políbil na rty.

Ještě chvíli se kochali miminkem, než byl čas na odloučení placenty. Naštěstí nemusela Hannah tlačit už tolik a za chvíli bylo po všem. Poppy udělala několik kouzel na zastavení krvácení a poté ji ještě dala vypít dokrvující lektvar. Pomocí kouzel ještě očistila malého Sebastiána a převlékla jej do čistého oblečení.

Potom ještě uklidila vše ostatní a diskrétně se vzdálila, aby si ti dva mohli nerušeně vychutnat první chvíle s miminkem...

***

Zpráva i tom, že se Snape stal otcem syna se hradem šířila jako lavina. Raději napsal vzkaz Pánovi zla, než aby se to dozvěděl od jiných. Doufal jen  že nebude kvůli tomu opět povolán.

A Hannah dala vědět rodičům, že jsou z nich prarodiče. Samozřejmě se za nimi přišli druhý den hned podívat.

***

Prvních pár dní poté, co je Poppy propustila z ošetřovny, bylo poněkud hektických, než se všichni sžili a najeli na nějaký režim. Sebastián byl celkem plačtivé miminko a vyžadoval neustálou pozornost hlavně v noci.

Přes den to ovšem doháněl a hezky spinkal. Poppy Hannah radila, aby spala také, potřebovala nabrat sílu. Severus se jí snažil pomáhat, jak to jen šlo, ale krmit malého mohla jen Hannah. Pokud však neměl hlad a chtěl se jen chovat, vzal si jej a chodil s ním po pokoji a cosi mu vyprávěl. Malého to uklidňovalo a Hannah se tak mohla vyspat. Zvlášť, když použil na dětský pokoj odhlučňovací kouzlo.

***

Když uběhly dva měsíce už se jejich život nesestával jen z neustálého kojení a přebalování. Hannah s malým v kočárku chodila často na procházky po bradavických pozemcích. Minerva si zvykla zaskočit na kávu a vzala Severuse trochu na milost. Viděla, jak mu otcovství svědčí.

Oba se také opět vrátili k malování. Severus si splnil sen o aktu. Maloval svou ženu jak kojí jejich syna. Byl to tak nádherný obraz. A Hannah zase naoplátku dokončila ten Severusův původní portrét a potom začala malovat Severuse se Sebastiánem, jak si spolu hrají.

Jejich idilku jim ovšem čas od času zkazil Pán zla, který neustále po Severusovi požadoval, aby mu svého syna ukázal, což Severus z různých důvodů odmítal. Taktéž často končíval po setkání s ním na ošetřovně.

***

Po několika měsících...

Blížil se konec. Cítil to v kostech. Pán zla shromažďovat stále více stoupenců z temných řad. Neštítil se ničeho a Severus věděl, že to bude zlé...

Potřeboval všechno své ženě říct. Malý Sebastián měl jen několik měsíců a potřeboval ochránit. Již před časem pro ně začal s shromazďovat zlato a vytvořil bezpečné místo se zásobami, aby se mohla s malým schovat pro případ, že vše dopadne špatně...

***

" Musím ti neco říci..." řekl jednou večer Severus, když Hannah uspala Sebastiána.

"Tak spusť," řekla ustaraně, už na něm dokázala poznat, kdy hej něco trápí.

"O mé úkolu u Pána zla..."

"Oh Merline, co po tobě zase chce?" vyděsila se Hannah.

" Klid, vysvětlím ti to. Ve skutečnosti není mým pánem..."

" Nechápu..."

"Pracuji jsem celou tu dobu na straně dobra. Pomáhám Potterovi a jeho přátelům jak je mohu."

" Cože?" vykulila oči. Poté začal Severus vyprávět a raději jej nepřerušovala. Tušila, že to z něj musí konečně ven.

"Když jsem se k Němu přidal, byl jsem mladý a bláhově se domníval, že změním po jeho boku změním svět. Ovšem velice brzy jsem z toho vystřízlivěl a zaplatil velkou daň za to. Ztratil jsem dlouholetou přítelkyni, zemřela jeho rukou tu noc, co ho Potter jako batole porazil... Všichni se radovali, že je konec války, ale já oplakával jí. Že jsem se vymanil z jeho područí, mělo proto hořkosladkou příchuť.
Jenže s Albusem jsme věděli, že se jednoho dne vrátí a Potter bude potřebovat ochránit. Slíbil jsem, že se toho úkolů ujmu na památku jeho matky. To ona byla tou dávnou přítelkyní.  Když Pán zla opět povstal a já dostal předvolání, vybral jsem si opět světlou stranu. Pomáhal jsem albusovi proti Němu bojovat a jen naoko plnil příkazy Pána zla. Naštěstí neměl nejmenší podezření, jinak bych byl dávno mrtvý."

"Jak?" zeptala se.

"Mám velice silnou nitrobranu a On to již velice dlouho nezkusil. Je to skutečná ironie, ale plně mi důvěřuje. Zvlášť poté, co jsem byl nucen udělat před rokem," zamračil se.

"Myslíš Brumbála?" zeptala se opatrně.

" Ano... Možná tomu neuvěříš ale byl to jeho nápad. Umíral díky kletbě, která se mu postupně rozšiřovala tělem..."

"Tak proto..." plakala Hannah a políbila Severuse.

"Pomohl jsem umírajícímu příteli, i když to byla snad ta nejtěžší věc v mém životě.... Díky tomuto činu mi Pán zla udělil titul ředitele školy. Mohl jsem tak pomáhat studentům, i když jen skrytě, ale hlavně se domlouvat s portrétem Albuse."

" Proč jsi mi to neřekl dřív?"

"Chtěl jsem tě chránit kdybys padla do jeho rukou a vím, že bys mu to dobrovolně nikdy neřekla."

"A teď?"

"Blíží se konec... podle Albuse má Potter velkou šanci nás zachránit. Nicméně závěrečná bitva bude strašná... Všichni  temní tvorové a další spojenci, které Pán zla povolal.... Obávám se, že to dopadne špatně. Potřebuji vás ochránit."

"Myslíš, že bude chtít, abys bojoval po jeho boku?"

"Pravděpodobně," povzdechl si Severus.

"Ne..." plakala Hannah. Držela ho pevně a nechtěla ho pustit.

"Nemám jinou možnost.... ale vy se musíte schovat."

"Nenechám tě tu..." zavrtěla hlavou.

" Musíš, pokud nepřežiji, Sebastián bude mít už jen tebe..."

"Neříkej to!" řekla poplašeně.

"Je to jedna z pravděpodobných možností..."

" Severusi..."

"Nevzdávám to. Věř, že udělám vše proto, abych tomu zabránil. Konečně mám důvod po letech žít. Miluji tě a našeho syna také," řekl Severus a polibil svou ženu.
Poté se spolu vášnivě pomilovali.

***

Druhý den jí Severus předal instrukce, kde najde peníze a kam se úkryt. Nechtělo se jí od něj, ale slíbila mu to. Šla navštívit své rodiče, jako každý víkend a předstírala, že je vše v pořádku, aby nikdo neměl sebemenší podezření. Poté s však již do Bradavic nevrátila a schovala se na bezpečném místě o kterém věděl jen Severus. Bylo plné zasob a tak nemusela nějakou dobu nic kupovat.

Že to bylo právě včas, se dozvěděla o den později. Denní Věštec byl doručován kouzlem do dřevěné truhličky. Na titulce novin byla hlavní zpráva o tom, že začala bitva o Bradavice...

***

Příští kapitola bude poslední. Na to, že to měla být jen jednorázovka, dobrý 🤣