Povídka je napsaná pro Han-nah-xoxo
Snad se bude líbit i ostatním 😊

***

Hannah seděla na gauči ve společenské místnosti Zmijozelu, v ruce skicák a tužku. Dokončovala právě svůj obrázek. Spolu s ní tam seděli o rok mladší spolužáci.

Malfoy vykládal cosi Pansy a Goylovi. Samozřejmě se předváděl jako vždycky. Nesnášela ho, všichni byli čistokrevní, ale on ze sebe dělal něco víc, jenom protože jeho rodina měla větší vliv. Jenže pokud chtěla mít klid, musela být raději ticho a předstírat, že jí nevadí to jeho věčné vychloubání. Raději se držela stranou, sice byla Zmijozelka, ale spíše tišší a plachá.

Když dokreslila, zaklapla desky a vydala se ven. Listovala svým skicákem, když se procházela po sklepení a nekoukala na cestu. Proti ní šel zrovna ředitel její koleje, Severus Snape. Hledal zrovna cosi ve spise. Oba nedávali pozor na cestu, a tak do sebe vrazili. Hannah upadla na zadek, skicák jí spadl a jednotlivé listy se rozletěly na všechny strany. Severus to naštěstí ustál, ale jeho pergameny byly také úplně všude.

Když se rychle Severus vzpamatoval a zamračil se: "Smithová, co to tu u všech hůlek provádíte?"

"Oh... omlouvám se pane profesore," zrudla dívka a začala sbírat své kresby.

Severus sbíral své papíry a několik kreseb jí podal.

Poté vstal a podával jí ruku, aby jí pomohl do stoje.

Omámeně mu vložila dlaň do jeho. Dívala se mu do očí a zrudla.

" Děkuji," špitla.

"Dávejte příště pozor na cestu," řekl a odcházel.

"A... ano pane profesore," přikývla.

Než úplně odešel řekl ještě: "Mimochodem, některé vaše kresby jsou velice zdařilé."

Hannah vykulila oči a otočila se, ale to už viděla jen jeho vlající plášť.

Páni, jemu se líbí jak kreslím?

Byla do něj zamilovaná asi od pátého ročníku. Samozřejmě jen platonicky a nikdy by nedovolila, aby se to dozvěděl. Ale to, že od něj získala takovou pochvalu, jí opravdu zahřálo u srdce.

***

Uvažoval nad tím, kolik asi talentovaných studentů, jako Smithová, je na hradě.

Nebylo by od věci zkusit zavést nějaké kroužky pro nadané studenty. Kdyby tu věc nadnesl Albusovi jistě se o to postaral, aniž bych se musel nějak víc angažovat. Ušklíbl se, ne nikdo by jej nemohl podezřívat z altruismu, jeho skutečně ne.

***

Po pár dnech...

"Už jste slyšeli poslední drb?" řekla Pansy, když přišla do společenské místnosti.

"O čem to mluvíš?" otázal se líně Draco.

"Brumbál vyhlásil, že se v Bradavicích otvírají zájmové kroužky pro talentovanou mládež," vysvětlila.

" Co dělá Brumbál mě fakt nezajímá," odfrkl si Draco a tvářil se opovtržlivě. Letos měl jediný úkol, zbavit se toho dědka.

" Jaké kroužky?" zbystřila Hannah.

" Nevím, je to vyvěšené na nástěnce Velké ke síni," mávla rukou.

"Fajn," zubila se Hannah.

"Aby to nakonec stálo za to," řekla Pansy, když viděla, jak se Draco tváří. Udělala by cokoli aby se mu zavděčila, jenže on na ní kašlal.

" Uvidíme," pokrčila rameny Hannah a vstala. Potřebovala se na novou nabídku podívat. Pansy šla nakonec s ní, i když měla spoustu řečí kolem.

U nástěnky stál hlouček studentů a vzrušeně si povídali.

"Mohli byste laskavě uhnout," štěkla Pansy a nebelvírští se zatvářili naštvaně.

"Neříkejte, že se chcete zapsat na nějaký kroužek," řekla Parvaty pochybovačně.

"Co je ti po tom," odfrkla si Pansy a odstrčila Parvary stranou a stoupla si před nástěnku.

Parvati se naštvala a vytáhla hůlku, ale Grangerová jí raději odtáhla pryč.

Hannah šla tiše za Pansy. Sledovala pergameny, které byly většinou už zaplněné. Kroužek kreslení se zde také nacházel. Bylo zde poslední místo a tak se zapsala. Pansy chtěla zkusit hru na klavír, jen aby to pak mohla zkritizovat, jako vždycky.

"A kdo bude ty kroužky vést?" zeptala se Hannah. Nikdo z přítomných jí ale neodpověděl, to kvůli Pansy. Občas jí fakt nesnášela.

" Uvidíme,pokrčila rameny Pansy a vydala se pryč.

***

První hodina kreslení se měla konat za dva dny. Hannah se nemohla dočkat a když konečně nastal ten den, nemohla uvěřit, jaké má štěstí.

Do učebny, která byla pro tento účel vyhrazena a vybavená, nakráčel ředitel její koleje. Všem překvapeně spadla brada. Zamrkala a její srdce poškočilo o několik rychlostí dopředu.

Můj ty Merline!

Byla asi jediná, která z toho měla radost, ostatní se tvářili, jakoby snědli šťovík. Ostatně ani Snape nevypadal nijak nadšeně. Když tu možnost nadnesl Albusovi, netušil, že jej ihned zaúkoluje. Miloval umění, nicméně Albusovo vydírání se tento rok o mnoho zvýšilo. On neměl co ztratit, zato Severus ano...

"Nejprve si řekneme teorii a poté se vrhneme na jednoduchou kresbu tužkou," řekl Severus a začal vykládat.

Asi po půl hodině byli většina studentů otrávených. Když však vzali do ruky bloky a tužky a měli začít kreslit, nálada se jim spravila. Šlo o jednoduché zadání, zátiší s ovocem. Zatímco kreslili, Snape chodil kolem a sledoval je při práci. Sem tam se u někoho zastavil a poradil. Kupodivu zjistili, že Snape rozumí umění a sám nejspíše také kreslí.

V tomto kroužku nebyl tím nepříjemným profesorem, naopak byl nápomocen těm, kteří si nevěděli rady. Když toho dne končili o dvě hodiny později, všichni nakreslili velice slušné kresby zátiší. Mohl být hrdý. Zdálo se, že pod jeho vedením, by z některých obzvlášť talentovaných studentů, mohli vyrůst skuteční umělci.

Hannah byla doslova unesena tímto novým Snapem. Zamilovala se do něj snad ještě víc, pokud to bylo možné.

Zamyšleně šla do sklepení a přemítala o tom, jaké s ním budou další hodiny.

***

Po čase...

Nové kroužky se v Bradavicích uchytili velice dobře, studenti byli spokojení. Blížil se konec školního roku. Na každém kroužku měli předvést co zvládnou. Hudební kroužek, který vedla profesorka Trelawneyová, měl uspořádat koncert. Divadelní kroužek krátké představení. Kroužek kreslení výstavu. Každý ze Severusových studentů měl namalovat alespoň tři obrazy. Hannah si vymyslela západ slunce nad Bradavicemi, potom svého domácího mazlíčka kocoura a jako poslední portrét. Jenže netušila koho nakreslit.

***

Nechtěla malovat kamarádku. Nejraději by namalovala svou platonickou lásku.

Jaké by to bylo, kdyby mi stál modelem. Mohla bych to udělat? Co by tomu řekl?

A najednou se rozhodla. Kdy jindy než teď, za chvíli končím poslední ročník a potom ho už neuvidím...

Rozhodla se, že to udělá hned, aby se nemohla vymlouvat. Vstala z postele a šla se přímo za ním.

***

Odhodlaně zaklepala na dveře jeho kabinetu. Ale nebyl tam. Zamračila, zkusila učebnu na kreslení, ale také bez úspěchu.

Budu ho muset vyrušit doma... snad nebude naštvaný.

Popošla tedy ke dveřím jeho soukromých komnat a zaklepala. Chvíli se nic nedělo, ale poté se dveře pomalu otevřely.

" Děje se něco slečno Smithová?" zeptal se Severus ostražitě.

"Dobrý den profesore, omlouvám se, že ruším. Nic se neděje, jen jsem se chtěla na něco zeptat. "

"O co jde?" pozvedl Severus jedno obočí. Rád by se vrátil ke své rozečtené knize.

"Jde o ten úkol na hodiny kreslení. "

" Dobře, pojďte dál, " povzdechl si. Pootevřel dveře a v duchu se rozloučil s poklidným odpolednem.

" Děkuji," špitla a protáhla se kolem něj.

Pokynul jí, ať se posadí na pohovku, on sám se usadil do svého oblíbeného křesla.

"Tak spusťte," vyzval jí.

"Mám už hotové dvě kresby, ale tu třetí ještě ne. Chtěla bych vás proto požádat o pomoc."

" Co budete kreslit?"

"Portrét."

" Co vám není jasné? Pokud mne paměť neklame, tak vám to na hodinach šlo dobře."

"O to nejde. Chci, abyste mi seděl modelem."

Překvapeně zamrkal. Nikdo ho nikdy nepožádal o něco tak absurdního.

" Prosím?"

" Chci vás nakreslit," pokrčila rameny.

"Pro Merlina proč?" vyhrkl.

" Proč ne?" pokrčila rameny.

"Přinejmenším je to zvláštní prosba.... copak nemáte někoho jiného?"

" Nechci kreslit jen kamarádku," vysvětlila.

Žádný kluk?

"Nevím..."

" Prosím, slibuji, že vás nebudu moc dlouho otravovat a potom si kresbu můžete nechat."

"To by záleželo na pojetí a dalších věcech.... musím si to rozmyslet."

" Jistě... "

"Jestli je to vše..."

" Ano, už půjdu. Děkuji."

"Ještě jsem nesouhlasil..." podotkl.

"To je za Vaši ochotu nad tím vůbec uvažovat. Hezký den," rozloučila se a šla zpět by kolej.

***

Přemýšlel nad tím poté, co odešla a stále nemohl přijít na důvod, proč by měl souhlasit, ale také žádný, proč by neměl.

Věděl, že je skutečně nadaná, čili potrét zcela jistě dopadne dobře. Tak proč se tomu bránit?
Obraz mu poté zůstane. A vzhledem k tomu, že bude muset brzy vykonat, co slíbil Brumbálovi, rád by měl něco na památku na dobu, kdy bylo vše ještě normální...

A tak se Severus rozhodl, že svolí. Napsal vzkaz na pergamen a zavolal skřítka. Ten vzkaz doručil Smithové do ložnice.