Všichni už byli na svých pozicích a nikdo ani nedutal. Tentokrát nebylo hlavní prioritou zabíjet, ale zavírat. Hlavně všechny brány a dveře na venkovních hradbách. Popelka nebyla nijak ve stresu. Jediná věc co jí trápila byla, že přijde o spoustu lidí, kteří by mohli být ještě užiteční. Zdi byly přibližně pět kilometrů daleko od vnitřních hradeb. Popelka dala tajný signál a všichni vyrazili splnit misi. Popelka, jako správný vůdce -tedy podle toho jak to ona vždy říkala- se přidala. Devátá jednotka měla za úkol zavřít bránu na jihu, zatímco první jednotka zavírala severní bránu vedoucí k hradu. Do boje šel i Linden. Popelka se mu to snažila rozmluvit. ,,Jsi jediný člověk co po téhle eskapádě se zombie bude moct převzít trůn. Zůstaneš tady!" ječela na něj. ,,Nikdy! Nezůstanu tady! Všichni nasazují krky a já bych tu měl sedět?!" Popelka k němu zvedla pohled. ,,To je moje věta. Včera jsem jí říkala na tajném setkání. Myslím si, že jakožto Velitele bys mě měl poslouchat." Princ se zašklebil. ,,A já jsem princ. Takže půjdu. Můžu nasazovat život stejně tak jako ty!" Popelka ho v tu chvíli sjela pohledem. Musela uznat, že postavu na boj by měl, ale... ,,Ha! A to je budeš mlátit grafy? Nebo jako co?" Princ vypadal, že se ho to dotklo. ,,Já umím bojovat. S mečem jsem úžasný. Bohužel mi ho tu nikdo nechtěl vydat." Popelka se na něj skepticky podívala. ,,Protože to mají zakázaný! Proč vůbec chceš jít taky? A neříkej, že ti záleží na tvých poddaných. Na plese jsem viděla dostatek pohrdání poddanými." Linden přistoupil k Popelce a uchopil její dlaně do svých. ,,Chci jít s tebou aby se ti nic nestalo a já se nemusel strachovat." Popelka neměla v tu chvíli ponětí co dělat. Místo toho aby se začervenala  a řekla něco o studu, jako ostatní dívky, tak se mu celá rudá vytrhla ze sevření a s blekotáním nějakých hloupostí o večeři zmizela ze stanu. Jako její teta jsem ráda, že odešla, ale jako někdo kdo celou dobu sledoval tuhle love story, to bylo naprosto nevyhovující. Vlastně jsem je vnitřně ponoukala aby se políbili. Ale kdyby to viděl Popelčin otec, tak by prince i mě zabil a těla pak spálil. Ale jak jsem říkala. Linden nakonec  s Popelkou na steč šel a když to započalo, tak jí ani jednou nespustil z očí. Plán útoku byl jednoduchý. Prioritou devátého a prvního týmu bylo zavřít brány, zatímco zbytek jednotek je bude chránit a až budou  brány zavřené, tak prostě vybijí veškeré zbývající zombie. Jak řekl Berthram: ,,A pak ty nedomrtvý špinavý zrůdy rozcupujeme na cucky a ty cucky spálíme." Na té větě byl vlastně nejzajímavější okamžik ve kterém se Popelka při slově spálíme celá rozzářila, nicméně se jí podařilo skrýt svou tvář pyromana. 

Popelka si celou dobu vedla báječně. Jejímu pohrabáči neunikl jediný zombie. Okolo Popelky vířila spousta dalších zbraní, které patřili jejím druhům. Nejeden bojovník propadl životem a jeho vlastní přátelé ho popravili a podpálili. Popelka viděla zaběhnout jednu nemrtvou ženu do blízkého domu. Rozhodla se jí následovat. Bylo neobvyklé, aby nějací utíkali. Vždyť ani nemysleli. Popelka opatrně vstoupila dovnitř. Přímo naproti dveřím jen tak stála ta zombie žena a vůbec se nehýbala. Navíc evidentně zemřela nedávno, tak dva až tři dny nazpátek. Popelka se na ní koukala. ,,Co to má znamenat?" zašeptala tiše a začala se opatrně sunout do strany. Neskutečně se lekla, když ta žena najednou trhla hlavou do strany a koukla se přímo na Popelku. Nebohá velitelka a ex-spalovačka mrtvol se zastavila a zaujatě se koukala na strnulé tělo, které ani nemuselo dýchat. ,,Konečně se znovu setkáváme," promluvila žena před Popelkou a ta málem vyskočila z kůže. ,,Co?" dokázala ze sebe dostat. Problém s mluvící zombie nebyl ani tolik v tom že mluvila plynule a nedělalo jí to žádný problém, ale spíš, že neotevírala pusu, ten hlas byl mužský a Popelka ho už určitě slyšela. ,,Ale notak. Byla jsi mi na popravě. To jsi zažila za život tolik poprav, že už si mě nepamatuješ?" Popelka chvíli nic neříkala a jenom se snažila uvěřit tomu, co se to tam děje. ,,Poslední dobou jsem zažila poprav víc než obyčejně." Hlas se zasmál a mrtvá žena, skrz kterou mluvil stále jenom strnule stála. ,,Klid slečno. Vidím, že jsi rozrušená. Ale o to mi zase tolik nejde. Chtěl bych si přátelsky promluvit. Jako chvíli před mou smrtí. Co ty na to?" Popelka už věděla odkud vítr vane. ,,Vy jste ten šlechtic!?" Hlas se zasmál. ,,Přesně." Popelku pomalu opouštěl strach a vystřídalo ho obranné vtipkování. ,,Naposledy co jsem vás viděla jste byl jak bez hlavy. Vylepšilo se to, jak koukám. Rozhodl jste se být víc ženský, nebo co?" Popelka nemusela toho bezhlavého šlechtice ani vidět aby věděla, že ho urazila. ,,Chtělo by to mluvit vážně," napomenul jí a zničeho nic Popelku zezadu popadly dvoje pazoury za ruce a ona v tom leknutí upustila veškeré zbraně. Drželi jí dva muži, kteří byli ještě před chvílí členy nějaké její jednotky. ,,Udělej si pohodlí slečno. Mám pro tebe nabídku."

Linden zrovna zabil jednu stařenu, když si všiml, že Popelka zmizela. Hledal jí očima snad všude, když uslyšel výkřik. Naprosto určitě to byla ona. Přesně takhle zněla, když na někoho řvala. Vyrazil po křiku do domu. Netušil co ho tam bude čekat, ale vtrhl tam jako velká voda. Dva mrtví bojovníci drželi Popelku a nějaká žena, která už smrděla jako ryba na slunci, stála přímo pře ní. Slyšel Popelčin smích. ,,Rozmysli si to drahoušku. Udělalo by mi to radost." Linden netušil co to je za hlas, ale okamžitě zneškodnil Popelčiny věznitele. ,,Co to bylo?!" Popelka vypadala trochu rozrušeně, ale snažila se to skrýt. ,,Jsi v pořádku?" Přikývla a hmatala po zemi po pohrabáči. Linden jí ho podal a Popelka zvedla pohled. Její pohrabáč prosvištěl těsně vedle Lindenovy hlavy a do něčeho se zabodl. Byla to ta žena skrz kterou mluvil popravený šlechtic. Popelka se postavila a vytrhla z mrtvoly svou zbraň. Možná to bylo vypětí sil a nebo taky ne, ale Popelka Lindena objala a tak dvě minuty jenom držela. Ne že by mu to vadilo, ale netušil, že po tom co mu řekla že na tohle nemá čas, tak se od ní něčeho takového dočká. Nakonec ho pustila. ,,Pojď. Brány už budou zavřené a my bychom se měli připojit ke genocidě nemrtvých," pobídla ho a vyrazila na mrtvoly. Linden byl trochu jako ve snu. Ale to ho akorát podnítilo aby se víc snažil.