,,Tato, vámi uspořádaná, korunovace byla ta největší podpásovka na světě. Ale protože jsem milosrdná, tak to večer oslavíme u ohně," oznámila Popelka a sundala si korunu z hlavy. Linden jí podvodně vlákal do hlavní síně hradu, kde už byli všichni připraveni na to, že korunují Popelku za královnu. Přeci jen, byla jejich velitelem v nouzi, zaslouží si jím být i v dostatku. Popelka si přála jenom se někam zašít, ale evidentně to nešlo.

 ,,Zrádče," rejpla si do Lindena, když odcházeli večer na slavnost. ,,Proč jsem zrádce?" ptal se s úsměvem. Konečně mohl v poklidu žít s ženou svých snů. Popelka to nechala plavat ,,Co jsi to odpoledne sepisovala?" optal se znenadání Linden a Popelku to lehce překvapilo. ,,Jenom seznam věcí, které se do budoucna stanou." Linden vyrozuměl, že je to seznam věcí, které udělá jakožto královna. ,,Takže jsi přemýšlela o budoucnosti?" Popelka se podivně hořce ušklíbla. ,,To jo, a docela hodně," uznala a dál kráčela ve svých nových šatech směrem od hradu na louky za městem. ,,Já jsem dnes taky přemýšlel nad budoucnosti. A až nebezpečně moc se těším na naše budoucí děti," podíval se Linden šťastně na Popelku, která nevypadala zrovna potěšeně. Ba naopak. ,,Co se děje?" Popelka si uvědomila jak se tváří. ,,Nic, jenom... ještě jsem nad dětmi nepřemýšlela a ani nevím jak se o ně postarat." Linden se usmál a přitom ho ani nenapadlo, že mu Popelka tak trochu lže. Sice netušila jak se o dítě starat, ale už o nich přemýšlela. Než se znovu rozmluvili, došli až na louku s ohromnou vatrou uprostřed. Slunce už bylo nízko na obzoru a celá obloha byla zářivě oranžová. U ohně se tančilo, hrála hudba a taky tam bylo jídlo a pití. Po dlouhé době si všichni oddechli a mohli se veselit. Violet a Josef tančili jako zběsilí. Dokonce dorazila i macecha, která se přenesla přes to, že se její dcera, nyní jediná vlastní, vdala za řezníka. Na druhou stranu, její  nevlastní dcera se vdala za prince a už se stala královnou. Tudíž nemohla být šťastnější. Slunce zapadlo a všichni pokračovali v oslavách. I Popelka slavila. Tančila s Lindenem a taky s Violet. Smála se, ale roušku nesundala. Po dlouhé době jí zase sestra dostala do šatů a to do krásných bílých, jednoduchých a splývavých. Byly těmi jedinými, které na sebe z celé skříně byla Popelka ochotná obléct. Violet byla ráda, že její sestra je zase normální a ne tou velitelkou, kterou byla ještě před týdnem. Za ten týden všichni stačili uklidit město a taky začít s opravami. Popelka pomáhala taky, ačkoliv celou dobu kulhala. Prý se jí smekla noha, když bojovala s Bezhlavým šlechticem a zvrtla si kotník. Vlastně, i teď dost kulhala. Na to že by neměla být schopna chodit, teď křepčila jako dítě. Pak přišel čas, aby Popelka přednesla svou řeč.

,,Jsem moc ráda, že jsme byli schopni zamezit pohromě, která nás postihla a že můžeme znovu žít své normální životy," pronesla k lidem, zatímco stála zády k ohni a všichni k ní vzhlíželi. Chvilku bylo ticho a pak si Popelka sundala roušku. Tohle gesto všechny lidi vyděsilo. Nikdy nesundávala roušku. Nikdy. Violet ani pořádně netušila jak Popelka vypadá. Popelka se otočila na Lindena. ,,Jsi mi teď nejbližší osobou a víš, že mým největším snem bývalo upálit člověka zaživa. A taky víš, že jsem vcelku teatrální." Linden vůbec netušil kam tím Popelka míří. ,,Takže vám teď přečtu seznam věcí, které se stanou do budoucna." Všichni lidé očekávali že přijdou změny, ale co v tom proslovu dělalo to upálení? ,,Prohlašuji své Krematorium za rodinné dědictví a taky za národní památku, takže se od teď bude udržovat a nikdy se nezboří. Taky dávám plnou moc svému manželu, Lindenovi, protože já nejsem a ani nikdy nebudu schopna vést zemi. Jako poslední bych se s vámi chtěla rozloučit. Bylo mi ctí." Linden netušil proč tohle říká, ale chytl jí za ruku, aby mu to objasnila. ,,Proč to říkáš? Kam odcházíš?" ptal se naprosto zmaten. Popelka nechtěla aby byl zbytečně smutný. ,,Než jsi k nám přišel, šla jsem zachránit svou rodinu do svého rodného domu, ale musela jsem zabít Pearl, mou starší sestru, protože už byla nemrtvou. Zůstala jsem tam sama, zatímco ostatní z jednotek odvedli matku a Violet. A zatímco jsem byla sama..." Popelka si vyhrnula sukni šatů a odhalila zafačované lýtko. Všichni si pamatovali, že od té události v domě nosí obvázané lýtko, i když zrovna kotník měla naprosto v pořádku. Pomalu odvázala obinadlo a odhalila své zranění. Nikdo netušil co to má být, ale zjevně měla celé lýtko zhnisané a z nohy jí opadávaly kusy masa. Nebylo to jenom lýtko, byla to celá noha. ,,Pokousali mě tam. A já se nehodlám koukat, jak se vás pokusím zabít. Proto si jdu splnit svůj sen. Sbohem," políbila vášnivě Lindena a zatímco byl úplně vyveden z míry, skočila do plamenů. Nikdo nehnul ani brvou dokud její křik v plamenech neustal. I dlouho potom tam všichni stáli jako zkoprnělí. Jejich královna je po smrti a zanechala za sebou jenom pohnutý příběh, který byl jednoho dne zakončen Lindenem. Dva roky. Jenom tak se vydržel trápit nad ztrátou ženy, kterou měl radši než cokoliv jiného. Kdysi miloval lov, ale Popelku měl stokrát radši. Poslední měsíce mu tak přeskočilo, že začal chodit jako tělo bez duše, bez zájmu a beze směru. Mnohokrát ho pozorovali, jak chodí po vysokých hradních střechách. Na den přesně, dva roky po Popelčině smrti mu - a rozhodně to nebylo omylem - sklouzla noha a ani Linden už nebyl mezi živými. Jeho tělo našli ráno na dlažbě nádvoří.