Popelka se začala náramně bavit, když zalévala keře pod balkonem tekutinou, které všichni nazývali vínem, ale byla to břečka. A Popelka tohle moc dobře věděla. Každé víno má přeci na vrchu hladiny minimálně centimetrovou vrstvu šedé hmoty. Ale čím víc nad tím přemýšlela, tím víc jí docházelo, že ta vrstva tam asi není přirozeně. Ale koho to vlastně zajímá? Já domácí víno s vrstvou popela piji od vždycky a ještě žiju. Je jen potřeba to pít brčkem. Popelka se tedy skvěle bavila, dokud jí na rameni nepřistála ruka. Ze začátku čekala, že to bude macecha, nebo nějaká sestra, ale byl to nějakej kluk a vypadal, že chce s Popelkou mluvit. Alespoň promluvit, ale i to je důvod k panice. Většina lidí jí nechává být a jenom jí respektuje. Nikdo se nechce konfrontovat s paličem mrtvol. Tenhle hňup před ní o tom asi neměl ani páru. ,,Dobrý den, bavíte se?" Zeptal se a Popelce v hlavě v tu chvíli naskákaly vykřičníky. Tvářila se jako srna před světly auta. Naštěstí měla masku a tak to nebylo moc vidět. ,,Doteď docela dobře." Zašklebila se a odchytla si chlápka co okolo nesl šampaňské. Tenhle hovor bude potřebovat, aby byla Popelka alespoň trochu přiopilá. ,,Nebuďte tak chladná. Co kdybychom si zatančili." Popelka si pořádně srkla ze sklenky a když polkla, rozesmála se na celé kolo. Když se konečně uklidnila ze svého záchvatu smíchu, narovnala se. ,,Ah! Ne." S úsměvem odkráčela a našla si osamělý kout jídelního stolu, hned vedle nakládaných hlív a sklenek s whisky. Po cestě s sebou do kouta sbalila nějakou šunku, jahody v čokoládě a misku kyselého zelí, po kterém se mohla utlouct. V klídku už si sedala na židli, když se vedle ní objevil zase ten maník. ,,Ale notak! Co vám udělá jeden tanec?" Popelka protočila oči a upravila si masku na obličeji. ,,Třeba si zlomím nohu. Nechci riskovat." Sevřela talíř a misku s dobrotami v ruce a chtěla odejít, když jí chytl za loket a všechny její plné nádoby jí sebral. ,,Nic se vám nestane." A aniž by čekal jak Popelka zareaguje, tak jí odtáhl na taneční parket. Jediné co Popelka stihla, bylo popadnout jednu whisky, polovinu vylít na zem, druhou polovinu v rychlosti kopnout do sebe a prázdnou sklenici strčit náhodnému chlapovi, kterého míjeli po cestě. Popelka uměla tančit. To jo, ale nechtěla tuhle hloupost provozovat. ,,Netvařte se tak ublíženě slečno. Vždyť tančíte s princem!" zvolal a začala hrát hudba. Popelka se křenila a propalovala toho trotla svým, jak doufala, uhrančivým pohledem. Chtěla ho uhranout. A jeho rodinu, statky a záchod taky. ,,Leda s princem všech nezdvořáků," vyprskla šeptem Popelka a pořád ho propalovala pohledem. Princ všech nezdvořáků, který byl vlastně opravdu princ, si vyložil Popelčino zírání jinak. Myslel si, že je z něj unešená a je nevrlá jenom proto, že je stydlivá. Až moje neteř Popelka bude stydlivá, tak sním své boty. Všichni co pozorovali prince a tu překrásnou dívku v červánkových šatech, si říkali: Kdo je k čertu ta holka? Mladé dámy začaly žárlit a jejich rodiče také. Mladí pánové začali žárlit taky, ale na prince.

Popelka přetrpěla jeden tanec a už chtěla jít pryč, když si jí princ přitáhl zase k sobě a začala další píseň. Jak ona ho v tu chvíli nesnášela. Přetrpěla tedy i druhý tanec a když skončil, Popelka se princi vykroutila ze sevření a utekla směrem k východu. K její smůle jí princátko dohnalo. Chňapl jí za ruku a zastavil ve svižné chůzi. ,,Slečno? Jste v pořádku?" Zeptal se hned potom, co se na něj Popelka podívala se šíleně naštvaným výrazem. I když měla masku, tak nebyla možnost aby kdokoliv nepoznal její rozhořčení. ,,Bez urážky, pane. Jste nezdvořilý a nevšímavý osel, který se jenom předvádí. Je mi ,laskavě, někde kdo jste, nebo jaký titul jste získal po otci. Já zásadně nevěřím krysám, jako jste vy. Jenom se zahrabáváte ve svých honosných doupatech a práce veškerá žádná. Naneshledanou," vychrlila na na prince a ten se nestačil divit. Jen co se vzpamatoval. vyběhl za tou okouzlující dívkou, která mu tolik připomínala jeho zesnulou babičku. Nebojí se cokoliv komukoliv říct.

 Ačkoliv svou prořízlou pusou dostala babička království do nejednoho maléru. Například vedli válku proti sousednímu království, protože babička řekla o budoucím následníkovi trůnu, který byl tou dobou v jeslích, že je to cituji: Svrasklá švestka. Ale že mají štěstí. Obyčejně jejich rodina vypadá jako šimpanzi. Kdyby skončila tady, tak by jí to snad i prominuli, ale babička pokračovala: Podprůměrní šimpanzi. Když se na ní tehdejší královna rozkřikla, tak se babička přitočila k tamějšímu králi a prohlásila: ,,Aha! Ono je to děcko po vaší manželce, tak to se vám pane omlouvám." Kdyby v noci tajně neuprchli, asi by je princ nikdy nepoznal.

Zpět k Popelce. Princ za ní vyrazil a když to Popelka zpozorovala, rozběhla se úprkem pryč a z noční procházky se stala honička pod rouškou noci. Popelka se při běhu pořád otáčela a princ se nebezpečně přibližoval. Popelka začala kličkovat. Nic jí to nebylo platné a tak začala probíhat různé obkruty a obchvaty, aby se mu ztratila. V jednu chvíli už si myslela, že je pryč, když v tu ránu  se objevil z čistajasna přímo před ní. ,,Panno Mario na nebesích!" zvolala vyděšeně a místo po chodníčku proběhla prostředkem záhonů macešek. Kam běžela ona, tam i princ. Byl nečekaně vytrvalý. Na takového královského povaleče. Nakonec zaběhla do stájí, které nebyly průchodné a ona byla v pasti. ,,Tak jsem vás konečně dohnal," zasupěl za ní princův hlas a Popelce naskočila husina. ,,Na slečinku máte pořádnou rychlost a vytrvalost," podotkl a začal se blížit k Popelce. V tu chvíli byla jako malá laboratorní myška, která je v kleci, neví co se s ní bude dít a jediné co umí, je kousat. Přiblížil se ještě o kousek, Popelka si zula botu a hodila jí po něm. Nešťastnou náhodou, nebo vlastně šťastnou, bota trefila prince přímo doprostřed čela. Princ padl jako mrtvý k zemi a Popelka se v tu chvíli o nic nestarala. Jenom vyběhla ven a sundala si i druhou botu. Tu si vzala do ruky. Zahazovat boty by se mělo jenom v krajních případech. U hradní brány zpomalila a došla k jednomu strážnému. ,,Promiňte, ale při odchodu ze zahrad jsem si všimla ve stájích nějakého muže. Ležel tam, nehýbal se. Mohl by jste to prosím jít prošetřit? Pro klid mé duše?" Když totiž Popelka chce může být i roztomilá, ale to musí opravdu po někom něco chtít. A to se moc často nestávalo. Potom odkráčela v plesových šatech a bílých podkolenkách hlavní branou, jakoby se nechumelilo. Tak totiž odchází hrdinové. Upocení, potrhaní, špinaví a bez bot.