Popelka si  hned po probuzení obmotala roušku okolo nosu a úst. Ladným krokem vyšla ze svého podkrovního pokoje do jídelny. ,,Dobré ráno!" pozdravila ospalá Popelka. ,,Jak ses vyspala? Včera jsi se vrátila hodně pozdě," ptala se okamžitě macecha. ,,V pořádku. Včera jsem spálila většinu mrtvol z mrazáku. Dneska mě už čeká jenom paní Horáčková a její dcera. Dnes se vrátím brzy." Obě sestry nadšeně vypískly. ,,Co?" Zeptala se nezaujatě Popelka a skepticky se koukala na ty dvě. Pearl odběhla a vrátila se zpět s nějakým papírem. ,,Jsme všechny pozvány na královský maškarní ples!" pištěla jí u ucha mladší Violet. ,,Krása!" uznala Popelka. ,,Tak si to tam užijte." S touto odpovědí se zvedla ze židle, ale ruce jejích povrchních sester jí srazily znovu do sedadla. ,,Jenomže ty půjdeš taky. Nechci vidět jak se tady upracuješ. Máš věk na vdávání." Popelka ohrnula pysk a už chtěla oponovat, že nikam nejde, když se odněkud vynořila Isabelle se stojanem na kterém byly pověšené ty nejkrásnější šaty, které Popelka kdy viděla. Byly to světle modré šaty s širokou sukní a uplým vrškem. Rukávy obepínaly ruce a celé byly pošité světle růžovými závojíčky. ,,Ty ti budou Violet vážně slušet." Podotkla Popelka a vyklouzla ze sevření svých sester. ,,Popelko. Jsi nejstarší dcera baroneta a jako taková převezmeš rodinné dědictví. A k tomu musíš mít manžela. Vzpomeň si na jeho poslední vůli." Popelka protáhla obličej a nejraději by zmizela. Na toto téma macecha mluvila už asi tři měsíce. Najdi si ženicha a založ rodinu. Převezmi rodinný podnik a žij blaze. Popelku tahle představa budoucnosti nijak nelákala. Navíc se nechtěla vdávat ze svého důležitého důvodu.  Neměla v plánu potom svojí rodinu opustit až zemře. ,,Nikam mě nedostanete," rozhodla a vydala se do práce. Cesta nebyla dlouhá a Popelka si jí vcelku užívala. Vedla přes náměstí, kde si koupila svačinu v podobě kusu chleba a vyrazila přímo za město do Krematoria.

Zavřela za sebou dveře a okamžitě zažehla ohně v obou pecích. Potom se  vydala spojovací chodbou do chlaďáku. Kdyby nezatočila vpravo ale vlevo, tak by došla do márnice, kde se připravují lidi na svou poslední cestu. Právě pracovala v Krematoriu i v márnici sama a nijak jí to nevadilo. Právě naopak. I když někdy byla opravdu dost utahaná, když  spolu s Corneliem vozila dřevo, nebo mlela kosti. Kdo je Cornelius, ptáte se? Cornelius je kremační osel. Vozil a nosil co bylo potřeba. Popelka Cornelia měla ráda jako nikoho jiného.  V chlaďáku si na vozík naložila paní Horáčkovou a pak ještě proklouzla za jedno křídlo otevřených dveří chlaďáku. Nikdo to netušil, ale Popelka si tam na policích skladovala jídlo. Protože uzená šunka není moc dobrá, když jí máte v teple. Ukrojila si plátek šunky a položila vedle zbytku chleba, který si koupila po cestě. Z toho si taky ukrojila krajíc a nakonec si přelila do menší lahve trochu mléka z kanistru. Všechno to zabalila do včerejších novin a položila na nohy paní Horáčkové, aby se jí to lépe vezlo. Zrovna paní Horáčkovou měla i s dcerou už připravenou z předchozího dne. Oběma už oholila hlavu a zbavila je šatů, které jednou za půl roku na kárce, tažené Corneliem, odvážela do chudší oblasti Západního království. Měla tam spoustu smokingů a buřinek. Taky černé šaty a střevíce. Paní Horáčkovou šoupla rovnou do pece a jídlo si položila hned vedle ke zdi. Hned dojela i pro dceru paní Horáčkové a strčila jí do druhé pece. Měla jenom dvě a obě na jednu rozvodnu vzduchu. Ale do každé se přikládalo zvlášť. Cornelius byl teď venku a spokojeně si v malé ohrádce uždiboval trávu. Popelka nenáviděla smrad pálících se vlasů a tak své zákazníky holila. Jejich vlasy prodávala na paruky. Pokud tedy někdo speciálně nechtěl vlasy svého příbuzného. Zatímco Popelka rozdmýchávala oheň pod pecemi, přemýšlela. Před měsícem jí bylo dvacet. Má míň než rok na najití svého protějšku, nebo celý majetek propadne království. Proto jí taky macecha nutí do vdavek. A Popelka se jí ani nediví. Do dvaceti jedna let se musí vdát, jinak je čeká exekuce. Popelčin otec byl přece jen muž činu a nějaké nucení dcery do sňatku mu nebylo cizí. Popelka se těšila, až se její lehkomyslné sestry vdají. Hlavně se těšila na jídlo na svatbě, kterou zaplatí rodina ženicha. 

Když Popelka vymetla veškerý popel z pecí a sesypala ho do uren, tak už byly dvě hodiny odpoledne. Další hodinu mlela s Corneliem v obřím mlýnku zbytkové kosti a pak je přisypala do  uren. Pak už jenom uklidila a vydala se domů. Ve čtyři hodiny už byla doma a pozorovala své sestry a macechu při šňoření. Svačinku si snědla, když dmýchala oheň. Macecha několikrát zkoušela Popelku přemluvit aby na ples taky šla, ale Popelka byla neoblomná. ,,Ale notak!" vyjekla Violet a chňapla Popelku za loket. ,,Princ si bude vybírat budoucí nevěstu! Mohla bys to být i ty!" Popelky se to nijak netklo a dál žužlala kůrku chleba. Když odcházely na ples, tak jim Popelka jenom mávala. ,,Děvčata! Chyťte ji!" zavelela macecha  a než se stačila Popelka vzpamatovat, tak už byla nacpaná v kočáře a vedle ní byly ty šaty. ,,Já vás nenávidím," zakňourala a s trpitelským výrazem se nechala obléct. Nebylo to pohodlné a taky to nebylo nijak úžasné. Pearl jí učesala a macecha jí zašněrovala. Nakonec jí Violet umyla obličej a nanesla jí nějaké líčení. Samozřejmě byla Popelka donucena sundat si roušku i šátek z hlavy. Musela si nasadit nějakou stupidní masku přes oči a taky rukavičky. Jediné co jí zbylo z její garderoby byla její bagančata. Ta jí nikdo nevzal. Všechny tři se rozplývaly nad Popelkou, která se cítila jako blbeček. Věděla, že asi nevypadá špatně, ale takové oblečení na sebe nenavlékla od otcovy smrti. Proč by si měla na sebe něco takového vůbec oblékat? Taky tam mohla přijít v monterkách a nic by se nestalo. Kočár zastavil a vyšly z něj všechny čtyři ženy. ,,Tak dívky, úsměv!" Jen co vešly do velkého sálu, otočily se na ně všechny zraky. Popelka ztuhla a nenápadně se vmísila do davu. Představit se králi a princi šly jenom sestry a macecha. ,,Madame LaRue a její tři dcery." Oznámil nějaký hlasatel a tři ženy vyrazily. ,,Copak že jste jenom tři? Další dceři nebylo dobře?"  Madame LaRue byla zmatena. Popelka to sledovala zpoza davu a do smíchu jí nebylo, ale rozhodně tam nepude. Teď je pravý čas se vypařit s kusem dortu a vínem. Jak chtěla, tak taky udělala. Rychle utekla na balkón na úplně opačnou stranu všeho lidstva v sále. Našla tam další tři lidi, kteří dělali to co Popelka. Cpali se a nechtěli mít nic společného s ostatními. Popelka se k tomuto tichému paktu ráda připojila a netušila, že jí zaujatě sledují jedny oči, které jsou dychtivé o této tajuplné ženě vědět víc.