,,Jsem ráda, že jste všichni dorazili. Mám pro vás překvapení. Vyrazíme na výlet!" zajásala Popelka a nikdo ve stanu absolutně nechápal co se děje. Aktéři byli následující: Linden, Violet, macecha a Josef. ,,Co prosím?" zeptala se madame LaRue. ,,Když už jsme získali venkovní zeď, tak to je mnohem blíž ke všem venkovním destinacím. A já potřebuji za tetičkou a taky se stavit v práci. Něco jsem si tam zapomněla." Violet a madame LaRue už vypadaly, že to začínají chápat. ,,Myslela jsem si, že byste chtěli jít, tak jsem se rozhodla, že půjdeme. Nechcete? Taky můžu jít sama," zahučela Popelka a všichni až na macechu mlčeli. ,,Já nepůjdu. Jsem na takové věci už stará," a odešla. ,,Koho vezmeme místo macešky?" zeptala se Popelka a Violet měla hned odpověď. ,,Počkejte tady!" vykřikla a už někam pelášila. Popelka tam zůstala s Josefem a Lindenem. ,,Koho přivede?" děsila se trochu Popelka a její odpověď se už blížila. ,,To je Gwen!" vypískla Violet a vtáhla do stanu hubenou dívku s dlouhými černými vlasy. ,,Chtěla by jsi s námi jít na výlet, Gwen?" zeptala se Popelka a vyděšená dívka jen přikývla. ,,Super! Jděte si všichni zabalit. Bude to sranda. Za hodinu se potkáme u jižní brány. A vezměte si toho jenom tolik, kolik unesete." Pak je všechny propustila a sama se vydala do stájí.

,,Všichni se pozdravte s Corneliem, je to nosič proviantu," představila výletníkům svého osla. Linden ho pohladil po hlavě a Cornelius vypadal, že by byl nejradši zase ve stájích. ,,Než vyrazíme Josefe, ty budeš chránit Violet a ty Lindene budeš chránit Gwendolyn. Já chráním Cornelia. Jasný? Skvěle. Jdeme!" Brána se pootevřela a výletníci se rychle prosmýkli ven. A už si to pádili rovnou ke krematoriu. ,,Takže... Co se to stalo při zavírání bran v tom domě?" zeptal se starostlivě Linden a Popelka se na něj usmála, ale rouška samozřejmě nic neukázala. ,,Myslím, že to není důležité. Hlavní je, že jsi přišel a zachránil mě. Ne?" Zacvrlikala a zamrkala očkama. Violet se za nimi divila, kdy přesně se tohle Popelka naučila. ,,Tak to ne. Od tématu mě neodvedeš. I když mi to lichotí." Popelka otráveně mlaskla jazykem o patro,vrazila Linenovi do ruky otěže od Cornelia a sama se připojila k Violet a Gwendolyn. Josef se připojil k Lindenovi. Probírali kdeco. ,,Takže matka dovolila tobě a Josefovi být spolu?" zeptala se Popelka a Violet horlivě přikyvovala. ,,A co ty, Gwen? Ty někoho máš? Někoho, koho by jsi si chtěla jednou vzít za manžela?" Gwendolyn stydlivě zavrtěla hlavou. ,,Gwen? Neboj se Popelky. Sice je to Velitel, ale je taky moje sestra a především lidská bytost," snažila se Violet uklidnit Gwen. ,,S tím člověkem by  sem si tak jistý nebyl," ozval se Linden a Popelka čekala co z něj vypadne. ,,Je to anděl," zavrkal naprosto stupidním tónem a Popelka protočila oči. ,,Anděl? Tak to možná anděl odplaty," vložil se do konverzace Josef. ,,Můžeme probírat něco jiného?" ozvala se Popelka, které to nebylo zrovna příjemné. ,,Jasně," souhlasila Violet. ,,Takže, princi. Jak to vypadá mezi vámi a Popelkou?" zeptala se škodolibě. ,,Myslela jsem nějaké téma, co se netýká nás," nasupeně odpověděla Popelka a pak si při pohledu na tváře svých spolucestovatelů uvědomila co řekla. Violet a Gwen vypadaly, že za chvíli začnou ječet nadšením. Josef šťouchal loktem do Lindena a sám Linden byl rudý, lehce v rozpacích  a zároveň ho to potěšilo. Hřálo ho u srdce, že o nich uvažuje jako o dvojici. Popelka zrudla a pak to nechala být. Nějaký čas šli naprosto v tichu. ,,Jaktože na nás nic neútočí?" zeptala se Gwendolyn. Josef jenom pokrčil rameny, stejně jako Violet a Linden. Jenom Popelka se k tomu nevyjádřila. ,,Popelko?" Zeptal se Linden a Popelka si uvědomila, že jí snad poprvé řekl jejím jménem. Bylo to zvláštní. ,,Ano?" ozvala se a upravila si brašnu na rameni. ,,Víš proč na nás nic neútočí?" Zeptal se znovu a Popelka se zasmála. ,,Jak bych to mohla vědět? Asi nejsou v okolí," navrhla, ale jenom ona věděla, že je to hloupost a jako jediná věděla co za tím je. 

O několik metrů později z malých porostů vystoupili na pole, kde se ploužila malá skupinka nemrtvých. Všichni cestovatelé si připravili zbraně. Violet a Gwen dostaly na starost Cornelia a tři bojovníci vyrazili na malou potyčku. Popelku zamrazilo, když uviděla, že všichni ti zombie jsou naprosto čerstvé a že jsou to padlí z předvčerejšího zavírání bran. ,,Zdravím vás. Zbraně mohou jít stranou. Jen se chci na něco zeptat." Josef a Linden zamrzli na místě, když se ze zombie ozval hlas muže. Linden ho slyšel v tom domě, kde byla chycená Popelka. Popelka se ovšem nezastavila a prohnala pohrabáč hlavou mluvící zombie. ,,Tolik násilí. No nic. Vím že máš ještě čas, ale nechtěla by jsi-" Popelka sejmula další tělo, ze kterého mluvil popravený šlechtic. Josef a Linden se nemohli šokem ani pohnout. ,,No prostě neroz-" Popelka sekáčkem podřezala  dalšího a ještě dva zbývali. ,,Nech mě na pokoji!" zaječela na mluvící mrtvoly a další zbavila hlavy. ,,Tak asi zatím nic. Zatí-" Popelka poslednímu tělu prohnala pohrabáč ústy a sekáčkem mu následně otevřela lebku. Chlapci se vzpamatovali a začali Popelce něco říkat. Ta je vůbec neposlouchala a došla ke Corneliovi. Violet a Gwen byly z Popelčina pohledu vyděšené. Bez nějakých cavyků vytáhla Popelka z brašny na oslovi nějaký alkohol, polila těla a podpálila je stejně, jako těla po zavírání bran a nebo tehdy, když zachránila Lindena. Byl to asi týden, ale jemu to přišlo tak dávno. Potom se z láhve napila sama a vrátila jí do brašny. ,,Jdeme," zavrčela na ostatní a ti jen poslušně šli, protože nemá cenu se s ní hádat. Linden se jí pokusil zeptat, co to bylo a jestli to bylo to samé jako při zavírání bran, ale její pohled ho utišil. Šli ještě hodinu, když se začali blížit k nějaké temné budově. Linden to déle než hodinu nevydržel. ,,Co to tam mělo znamenat Popelko? A neříkej že nic. Na mě ten tvůj pohled neplatí." Popelka se na něj podívala naprosto odměřeně. ,,Jděte se ubytovat do Krematoria. Dneska tam přespíme." Potom se rozeběhla do budovy. ,,Kamže?" zeptal se Josef. ,,Do Krematoria," zopakovala Violet jako každodenní slovo. ,,Neměli jsme jít k Veliteli do práce?" otázala se Gwendolyn. ,,Vy jste teda! To je naše rodinné Krematorium. Popelka tam pracuje snad od vždycky." V Lindenovi hrklo. Nikdy ho nenapadlo, že by zrovna Popelka mohla pracovat v Krematoriu. Vlastně už pomalu ani nevěděl jak Popelka pod rouškou vypadá. Poprvé a naposled jí bez masky viděl na plese. S povzdechem vyrazili do Krematoria, ze kterého už se začínalo kouřit.