U Emersona už na nás čekal jeho táta. Zdobil zrovna dům žárovkami, když jsme přicházeli.

,,Tak co?" zůstal na nás zírat a podle mého výrazu musel poznat, že to Emerson udělal.

,,Není důležitý o kolik, ale mám to." zatvářil se pyšně až mě to rozesmálo.

,,Opsal jsi to od Sage?"

,,No dovol!" zatvářil se ublíženě a táta sestoupil ze štaflí, aby ho poplácal po zádech.

,,No známe tě. Pokud jsi tedy udělal testy, tak za to stejně může Sage. Takže zlatíčko, děkuju." nastavil mi medvědí objetí, do kterého jsem s radostí zaplula.

Připadala jsem si jako by to byl můj táta. Za poslední týdny jsme si rozuměli. Ženská ruka se v baráku rozhodně hodila, ačkoliv měli občasný úklid, ráda jsem mu pomohla. Především teď před Vánoci jsme se pořád dohadovali, jak co bude.

S Emersonem jsme byli asi měsíc, ale i tak jsme spolu chtěli trávit Vánoce. Na Štědrý den měla dorazit i teta s rodinou z New Yorku. Moje máma se cítila uražená, že netrávím čas s nimi, ale oni byli dva zatímco Emersonův táta byl sám.

Štědrý večer jsem proto trávila s Emersonem, jeho tátou, tetou a strýcem. Dohadovali se celý večer o tom, jak se mezi svátky všichni přemístí do New Yorku. Necítila jsem se při té debatě zrovna dvakrát příjemně, protože jsem si připadala jako by se mnou nepočítali a měla bych zůstat s mámou.

V ten večer byl dům plný lidí a bylo to tam mnohem příjemnější. Tak obrovský dům si zasloužil mít více členů.

Emerson už několikrát otci navrhoval, že by si měl najít přítelkyni. Od smrti jeho mámy už uběhlo spousta času a Emersonův otec byl pořád fešák.

Ráno jsme seběhli ke stromečku a začali si rozdávat dárky. Ještě zabalená v županu s kakaem v ruce jsem si rozbalovala malou obdélníkovou krabičku, která byla sotva velká jako fotografie.

,,To je ode mě." zamrkal na mě Sonyho táta.

Vrhla jsem překvapený pohled na pobaveného Emersona a ukazoval na mě palec vzhůru, když trhal dárek ode mě.

Málem jsem nedýchala, když jsem objevila letenku do New Yorku. Zbledla jsem a rozbušilo se mi srdce. Najednou jsem si připadala jako bych sem patřila od jakživa. Všechno se mi rozostřilo a do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Sage, ty pláčeš? Ale to jsem nechtěl." nechápal otec.

,,Tohle... Já... Nemám slov. Děkuju."

,,Zasloužíš si to." usmál se na mě.

,,Fakt dík. A já teď se s mým dárkem můžu jít vycpat." rozhodil Sony vztekla rukama na tátu až jsem se začala smát.

,,Jestli jsi jí dal vibrační kroužek nebo vibrátor, tak jí to moc radost neudělá." rýpal do Sonyho až se všichni začali smát.

,,Haha! Možná jsem blbec, ale takovej zas ne." zašklebil se na svého tátu a to už jsem se dostávala do další malé krabičky od Emersona.

Další bušení srdce, když jsem rozbalila nádherný řetízek z bílého zlata s malým decentním přívěskem. Objala jsem Sonyho a poděkovala. Nechala jsem si ho zapnout a rozhodla se ho nikdy nesundat.

Z Emersona jsem si udělala legraci. První dárek měl být spíš k pobavení. Byly to totiž ponožky a hned z několika důvodů. Začal se smát a mávat s nimi, zatímco se ostatní mohli potrhat smíchy.

,,Ty ponožky máš proto, že jsi holky střídal víc jak ty fusekle."

,,Chceš říct, že od té doby, co jsem s tebou, tak nosím jen jedny?" dostali všichni záchvat smíchu, když pozvedl nohy a přičichl si ke svým bílým fuskám.

Druhý dárek dostal parfém, ale jen proto, že nemám na dárky fantazii. Od táty dostal stejně jako já letenku do New Yorku, abychom se prý nehádali, jen s tím rozdílem, že Sony z toho neměl takovou radost jako já.

Tátovi jsem pořídila takovou maličkost do auta, protože mi to poradil Sony. Jako druhý dárek jsem od Emersona dostala krajkové prádlo, se kterým jsem se veřejně úplně nechlubila. Spíš jsem si ho hodlala večer zkusit, jakmile se vrátíme z návštěvy od našich.

Zatímco já jsem brala Sonyho tátu jako svého, Emerson si i moji mámu oblíbil jako svojí, ačkoliv tvrdil, že ta moje vypadá trochu víc sexy. Občas si ze mě dělal legraci, že kdybych ho odkopla, začal by si s mojí mámou. To mě vážně pobavilo. Prostě toho ponožkáře v sobě nezapře, ale moc se snažil.

V New Yorku jsme si to užili. Trochu mě zaskočil, když se mi vážně podíval do očí a spustil něco o tom, že by náš vztah chtěl posunout na další level. Trochu nechápavě jsem na něho zírala, když z něho vypadlo, že před sebou můžeme začít prdět a krkat. Mimochodem hned rovnou s tím začal, což mě opravdu pobavilo.

Jak dlouho ho budu bavit, bylo ve hvězdách. U Ponožkáře nikdy nevíte na čem jste, ale doufáte, že budete vy ten poslední pár, který si oblíbí a nikdy nebude chtít jiný.