Slib byl slib a tak jsem se fakt ponořil do učebnic všeho druhu. Dveře jsem nechal záměrně pootevřené, když se zezdola ozval hlas otce.

,,Pojďte dolů!"

Seběhli jsme nadšeně schody s tím, že pro nás má táta určitě pizzu, ale podíval se tak nevrle ke dveřím, kde stála Sageina máma. Jako obvykle vypadala super. Tatík na ní taky občas hodil očko, což mě pobavilo.

,,Mami? Co tady děláš?"

,,A co tady děláš ty?" dala si ruce v bok.

,,Já s Emersonem chodím."

,,Co?" začala se šíleně smát.

,,Myslím to vážně, mami. Všechno jsme si vyříkali."

,,Děje se něco?" vešel dovnitř i jakýsi chlápek, co taky vypadal nadmíru dobře.

Zmiňovala se o něm tenkrát jako o svém nevlastním tátovi. Čekal jsem však nějakého prošedivělého maníka s vousy. Před námi však stál uhlazení frajer s vlnou ala Elvis a moderními dioptrickými brýlemi.

,,No jen se na ní podívej."

,,Sage! Hledáme tě po všech čertech. Co si myslíš, že děláš?"

,,Učíme se na zkoušky."

,,S ním?" ukázal na mě pobaveně.

,,A co je za problém?"

,,Nerozčiluj mě. Mámě nezvedáš telefony a když ano, potřebuješ taxíka nebo z bryndy. Máme toho dost. Vrátíš se na kolej nebo do bytu k nám."

,,Zůstanu tady."

,,Sage, kolikrát jsem ti říkala, že tohle nebude fungovat?" zase ukázala na mě její máti.

,,On není jako můj otec." začala Sage zostra.

,,Jdi hned do auta."

,,Mluvila jsem s ním."

,,S kým?" vyděšeně vyhrkla její máma.

,,S Colem Howardem."

,,Zbláznila ses? Co jsi mu jako řekla?" přiskočila k ní a čapla jí za nadloktí.

,,Nic. Byl úplně na šrot." zalhala.

,,Proč jsi mi to neřekla?"

,,Nechci už nikdy slyšet, že připodobňuješ Emersona s tím pobudou."

,,Sage, budou Vánoce, nechci se hádat. Chci, abychom byli společně u stolu jako vždycky."

,,Budeme, ale bude nás o jednoho víc." podívala se na mě a její máma to asi špatně pochopila.

,,Nejsi v tom, že ne?"

,,Ne." obrátila oči v sloup. ,,...měla jsem na mysli Emersona."

,,A ten nikam nepůjde, jestli neudělá ty testy." probudil se i můj fotr a já mu měl chuť narvat fusekli do pusy.

Sage se mě zastávala bravurně, takže její rodiče nakonec přijali s těžkým srdcem, že spolu chodíme. Jo, znělo to fakt divně i pro mě, ale na druhou stranu jsem to s ní chtěl zkusit. Zack tvrdil, že to má svá pozitiva. Pokud nepočítám, že mám o sex postaráno kdykoliv a kdekoliv to na mě přijde, navíc se nestíhám nudit a myslet na kraviny.

Fotr už tolik nebuzeruje, když se spolu učíme a pár věcí se změnilo k lepšímu. Nemluvě o mým kapesným, který neutrácím za chlast a pozvání na nesmyslný drinky, ale za kina a večeře. Je to divný. Nikdy bych ani nepochopil, jakou radost udělám blbou kytkou.

Když nastal den D a přede mě položil profesor několikastránkový štos testu, byl jsem neuvěřitelně nervózní. Šlo mi o dost a Sage byla na druhé straně učebny. Nemohl jsem se proto spolehnout na nikoho jiného než na sebe.

Pár faktů jsem z té své palice vydoloval někde mezi ,,Sage mi to říkala, ale já jsem jí zrovna civěl do výstřihu" a ,,To jsme se Sage probírali, když se mi nahromadila krev do jiné části než do mozku". Nebyl jsem ze svých odpovědí zrovna na větvi, ale nebyl jsem tak bezradný jako ten první den, co jsem měl dělat přijímačky.

Uplynulo pár dnů a čekalo se na výsledky před školou. Všude už byla vánoční výzdoba, když jsme si povídali s ostatními. Jediný, kdo chyběl byl Blake a Gwen, přičemž nás se Sage napadlo to stejné. Přišli jako poslední a málem nám spadla brada.

Tu holku přefikl před pár měsíci, vyhodil ji pomalu z auta a právě ji přivezl svým autem a vzal ji za ruku? To myslel vážně? Gwen se zpočátku zdála jako taková introvertka a najednou z ní byla snad ta dominantnější, což Blake rozhodně potřeboval.

Všichni se mu smáli, protože Gwen sice nebyla topmodelka, kterou bychom si vedle něho nejspíš představovali dle jeho úvah, ale měla šťávu mu to natřít jak v posteli, tak i při rozhovorech. Už neměl tak načesaný hřebínek. Hrozně mě oba bavili. Smál se mi, že budu podpantoflák, zatímco on byl ze všech ten největší. Jenže on si to zasloužil.

,,Emersone!" zavolala na mě Sage a přiběhla s jakýmsi papírem v ruce.

,,Tak jak jsi dopadla?"

,,Já dobře, ale co ty?" polknul jsem na prázdno a čapnul list v její druhé ruce s mým jménem.

Těm žvástům ze začátku jsem nerozuměl, pro mě byl rozhodující počet procent. Musel jsem mít nad padesát a já měl padesát tři. Každá buňka v těle jásala a nemohl jsem uvěřit, že jsem to napsal. Na jejích osmdesát devět jsem neměl, ale i tak jsem byl nadšený.