Když mě Jayden vysadil před kolejí, mohlo být asi sedm. Dal mi pusu a už se to ve mně pralo. Jedna část ukazovala palec nahoru, protože přeci jen tu mezi námi něco začínalo a mělo to jméno ,,vztah". Zatímco moje druhá část se otáčela k Jaydenovi zády a tahala mě za ruku k Emersonovi. Tam mě nic jako vztah nečekalo. Nechtěla jsem být jen jeho milenkou nebo matrací. Tohle jsem sama sobě nemohla udělat.

Vešla jsem do pokoje, kde seděly holky na posteli a culily se. Vzápětí však Courtney vstala a zamračila se.

,,No to mi bylo rozloučení. Co nějaký žhavý zásun?" nadzvedla jedno obočí.

To byl problém. Jayden mě rozhodně nerajcoval tak, jako Emerson. Což o to, fešák byl, ale nejspíš za to mohl i můj mozek, který někam odletěl, když mě Emerson líbal a ještě se nevrátil.

,,Nechci nic uspíšit." posadila jsem se naproti nim na židli.

,,Tohle není Blake, Randy ani Emerson. Tady bych se nebála." našpulila Gwen rty a zavrtěla nesouhlasně hlavou.

,,Už jsi se rozmyslela, kde oslavíš ty narozky?" změnila jsem téma a podívala se na Courtney.

,,Jo. V sobotu v hotýlku mojí tety. Pronajala jsem si ho na celý víkend."

,,Koho jsi pozvala?" nenápadně jsem nadhodila.

,,Jen pár lidí ze školy a tak."

Z jejího sdělení jsem vůbec nebyla moudrá. Nezaznělo jméno Emersona. Ačkoliv jsem si za to chtěla dát facku. S tím klukem nebudu mít žádnou budoucnost.

,,Co je s tebou? Chybíš mi."  přečetla jsem si textovku od Emersona.

Připadala jsem si v ten okamžik, jako by v mém žaludku právě probíhal karneval z Ria.

,,Je mi s tebou krásně. Chtěl bych s tebou trávit mnohem víc času. A kdybys chtěla, rád bych tě pozval na večeři k našim. Víš, jak to asi myslím. Hodit to na vyšší level mezi námi." polilo mě horko.

Jayden to se mnou chtěl zoficiálnit a já měla plnou hlavu Emersona.

,,Sony, mrzí mě to. Dneska mi Jayden nabídl, abych to s ním dala oficiálně do kupy a já uvažuju nad tím, že mu dám šanci."

,,Ráno se sejdeme v parku. Promluvíme si."

Trhalo mi to srdce a bála jsem se s ním být sama. Přes telefon jsem byla hrdinka, ale Emerson mě uměl dostat jen tím, že se na mě usmál.

Ráno jsem tedy vstala dřív a odešla ještě než Gwen vstala. Posadila jsem se na lavičku v parku a vzápětí si ke mně přisedl Emerson až jsem polkla na prázdno.

,,Na něco se tě zeptám, Sage, a chci abys mi řekla pravdu." vstal a poklekl ke mně, aby mi viděl do očí.

,,Hmm..." pobídla jsem ho k otázce trochu nervózně.

,,Utíkáš ode mě, protože jsi do mě zamilovaná?"

Chvíli jsem na něho šokovaně zírala. Vůbec mě nenapadalo, co bych mu na to měla říct. Jak to věděl? Jistě teď přijde ten moment, kdy se mi vysměje. Možná to byla nějaká sázka s Blakem.

,,Co? Jak jsi na to přišel?" prudce se mi zvedal hrudník pod přísunem většího množství kyslíku.

,,Je to pravda?"

,,Chodím s Jaydenem. To vysvětluje všechno." popadla jsem tašku a vstala.

,,Zapomněl jsem, že mě pořád máš za parchanta. Samozřejmě, že bys mi to nepřiznala, ale já nejsem takovej idiot, jak si myslíš."

Otočil se a kráčel pryč. Chtělo se mi brečet. Zatraceně! Nešlo to vůbec vydržet. Posadila jsem se zpátky na lavičku a vložila si obličej do dlaní.

,,K čertu s láskou." praštila jsem pěstí do prkna na lavičce s domněním, že se mi uleví, ale vůbec ne.