Blake s Randym mě vytáhli na nedělní striptýz a bylo to vlastně docela fajn. Takový odreagování s pivem a vtipným pokecem. Jenže žádná z těch štětek mě nezaujala tak, že bych si ji odtáhl domů nebo slintal nad jejich pevnými zadky, kam připevňovali frajeři bankovky.

Bylo to možná divný, ale vzpomněl jsem si na Sage. Připadal jsem si jako její otec. Zhýralec, co nic neměl kromě pěkných vzpomínek, že obtáhnul půlku města. Byla nás tu parta a všichni měli stejný názor, že holka je dobrá akorát tak do postele. Jasně, že jsem přikývl, ale byla tu prostě jedna holka, o které jsem si to nemyslel. Sage prostě nebyla jen do postele. Jasně, že mi pomohla se dostat na tuhle školu a já kvůli tomu pro ni měl slabost, ale cítil jsem se za ni být jistým způsobem zodpovědný. Chtěl jsem ji chránit a pomáhat jí.

Vlastně bylo šílený, co jsem udělal v sobotu večer. Dokola jsem si opakoval, že tohle té holce nemůžu provést a najednou se to stalo. Ležela pode mnou a já to do ní natankoval. Jako by to byla nějaká obyčejná frajerka z klubu.

Trochu jsem se bál její reakce po tom, co ráno vstaneme nebo ve škole. Nechtěl jsem k ní být hnusný, ale měl jsem vážné obavy z toho, že si to mezi námi hned začne malovat. Byla to Sage. Holka, co bere sex zatraceně vážně.

K mému velkému překvapení a úspěchu se vypařila jako pára nad hrncem a ve škole se na mě ani nepodívala. Její kámošky ke mně svoje chování nezměnily, takže mi došlo, že si to všechno nechala pro sebe. Nehodlala mě ani sebe ztrapnit a nutit mě do vztahu nebo podobných kravin. Nechávala mě dýchat.

Vycházela právě ze třídy, když jsem se jí snažil nenápadně zírat na zakulacený zadeček v džínách a krátkém tílku. Vzpomněl jsem si, jak jsem měl její zadek ve svých dlaních a hned jsem musel sevřít pěsti při pomyšlení na ten pocit horka. Neměl jsem beztak do čeho píchnout a tak jsem si řekl, že se zase tak nic nestane, když ji pozvu k sobě a dáme si malou předehru.

Byla zpočátku odtažitá a ani nechtěla jet se mnou autem. Pochopil jsem její důvody. Pořád jsem pro ni byl pod její úroveň. Vlastně jsem byl na jednu stranu rád, že to nikdo nevěděl. Bylo to takové tajemství, co nás dva spojovalo a mně se to kurevsky líbilo.

Ještě víc se mi líbilo, když se posadila ke mně na postel. Vytáhla nějakou barevnou knížku a ohlédla se po mně. Já jsem neměl ani náladu a ani myšlenky na žádnou literaturu nebo jiný předmět. Zrovna jsem měl co dělat, abych ovládl náplň svých trenek. Její zadek fungoval jako magnet. To, jak si přehodila vlasy na druhou stranu krku mě fascinovalo.

,,Čím chceš začít?" vlažně se na mě podívala.

,,Francouzštinou." posadil jsem se vedle ní a bez otálení se k ní naklonil.

,,Počkej. Zrovna ty by ses měl fakt učit a nedělat kraviny." odklonila se.

,,Nejdřív kraviny a pak nudná část." nadzvedl jsem jedno obočí a ona se pousmála.

,,To jako fakt?"

Její pohled najednou úplně zněžněl. Další přemlouvání jsem si ušetřil a rovnou jí položil ruku na stehno, po kterém jsem pomaličku putoval výš. Naše pohledy se nepřerušily.

,,Tohle mi nedělej." povzdechla si jako bych jí ubližoval, ale já se jen pousmál.

Stiskl jsem její stehno a znovu se naklonil k jejím rtům.

,,A tohle můžu?" jemně jsem skousl její spodní ret mezi svými a ona začala opatrně spolupracovat.

Přesně jak jsem chtěl, skončila bez trička a už jsem bezostyšně mířil do jejích kalhotek, když mě však zastavila.

,,Nejdřív Hemingway." otevřel jsem prudce oči a ona se usmívala.

,,Ty dáš přednost tomu dědkovi přede mnou?"

,,Ne, ale jinak tě nedonutím, aby ses to naučil."

,,A pak bude odměna?" stiskl jsem její košíček podprsenky.

,,Emersone! Odměnou pro tebe bude, že uděláš ty testy bez mojí pomoci."

,,Nevěřím, že bys mě k tomu donutila." zamračil jsem se na ni a otevřel naštvaně knihu někde uprostřed.

,,Přečti si údaje o Ernestovi a pak tě vyzkouším. Za každou správnou odpověď bude odměna." olízla si smyslně rty.

,,Zatracený dědek." nalistoval jsem si vztekle stránku s jeho portrétem a začal si číst.

Nemohl jsem se v její přítomnosti vůbec soustředit, ale byl jsem tuze zvědavý, jakou odměnu měla na mysli. Tak jsem to do sebe ládoval jako sušenky. Zatímco ona si pročítala jinou knížku, občas jsem se na ní musel podívat. To, jakým způsobem si hrála s vlasy mě dostávalo. Nejradši bych odhodil tu podělanou učebnici a strhal z ní oblečení. Zatraceně! Tohle bylo mučení a ne učení.

,,Tak dobře. Chci překvápko." odložil jsem knížku a sledoval ji se zájmem.

,,Jen, abys to uměl."

,,Pojď do mě."

Sice jsem si to představoval obráceně, ale fakt jsem se hodlal snažit.

,,Jmenuj jeho tři díla."

Ještě, že mám výbornou krátkodobou paměť.

,,Stařec a moře, Komu zvoní hrana a Sbohem armádo." víc bych jich ani dohromady nedal, ale sotva jsem to dořekl, přepadl mě záchvat radosti.

,,Do jaké generace spadal?" spustila další otázku, kterou jsem nějak nepobral.

,,Počkat. Co to překvapení?"

,,Co to zařazení do doby?" naklonil jsem se k ní.

,,Jsem ztracenej jako on." začal jsem se smát.