Zavřela jsem za sebou dveře koupelny a měla trochu obavy, jestli mě hned nevyhodí. Určitě to tak dělal se všemi. Vysprchovala jsem se a vrátila se za ním do pokoje jen v tílku a kalhotkách.

,,Co to děláš?" divil se, když jsem si hledala oblečení.

,,Radši půjdu. Víš, jak..." sklopila jsem oči k podlaze, kde ležely moje kraťasy.

,,Ne, ty nikam nepůjdeš." popadl mě za boky a s úsměvem na rtech mě hodil zpátky na postel.

,,Nechceš, abych šla?"

,,Jasně, že ne, Sage." přisál se mi znovu na rty a bylo mi tak neuvěřitelně dobře.

Ani nevím jak, ale usnula jsem. Vyčerpaná, šťastná a bezhlavě zabouchnutá. Vzbudila jsem se brzy ráno a nemohla si ujít zírání do jeho obličeje. Jen jsem mohla doufat, že se zrovna nevzbudí a nevšimne si, jak divně na něho zírám.

Raději jsem vzala nepozorovaně nohy na ramena. Ušetřila jsem mu práci s tím, jak mě vykopat.

Chtěla jsem křičet, jak toho nelituju a stálo to za to. Věděla jsem, že mě čekalo období, kdy mě bude přehlížet a budu mu ukradená asi jako ostatní, co přefikl. Hodlala jsem se tomu postavit a počítat s tím dopředu. Věděla jsem, že to tak dopadne a rozhodla jsem se holkám neříkat, co se v noci stalo.

Ne, že bych se za to styděla, ale už zpočátku jsem nadávala na tyhle holky, co lezou do postele těmhle maníkům a pak si rvou vlasy, že se nechaly propůjčit do role rohožky. Já si nervala vlasy, ale počítala s tím nejhorším.

Pondělní ráno jsem se dostávala do stavu hluboké nervozity. Rozhlížela jsem se ke vchodu, kdy uvidím vcházet Emersona a zároveň jsem se snažila před holkami zachovat klid a tvářit se nadšeně, protože mi právě napsal Jayden.

Posadila jsem se s holkami do učebny a těsně před příchodem profesora vešli i kluci. Emerson s Blakem a Randym se usadili v zadní části učebny za hlasitého smíchu. Zhluboka jsem dýchala a snažila se tam nedívat. Divoce jsem si psala s Jaydenem a usilovala o to, abych vůbec zapomněla na přítomnost Emersona.

Zkoušky se blížily a už nám zbýval jen měsíc na první testy naostro. Udala jsem si proto prioritu učení se na zkoušky a pak nějaké to rande s Jaydenem. V sobotu jsem ho poslala do háje kvůli Emersonovi. Nechtěla jsem mu lhát, ale v ten okamžik jsem nemohla především uvěřit tomu, že přišel. Chtěl mě jako já jeho. Jayden v tomhle nehrál žádnou roli. Bylo mi ho líto, ale věděla jsem, že s Emersonem se to stane jednou a nebude to mít budoucnost.

Jayden se snažil a já vůči němu nechtěla působit nevděčně nebo jako nějaká netykavka.

,,Grrr... Dělá se mi z nich kopřivka." oklepala se Gwen a ohlédla se po klucích.

,,Co je?" nechápala jsem.

,,Procházela jsem okolo nich a řešili, jak byli včera na striptýzu v klubu." zašklebila se.

Hlas uvnitř mě mi nadával a kdybych měla ruku poháněnou tím vnitřním hlasem, profackovala bych se, abych se probrala. A máš to! Semkla jsem pevně čelist až mi téměř praskly zuby. V ten moment jsem chtěla být neviditelná. Drtil mě pocit, že jsem jen další ze seznamu.

Vztekle jsem vytahovala učebnice ze skříňky až jsem nakonec praštila naštvaně dvířky. Úlekem jsem nadskočila, když za nimi stál Emerson a užíval si, že mě vyděsil.

,,Zatraceně! Lekla jsem se!" zamračila jsem se na něho.

,,Promiň. Co děláš po škole?"

,,Musím se učit." hned jsem ze sebe vysypala znuděně jako by mě zval na rande nějaký idiot.

,,Co se učit spolu?" začal se culit a já na něho nechápavě zůstala zírat.

,,Spolu? Ty se chceš učit?"

,,Nechci, ale budu muset. Ve dvou se to dělá líp, ne?"

,,Jestli se nebudeš učit s klukama ve stripbaru." začala jsem se šklebit a vzápětí smát.

,,Kdyby ses tam chtěla jít učit ty, tak bych nenamítal." zazubil se a ten jeho rošťácký kukuč mě dostával.

Jak to, že se se mnou normálně bavil? Počkat! On mě pozval k sobě, abych se s ním učila?

,,Tak dobře." nakonec jsem musela souhlasit.

,,Ke mně?"

,,Ne. K tobě ne."

,,Proč?" zatvářil se nechápavě.

,,Nedokážu se tam soustředit na učení."

,,Nemusíme se jenom učit." naklonil se ke mně až mu zajiskřily oči.

Myslela jsem, že omdlím.