Jayden mě pozval na večeři a ačkoliv jsem původně nikam chodit nechtěla, ukázalo se to nakonec jako moc dobrý nápad. Snažila jsem se myslet na něco jiného než na to, co říkal Emerson. Nic se přeci nestalo a on se choval naprosto v pohodě.

Když jsme se pak s Jaydenem loučili, posadili jsme se ještě na chvíli na lavičku naproti koleji. Respektive on se na chvíli posadil na opěradlo a já stála těsně před ním. Položil mi ruce na boky a přitáhl si mě blíž. Hleděli jsme si zpříma do očí, když si mě přitáhl ještě blíž a to už jemně stiskl mé rty.

V ten moment mi naskočil obrázek z pokoje na koleji. Jenže ačkoliv jsem měla zavřené oči a snažila se nemyslet na nic, ta vzpomínka se mi vybavila jako černá na bílém. Jasně jsem viděla, jak jsem Emersona políbila. Tohle rozhodně nebyl sen.

Otázkou však bylo, proč to Emerson zatajil? Proč neřekl, že jsme se líbali? Bylo snad i něco víc? Tělo se mi roztřáslo. Jenže to nezapříčinil Jayden, nýbrž Emerson. Jak příšerně jsem si připadala, když jsem myslela na někoho jiného při líbání s klukem.

Celou noc jsem na to myslela. Byla jsem si téměř jistá, že mezi námi k něčemu došlo, ale nevěděla jsem k čemu. Tolik jsem chtěla líbat Emersonovy rty až mi snad úplně přeskočilo.

Po škole jsem měla sraz s mámou. Byla jsem rozhodnutá, že z ní dostanu jméno svého biologického otce. Chtěla jsem ho za každou cenu poznat, i kdyby s tím nesouhlasila.

,,Zlobíš se na mě?" hleděla na mě se slzami na krajíčku.

,,Ne."

,,Moc mě to mrzí. Připodobnila jsem tě k tvému otci."

,,Myslíš na něho? Co třeba dělá? Kde žije? Jak velkou má rodinu?"

,,Neříkám, že jsem nad tímhle nikdy neuvažovala, ale občas jsem přemýšlela, co asi dělá. Možná je model, ředitel společnosti nebo herec."

,,Jak se jmenoval?" začala jsem nenápadně.

,,Cole Howard." štěkla jeho jméno jako by jí každé písmeno jeho jména bodalo do jazyka.

,,Jaký byl?"

,,Já ani nevím. Líbil se mi jako ostatním holkám, ale jinak to byl parchant."

Příliš informací jsem se o něm nedozvěděla a tak jsem zkusila internet. Jeho jméno se objevilo v rejstříku podnikatelů v Tampě. Nějaká adresa toho podniku tu byla, ale nic víc. Neměla jsem tušení, jestli se vůbec jednalo o toho stejného člověka, ale podle popisu bych ho snad mohla poznat.

Byl pátek dopoledne a s Emersonem jsem byla dohodnutá, že mě tam vezme autem. Moc jsem s ním nechtěla být sama, ale nechtěla jsem říkat Jaydenovi, aby mě tam bral na motorce. Asi by mi upadl zadek i hlava.

Čekala jsem na něho před školou na lavičkách s holkami, když jsem ještě něco probírala k mému otci. Sotva jsem ho uviděla, vyskočila jsem mu naproti, ale to už ho odbíhala jakási holka od nás ze třídy. Něco mu říkala a culila se, ale on se na ní podíval tak lhostejně. Bylo vidět, že se jí chtěl zbavit, ale ona se nenechala odbýt.

,,Kreténe. Hlavně, že šukat mě na hajzlech v klubu je v pohodě, ale abys se mnou prohodil pár slov na to už jsem pod tvoji úroveň, co?" vztekala se.

,,Nejsem žádnej gynekolog, ale píču jsem poznal, sotva jsi promluvila."

,,Ty ubožáku." semkla pevně rty a Emerson obrátil oči v sloup.

Sledovala jsem je opodál spolu s Blakem, který se tím moc dobře bavil.

,,To je ta kurva, co ti ho kouřila na hajzlech?" ujišťoval se Blake a mně začínalo být divně.

,,Jo. Asi čekala, že si ji vezmu." smál se i Emerson a pak otočil hlavu mým směrem.

Jeho koutky poklesly a úsměv zmizel. Ani jsem nedýchala.

,,Sage!" opustil Blakea a popošel ke mně.

,,Jo?" dostala jsem ze sebe trochu šokovaně.

,,Chceš jet tedy do Tampy?"

Jen jsem přikývla, a aniž bych si to uměla vysvětlit, chtělo se mi brečet. Dobrá nálada zmizela a já se celá třásla.