21. kapitola
Bavilo mě holky provokovat, ale tohle byla Sage a byla chladná jako led vůči mým kecům.
,,Stejně si ten bonbón chceš dávat znovu a znovu."
,,Záleží na příchuti." dodala a zavrtěla se spokojeně.
,,A teď vážně. Co bych měl udělat, abych tvoji mámu uklidnil?"
,,Nevím, asi si mě vzít." vyprskli jsme oba smíchy.
,,Ty se tomu směješ, ale já už jsem ti život posral dostatečně, takže vzít si mě by znamenala další halda šíleností a problémů." zakousl jsem se do rtu a nakrčil nos.
,,Proč se tě tvůj táta nezastal, když na tebe spustila máma ty urážky? Ani v jedné jsem tě nepoznávala a on jen tak přikyvoval, jako by si myslel to samé, co máma."
,,Řekněme, že jsem všem přináším jen problémy." odmlčel jsem se.
,,Když tě lidi mají rádi, tak to přeci nějak překonají, ne?" zhluboka jsem se nadechl nad její úvahou.
,,Jsou věci, který jsem posral tak, že mi je nikdy neodpustí."
,,Děsíš mě."
,,Měl jsem dávat bacha na mámu. Byla těžce nemocná a táta musel odejít. Bylo to ve druháku. Kluci šli chlastat, protože byl pátek a já jsem nechtěl být doma. Máma spala, celý dny. Nemohlo se nic posrat. Jen šlo o podělaný dvě hodiny. Táta už byl doma, když jsem se vrátil. Ten jeho pohled nikdy nezapomenu. Nenáviděl mě a vím, že to cítí doteď. Jsem pro něho rozmazlenej spratek, co si nikdy ničeho nevážil. Ona umřela. Nebyla to moje vina. Prostě to mohlo přijít kdykoliv jindy, ale stalo se to zrovna v ten okamžik, kdy jsem odešel. Jako by snad čekala, aby mohla umřít sama." svalil jsem se na zadek a opřel si paže o kolena.
,,Dává ti to za vinu?"
,,Je to v něm. Nedivím se mu."
,,Ale mohlo se to stál kdykoliv jindy."
,,To on nikdy nepochopí. Po její smrti jsme se hodně vzdálili. Byl odměřený a trávili jsme společně jen vánoční svátky, kdy jsme létali za jeho sestrou do New Yorku. Jsou tam Vánoce hezčí a připadali jsme si víc jako rodina."
,,Nemáš sourozence ani prarodiče?"
,,Máminy rodiče bydlí v Houstonu. Tátův otec žije v Dominikánské republice a máma v Jižní Karolíně. Nevídáme se s nikým."
,,Není to škoda?" pokrčil jsem rameny.
,,Ty máš velkou rodinu?" sledoval jsem ji se zájmem, jak se vrtá v polici.
,,Mám starší nevlastní sestru, která se vdala a občas se vídáme, ale nemusím toho jejího muže. Je tak blbej, že by byl schopný volat na operátora, aby mu dali číslo na 911." začali jsme se smát.
Když jsem přišel odpoledne domů, táta na mě čekal v kuchyni. Věděl jsem, že si mě zase vychutná.
,,Ty prostě nemůžeš nechat žádnou holku na pokoji, co?" povzdechl jsem a neměl v úmyslu ani odpovídat.
Klidně jsem si nalil džus a on naštvaně popošel až ke mně.
,,Je pravda, že ti pomohla s těmi testy?" uhodil na mě.
,,Proč?"
,,Jaký proč? Jo nebo ne." zvýšil hlas, jak jsem ho začínal vytáčet.
,,Možná trochu."
S hlubokým nádechem si zajel prsty do vlasů a jeho obličej připomínal Ferrari.
,,Ty nejsi normální. Co ty jsi zač? Ta holka vypadá, že je fakt milá a hodná a ty ji využíváš. Je mi z tebe na nic."
,,Nevyužívám ji."
No možná trochu jsem ji využil kvůli těm testům, ale pak už jsem byl hodný.
,,Lhala kvůli tobě, aby ti zachránila prdel. To je ti málo?"
,,Neřekl jsem, že se jí za to neodvděčím."
,,Jo a jak? Uděláš jí to rukou?" zalapal jsem po dechu.
I on měl o mně fakt dobré mínění. Copak jsem pochodující mašina na sex nebo co? Ještě chybělo, aby mi doporučil práci v porno průmyslu.
,,Nespím s ní."
,,Aha. Už ne nebo to není tvůj typ?"
,,Nespím, nespal a ani se to nestane, protože má svou čest."
,,To je první věc, co jsi řekl, které ti dám za pravdu."
Tak to zabolelo. Nějak jsem neměl slov.
Po hádce s fotrem jsem se radši zabarikádoval v pokoji a nevnímal ani mobil, který neustále vyzváněl. Bylo mi jasné, že mi volá Jasper a dožadoval se mé přítomnosti v našem oblíbeném baru. Byla to spíš zóna pro balení luxusních prdelek.
Potřeboval jsem trochu rozptýlení a tak jsme se domluvili, že si vyrazíme. Bylo mi jasné, že fotr bude stepovat u vchodu a jeho obočí se bude křížit vzteky, ale mně to bylo úplně fuk.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top