Dostal jsem dostatečnou dávku nadávek od té milé blondýny. Nečekal jsem, že na mě bude koukat jako bych Sage rovnou přivedl do jiného stavu a utekl. Byl jsem v pěkný bryndě a znamenalo to, že budu muset veřejně prohlásit Sage za svojí přítelkyni. Jo, dlužil jsem jí to, ale pro Boha! Cítil jsem se tak trapně. Už jsem si dokázal představit ty posměšky.

,,No jo už ho dostala!"

,,Emersone, v sobotu je sraz podpantofláků, pustí tě tvoje přítelkyně?"

Oklepal jsem se při té myšlence. Na Sage jsem neviděl nic špatného, ale tohle nebyl můj svět. Jako by mě někdo nutil do svatby.

Nemohl jsem ani se Sage promluvit. Dokonce ani její číslo jsem neměl. Nic než čekat do druhého dne, jsem nemohl.

,,Sage!" počkal jsem si na ní před školou, ačkoliv nás všichni zvědavci nespouštěli z očí.

,,Co?" pohlížela na mě rudýma očima, jako by snad celou noc proplakala.

,,Jsi v pohodě?"

,,Vypadám tak?"

,,To kvůli mně?"

,,Je tu víc věcí."

,,Dej mi číslo. Kdybych s tebou chtěl něco řešit." vytáhl jsem svůj telefon.

,,Máme jít rovnou do ředitelny." dodala sklesle načež mi nadiktovala své číslo.

Vážně jsem měl chuť se na všechno vykašlat. Ta holka kvůli mně musela vytrpět tolik věcí, až mě to děsilo.

,,Dneska včas?" pousmál se ředitel školy na své hodinky.

,,Jak dopadla rada?" prolomil jsem to napětí.

,,Tři měsíce práce na škole. Úklid, zametání listí, výpomoc v kuchyni a mírné opravy. Věřte mi, že jsem vůči vám byl velice vstřícný, protože i pan Paxton se postaral o štědrý sponzorský dar." obrátil jsem oči v sloup nad gestem svého fotříka.

No mohlo to dopadnout hůř. Bylo to mnohem trapnější než promenáda s holkou za ruku, ale byl to trest. Až se všichni dozví, za co to máme, nakonec to tak trapně neznělo.

Sage upalovala do třídy, ale posadila se úplně jinam než k holkám jako obvykle. Nechápal jsem, co bylo špatně. S nádechem jsem se posadil vedle ní a už jsem si všiml toho švitoření okolo nás.

,,Nebuď smutná. Co se stalo?" naklonila se ke mně blíž až jsem ucítil její mátový dech.

,,Já ti povím, co se stalo. Když jsem si stěhovala věci z koleje, přišla zrovna Courtney s Gwen a máma jim všechno řekla. Samozřejmě, že na mě civěly jako na blázna. Obě jsou na mě uražené, že jsem jim neřekla, že spolu něco máme. Nemůžu jim říct, jak to bylo. Dostal jsi mě do dost prekérní situace."

,,Nechci se ti omlouvat pořád dokola jako pitomec. Vážím si toho, cos pro mě udělala."

,,Až moc si myslím." odsekla.

,,Já vím."

,,Příští týden jsou první zkoušky, učíš se?"

,,Mám tebe." zašeptal jsem jí do ucha a ona se pousmála.

,,Co si o sobě myslíš?" udiveně se na mě zašklebila.

,,Už se o nás šušká, že to spolu táhneme, co?" rozhlížel jsem se.

,,Nevím. Beztak jsem za naivku, co sice nedala Blakeovi, ale tobě."

,,Já vím. Pro tebe je to za trest a pod tvou úroveň."

,,Přesně jak říkáš. Stejně jako pro tebe chodit s holkou do kina, aby vás neviděli kluci."

,,A jak jsem dopadl?"

,,Jestli se nepletu, o mně tu kolují zvěsti, že jsem ti podlehla asi jako stovka jiných."

,,Stovka? To přeháníš."

Zatímco ona něco šeptala, já jsem se oddal počítání. Přesně bych to nedal, ale nepřesáhl bych ani padesátku. To bych si měl nechat nejspíš pro sebe.