S Randym jsme si u skříněk brali učebnice na další hodinu, když okolo běžela nějaká baculka.

,,Hele na dámských je Blake s nějakou holkou. Prý bude šukání." zhnuseně se zašklebila.

,,Která by s ním šla, když celá škola ví, že má nějaký breberky?"

,,Taky ta holka nevypadala, že by s ním šla dobrovolně. Mám se tam vrátit?"

Podíval jsem se na Randyho a ten jen pokrčil rameny. Očividně mu to bylo jedno, ale já jsem měl špatné tušení.

Vydal jsem se k těm záchodům a dobře jsem udělal. Otevřel jsem dveře a na umyvadle seděla vyděšená Sage, nad kterou se skláněl Blake s nožem.

,,Vypadni." řekl do prázdna a ani se neohlížel, aby zjistil, kdo vešel.

,,Nechceš toho nechat, do hajzlu?" popošel jsem až k nim.

,,Víš, že nás zrovna rušíš? Máme tu něco rozdělanýho."

,,Mně nepřijde, že by to Sage chtěla." čapnul jsem ho za zápěstí s nožem a to už ji pustil.

Otočil se na mě a já ho vzal pod krkem, zatímco nůž spadl na zem.

,,Řekl jsem ti už jednou, aby ses jí vyhýbal."

,,Polib si." strčil do mě a poslal Sage vzdušný polibek.

,,Ještě jsme spolu neskončili." zamrkal na ni a prásknul dveřmi.

Obrátil jsem se na Sage a ta roztřeseně tiskla k sobě roztrženou halenku školní uniformy.

,,Jsi v pořádku? Udělal ti něco?" popošel jsem k ní.

,,Ne. Nic mi neudělal." sesedla z umyvadla a ztěžka dýchala.

,,Odvezu tě na kolej." vzal jsem její kabelku a ona se začala soukat do svetříku, aby se zakryla.

Vyšla jako první a ještě si přede mnou vytáhla dlouhé světlé vlasy zpod svetříku, kterými mě ovála ovocná vůně. Bylo mi pod psa. Bál jsem se o ni, protože ztrapnila Blakea a ten si to jen tak nenechal líbit.

Posadili jsme se do auta a prostě jsem měl na jazyku, že bych jí měl něco říct.

,,Sage, dlužím ti hodně a jestli mi to dovolíš, postarám se o to, aby se tě už nedotknul."

,,Ty?" ušklíbla se jako by nad tím pochybovala.

,,Jo."

,,Jak chceš zabránit svýmu kámošovi, aby se ke mně přibližoval?"

,,Podám si ho. Neboj se."

Možná se to úplně nehodilo, ale pohladil jsem jí po jemných vlasech na týlu hlavy. Potřebovala si odpočinout a odreagovat se. Rychle jsem vymýšlel, co udělám. Nemohl jsem ji jen tak odvézt na pokoj a nechat ji na pospas svým příšerným vzpomínkám.

,,Proč jsme zastavili?" zajímala se, když jsem zaparkoval před jedním zábavním parkem.

Vlastně se jednalo o tunel, který silně foukal vítr a nadnášel. Člověk si pak připadal jako pták, který má výhled na část Miami a celé nebe.

,,Nechci, abys byla smutná. Prospěje ti to. Byla jsi tu někdy?"

,,Ne."

,,A chceš na to jít?" naklonil jsem se dopředu, abych jí viděl líp do obličeje.

,,Proč ne." utrousila ne moc nadšeně.

Možná se tu mihl vděčný pohled, že jsem jí jen nevykopnul na koleji, ale chtěl, aby se necítila ponuře a sklesle, po tom, co Blake zkusil.

,,Věř mi, že to nenechám být." snažil jsem se ji uklidnit, ale nezdálo se, že by mi věřila.

Byl jsem nesmírně rád, že šla. Ani nevím proč, ale cítil jsem vinu. Jako bych za to mohl já. Ačkoliv to tak nebylo, bylo mi jí líto. Pořád se tak smutně dívala a já si chtěl nafackovat. Zachránila mi kůži a já jsem se rozhodl udělat pro ni cokoliv.