Stála jsem ve svém pokoji a chtělo se mi brečet a křičet. Vždyť já ho miluju. To nebyly lži. Co mám teď před mámou říkat? Udělal ze mě lhářku a já měla chuť si vyrvat vlasy.

Byl tady, stál v mém pokoji. Měla jsem mu říct, že chci být jedna z těch, co ošustí, ale chci být opakovaně jeho děvkou. Pochodovala jsem po pokoji jako šílenec a pak jsem se vynořila ze svého pokoje, když na mě zírala jen máma.

,,Odešel." hlesla.

,,Proč?"

,,Jak proč? Namočil tě do maléru a ty jsi ještě na jeho straně? Vymyslela sis, že jsi s ním spala?"

,,Vymyslela, ale..."

,,Ale?"

,,Chci ho i tak. I kdyby jen jednou, mami, chápeš?"

,,Sage!"

,,Klidně budu jeho děvka, ale chci to zažít." obdržela jsem facku, abych se probrala.

,,Stojí ti za to?"

,,Ty jsi taky musela vědět, že tě můj táta nechce a přesto jsi s ním šla. Stálo to za to?"

,,Nestálo. Podívej se, jak jsem dopadla. Každý den na něho myslím a chtěla bych vrátit čas. Zničil mi život."

,,Nenávidíš mě za to?"

,,Proč bych tě za to měla nenávidět?"

,,Protože jsem jeho dcera. Protože jsi mu podlehla stejně jako se to dřív nebo později stane mně. Jenže já hned nevlítnu do jiného stavu."

,,Ty nevíš jaké to je, když se na tebe podívá zhnuseně jako bys měla nějakou nemoc a poví ti, že tě chtěl jen ojet a ještě to stálo za hovno. Byl to nejhorší den mého života a teď se ještě musím dívat do tvých očí a denně si ho připomínat, protože jsi přesně jako on." začala plakat.

Nenáviděla mě za to. Bylo mi na nic a nechtěla jsem už dál pokračovat v téhle hádce. Vzala jsem si věci a šla zpátky na kolej za holkami. Povídali jsme si spolu dlouho do noci a přivedly mě na myšlenku.

,,Najdi svého tátu a vytmav mu to."

Přemýšlela jsem o tom celou noc. Věděla jsem jméno a přibližný věk, ale bála jsem se mu postavit. Otevře mi dveře a já mu řeknu ,,ahoj tati"? Asi jsem se zbláznila.

Celou neděli jsem trávila s holkama u vody. Odpoledne jsem si zavolala s Jaydenem a máminy telefonáty jsem ignorovala.

Pondělní ráno zato dopadlo na jedničku. Přišla jsem dřív a hned na mě čekal Emerson u skříněk.

,,Vypadáš smutně, co se stalo?"

,,Vrátila jsem se zpátky na kolej."

,,Hodně ti vynadala?"

,,To nebylo kvůli tomu. Nenávidí mě. Vidí ve mně mého tátu."

,,To je na hovno. Sprav si náladu na..." podal mi sáček a kelímek s kávou.

,,Co je to?"

,,Snídaně. Koblihy a kafe." naložil mi to do náruče.

,,Snídaně? Proč?"

,,Proč ne?" usmál se jako sluníčko a ve mně zase roztával veškerý led.

Ani nevím proč, ale cítila jsem se líp. Ten způsob, jakým se na mě díval, mě dostával. Srdce mi pumpovalo zběsile krev do všech částí těla až jsem myslela, že jsem si dala žílou pár gramů.

Dnes nás překvapil profesor zkouškami na nečisto. Zamával nad hlavami lejstry s otázkami a začal je rozdávat.

,,Kdo nebude mít víc jak padesát procent, toho si podám společně s ředitelem školy, že tu nemá co dělat. Pusťte se do toho."

Otevřela jsem desky a hned se dala do zaškrtávání odpovědí. Něco jsem nevěděla, ale rozhodně jsem měla nad padesát. Odložila jsem propisku a přes uličku si všimla Emersona, kterak tápal nad odpověďmi a podpíral si zoufal hlavu. Věděla jsem, že takhle nemůže projít touhle školou. Na druhou stranu jsem si nedokázala představit, že bych ho tu neměla. Stačil mi ten páteční den, kdy nepřišel a bylo tu takové zvláštní prázdno.

Možná jsem to dělat neměla, ale napsala jsem všechny možnosti na malý lísteček a když už v učebně začínal být povyk, protože studenti odnášeli své hotové práce, vstala jsem a nenápadně vhodila lístek Emersonovi na stůl.

Vůbec jsem na něho nekoukala, ale bylo mi jasné, že se do toho okamžitě pustil. Opustili jsme s holkami třídu a chvíli se ještě vybavovaly o tom testu. Vzápětí vylezl Emerson. Vyhledal mě očima a celý rozzářený ke mně upaloval.

,,Ty jsi prostě nejlepší." popadl mě do náručí a točil se mnou dokola jako šílenec až si nás všiml i Blake s Randym.

,,Pusť mě. Copak víš, že je to dobře?"

,,Je mi to fuk. Zachránila jsi mi zase kůži." dal mi ruku okolo ramen a já myslela, že omdlím.

Tolik kontaktu s ním mi dělalo z nohou želé.

,,Tady to nějak jiskří, nemyslíš Randy?" začal se Blake šíleně smát, když okolo nás procházeli.

,,Třeba se vezmou a budou mít děti." vysmíval se i Randy.

,,A vy byste zase nikdy mít děti neměli." předběhla jsem Emersona, který se taky s nějakým dodatkem hodlal ohradit.